ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.57.2010:115
sp. zn. 3 Ads 57/2010 - 115
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně:
SpofaDental, a. s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 84, zast. JUDr. Danielem Novotným,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Jičíně, Husova 820, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2004,
č.j. 332-6003-385-28.5.2004/Ře, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 12 Cad 11/2009 - 91,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 12 Cad 11/2009 - 91,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 12 Cad 11/2009 - 91, (dále též „napadený rozsudek“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2004, č. j. 332-6003-
385-28.5.2004/Ře (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně
a potvrzen platební výměr Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 4. 2004,
č. 347/1079/04. Tímto platebním výměrem byl žalobkyni předepsán k úhradě nedoplatek
pojistného na sociální zabezpečení ve výši 1 024 681 Kč a penále ve výši 273 258 Kč, protože
žalobkyně nezahrnula do vyměřovacího základů pro odvod pojistného příjmy za období
leden až prosinec 2003 zúčtované v souvislosti s výkonem zaměstnání zakládající účast
na nemocenském pojištění zaměstnanců žalobkyně (cizích státních příslušníků) – panu M. K. ze
Spolkové republiky Německo a panu Z. F. z Maďarské republiky.
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) projednával a rozhodoval danou věci
již podruhé, neboť jeho předchozí rozsudek ve věci, kterým bylo napadené rozhodnutí žalované
zrušeno, Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 108/2005 - 77,
a městský soud zavázal svým právním názorem, aby žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud
při posuzování dané věci odkázal na závěry vyslovenými usnesení svého rozšířeného senátu
ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 6 Ads 88/2006, přístupné na www.nssoud.cz, vykládající způsob,
jakým je třeba aplikovat kolizní metodu u Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou
republikou Německo o sociálním zabezpečení uveřejněnou pod č. 94/2002 Sb.m.s. a obsahově
obdobných mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení. Rozšířený senát výslovně uvedl,
že uvedené kolizní normy obsažené v předmětných mezinárodních smlouvách odkazující
na použití předpisů o nemocenském pojištění České republiky a předpisů o sociálním
zabezpečení České republiky neumožňují, aby byl v případě zaměstnanců zaměstnaných na jejím
území použit §5 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2003.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že jak německý, tak maďarský zaměstnanec
žalobkyně byli v rozhodné době účastni nemocenského pojištění, což přímo zakládalo povinnost
žalobkyně zahrnout jejich příjem do vyměřovacího základu a odvádět stanovené pojistné
a za dobu prodlení s placením i penále v zákonem stanovené výši. Nejvyšší správní soud z těchto
důvodů shledal, že opačný právní názor městského soudu byl nezákonný, a proto jeho rozsudek
zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V něm jej podle §110 odst. 3 s. ř. s. zavázal,
aby v intencích právního názoru vysloveného v tomto citovaném a stručně shrnutém rozsudku
žalobu s náležitým odůvodněním zamítl.
Nejvyšší správní soud následně vrátil městskému soudu jeho spis vedený pod sp. zn.
12 Cad 45/2004 spolu s potřebným počtem vyhotovených stejnopisů svého citovaného
rozsudku, aby jej městský soud doručil účastníkům řízení, protože podle §110 odst. 4 s. ř. s.
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu doručuje účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení krajský
soud. Městský soud podle svého pokynu založeného na č. l. 87 spisu doručoval tento rozsudek
jak žalované, tak právnímu zástupci stěžovatelky. Žalované byl rozsudek doručen dne
12. 10. 2009, což je patrno z doručenky založené na č. l. 87 spisu. Právnímu zástupci stěžovatelky,
advokátovi Mgr. Danielu Novotnému, byla zásilka obsahující předmětný rozsudek Nejvyššího
správního soudu zaslána na adresu Denisova 504, Jičín 506 01. Na této uvedené adrese nebylo
možné adresátovi doručit, neboť byl neznámý, a protože zásilku nebylo možné vložit
do schránky, vrátila ji Česká pošta, s. p. dne 13. 10. 2009 zpět městskému soudu, který ji založil
na č. l. 88 spisu.
Následně městský soud vydal dne 15. 12. 2009 (kdy však ještě nebyl účinně doručen
zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu stěžovatelce, resp. jejímu zástupci) napadený
rozsudek, kterým v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu zamítl
žalobu stěžovatelky. Tento napadený rozsudek doručil žalované dne 16. 12. 2009, zatímco
jmenovanému zástupci stěžovatelky nebyla zásilka obsahující napadený rozsudek při prvním
pokusu o doručení předána, neboť se adresát odstěhoval, a proto byla zásilka vrácena městskému
soudu dne 22. 12. 2009 (viz č. l. 95 spisu). Městský soud zjistil z internetových stránek České
advokátní komory aktuální adresu právního zástupce stěžovatelky, tj. Husova 820, Jičín 506 01.
Na tuto adresu poté dne 11. 2. 2010 doručil zásilku obsahující napadený rozsudek (č. l. 98 spisu).
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dne 25. 2. 2010 kasační
stížnost z důvodu §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. Důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
byl podle stěžovatelky dán tím, že při nejednoznačnosti posuzovaného právního názoru, zda cizí
pojištěnci byli v rozhodné době účastni nemocenského pojištění, „měl být použit výklad
ve prospěch daňového subjektu se závěrem, že uvedení zaměstnanci jsou z pojištění vyňati“.
V rámci kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. namítl, že nebyly dány podmínky
řízení, neboť městský soud ve věci rozhodl dříve, než stěžovatelce doručil zrušující rozsudek
Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že námitka uplatněná v rámci
kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není důvodná a námitku podřazenou
pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. není schopna vzhledem k její povaze posoudit. Toto vyjádření
městský soud doručil stěžovatelce dne 29. 3. 2010.
Stěžovatelce rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 108/
2005 - 77, kterým byl zrušen prvotní rozsudek městského soudu ve věci a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení s tím, že byl zavázán žalobu zamítnout (viz č. l. 108 spisu) městský soud doručil
teprve dne 20. 4. 2010. Následně předložil kasační stížnost společně se soudním a správním
spisem Nejvyššímu správnímu soudu, aby o ní rozhodl.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Před samotným posouzením námitek vznesených stěžovatelkou tedy Nejvyšší správní
soud zjišťoval (§109 odst. 3 s. ř. s.), zda řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel, nebylo
zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak ostatně namítala i sama stěžovatelka,
a zda příp. napadený rozsudek městského soudu nebyl nepřezkoumatelný ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Zmatečnost řízení před soudem podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívá
v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo byl soud
nesprávně obsazen, popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu
soudce.
V konkrétním případě zjevně připadá v úvahu pouze posouzení podmínek řízení, neboť
ostatní vady Nejvyšší správní soud v řízení neshledal, a stěžovatelka je ostatně také nenamítala.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že jednou z podmínek řízení je také podmínka vztahující
se k právnímu principu ne bis in idem (ne dvakrát o téže věci) - a to, že projednání a rozhodnutí
věci nesmí bránit překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata). Nelze tedy vést řízení
v téže věci, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto (a právní moc rozhodnutí trvá). Totožnost
je pak dána totožností účastníků a samotné věci (v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu se věcí rozumí přezkum určitého správního rozhodnutí). Právě tuto překážku v dané věci
Nejvyšší správní soud shledal.
Z výše shrnutého průběhu soudního řízení totiž vyplývá, že prvotní rozsudek
městského soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 12 Cad 45/2004 - 21, kterým bylo zrušeno napadené
rozhodnutí žalované a které bylo ke kasační stížnosti přezkoumáváno Nejvyšším správním
soudem, byl doručen účastníkům a nabyl právní moci dne 1. 9. 2005, jak je ostatně vyznačeno
i doložkou právní moci vyznačené na jeho originále založeném ve spisu. Tento prvotní
pravomocný rozsudek městského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 108/2005 - 77. Podle §110 odst. 4 s. ř. s. jej přitom doručuje
účastníkům řízení krajský (městský) soud, který tak intimuje účastníkům „svého“ původního
řízení výsledek řízení o kasační stížnosti. Je proto také soudem, který podle §54 odst. 5 s. ř. s.
určuje okamžik nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti a rovněž ji i vyznačuje.
Tento postup je přitom běžný a korespondující s jinými procesními úpravami (viz Vopálka, V.,
Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín, M. Správní řád soudní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2004, 286 s.). K tomu, aby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu mohlo vůči účastníkům řízení
vyvolat právní následky, je zapotřebí jeho doručení účastníkům řízení, nikoli pouze zaslání
příslušnému soudu prvního stupně. Právní následky zrušujícího rozsudku tedy nastaly
až okamžikem, kdy jej městský soud doručil všem účastníkům řízení. V tomto případě
tedy zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 108/2005
- 77, nabyl právní moci až dne 20. 4. 2010 a tímto okamžikem přestala v posuzované věci
existovat překážka věci rozhodnuté, založená prvotním rozsudkem městského soudu.
Ten však rozhodl o žalobě proti rozhodnutí žalované napadeným rozsudkem již dne
15. 12. 2009, který nabyl právní moci již dne 11. 2. 2010.
Z uvedeného je zřejmé, že městský soud rozhodl o žalobě stěžovatelky proti napadenému
rozhodnutí žalované pravomocným napadeným rozsudkem, přestože věc byla stále ještě
pravomocně rozhodnuta jeho prvotním rozsudkem, aniž by tento jeho prvotní rozsudek
byl již pravomocně zrušen. Vydáním pozdějšího napadeného rozsudku tj. ze dne 15. 12. 2009,
č. j. 12 Cad 11/2009 - 91, tak městský soud naplnil zmatečnost řízení, neboť zde existovala
překážka věci soudem pravomocně rozhodnuté (tzn. v té době stále pravomocný prvotní
rozsudek městského soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 12 Cad 45/2004 - 21). Pro vydání napadeného
rozsudku tak nebyly splněny podmínky řízení. Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 108/2005 - 77, totiž nebyl v době rozhodování městského soudu
doručen všem účastníkům řízení, a proto nebyl podle §54 odst. 5 s. ř. s. v právní moci. Za tohoto
stavu byl nadále prvotní rozsudek městského soudu v právní moci. Přitom platí, že pokud krajský
(městský) soud rozhodne o věci pravomocně rozhodnuté znovu, je třeba jeho druhé rozhodnutí
o téže věci zrušit jako zmatečné [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ], neboť pro jeho vydání chyběly
podmínky řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2007, č. j. 2 Afs 181/
2006 - 63, či obdobně též nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 111/1996,
přístupný na http:\\nalus.usoud.cz).
Za situace, kdy Nejvyšší správní soud shledal, že napadený rozsudek městského soudu
je zmatečný, dále se již ex offo nezabýval jeho případnou nepřezkoumatelnosí ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., stejně jako se již nezabýval jmenovitými námitkami stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí rozhodne městský soud také
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 věty první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. září 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu