ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.50.2010:97
sp. zn. 3 Ads 50/2010 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: JUDr. Ing. P.
G., Ph.D., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova
9/233, Praha 6, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5, se sídlem nám. 14 října 1381/4,
Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného o námitce podjatosti ze dne 26. 8. 2009, v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2010, č. j. 5 Ca 215/2009 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas kasační stížnost, která směřuje proti výše uvedenému usnesení,
kterým byl osvobozen od soudních poplatků a dále mu byla ustanovena zástupkyně pro řízení
o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 215/
2009 - 19, Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová, advokátka se sídlem Muchova 9/233, Praha 6.
Stěžovatel kasační stížností napadl výrok č. II usnesení Městského soudu v Praze ze dne
12. 2. 2010, č. j. 5 Ca 215/2009 – 48, kterým mu byla uvedená zástupkyně ustanovena. Stěžovatel
ocitoval ust. §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále „s. ř. s.“) a přiřadil k nim tvrzení, která se nevztahovala k projednávané věci. Stěžovatel
zejména upozornil na nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a vznesl řadu procesních výtek,
jenž se ovšem týkaly usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 5 Ca
215/2009 – 19.
Uchopitelným jádrem jeho námitek je vyjádření nedůvěry vůči zástupkyni, kterou
stěžovatel vnímá jako nepřátelskou vůči jeho osobě, dle jeho mínění se jedná o konfidentku StB,
navíc zástupkyně stěžovatele se nezaměřuje na správní soudnictví a nemá tudíž
k jeho zastupování oprávnění ani zkušenosti.
V podání ze dne 12. 3. 2010 ustanovená zástupkyně stěžovatele uvedla, že s ohledem
na to, že vztah důvěry mezi advokátem a klientem je základním předpokladem pro poskytování
právních služeb, žádá, aby její ustanovení bylo zrušeno. Aniž by stěžovatel zástupkyni jakkoli
kontaktoval a dále si ověřil svá nepravdivá tvrzení, vyjadřuje nedůvěru vůči její osobě a zcela
bezdůvodně jí uráží a pomlouvá.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, tzn. z hlediska splnění podmínek řízení.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Citované ustanovení klade na stěžovatele požadavek, aby jím tvrzené důvody kasační
stížnosti byly svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které soudní řád správní
vymezuje v ustanovení §103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti. Pokud takové obsahové
podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v §103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené (§104 odst. 4
s. ř. s.). V tomto závěru Nejvyšší správní soud odkazuje např. ke svému usnesení ze dne
18. 3. 2004, čj. 1 As 7/2004 - 47.
V posuzovaném případě by přicházely v úvahu pouze důvody podle §103 odst. 1
písm. a), c) a d) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení; zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom,
že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně
obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce;
nebo nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Výše uvedené kasační důvody jsou však jen pouze obecně vymezenými kategoriemi,
které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit,
k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před soudem, jakými blíže určenými
vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení
právní otázky soudem apod. Kasační stížností je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3
s. ř. s.). Na jedné straně sice postačí, že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody,
které zákonným kasačním důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody
jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikované pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé
ale nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1
s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil.
Kasační stížnost stěžovatele řádnou specifikaci důvodů neobsahovala, stěžovatel jednak
nepatřičně vznesl její důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s., k důvodu §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. připojil tvrzení s věcí nesouvisející a důvody podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
nekonkretizoval.
Stěžovatelem další tvrzené důvody, tedy vyjádření nedůvěry vůči ustanovené zástupkyni
stran její odbornosti, evidenci ve svazcích StB a konečně jejím vztahu ke stěžovateli, pod žádný
z výše uvedených zákonných důvodů podřadit nelze.
Kasační stížnost stěžovatele se tak opírá výhradně o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s., a proto je nepřípustná.
Již nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává:
Stěžovatel může uplatnit návrh na ustanovení jiného zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Důvody, které zástupkyně stěžovatele uvedla ve vyjádření ke kasační stížnosti, lze uplatnit
v žádosti o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení o kasační stížnosti v souladu
s §19 zákona o advokacii, resp. §32 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
Je proto na místě uzavřít, že podaná kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody
než které předpokládá zákon, a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl podle §104 odst. 4
ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu