ECLI:CZ:NSS:2010:3.AO.3.2010:48
sp. zn. 3 Ao 3/2010 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: M. H., proti
odpůrci: Statutární město Pardubice, se sídlem Pernštýnské nám. 1, Pardubice, o návrhu
navrhovatele na zrušení části opatření obecné povahy – VI. změny územního plánu města
Pardubice, schválené usnesením zastupitelstva města Pardubice dne 30. 3. 2010 pod č. ZM/N
14014,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 17. 5. 2010,
domáhal zrušení části opatření obecné povahy – VI. změny územního plánu města Pardubice.
Navrhovatel má za to, že část tohoto opatření obecné povahy, která řeší změnu ve funkčním
využití pozemkové parcely č. 507/2 v k. ú. Pardubice (dále jen „předmětná parcela“)
oproti platnému územnímu plánu města Pardubic, byla vydána v rozporu
se zákonem - konkrétně s §18 a 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon). Toto tvrzení opírá o to, že je vlastníkem předmětné parcely a odpůrce
mu ústně přislíbil, že vytvoří podmínky pro to, aby na ní mohl postavit rodinný domek.
Vzhledem k tomu, že tento ústní příslib nebyl plněn, navrhovatel v roce 2008 na předmětné
parcele zahájil bez povolení příslušného stavebního úřadu stavbu rodinného domku s vědomím
trestu v podobě pokuty, ale s přesvědčením, že odpůrce dostojí svému slibu a změnu územního
plánu dokončí tak, aby bylo možno stavbu domu dodatečně povolit. To se však nestalo
a „odpůrce se rozhodl ignorovat jeden ze základních cílů územního plánování,
kterým je vytváření předpokladů pro výstavbu, a zcela bezdůvodně se rozhodl na pozemku
navrhovatele umístit rekreační zeleň“. Navrhovatel pak na veřejném zasedání o návrhu VI. změny
územního plánu podal jako vlastník předmětné parcely námitky spočívající v nesouhlasu
s navrženým řešením funkčního využití předmětné parcely, které považuje za účelové. Odpůrce
námitky zamítl. Navrhovatel má za to, že rozhodnutí o námitkách není přesvědčivě
a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, trpí vadou spočívající v nedostatku důvodů,
odpůrce při rozhodování o námitkách nevyšel ze skutečného a spolehlivě zjištěného stavu věci,
v rozhodnutí se nezabývá všemi jeho námitkami a v odůvodnění neuvádí úvahy,
kterými se při hodnocení označených důkazů řídil.
Podle navrhovatele tyto skutečnosti prokazují, že se odpůrce prostřednictvím VI. změny
územního plánu rozhodl jej potrestat za to, že stavbu rodinného domku na předmětném
pozemku zahájil bez stavebního povolení, „což nepochybně není v souladu s cíli a úkoly
územního plánování a odpůrce tím, podle názoru navrhovatele, pouze zneužil pravomoci,
které mu na tomto úseku činnosti svěřuje zákon“. Navrhovatel má za to, že VI. změna územního
plánu byla vydána v rozporu s právními předpisy, stejně jako rozhodnutí o námitkách.
Navrhovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud opatření obecné povahy – VI. změnu
územního plánu města Pardubice, v části týkající se určení funkčního využití předmětné parcely,
zrušil.
Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že plocha na předmětném pozemku plní rekreační
funkci pro rodinné domky. Původní regulativ, tj. funkční plocha izolační zeleň by tuto funkci
plnit nemohl, což byl také důvod změny regulativu této funkční plochy. Vlastníku pozemku
regulativ umožňuje realizaci zařízení a staveb sloužících k obsluze této plochy. Tato plocha
nemusí být podle obecně závazné vyhlášky města Pardubice č. 42/2001 veřejně přístupná,
tj. může být oplocena. Vhodné oddělení dnes zastavěného území a území navazujícího
na toto zastavěné území východně od přírodního prostředí parku je logické a z urbanistického
hlediska nezbytné pro vzájemnou ochranu obou funkcí území. Navržený pás zeleně,
který pokračuje také v přestavbovém území zahrádek, má funkci oddělení urbanizovaného území
od parku a zapojení Spojilského odpadu a jeho doprovodné zeleně do koncepce parku
jako přírodní vodoteče, nikoli jeho řešení jako technického díla.
Odpůrce dále polemizuje s navrhovatelem ohledně slibu povolení stavby jeho rodinného
domku na předmětném pozemku a tento ústní slib popírá.
Pokud jde o rozhodování o námitkách navrhovatele, odpůrce neshledává
na svém rozhodování nic nepřezkoumatelného či nedostatečně odůvodněného. Odpůrce rovněž
nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že návrhem napadená část opatření obecné povahy
je v rozporu s §18 a 19 stavebního zákona.
Odpůrce navrhl, aby návrh na zrušení části opatření obecné povahy byl zamítnut.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci nejprve posuzoval, zda navrhovatel je osobou
aktivně procesně legitimovanou k podání žaloby.
Podle §101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) návrh
na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech
opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
Otázkou aktivní procesní legitimace se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, které je dostupné na www.nssoud.cz.
Rozšířený senát v tomto rozhodnutí mj. uvedl, že „přípustný je pouze ten návrh,
který tvrdí zkrácení navrhovatele na jeho právech příslušným opatřením obecné povahy. Nestačí
tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné povahy či procedura vedoucí k jeho vydání
jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry. Splnění
podmínek aktivní procesní legitimace bude dáno tehdy, bude-li stěžovatel logicky konsekventně
a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy.
To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu,
obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným
návrhem na jeho zrušení. Obecné podmínky přípustnosti návrhu podle §101a a násl. s. ř. s.
lze tedy formulovat jen ve velmi abstraktní rovině, neboť splnění podmínek §101a odst. 1
s. ř. s. je v podstatné míře závislé na tom, jaké opatření obecné povahy je napadeno. V případě
územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní
sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy
věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem,
obsahem a způsobem regulace. Bude-li již z obsahu samotných tvrzení navrhovatele patrné,
že i kdyby byla pravdivá, nemůže být navrhovatel (zejména pro povahu věci nebo jinou zjevnou
skutečnost) ve své právní sféře opatřením obecné povahy dotčen, je na místě odmítnout návrh
jako nepřípustný podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.“
Nejvyšší správní soud posuzoval předmětný návrh na zrušení části opatření obecné
povahy z hledisek shora uvedených. Vzal v úvahu, že z hlediska navrhovatele změnou územního
plánu nedošlo k ničemu jinému, než ke změně funkčního využití předmětného pozemku
z izolační zeleně na rekreační zeleň. Z této skutečnosti je zjevné, že navrhovatel jako vlastník
předmětného pozemku nemůže být touto změnou zkrácen na svých právech. Soud tedy návrh
odmítl proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou podle §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh (žaloba) odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu