ECLI:CZ:NSS:2010:3.AZS.1.2010:64
sp. zn. 3 Azs 1/2010 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína,
JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally
v právní věci žalobce: P. M., zast. Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem
Korunovační 6, Praha 7, Bubeneč, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha
7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2008, č. j. OAM-1-287/VL-07-K01-2007, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2009, č. j. 1 Az
23/2008 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 25. 9. 2009 se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2008, č. j. OAM-1-287/VL-07-
K01-2007. Uvedeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana
podle ustanovení §12, §13, §14 , §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti stěžovatel odkázal na §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a uvedl, že shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu v projednání věci u „Krajského soudu v Ostravě“,
kde uvedený soud podle jeho názoru projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu.
Současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. V doplnění kasační stížnosti,
vyžádaném Nejvyšším správním soudem, zástupce stěžovatele uvedl, že stěžovatel nemá možnost
návratu do Běloruské republiky, a to z toho důvodu, že situace s dodržováním lidských práv
v této zemi se nezlepšila. Poprvé se stěžovatel dostal do záznamu speciálních služeb Běloruska
při provedení akce „Aktivní Bojkot – 2008“, když se v srpnu a září 2008 spolu s jinými aktivisty
Mládežnické organizace Běloruský Národní Front „Maladoje Adraženinje“ každý týden účastnil
akcí na vlakových a autobusových nádražích, při kterých rozdával letáky s politickými výzvami
odjíždějícím do Běloruska. Od léta 2008 se stěžovatel účastnil všech akcí organizovaných v Praze
na podporu demokratických sil v Bělorusku, proti režimu prezidenta Lukašenka. Orgány
Běloruských služeb předvolaly rodiče stěžovatele na oddělení Běloruských milicí, rodiče byli
vyslechnuti a donuceni podepsat příslib neprodleně nahlásit návrat stěžovatele do Běloruska.
Podruhé byli rodiče stěžovatele předvoláni k výslechu ve městě Vitebsk po uskutečnění akcí
protestu proti plánované návštěvě Alexandra Lukašenka na summit nové iniciativy Východní
partnerství Evropské unie. Akce protestu se konala 7. 5. 2009 na Vyšehradě. Stěžovatel
je přesvědčen, že v případě jeho návratu do Běloruska hrozí vážné nebezpečí jak jeho svobodě,
tak i životu vůbec.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti stručné vyjádření, v němž uvedl, že kasační stížnost
obsahuje toliko odkaz na §103 odst. 1 s. ř. s. bez uvedení bližší právní či skutkové argumentace
proti napadenému rozhodnutí, a vzhledem k tomu nesplňuje náležitosti kasační stížnosti
podle §106 odst. 1 s. ř. s., když zejména neuvádí, z jakých konkrétních důvodů je rozsudek soudu
vlastně napadán. S ohledem na tuto skutečnost navrhuje, pro případ, že náležitosti kasační
stížnosti nebudou v zákonné lhůtě doplněny, tuto kasační stížnost odmítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil otázku rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti
rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu
(zde Městského soudu v Praze) režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona
o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží
dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti
víza, nejdéle po dobu 1 roku; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska
ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo
řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném
účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést
ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Dále ve věci uvážil Nejvyšší správní soud následovně:
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, k dy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle §106 odst. 3
s. ř. s. musí být chybějící náležitosti kasační stížnosti doplněny ve lhůtě do jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit.
Ustanovení §37 odst. 5, s. ř. s., které stanoví, že předseda senátu usnesením vyzve
podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání
v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat,
soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen, platí obdobně.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost, byť sepsaná advokát em, neobsahovala veškeré
náležitosti, které zákon pro kasační stížnost vyžaduje, navíc jako soud, jehož rozsudek byl
napadán, byl označen „Krajský soud v Ostravě“, i když rozsudek ve věci stěžovatele vydal
Městský soud v Praze, vyzval Nejvyšší správní soud stěž ovatele (zástupce stěžovatele) v souladu
s ustanovením §106 s. ř. s. usnesením ze dne 5. 2. 2010, č. j. 3 Azs 1/2010 - 57, k doplnění
kasační stížnosti a stanovil k tomu lhůtu 1 měsíc od dne doručení tohoto usnesení, s poučením,
že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna tak, aby byly odstraněny vady kasační
stížnosti, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle §37 ods t. 5 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.
Na tuto výzvu stěžovatel (zástupce stěžovatele) reagoval doplněním kasační stížnosti
ze dne 5. 3. 2010, ve kterém jmenovitě neuváděl žádná příp. pochybení Městského soudu v Praze
v napadeném rozsudku, ale, jak by lo výše uvedeno, poukazoval na údajné protirežimní politické
aktivity stěžovatele (všechny výlučně na území České republiky – pozn. NSS), opakovaný výslech
jeho rodičů orgány běloruské milice, a tvrdil, že stěžovateli v případě návratu do Běloruska hrozí
nebezpečí jak na svobodě, tak i na životu.
Vymezení důvodů, z jakých stěžovatel kasační stížnost podává, přitom musí být
dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č . j. 2 Azs 92/2005 - 58)
plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“
nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualiz ovaným,
a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem.
Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů
se měl správní orgán, a dále případně soud, vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecný mi odkazy na určitá ustanovení
zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak
zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností
považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vad kasační
stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku, přesto však,
ač zastoupen advokátem, vytýkané vady v soudem stanovené lhůtě neodstranil. Za této situace
nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě náležitě doplněna
a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu