ECLI:CZ:NSS:2010:3.AZS.15.2010:42
sp. zn. 3 Azs 15/2010 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: B. R., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem,
advokátem se sídlem Kloknerova 2212/10, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2008,
č. j. OAM-538/VL-07-PA03-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 30. 11. 2009, č. j. 56 Az 166/2008 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2008,
č j. OAM-538/VL-07-PA03-2008. Tímto rozhodnutím neudělil žalovaný žalobci mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějš ích předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Krajský soud nepřisvědčil žádné z žalobních námitek. Z podkladů, které si žalovaný
opatřil, nevyplynulo, že by v mezidobí od podání v pořadí první ža lobcovy žádosti o azyl došlo
ke změnám, které by měly vliv na skutková zjištění. K porušení čl. 8 Evropské úmluvy o lidských
právech nemohlo dojít, neboť manželství, jenž žalobce uzavřel s paní L. R., bylo manželstvím
účelovým a obecně rodinné vztahy žalobce na území ČR nebyly funkční. Nemohlo dojít ani k
porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jelikož toto ustanovení na žalobce
nedopadá (soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Azs
343/2004 - 56, publ. pod č. 721/2005 Sb. NSS). Z informací o zemi původu nakonec
nevyplynulo, že by obecná situace v Alžírsku byla takového charakteru, aby sama o sobě byla
důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, nebylo tedy důvodu, aby se touto problematikou
žalovaný zabýval ve vztahu k §14 zákona o azylu . Situaci v Alžírsku vyhodnotil žalovaný ve
vztahu k §14a zákona o azylu; v jeho úvahách soud neshledal pochybení.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností
z důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel opírá svou žádost o humanitární důvody, chce žít v bezpečí
důstojným životem. Ministerstvo vnitra podle něj porušilo §3, §50 a §51 správního řádu.
Politická a humanitární situace v Alžírsku je podle něj obecn ě známá, hlavním problémem
jsou extrémní chudoba obyvatelstva a neschopnost státních orgánů tento problém řešit.
Toto jsou podle stěžovatele dostatečné důvody pro aplikaci §12 odst. 2 zákona o azylu,
dány jsou však dle jeho názoru rovněž důvody §14 zákona o azylu, podle něhož lze udělit azyl
z humanitárních důvodů. V úvahu nakonec připadá rovněž udělení doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu. Těmito otázkami se správní orgán nezabýval náležitě pečlivě.
Podle stěžovatele nemohl žalovaný správně usuzovat na skutkové a právní otázky, porušil zásadu
materiální pravdy, neboť nezjistil přesně a ú plně skutečný stav věci a neprovedl náležitě a řádně
všechna potřebná šetření k objasnění okolností rozhodných pro posouzení věci. Žalovaný
neshromáždil poznatky o zemi původu stěžovatele z nezávislých a objektivních zdrojů,
jako např. organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International k vývoji politické sit uace
v rozhodné době a postojům státní moci k otázkám rasovým, náboženským, či dodržování
lidských práv a nekonfrontoval tyto se stěžovatelovými tvrzeními. Stěžovatel proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně
k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je- li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb . NSS. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zása dní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti
ve smyslu ust. §104a s. ř. s. K postupu správního orgánu při opakovaných žádostech
o mezinárodní ochranu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, rozsudek ze dne 30. 6. 2009, č. j. 4 Azs 23/2009 - 64, či rozsudek ze dne
20. 11. 2009, č. j. 9 Azs 104/2008 - 61, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní
soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační
stížnost dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. května 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu