ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.143.2010:235
sp. zn. 3 Ads 143/2010 - 235
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. P., proti
žalovanému: Magistrát města Pardubice, se sídlem náměstí Republiky 12, Pardubice, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka
v Pardubicích, ze dne 19. 6. 2008, č. j. 52 Ca 16/2008 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka
v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2007,
č. j. MmP 48785/2007 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání syna
stěžovatele L. P. proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice V. ze dne 19. 10. 2007, č.
j. 794/2007/PAF/Po2, jímž byla L. P. uložena pořádková pokuta ve výši 1000 Kč za ztěžování
postupu tohoto správního orgánu.
O této žalobě rozhodl krajský soud usnesením ze dne 19. 6. 2008, č.j. 52 Ca 16/2008 – 57
(dále jen „napadené usnesení“), kterým žalobu odmítl z toho důvodu, že z napadeného
rozhodnutí žalovaného jednoznačně vyplývá, že toto rozhodnutí se týká zcela jiného subjektu
než žalobce. Žaloba byla proto odmítnuta podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jako podaná
osobou zjevně neoprávněnou.
Proti napadenému usnesení stěžovatel podal prostřednictvím svého advokáta
ustanoveného v řízení o žalobě předmětnou kasační stížnost, v níž požadoval zrušení
napadeného usnesení, a to ve výroku III., kterým byla advokátu přiznána odměna za zastupování
ve výši 4800 Kč. V doplnění kasační stížnosti ze dne 16. 7. 2008, které již stěžovatel podal
osobně, požadoval již zrušení celého napadeného usnesení, které považoval za nezákonné,
a to především z důvodu jeho nesprávného způsobu doručení. Dále namítal, že správní orgány
postupovaly ve věci vedené pod č. j. 794/2007 nesprávně a byla tak porušena práva na rovné
postavení před správním orgánem, na právní pomoc v řízení, právo na seznámení se s podklady
pro rozhodnutí apod. Zároveň v doplnění kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů. O žádosti rozhodl krajský soud usnesením ze dne 1. 6. 2009, č. j. 52 Ca 16/2008 – 107,
jímž krajský soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce. K následně podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
6. 1. 2010, č.j. 3 Ads 79/2009 – 161, zrušil toto usnesení krajského soudu a v odůvodnění zavázal
krajský soud, aby znovu posoudil podmínky pro ustanovení zástupce stěžovateli pro řízení
o předmětné kasační stížnosti. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud rovněž dospěl
k závěru, že kasační stížnost podaná advokátem stěžovatele JUDr. Janem Najmanem dne
4. 7. 2008 byla podána včas a osobou oprávněnou, ale zastoupení z důvodu procesních úkonů
krajského soudu zaniklo v průběhu řízení, a proto zavázal krajský soud k novému rozhodnutí
o žádosti o ustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud tak učinil a usnesením ze dne 29. 4. 2010, č. j. 52 Ca 16/2008 – 209, žádost
stěžovatele o ustanovení zástupce zamítl. Stěžovateli bylo toto usnesení doručeno náhradním
způsobem dle §49 odst. 2, 4 o. s. ř., vyvěšením na úřední desce a nabylo tak právní moci dnem
5. 7. 2010. Stěžovatel proti tomuto usnesení krajského soudu nepodal v zákonné lhůtě kasační
stížnost. Krajský soud jej usnesením ze dne 3. 9. 2010, č. j. 52 Ca 16/2008 – 226 vyzval,
aby předložil plnou moc udělenou advokátu k zastupování pro řízení o kasační stížnosti,
a zároveň jej poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy (odmítnutí kasační stížnosti).
Dle připojené doručenky si stěžovatel toto usnesení převzal dne 10. 9. 2010.
Celý spis byl spolu s předkládací zprávou opětovně předložen Nejvyššímu správnímu
soudu předložen dne 21. 10. 2010 s tím, že stěžovatel do uvedeného data nedoložil do spisu
plnou moc udělenou advokátovi a zástupce mu nebyl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven,
přičemž stěžovatel si proti neustanovení zástupce nepodal kasační stížnost, a není tak pro řízení
o kasační stížnosti zastoupen. Plná moc udělená advokátu nebyla stěžovatelem doložena
k této spisové značce ani do data vydání tohoto usnesení.
Aby se Nejvyšší správní soud mohl zabývat posouzením merita věci, musí být splněny
tzv. podmínky řízení o kasační stížnosti. Mezi tyto podmínky řízení patří i povinné zastoupení
stěžovatele advokátem.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu
probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Krajský soud, jak bylo shora uvedeno, rozhodl usnesením ze dne 29. 4. 2010, č. j. 52 Ca
16/2008 – 209, že se stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovuje (tzn. zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce). Toto usnesení o neustanovení zástupce nabylo právní
moci a stěžovatel nevyužil svého práva podat kasační stížnost a zároveň ani na výzvu krajského
soudu a poučení o procesních následcích jejímu nevyhovění nedoložil plnou moc udělenou
advokátu pro zastupování v řízení o předmětné kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
z této skutečnosti dovodil, že stěžovatel je srozuměn s tím, že již nesplňuje procesní podmínku
povinného zastoupení ve smyslu citovaného ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje povinnosti předepsané
ustanoveními §105 odst. 2 s. ř. s. (tzn. být zastoupen advokátem po celou dobu trvání řízení
o kasační stížnosti), a proto v řízení o kasační stížnosti nelze pokračovat, neboť stěžovatel není
zastoupen advokátem. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu krajského soudu
nebyl ve stanovené lhůtě ani později odstraněn, přestože byl stěžovatel o následcích nedostatku
povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti krajským soudem náležitě poučen.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud předmětnou kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona odmítl. Nejvyšší správní
soud dodává, že za této procesní situace již nezkoumal další náležitosti kasační stížnosti
a ani se jí věcně nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu