ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.24.2010:75
sp. zn. 3 Ads 24/2010 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. V.,
zastoupený JUDr. Milanem Teleckým, advokátem se sídlem Klostermannova 138, Chomutov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2009, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2009, č. j. 42 Cad 17/2009 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce advokátu JUDr. Milanu Teleckému, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1904 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 14. 9. 2009, č. j. 42 Cad 17/2009 – 37,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
(dále jen „žalované“) ze dne 10. 2. 2009, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o přiznání částečného invalidního důchodu pro
nesplnění podmínek §43 zák. č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákona o důchodovém pojištění“), protože podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Liberci (dále jen „OSSZ v Liberci“) ze dne 17. 12. 2008 stěžovatel nebyl
plně ani částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
odpovídající postižení uvedenému v kapitole V., položce 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č.
284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
pouze o 25 %.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatel namítal, že se jeho zdravotní stav
od posledního posouzení zhoršil, neboť měl úraz levé ruky, která je zčásti nehybná a potíže
má i s pravou rukou, která však nebyla vyšetřena. Rovněž se mu zhoršily jak potíže s páteří,
tak psychický stav.
Krajský soud doplnil dokazování o posudek o zdravotním stavu a pracovní
schopnosti stěžovatele vypracovaný Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ústí nad Labem (dále jen „PK MPSV“), která při svém hodnocení zdravotního stavu
stěžovatele vycházela z posudkového spisu OSSZ v Liberci, propouštěcí zprávy z oddělení
ošetř. péče Vazební nemocnice Brno z října 2008, lékařského nálezu ošetřujícího lékaře
MUDr. H. ze dne 21. 11. 2008, vyšetření provedeného při jednání odbornou lékařkou z oboru
psychiatrie prim. MUDr. Z. S. a stěžovatelem předložené zprávy z neurologického oddělení ze
dne 14. 9. 1994 a zprávy MUDr. D. z ambulance neurologie Krajské nemocnice Liberec ze dne
12. 6. 2009. Stěžovatel byl přítomen jednání posudkové komise dne 29. 6. 2009. Na základě
těchto podkladů označila PK MPSV za diagnózu smíšenou poruchu osobnosti, abusus pervitinu
a hypnotik, dyspeptický syndrom refluxní oesophagitis, chronický vertebrogenní syndrom
polytopní, hepatitis typu C a dospěla k závěru, že dominující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele je smíšená porucha osobnosti dekompensovaná do paranoidního
obrazu, kterou stěžovatel trpí více než sedm let. PK MPSV přitom u stěžovatele neshledala
neurologický motorický či senzitivní deficit. Z tohoto důvodu hodnotila pokles jeho schopnosti
soustavné výdělečné činnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí podle kapitoly V., položky
5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míru poklesu jeho schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovila ve výši 25 %, přičemž neshledala důvody pro zvýšení její horní
hranice ve smyslu §6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky. Podle jejího závěru tedy stěžovatel nebyl k
10. 2. 2009 ani plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně
invalidní podle §44 citovaného zákona. Rovněž shledala, že se nejedná o zdravotní postižení
umožňující výdělečnou činnost jen za mimořádných podmínek ani se nejedná o zdravotní
postižení značně ztěžující obecné životní podmínky ve smyslu příloh č. 3 a 4 vyhlášky č.
284/1995 Sb. Protože stěžovatel je absolvent středního odborného učiliště stavebního pracující
vždy jako pomocný dělník, je podle názoru PK MPSV schopen vykonávat převážnou většinu
pracovních činností v rámci své kvalifikace.
Stěžovatel ve svém vyjádření k vypracovanému posudku PK MPSV uvedl,
že s ním nesouhlasí, neboť PK MPSV vycházela pouze z neobjektivních posouzení
od vězeňských lékařů, a nikoli z kompletní lékařské dokumentace. Rovněž nebyly zohledněny
jeho dlouhotrvající fyzické a psychické potíže, které se jeho pobytem ve vazbě podstatně zhoršily,
což vyústilo v jeho sebepoškozování. Ohradil se proti tvrzení, že je drogově závislý. Rovněž
namítl, že vzhledem ke svému pobytu ve vězení nemohl podstoupit veškerá potřebná vyšetření.
Následně uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez své účasti na jednání.
Krajský soud provedl důkaz správním spisem a posudkem PK MPSV. Z posudku
PK MPSV, který krajský soud hodnotil jako stěžejní důkaz shledal, že PK MPSV jednala
v řádném složení, posuzovala lékařskou dokumentaci obsaženou v posudkovém spise
a na základě jakých nálezů a úvah posoudila stěžovatelovu schopnost soustavné výdělečné
činnosti, který ji vedl k závěru, že není ani částečně invalidní. Protože krajský soud hodnotil
posudek PK MPSV jako úplný a přesvědčivý, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované
rozsudkem podle 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel prostřednictvím svého zástupce kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., v níž PK MPSV vytkl, že řádně
nevyšetřila jeho zdravotní stav, neboť jej posoudila pouze na základě zdravotní dokumentace,
jež byla k dispozici lékařce OSSZ v Liberci, nikoli však na základě vlastních vyšetření. Namítl,
že PK MPSV jej reálně fyzicky nevyšetřila, neboť pouze formálně posoudila lékařskou
dokumentaci lékařky OSSZ v Liberci. Tento postup podle jeho názoru neumožňuje objektivní
posouzení jeho zdravotního stavu. Uvedl, že již dlouhodobě poukazuje na pozitivní nález
na plicích, játrech a střevech, na nehybnost levé ruky v důsledku úrazu, dlouhodobé potíže
s páteří a pravou rukou, které však nebyly náležitě vyšetřeny. Stěžovatel PK MPSV vytkl,
že se s těmito jeho zdravotními obtížemi nezabývala, a proto nesprávně zjistila skutkový stav.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu,
a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Ze soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel opakovaně
žádal o přiznání částečného invalidního důchodu. Rozhodnutím žalované ze dne 10. 1. 2005
byla stěžovatelova žádost o přiznání částečného invalidního důchodu zamítnuta, neboť
podle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v Sokolově ze dne
22. 12. 2004 byla příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele smíšená
porucha osobnosti s akcentací rysů nestálosti, nezdrženlivosti, sociální maladaptability, v podstatě
léčebně neovlivnitelné, která odpovídá postižení uvedenému v kapitole V., položce 5, písm. a)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
o 10 %. Podle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky,
pracoviště v Plzni ze dne 7. 4. 2005 vypracovaného k přezkumu rozhodnutí žalované ze dne
10. 1. 2005 bylo příčinou stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu středně
těžké narušení osobnosti odpovídající postižení uvedenému v kapitole V., položce 5, písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
25 %. Přitom vycházela ze zpráv jeho praktického lékaře z let 1997 až 2004, nálezu neuroložky
MUDr. W. z 14. 9. 1994, propouštěcí zprávy z psychiatrického oddělení VV Brno z 21. 4. 1999,
14. 11. 2000, 15. 3. 2001, 19. 6. 2002, 27. 1. 2004 a z 25. 3. 2004, gastroskopického nálezu z 5. 6.
2003, RTG vyšetření levého loketního kloubu z 11. 8. 2003, zprávy z chirurgie ze dne 6. 1. 2004,
laboratorních zpráv z 12. 10. 2003 a 26. 8. 2004, znaleckého posudku z oboru psychiatrie MUDr.
Š. ze 23. 10. 2003 a vyšetření psycholožky Mgr. B. ze dne 18. 6. 2004. Zdůraznila, že stěžovatel
netrpěl žádným trvalým poúrazovým stavem nosného a pohybového ústrojí ani nebyly prokázány
vertebrogenní obtíže či vředová choroba nebo jaterní léze. Naopak stěžovatel trpěl chronickou
hepatitidou typu C.
K další žádosti o přiznání částečného invalidního důchodu byl stěžovatel posouzen
lékařkou OSSZ v Teplicích dne 19. 3. 2007, která při posuzování jeho zdravotního stavu
hodnotila i výsledky psychiatrických a interních vyšetření z roku 2006 a 2007 a dospěla k závěru,
že příčinou stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je vrozená anomální
osobnost středně těžce narušená s poruchou v ovládání impulzů a v uspokojování svých potřeb
a s poruchou ve zvládání interpersonálních situací odpovídající postižení uvedenému v kapitole
V., položce 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s mírou poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti 25%. Nejvyšší správní soud rovněž zjistil, že správní spis obsahuje
veškeré výše uváděné lékařské zprávy.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud podotýká, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní,
příp. částečně invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení.
Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť
k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje podle §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla
být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s
těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí
být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda
zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které
zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí.
Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného
zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
Nejvyšší správní soud shledal, že v projednávaném případě posudková komise zasedající
v řádném složení posoudila veškeré zdravotní postižení, kterými stěžovatel trpí, a za rozhodující
příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jednoznačně určila smíšenou poruchu
osobnosti dekompensovanou do paranoidního obrazu, kterou stěžovatel trpí více než sedm let,
a podřadila ji pod kapitolu V., položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míru
poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila ve středním stanovením rozpětí,
tj. ve výši 25 %, přičemž jeho zdravotní postižení posuzovala ve vztahu k jeho předchozí
výdělečné činnosti, dosaženému vzdělání, zkušenostem, znalostem a schopnosti rekvalifikace
ve smyslu §6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky. Rovněž je zřejmé, že se nejednalo o postižení
podle přílohy č. 3 a 4 uvedené vyhlášky. Nejvyšší správní soud podotýká, že PK MPSV učinila
svůj posudkový závěr na základě úplné zdravotnické dokumentace, přesvědčivě jej odůvodnila
a hodnotila i stěžovatelem uváděné obtíže. Posudek PK MPSV byl ve své hodnotící části a závěru
plně v souladu s ostatními důkazy, tj. lékařskými nálezy a zprávami, z nichž zcela jednoznačně
vyplývá, že obtíže nosného a pohybového ústrojí (páteře a obou rukou) nejsou takového rázu,
aby byly příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který by zakládal alespoň
částečnou invaliditu. Rovněž nelze přehlédnout, že posudkový závěr PK MPSV je zcela v souladu
jak se závěrem posudkové lékařky OSSZ v Liberci, tak i s ostatními posudkovými závěry
učiněnými příslušnými orgány v předchozích řízeních, když rozhodný druh zdravotního postižení
byl hodnocen stejně. Tyto závěry přitom jsou v naprostém souladu s lékařskými nálezy, zprávami
a vypracovaných znaleckých posudků. Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovatelově
námitce, že se PK MPSV nezabývala jeho tvrzenými potížemi s páteří a obou rukou, nálezy
na játrech (přestože PK MPSV shledala, že stěžovatel trpí hepatitidou typu C) a žaludečními
obtížemi.
Nejvyšší správní soud také vyhodnotil jako zjevně nedůvodnou výtku stěžovatele,
že „nedošlo k jeho fyzickému vyšetření, ale pouze formálnímu zhodnocení předložené lékařské dokumentace
ze strany posudkové lékařsky OSSZ v Liberci“, neboť se nezakládá na pravdě. Z č.l. 19 soudního
spisu, na němž je založen protokol o jednání PK MPSV, totiž vyplývá, že stěžovatel byl přešetřen
odbornou lékařkou z oboru psychiatrie prim. MUDr. Z. S. Z protokolu o jednání PK MPSV
rovněž vyplývá, že stěžovatel uváděl jako své zdravotní potíže pouze svůj nedobrý psychický stav,
který jej vede k sebepoškozování zejména prostřednictvím polykání cizích těles.
Z výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud na základě
posudku PK MPSV spolehlivě prokázal, že stěžovatel nebyl ke dni 10. 2. 2009 plně ani částečně
invalidní a rozhodl správně o zamítnutí žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované. Nejvyšší
správní soud tedy shledal, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Milanu Teleckému, byla
stanovena za dva úkony právní služby po 500 Kč (první porada s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení, doplnění kasační stížnosti), a to podle ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f)
ve spojení s §9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále byla započítána
náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč. Protože doložil registrační
osvědčení, že je plátcem DPH, činí celková výše jeho odměny v souladu s jejím vyúčtováním
1904 Kč (1600 Kč odměna + 19 % z této částky, tj. 304 Kč). Odměna stanovená zástupci
stěžovatele v celkové výši 1904 Kč mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu