ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.78.2010:87
sp. zn. 3 Ads 78/2010 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: I. Z., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2010, č. j. 1 Cad
54/2009 – 71, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2010,
č. j. 1 Cad 54/2009 – 71, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 22. 3. 2010, č. j. 1 Cad 54/2009 – 71
(dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne
13. 2. 2009, č. x (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrátil věc stěžovatelce k dalšímu řízení.
Napadeným a pravomocně zrušeným rozhodnutím byl žalobci přiznán starobní důchod podle
ustanovení §29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. a podle čl. 46 odst. 2 Nařízení
Rady (ES) 1408/71 ode dne 1. 7. 2007 ve výši 512 Kč měsíčně.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, neboť nesouhlasil s tím,
že mu nebyla započítána doba jeho působení jako učitele na Základní škole v Klánovicích
a Říčanech v období od 1. 8. 1967 – 30. 6. 1969. Vyměřovací základ starobního důchodu mu byl
stanoven z doby od 1. 1. 1967 – 31. 7. 1967, a nikoliv z doby těsně před emigrací.
Městský soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodu nedostatečného zjištění skutkového
stavu pro vady řízení. Z platebních výměrů potvrzených Okresním národním výborem
Praha - východ, odborem školství a kultury a z plánu práce zjistil, že žalobce byl zaměstnán
jako učitel ve školním roce 1967 – 1968 na Základní devítileté škole Klánovice a ve školním
roce 1968 – 1969 na Základní devítileté škole v Říčanech. Z toho městský soud dovodil,
že stěžovatelka měla hodnotit uvedenou dobu jako dobu pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce
předložil platební výměry, v nichž byl uveden jeho měsíční plat, měla by stěžovatelka
z těchto listin vycházet při zjišťování výše vyměřovacích základů.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku podané z důvodu nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) stěžovatelka mj. požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Svou žádost odůvodnila tím, že pokud Nejvyšší správní
soud zruší napadený rozsudek, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky zrušeno, dostane se věc
do stadia nového posouzení žaloby. Pokud by pak v dalším řízení krajský soud rozhodl opačně,
mělo by to za následek, že by původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživlo“. Případné
nové rozhodnutí stěžovatelky vydané v mezidobí za účelem realizace původního rozsudku
krajského soudu by však tímto novým „opačným“ rozsudkem krajského soudu nebylo dotčeno.
Nastala by tak situace, v níž by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci.
Jelikož se jedná o nežádoucí výsledek, který je existujícími procesními instituty prakticky
neřešitelný, došlo by podle stěžovatelky k naplnění pojmu „nenahraditelné újmy“, jejíž vznik
je jednou z podmínek přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §73 odst. 2
z. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou
újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Podmínky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší
správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud vnímá možnost
přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný
účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu napadená kasační stížností jsou tak v zásadě
pravomocná a vykonatelná. Dále Nejvyšší správní soud judikoval, že není-li odkladný účinek
dán ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno krajským soudem,
povinen pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost
(viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné na www.nsssoud.cz). Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá,
že i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný
účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání
kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním
rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
v citovaném usnesení připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatelky jsou naplněny. Nejvyšší správní soud dal tak stěžovatelce
za pravdu v tom, že nebezpečí hrozící v případě vydání nového rozhodnutí o žádosti žalobce
ještě předtím, než zdejší soud rozhodne o předmětné kasační stížnosti stěžovatelky, naplňuje
znaky nenahraditelné újmy a není v souladu s principem právní jistoty účastníků řízení. Zároveň
Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se nepřiměřeným způsobem dotýkalo nabytých práv třetích osob či bylo v rozporu s veřejným
zájmem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu