ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.11.2010:42
sp. zn. 4 Ads 11/2010 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. R.,
zast. JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou, se sídlem Komenského 23, Prostějov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 33
Cad 124/2009 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 33 Cad 124/2009 - 25,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 7. 2009, č. X, žalovaná podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“) odňala žalobkyni od 18. 9. 2009 částečný invalidní důchod.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení Prostějov ze dne 8. 7. 2009 žalobkyně již není částečně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti
o 20 %, přičemž podle §44 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 33 % nebo jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
značně ztěžuje obecné životní podmínky.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí o odnětí částečného invalidního důchodu žalobkyně
namítla, že od minulého posudku se její zdravotní stav nezlepšil ani nestabilizoval,
nýbrž naopak zhoršil. V současné době totiž trpí bolestmi ramen i zad a cit ani hybnost rukou
se neobnovily, což jí přináší značné omezení v běžném životě a omezuje její případné pracovní
uplatnění. Jelikož její onemocnění trvají delší dobu a není valné šance na zlepšení zdravotního
stavu, počala trpět úzkostí, nespavostí a celkovým vyčerpáním. Proto posudek okresní správy
sociálního zabezpečení o zániku částečné invalidity neodpovídá jejímu skutečnému zdravotnímu
stavu ani zjištěním učiněným při kontrolní prohlídce a nezohledňuje všechna její onemocnění.
Navíc tento posudek je značně nepřesvědčivý, neboť je v něm bez bližšího odůvodnění uvedeno,
že při minulém hodnocení došlo k posudkovému nadhodnocení. To vyvolává otázku,
zda nyní nebyl její zdravotní stav naopak podhodnocen.
Po jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně
(dále jen „posudková komise“) ze dne 11. 11. 2009 žalobkyně namítla, že při něm uskutečněné
vyšetření odbornou lékařkou z oboru neurologie bylo provedeno neodborným a necitlivým
způsobem, neboť jí byla způsobena blokáda krční páteře a rozsáhlé hematomy na předloktích
obou rukou. V důsledku toho musela následujícího dne navštívit neurologa a současně
byla odeslána na ortopedicko-traumatologickou ambulanci. Navíc ani posudková komise
nevysvětlila, z jakého důvodu mělo při předchozím hodnocení dojít k posudkovému omylu,
takže i její posudek není přesvědčivý. Proto navrhuje provedení důkazu znaleckým posudkem
z oboru posudkového lékařství, který by měl nově zhodnotit její zdravotní stav k rozhodnému
dni.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 12. 2009, č. j. 33 Cad 124/2009 - 25, žalobu
proti tomuto rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl,
že žalobkyně byla od 23. 1. 2007 poživatelkou částečného invalidního důchodu. Při kontrolní
lékařské prohlídce ze dne 8. 7. 2009 byl její zdravotní stav posouzen lékařkou Okresní správy
sociálního zabezpečení Prostějov, která učinila závěr, že posuzovaná není plně ani částečně
invalidní a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila podle zdravotního
postižení uvedeného v kapitole XV, oddílu F, položky 2, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“) na 20 %. V řízení o žalobě byl obstarán
posudek posudkové komise ze dne 11. 11. 2009, podle jehož závěrů je rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně postižení páteře, které představuje lehké
funkční postižení, přičemž se nejedná o středně těžké postižení více úseků páteře. Posudková
komise učinila závěr o tom, že se jedná o onemocnění podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2,
písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti hodnotila 25 %. Zdravotní stav žalobkyně byl posudkovou komisí hodnocen stejně
jako lékařkou okresní správy sociálního zabezpečení a rozhodujícím onemocněním bylo shledáno
postižení páteře, které by bylo podle posudkové komise hodnoceno na dolní hranici rozpětí,
přičemž horní hranice byla zvolena oproti posudku lékařky okresní správy sociálního zabezpečení
s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti žalobkyně.
Žalobkyně tedy k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyla částečně invalidní,
neboť pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti nedosahoval potřebné 33 % míry.
S ohledem na totožnost závěrů obsažených v posudcích okresní správy sociálního zabezpečení
posudkové komise není důvod pochybovat o jejich správnosti. Posudková komise dále své závěry
velmi podrobně a srozumitelně odůvodnila a rovněž tak dostatečně vysvětlila,
v čem byl zdravotní stav žalobkyně v předchozím řízení nadhodnocen. Její posudek proto krajský
soud v napadeném rozsudku označil za úplný, objektivní a přesvědčivý.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost. V ní namítla, že posudková komise neučinila
objektivní závěry o zdravotním stavu posuzované. Její zjištění o mírném omezení hybnosti krční
páteře totiž bylo učiněno za cenu způsobení blokády páteře a hematomů. Dále nebylo posudkem
posudkové komise náležitě vysvětleno, z jakého důvodu měl být v předešlém řízení její zdravotní
stav nadhodnocen a proč tak mělo dojít k posudkovému omylu. Její zdravotní stav tedy posudky
okresní správy sociálního zabezpečení a posudkové komise nehodnotily objektivně a přesvědčivě.
Proto navrhla jeho posouzení znaleckým posudkem, avšak tomuto důkaznímu návrhu krajský
soud nevyhověl.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 33 Cad 124/2009 - 25, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V nich totiž stěžovatelka namítla
neobjektivnost a nepřesvědčivost závěru posudku posudkové komise a neprovedení důkazu
znaleckým posudkem v žalobním řízení, čímž polemizovala se závěrem krajského soudu
o úplném, objektivním a přesvědčivém posouzení jejího zdravotního stavu. V této souvislosti
lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku
nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění,
jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54,
č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku
takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované
pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě,
jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem musí navíc posudková komise zdůvodnit zánik
plné či částečné invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově
významnou stabilizací, eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného
nepokládá za plně či částečně invalidního. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení
stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán,
a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.
Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného či částečného
invalidního důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě,
že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne
k účastníkem řízení udávaným potížím, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity
a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně
formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost,
přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48,
www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb.
NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58 www.nssoud.cz).
Takto požadované kvality však posudek posudkové komise ze dne 11. 11. 2009
z dále uvedených důvodů nedosahuje.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelka dne 12. 2. 2007 požádala o částečný
invalidní důchod. Při posouzení jejího zdravotního stavu ze dne 6. 6. 2007 lékařka Okresní správy
sociálního zabezpečení Prostějov zařadila do diagnostického souhrnu chronický cervikokraniální
a brachiální syndrom oboustranný při rentgenově prokázané spondylóze, oboustranný syndrom
karpálního tunelu (stav po operaci vlevo 23. 1. 2006 a po operaci vpravo 27. 3. 2006), omartrózu,
obezitu, stav po hysterektomii v roce 2003 a smíšenou středně těžkou úzkostně depresivní
poruchu. V posudkovém zhodnocení pak uvedla, že u posuzované se jedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav pro onemocnění vertebrogenní a duševní. Vertebrogenní onemocnění
je opakující se s bolestivými atakami a občasnými známkami dráždění nervových struktur.
Onemocnění psychické má pak povahu středně těžké poruchy. Celkově se jedná o středně těžké
funkční postižení posuzované. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky pak lékařka okresní správy sociálního zabezpečení v posudku ze dne 6. 6. 2007
označila zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu F, položce 2 písm. b) Přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. a podle něho zhodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 25 %. Tu pak s ohledem na ostatní choroby stěžovatelky a náročnost jejího povolání
v souladu s ustanovením §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zvýšila o 10 %, takže celkovou
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky stanovila na 35 %. Následně
učinila závěr, že stěžovatelka je částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění a tato invalidita vznikla dnem 23. 1. 2007, který odpovídal datu provedení odborného
neurologického vyšetření. Současně lékařka okresní správy sociálního zabezpečení zmínila,
že stěžovatelka je neschopna prací spojených se zvedáním a přenášením těžkých břemen, prací
v klimaticky náročném prostředí a prací v nucených polohách. Na základě tohoto posudku
pak byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 7. 2007, č. X přiznán
stěžovatelce od 23. 1. 2007 částečný invalidní důchod ve výši 6080 Kč měsíčně.
Při kontrolní lékařské prohlídce konané dne 8. 7. 2009 lékařka Okresní správy sociálního
zabezpečení Prostějov oproti předchozímu posouzení zařadila do diagnostického souhrnu
stěžovatelky také oboustrannou artrózu kyčelních kloubů I. a II. stupně a počínající artrózu
drobných kloubů rukou. V posudkovém zhodnocení pak opětovně uvedla, že u posuzované
se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro opakující se onemocnění vertebrogenní
s bolestivými atakami a občasnými známkami dráždění nervových struktur a pro středně těžké
duševní onemocnění. Dále však zmínila, že vertebrogenní onemocnění je bez paréz a nutnosti
intervence, že při minulém hodnocení byl zdravotní stav stěžovatelky nadhodnocen
a že se celkově jedná o lehké funkční postižení. Za rozhodné zdravotní postižení stěžovatelky
lékařka okresní správy sociálního zabezpečení v posudku ze dne 8. 7. 2009 i nadále považovala
onemocnění obsažené v kapitole XV, oddílu F, položce 2 písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., přičemž míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila
na 20 % s tím, že její zvýšení podle §6 odst. 4 téhož právního předpisu posuzované nenáleží.
Následně uzavřela, že stěžovatelka již nadále není částečně ani plně invalidní a její invalidita
zanikla dnem posouzením jejího zdravotního stavu, tedy k 8. 7. 2009.
Posudková komise v posudku ze dne 11. 11. 2009 zařadila do diagnostického souhrnu
stěžovatelky algický vertebrogenní syndrom krční páteře charakteru cervikobrachiálního
a cervikokraniálního na podkladě degenerativních změn, syndrom karpálního tunelu
(stav po operaci vlevo 23. 1. 2006 a vpravo 27. 3. 2006), artrózu kyčelních kloubů I. a II. stupně,
smíšenou úzkostně depresivní poruchy středního stupně, počínající artrózu drobných kloubů
rukou a stav po hysterektomii v roce 2003.
V posudkovém zhodnocení posudková komise nejdříve zopakovala, že posuzovaná
byla v červnu 2007 uznána částečně invalidní pro bolesti krční páteře a duševní onemocnění,
přičemž celkově bylo postižení hodnoceno středním stupněm. Při došetření v září 2007
nebylo prokázáno postižení nervových kořenů horních či dolních končetin ani centrální nervové
soustavy. Zdravotní stav byl nadhodnocen. Dále posudková komise v posudkovém zhodnocení
uvedla, že podle posledních nálezů přetrvává u posuzované porucha dynamiky krční a bederní
páteře lehkého stupně bez známek postižení kořenů a bez poruchy hybnosti končetin.
Na horních končetinách je oslaben stisk po operaci syndromu karpálních tunelů, dle kontrolního
EMG vyšetření je patologická sensitivní neurografie vpravo, postižení není motorické. Nejedná
se o středně těžké narušení jemné motoriky rukou ani nejsou atrofie drobných svalů.
Podle revmatologického vyšetření jsou drobné klouby rukou bez deformit, známek zánětu
či omezení hybnosti, zápěstí jsou bez vyznaného omezení hybnosti, loketní a ramenní klouby
jsou volné, stejně jako klouby kolenní a kyčelní. Rentgenové vyšetření prokázalo počínající
artrotické změny na drobných kloubech rukou. U posuzované se jedná o degenerativní změny
na páteři a ploténkách, o lehké funkční postižení více úseků páteře s občas vystupujícími projevy
nervového a svalového dráždění s omezením pohybu v postiženém úseku, omezením
pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity. Nejedná se o středně těžké postižení více úseků
páteře, recidivující silnější projevy nervového a svalovaného dráždění prokázané EMG
vyšetřením, středně těžkou statickodynamickou insuficienci ani o trvalé těžké postižení funkce
více úseků páteře. Psychiatrický nález se nemění, je popisováno depresivní ladění, úzkost,
neurotické příznaky, nejsou zde psychotické příznaky ani postižení kognitivních funkcí.
Onemocnění samo o sobě podstatněji nesnižuje výkonnost organismu. Ostatní onemocnění
uvedená v diagnostickém souhrnu pak nesnižují výkonnost organismu.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky
posudková komise označila postižení páteře, které podřadila pod kapitolu XV, oddílu F, položku
2 písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky pak stanovila na 25 % s tím, že samotné postižení páteře
by bylo hodnoceno na dolní hranici rozpětí a jeho horní hranice byla zvolena s ohledem
na ostatní onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti, přičemž k zvýšení hodnocení
nebyly shledány závažné objektivní důvody. Dále zmínila, že posuzovaná je schopna vykonávat
profese dle situace na regionálním trhu práce s využitím osvojených pracovních návyků
a dovedností a že je schopna se těmto činnostem zaučit. Není však schopna prací nadměrně
fyzicky těžkých s přenášením nadlimitních břemen a prací v předklonu, v trvale vynucené poloze
či v nepříznivých klimatických podmínkách. Soustavnou výdělečnou činnost za předpokladu
uvedených omezení pak posuzovaná může vykonávat bez nebezpečí vážného zhoršení
zdravotního stavu a bez zcela mimořádných podmínek. Zdravotní stav jí neztěžuje obecné
životní podmínky.
Na základě těchto skutečností posudková komise v posudku ze dne 11. 11. 2009 uzavřela,
že stěžovatelka nebyla k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně invalidní ani částečně
invalidní.
Podle závěru posudkové komise tedy mělo v posudku lékařky okresní správy sociálního
zabezpečení ze dne 6. 6. 2007, na základě něhož byl stěžovatelce přiznán částečný invalidní
důchod, dojít k nadhodnocení zdravotního stavu posuzované. Tento úsudek však posudková
komise opřela jen o předchozí celkové hodnocení postižení stěžovatelky jako středně těžkého
stupně a o výsledky došetření z měsíce září 2007, kterým nejspíše mínila lékařskou zprávu
neurologického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze ze dne 6. 9. 2007, v níž se uvádí,
že podle doplněných zobrazovacích vyšetření krční páteře ani podle neurofyziologických
vyšetření meziobratlových plotének horních končetin nebyly prokázány spondylodegenerativní
významné změny ani poškození pyramidové dráhy. Posudek okresní správy sociálního
zabezpečení ze dne 6. 6. 2007 se však sice poněkud nepřesně zmínil o středně těžkém funkčním
postižení posuzované, avšak rozhodné zdravotní postižení podřadil pod kapitolu XV, oddíl F,
položku 2 písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., která upravuje degenerativní změny
na páteři a ploténkách s lehkým funkčním postižením zpravidla více úseků páteře, s občas
vystupujícími projevy nervového a svalového dráždění, slabostí svalového korzetu, omezením
pohybu v postiženém úseku, omezení pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky
tedy bylo v posudku lékařky okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 6. 2007 považováno
naprosto shodné zdravotní postižení jako v posudku posudkové komise ze dne 11. 11. 2009,
přičemž oba posudky stanovily míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na horní
hranici rozpětí ve výši 25 %. Kromě toho podle lékařských zpráv neurologické ambulance
společnosti ARXMED s.r.o. ze dne 4. 5. 2009 a ze dne 9. 11. 2009, jejichž obsah je v posudku
posudkové komise ze dne 11. 11. 2009 shrnut, dochází k zhoršení zdravotního stavu
stěžovatelky. Ta totiž trpí větší bolestí v oblasti krční páteře, která vystřeluje do záhlaví a ramen,
bolestí mezi lopatkami, parestézií obou horních končetin a při změně polohy těla a pohybu
v krční páteři má chvílemi závratě. Úsudky uvedené v obou zmíněných lékařských zprávách
nebyly učiněny posudkovým lékařem a posudková komise se mohla od nich odchýlit, nicméně
musela objasnit, proč tak činí, neboť v opačném případě jí učiněná zmínka o nadhodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky při přiznání částečného invalidního důchodu nemohla
být pokládána za logickou. Uvedeným způsobem však posudková komise nepostupovala,
a proto i z tohoto důvodu její závěr o posudkovém nadhodnocení nemohl za dané situace obstát.
Vadu posudku posudkové komise ze dne 11. 11. 2009 je však především nutné spatřovat
v tom, že v něm nejsou uvedeny důvody, pro které nemohlo dojít k zvýšení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky za použití ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Jestliže totiž posudek lékařky okresní správy sociálního zabezpečení ze dne
6. 6. 2007 i posudek posudkové komise ze dne 11. 11. 2009 shodně označily za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky naprosto stejné zdravotní
postižení a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovily na horní hranici
rozpětí ve výši 25 %, pak posudková komise musela náležitě objasnit, na základě
jakých skutečností již oproti předchozímu posouzení nelze tuto hranici zvýšit
až o dalších 10 procentních bodů. Takto musela posudková komise postupovat obzvláště
za situace, kdy by takové zvýšení mohlo vést k závěru o poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky nejméně o 33 % a o z toho vyplývajícím dalším trvání její částečné
invalidity.
Navíc pochybnost o správnosti stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti může vzbuzovat také tvrzení stěžovatelky, že při údajně necitlivě a neodborně
provedeném vyšetření před posudkovou komisí lékařkou z oboru neurologie
jí měla být způsobena blokáda krční páteře a rozsáhlé hematomy na předloktích obou rukou.
Toto tvrzení stěžovatelka dokládala neurologickou a ortopedickou lékařskou zprávou ze dne
12. 11. 2009, tedy důkazem opatřeným bezprostředně po jednání posudkové komise.
Stěžovatelka se tím snaží prokázat, že již při takovéto zátěži, vyvolané manipulací při vyšetření,
dochází ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Také z tohoto důvodu neměl krajský soud uvedený
závěr posudkové komise bez dalšího přijmout. K odstranění pochybností měl lékařské zprávy
vyhotovené po jednání posudkové komise této komisi zaslat se žádostí, aby se k nim vyjádřila.
Takto však krajský soud nepostupoval, a proto i z tohoto důvodu zůstaly o správnosti kvalifikace
rozhodného zdravotního postižení a stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky nadále pochybnosti.
S ohledem na všechny uvedené nedostatky je tedy nutné posudek posudkové komise
ze dne 11. 11. 2009 označit za neúplný a nepřesvědčivý, takže krajský soud pochybil,
když z jeho závěrů bez dalšího v nyní projednávané věci vycházel. Toto pochybení přitom mohlo
mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky ke dni vydání rozhodnutí žalované a v jeho důsledku i nesprávné posouzení
zákonných podmínek částečné invalidity ve smyslu §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
ve znění účinném do 31. 12. 2009, jako základního předpokladu pro posouzení nároku
na částečný invalidní důchod, jehož zachování se stěžovatelka dovolává. V projednávané věci
tedy došlo k vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, takže byl naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí.
V dalším řízení si tedy krajský soud opatří doplňující posudek, ve kterém posudková
komise odstraní shora uvedené nedostatky svého posudku ze dne 11. 11. 2009 a současně
se vyjádří i k tvrzení stěžovatelky o negativních následcích lékařského vyšetření provedeného
touto komisí a k obsahu s tím souvisejících lékařských zpráv ze dne 12. 11. 2009. V případě
pochybností o objektivitě závěrů dosavadní posudkové komise si krajský soud obstará posudek
od jiné posudkové komise. Krajský soud je však oprávněn požádat dosavadní
nebo jinou posudkovou komisi o doplnění či nové vypracování posudku i v jiných,
než naznačených směrech, jestliže taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo. V závislosti
na obsahu takto doplněného či nově vypracovaného posudku krajský soud uváží nutnost
doplnění dokazování, a to případně i o stěžovatelkou požadovaný znalecký posudek z oboru
posudkového lékařství.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu