ECLI:CZ:NSS:2010:3.ANS.6.2010:176
sp. zn. 3 Ans 6/2010 - 176
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Ministr práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o
ochraně proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 6. 3. 2009, č. j. 5 Ca 395/2007 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, neboť dospěl k závěru, že žalovaný nebyl nečinný. Žalovaný
posoudil podání žalobce směřující proti pravomocným rozhodnutím Ministerstva práce
a sociálních věcí, ze dne 17. 7. 2007, č. j. 2007/47776-212, ze dne 19. 7. 2007, č. j. 2007/47897-
212, ze dne 11. 9. 2007, č. j. 2007/58695-212, jako podněty k přezkumným řízením.
Tyto vyhodnotil jako nedůvodné, neshledal proto důvod k zahájení přezkumných řízení,
což žalobci písemně sdělil, aniž vydal ve věci rozhodnutí. Městský soud v Praze neshledal
v jeho postupu pochybení.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce kasační stížnost a požádal
o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů, a to JUDr. Víta Vohánku.
Městský soud v Praze tuto žádost zamítl usnesením ze dne 30. 4. 2009, č. j. 5 Ca 395/2007 – 100,
s tím, že u žalobce nejsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce podle ust. §35 odst. 8
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), neboť u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Uvedená
podmínka pak není splněna především z toho důvodu, že kasační stížnost uplatněná proti
rozsudku tohoto soudu ze dne 6. 3. 2009 zjevně nemůže být úspěšná, neboť problematika
výkladu ust. §94 odst. 1 správního řádu, jež je podstatou projednávané věci, byla již řešena
ve věcech sp. zn. 5 Ca 124/2007 či 5 Ca 264/2006, přičemž v posléze uvedené věci rozhodoval
i Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 26. 3. 2008, č. j. 6 Ans 8/2007 – 94, a s názorem
Městského soudu v Praze se ztotožnil. Žalobce napadl toto usnesení Městského soudu v Praze
kasační stížností, v níž namítl nesprávný výklad příslušných ustanovení zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, a nerespektování judikatury Nejvyššího správního soudu. Rozsudkem
ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ans 2/2009 – 132, Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost zamítl.
Městský soud v Praze přípisem ze dne 21. 12. 2009, č. j. 5 Ca 395/2007 – 143, žalobce
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy předložil plnou moc udělenou
zvolenému advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Přípis byl žalobci doručen
dne 29. 12. 2009. Ve svém podání ze dne 4. 1. 2010 žalobce opakovaně požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení advokáta, aniž by však tvrdil, že se od posledního
rozhodnutí soudu jeho osobní a majetkové poměry nějak změnily. Soud proto o této žádosti
již nerozhodoval.
V řízení o kasační stížnosti musí být podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Dle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon
jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci
již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
V projednávané věci byla kasační stížnost podána osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.)
a byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Žalobce však nebyl zastoupen advokátem,
i když v řízení o kasační stížnosti je toto zastoupení povinné. Jeho žádost o ustanovení advokáta
Městský soud v Praze zamítl. Poté žalobce vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi
ve stanovené lhůtě. Žalobce však výzvu soudu nerespektoval, vadu kasační stížnosti neodstranil.
Nedoložení plné moci k zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti je svojí povahou
odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který se však ani na výzvu soudu nepodařilo
odstranit a v řízení o kasační stížnosti tak není možno pokračovat. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost odmítl podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu