ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.76.2010:42
sp. zn. 3 Ads 76/2010 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. F.,
zastoupeného JUDr. Josefem Klimešem, advokátem se sídlem Koliště 13, Brno, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumá ní
rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2009, č. j. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2009, č. j. 41 Cad 123/2009 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Josefu Klimešovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1600 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 8. 2009, č. j. x. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla
žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. §38 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Brno - Město ze dne 30. 7. 2009 k závěru, že žalobce není plně invalidní, neboť
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pouze o 50 %.
Krajský soud v Brně nechal ve věci vypracovat posudek Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) v Brně.
Z posudku PK MPSV v Brně ze dne 10. 11. 2009 vyplynulo, že žalobce (vyučený dělník)
trpí oboustrannou artrózou kolenních kloubů středního stupně, po provedené artroskopické
operaci vnitřních menisků a po žilní trombóze vpravo s plicní embolizací při prokázaném
trombofilním stavu. Spirometrickým vyšetřením byla opakovaně prokázána kombinovaná
ventilační porucha plicních funkcí, na které se podílela jednak prodělaná plicní embolie,
v poslední době byla pak v popředí obstrukční složka, při léčené chronické obstrukční plicní
nemoci. Žalobce byl léčen na interní ambulanci p ro neúplný metabolický syndrom a docházel
na občasné alergologické kontroly pro prokázanou lehčí přecitlivělost na roztoče a plísně.
Funkčně bylo v kolenních kloubech prokázáno omezení kloubních exkurzí v období
dekompenzace vlevo o 1/3, omezení pohybu způsobovala právě bolestivost, nikoliv prokazatelný
funkční deficit závažného stupně. Plicní postižení od roku 2007 nijak významně neprogredovalo.
Při léčbě byly jak subjektivní potíže, tak objektivní, poslechové a spirometrické vyšetření
bylo stabilizované a funkčně šlo o poruchu středního stupně. Nález na žilním systému dolních
končetin vykazoval známky nedostatečnosti oboustranně ve stupni 4, tzn. že jsou již sice
vytvořeny kožní změny, ale zatím bez aktivního nebo zhojeného bércového vředu.
Na intermitentních otocích dolních končetin se podílí jednak celková konstituce,
dále potrombotický syndrom vpravo a již uvedená žilní nedostatečnost, kardiální etiologie otoků
byla vyloučena. Hypertenze i metabolická onemocnění jsou kontrolovány léčbou, ledvinové
postižení je ještě ve fázi kompenzované retence dusíkatých látek. Neurologické vyšetření
žalobce nezjistilo výpadovou končetinovou symptomatologii, takže páteřní onemocnění
lze i při rentgenologicky potvrzených degenerativních změnách hodnotit jako anamnestický údaj.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudková
komise označila plicní postižení. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila
podle kap. VIII., odd. B, položka 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 40 %.,
kdy hranice procentního rozmezí činí 30-60 %. Posudková komise uvedla, že zvolila střed
možného rozpětí, tj. 40 %, a to pro ostatní zdravotní postižení a předchozí vykonávanou
výdělečnou činnost žalobce, protože samotné plicní onemocnění by bylo možno hodnotit
na dolní hranici daného rozmezí (hodnoty pomocných vyšetření jsou stabilní a nejsou
dokumentována častější akutní vzplanutí onemocnění). U žalobce se nejednalo o žádné
z postižení uvedených v příloze č. 3 a č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., stav není funkčním dopadem
a důsledky srovnatelný s postiženími uvedenými v příloze č. 4.
S uvedeným zdravotním stavem nebyl žalobce schopen vykonávat těžší fyzické práce
spojené s nutností delší chůze nebo stání a přenášení břemen v klimaticky nevhodných
podmínkách. Byl schopen vykonávat fyzicky lehčí práce při dodržení stanovených opatření.
Byl schopen zaučení na vhodnou práci.
Při rozhodování vyšel krajský soud z posudku posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Brně ze dne 10. 11. 2009 a dospěl k názoru, že tento posudek byl vypracován
na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce a hodnocení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti je v souladu s příslušnými právními předpisy a odpovídá shromážděným
odborným lékařským nálezům. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce
ve výši 40 % je nižší než 66 % a u žalobce se nejedná ani o žádné z postižení uvedených v příloze
č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Žalobce tak k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované
nesplňoval žádnou z podmínek plné invalidity podle §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona
č. 155/1995 Sb. Provedeným dokazováním byl zjištěn stejný skutkový stav, který vzala za základ
svého rozhodnutí žalovaná, a proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7
s. ř. . zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že splňuje podmínky pro přiznání
plného invalidního důchodu a uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů vymezených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soud ního řádu správního
(dále „s. ř. s.“). Krajský soud předně pochybil, pokud nekriticky převzal závěry obsažené
v posudku PK MPSV v Brně ze dne 10. 11. 2009.
Za podstatný považuje stěžovatel svůj zdravotní stav popsaný v žalobě, přičemž dále trpí
bolestmi zad, žaludku, průjmy způsobenými mj. vředy na dvanácterníku a celkově není
stabilizovaný. Jeho zdravotní stav se pouze horší a nemůže vykonávat žádnou práci.
Žalovaná a PK MPSV v Brně neměly podle stěžovatele k dispozici všechny potřebné
lékařské zprávy, neboť s ohledem na dlouhé čekací doby neabsolvoval všechna vyšetření,
k nimž byl objednán, přičemž některá z nich neabsolvoval doposud. Tyto skutečnosti stěžovatel
dokládá lékařskými zprávami, které osvědčují neje nom jeho zdravotní stav, ale též doposud
probíhající vyšetření (lékařské zprávy ze dne 26. 11. 2008, 7. 1. 2010, 12. 2. 2010, 5. 3. 2010
a 18.3. 2010).
Podle stěžovatele tak žalovaná řádně nezjistila skutkový stav a taktéž napadený rozsudek,
jenž primárně vycházel z posudku PK MPSV, byl vydán na základě neúplně zjištěného
skutkového stavu.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soud v Brně
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů, po posouzení věci však dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Rozhodnutí o nároku ve věcech důchodového zabezpečení je závislé především
na odborném posouzení zdravotního stavu občana, a to ve správním řízení lékařem příslušné
okresní správy sociálního zabezpečení, v přezkumném řízení soudním pak posudkovou komisí,
případně znalcem. Soudní řízení je specifické v tom, že je v něm vyžadován zákonem předepsaný
důkaz, jímž je ve smyslu §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí. Rozhodnutí o nároku na takovou dávku je totiž závislé
na odborném lékařském posouzení. Uvedená komise je přitom oprávněna nejen k celkovému
posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale také i k zaujetí
posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže v oblasti
rozhodování o těchto nárocích jsou pojmy invalidity či částečné invalidity pře devším pojmy
právními. Nevzbuzuje-li posudek uvedené komise z hlediska jeho přesvědčivosti a úplnosti
žádnou pochybnost a nejsou-li v řízení zjišťovány ani jiné skutečnosti, jimiž by správnost
posudku byla zpochybňována, je zpravidla v řízení důkazem stěžejním.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu vycházel krajský soud v dané věci zcela
správně ze znaleckého posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně
ze dne 10.11. 2009, kde se posudková komise dostačujícím způsobem vypořádala s charakterem
onemocnění žalobce spočívajícím ve plícním postižení a zohlednila i všechny jeho další zdravotní
potíže. Z posudku je zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen
na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím.
Krajskému soudu pak nelze vytýkat, že bez příslušných medicínských znalostí nepolemizoval s –
i podle názoru Nejvyššího správního soudu – úplným a přesvědčivým závěrem posudku uvedené
posudkové komise, přičemž jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele byla stejně jako lékařem OSSZ Brno - město určeno plícní postižení. Předmětným
posudkem posudkové komise bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované podmínky plné invalidity ve smyslu §39 zákona
č. 155/1995 Sb. nesplňoval a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola VIII – dýchací soustava, oddíl B – dolní
cesty dýchací, položka 5 – nemoci plic a pohrudnice, písm. b), a to 40% z možných 30-60%.
Zdejší soud opětovně uvádí, že z obsahu posudku zcela jednoznačně vyplývá, že lékař
OSSZ Brno - město a zejména posudková komise MPSV měla dostatek odborných podkladů
pro přijetí rozhodujících posudkových závěrů a důkladně jednotlivé lékařské zprávy zhodnotila.
Uvedené nijak nevyvrací starší lékařská zprávy MUDr. S. ze dne 26. 11. 2008, neboť v přehledech
posudkově významných odborných lékařských nálezů jsou zahrnuty četné lékařské zprávy
uvedené lékařky z období aktuálně předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí žalované
(zpráva ze dne 19. 5. 2009, 26. 5. 2009, 4. 6. 2009).
Za další pochybení žalované a krajského soudu v projednávané věci považoval stěžovatel
skutečnost, že nebylo přihlédnuto k lékařským zprávám označeným a doloženým až v kasační
stížnosti a k jeho dalším zdravotním postižením. Tuto námitku stěžovatele však Nejvyšší správní
soud neshledává důvodnou.
Obecně je třeba poukázat na skutečnost, kterou též správně zmínil ve svém rozsudku
i krajský soud (a byl si jí v kasační stížnosti ostatně vědom i stěžovatel), a to, že podle §75 odst. 1
s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl
v době rozhodování správního orgánu (žalované). K témuž datu pak posuzuje zdravotní
stav žalobce také PK MPSV. Ke skutečnostem pozdějším, a to je v posuzovaném případě
nutno zdůraznit, se nepřihlíží.
Co se ovšem týče stěžovatelem zmiňovaných lékařských zpráv ze dne 7. 1. 2010,
12. 2. 2010, 5. 3. 2010 a 18. 3. 2010, které objektivizují jeho zdravotní stav, tyto zprávy byly
vypracovány dokonce až po vydání napadeného rozsudku krajského soudu a nemohou být vůbec
zohledněny v řízení o přezkumu soudního rozhodnutí před Nejvyšším správním soudem.
Pokud má tedy stěžovatel dojem, že jeho zdravotní stav v současné době odpovídá plné
invaliditě, nic mu nebrání podat novou žádost o plný invalidní důchod a nechat opětovně
posoudit svůj zdravotní stav. Tento další vývoj jeho stavu však nemůže být hodnocen v řízení
o soudním přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2009.
Nejvyšší správní soud tak přisvědčil závěru krajsk ého soudu, že na základě posudku
Posudkové komise MPSV v Brně bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované nesplňoval podmínky plné invalidity dle §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně netrpí vadou způsobující jeho nezákonnost dle §103 odst. 1
písm. b) ani d) s. ř. s, a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhod l Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem zástupce advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 1000 Kč dle ust. §7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění od 1. 9. 2006, za dva úkony právní
služby - první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplně ní kasační
stížnosti ze dne 25. 3. 2010. Soud advokátovi dále přiznal částku 600 Kč jako paušální náhradu
hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupci stěžovatele se tedy přiznává celková
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1600 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu