ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.125.2010:69
sp. zn. 4 Ads 125/2010 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Mucho va 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast.
Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem, se sídlem Revoluční 1, Praha 1, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2010, č. j. 1 Ad 26 /2010 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2010, č. j. 1 Ad 26 /2010 - 8, ustanovil
zástupkyní žalobkyně v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2008,
č. j. MHMP 552274/2007, Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku. V odůvodnění soud
uvedl, že z předložených listin vyplývá, že žalobkyně nemá žádné vlastní příjmy ani majetek větší
hodnoty. Vzhledem k tomu, že žaloba směřuje proti skutkovému i právnímu posouzení věci,
dospěl soud k závěru, že ustanovení advokáta je třeba k ochraně práv žalobkyně. Podmínky
pro ustanovení zástupce rozhodnutím soudu byly tudíž splněny. Toto usnesení bylo žalobkyni
doručeno dne 23. 6. 2010.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž namítala, že v textu odůvodnění vůbec není uvedeno, z jakých předlož ených listin vyplývá,
že nemá žádné vlastní příjmy, případně osobní majetek větší hodnoty. Konstatovala, že není
zřejmé, kdy ji soud požádal o vyplnění formuláře vzor 060 a k jakému období se vztahují
informace o jejích majetkových poměrech. Zdůraznila, že v žádném případě nepodává kasační
stížnost proti ustanovení právní zástupkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové. Stěžovatelka dále
podotkla, že pochybením soudkyně byla v době od 11. 2. 2008 do 23. 6. 2010 zkrácena na svém
právu na právní zastoupení od začátku řízení. Uvedla, že není její vinou, že nemá finanční
prostředky na zastoupení právním zástupcem. Další tvrzení stěžovatelky obsažené v kasační
stížnosti již s předmětem tohoto řízení nesouvisejí.
Městský soud v Praze přípisem ze dne 2. 7. 2010, č. j. 1 Ad 26/2010 - 46, stěžovatelku
vyzval, aby sdělila, zda její citované podání je kasační stížností proti usnesení ze dne 14. 6. 2010,
č. j. 1 Ad 26/2010 - 8, a zda má být věc předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Soud doplnil, že při rozhodování o ustanovení právního zástupce vycházel z vyplněného
potvrzení, které je založeno pod sp. zn. 1 Ad 5/2010 a ze kterého vyplývá, že stěžovatelka
splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Poukázal rovněž na možnost
rozhodnutí o ustanovení zástupce zrušit, došlo-li ke změně poměrů stěžovatelky.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že předpokládá, že její kasační stížnost
bude předložena Nejvyššímu správnímu soudu. Namítala, že věc sp. zn. 1 Ad 5/2010 se týká
jiného správního rozhodnutí, a poukázala na prodlevu mezi podáním žaloby a ustanovením
zástupce. Podle názoru stěžovatelky by se mělo osvobození od soudních poplatků odvíjet
od situace v době podání žádosti, nikoli v době rozhodnutí soudu. Administrativní pochybení
soudu spatřovala stěžovatelka v tom, že nejprve došlo k duplicitě spisových značek a následně
k jejich rozhojnění „na celou houšť“, ve které se nevyzná.
Dne 24. 9. 2010 předložil Městský soud v Praze spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Podle §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto r ozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení
(dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému
takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru,
že je nepřípustná.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za nepřípustnou kasační stížnost
ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s. je nutno považovat všechny případy, kdy by i případný úspěch stěžovatele v řízení
před Nejvyšším správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení.
Nepřípustnou je tedy především kasační stížnost, která nenapadá správnost výroku rozhodnutí krajského soudu,
bez ohledu na to, zda brojí jen proti jeho důvodům nebo namítá -li existenci jiných kasačních důvodů,
podřaditelných pod případy uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 Afs 57/2006 - 70, www.nssoud.cz). Podobně v usnesení ze dne
13. 11. 2003, č. j. 2 Ads 57/2003 - 48, Nejvyšší správní soud vyslovil, že kasační stížností směřující
jen proti důvodům rozhodnutí (§104 odst. 2 s. ř. s.) je třeba rozumět stížnost, která směřuje toliko proti
odůvodnění rozhodnutí soudu a nenapadá výrok tohoto rozhodnutí. Kasační st ížnost směřující proti výroku
o nákladech řízení však směřuje proti části výroku rozhodnutí soudu, a to i s touto odpovídající argumentací.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nezpochybňuje výrok napadeného
usnesení, když výslovně uvádí, že v žádném případě nepodává kasační stížnost proti ustanovení
právní zástupkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové . Námitky uplatněné stěžovatelkou směřují
pouze proti odůvodnění, aniž by zpochybňovaly závěr soudu, že podmínky pro ustanovení
zástupce z řad advokátů byly splněny. Kasační stížnost je tudíž nepřípustná.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. , nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípust ný.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 14. 6. 2010, č. j. 1 A d 26/2010 - 8, podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů musí soud
zkoumat vždy k okamžiku, kdy o této otázce rozhoduje. Toto pravidlo z cela zřetelně plyne mimo
jiné z ustanovení §36 odst. 3 věta třetí s. ř. s., podle kterého [soud] přiznané osvobození kdykoliv
za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry
účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Citované ustanovení odráží
skutečnost, že poměry účastníka řízení jsou proměnlivou veličinou a soud by je měl zkoumat
nejen v okamžiku rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo o návrhu
na ustanovení zástupce, ale také kdykoliv později, objeví-li se indicie, že se poměry účastníka
změnily, nebo že byly v minulosti zjištěny nesprávně. Rozhodně však nelze souhlasit s tvrzením
stěžovatelky, že by soud měl vycházet z jejích majetkových pom ěrů v době podání žádosti.
K dosavadnímu průběhu řízení a změnám spisových značek Nejvyšší správní soud uvádí,
že je mu z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatelka podala žalobu elektronicky
bez elektronického podpisu dne 11. 2. 2008. Toto podání Městský soud v Praze usnesením
ze dne 3. 7. 2008, č. j. 1 Cad 16/2008 - 22, odmítl s odůvodněním, že žaloba nebyla ve lhůtě
stanovené v §37 odst. 2 s. ř. s. potvrzen a písemným podáním shodného obsahu. Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 23. 12. 2009, č. j. 4 Ads 160/2008 - 174, předmětné usnesení zrušil,
neboť zjistil, že stěžovatelka podmínky §37 odst. 2 s. ř. s. splnila, avšak její potvrzující písemné
podání stejného obsahu soud chybně zaevidoval pod novou spisovou značku. Tím vznikla
stěžovatelkou zmiňovaná duplicita, kterou následně Městský soud v Praze usnesením ze dne
15. 4. 2010, č. j. 4 Cad 113/2009 - 73, odstranil, když později zapsané podání odmítl z důvodu
překážky litispendence. Věc původně vedená pod sp. zn. 1 Cad 16/2008 dostala po zrušení
usnesení o odmítnutí žaloby novou spisovou značku 1 Ad 10/2010. Stěžovatelka podala
předmětnou žalobu proti osmi samostatným rozhodnutím žalovaného, proto Městský soud
v Praze následně podle §39 odst. 2 s. ř. s. vyloučil k samostatnému projednání žaloby směřující
proti jednotlivým rozhodnutím žalovaného tak, aby žaloba proti každému z nich byla projednána
samostatně.
Popsaný postup soudů v této věci měl za následek, že stěžovatelce byla zástupkyně z řad
advokátů ustanovena až usnesením ze dne 14. 6. 2010, ačko liv žalobu stěžovatelka podala dne
11. 2. 2008. Tato skutečnost však nemá za následek porušení práva stěžovatelky na právní
zastoupení od počátku řízení, neboť stěžovatelka již v žalobě požádala o ustanovení zástupce,
a proto podle §35 odst. 8 poslední věta s. ř. s. do právní moci rozhodnutí o tomto návrhu
neběžela lhůta pro podání žaloby. Stěžovatelka tak nemohla být pozdním ustanovením zástupce
zkrácena na svých procesních právech.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní so ud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu