ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.140.2009:177
sp. zn. 4 Ads 140/2009 - 177
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. K., zast.
Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalo bkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2007, č. j. 17 Cad 51/2004 - 134,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobkyně Mgr. Petru Vysoudilovi, advokátu, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1920 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 2003, č. j. 6003- 3347/2003-Kr, bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního
zabezpečení Ostrava – město (dále jen „OSSZ“) ze dne 21. 7. 2003,
č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319/OŘ/03/1270. OSSZ napadeným rozhodnutím zamítla
návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení ve věci nároku na nemocenské při pracovní
neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998. V této věci rozhodla OSSZ pravomocným rozhodnutím
ze dne 12. 2. 2001, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, že žalobkyni nenáleží nemocenské
při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998.
V podané žalobě uvedla, že vyšla najevo nová skutečnost v účtování, která má spojitost
s vydaným rozhodnutím OSSZ, č. j. 1512/96 (rozhodnutí o povolení placení dlužného
pojistného a penále ve splátkách), a s rozhodnutím, č. j. 2081/96 (rozhodnutí o zrušení povolení
placení dlužného pojistného a penále ve splátkách). Za nový důkaz považovala přehled plateb
ze dne 7. 4. 2003, podle něhož úhrada provedená 7. 1. 1994 ve výši 2000 Kč byla zaúčtována
OSSZ pouze ve výši 1600 Kč. Poukázala na to, že správní orgán při zahájení správního řízení
ve věci sporu o nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998
nepostupoval podle zákona č. 71/1967 Sb., když nebyla řádně seznámena se zahájením správního
řízení; záznam z jednání z 8. 2. 2001 byl pořízen bez její přítomnosti. Poukázala na to,
že odvolání, které podala do původního rozhodnutí ze dne 12. 2. 2001 bylo podáno u žalované
včas a její odvolání nemělo být zamítnuto jako opožděné. Dne 16. 9. 1996 zaplatila žalované
částku 2000 Kč podle splátkového kalendáře. Z tohoto důvodu je nemocensky pojištěna
od 2. 10. 1996 nadále, a tudíž je pojištěna i v měsících září a říjen roku 1997 a na základě nové
přihlášky k nemocenskému pojištění od 1. 11. 1997. Měla za to, že splnila podmínku tří měsíců
pojištění pro vyplacení nemocenských dávek od 27. 1. 1998.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 11. 2007, č. j. 17 Cad 51/2004 - 134, zamítl
žalobu žalobkyně a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že se od 1. 1. 1994 podle novely zákona č. 582/1991 Sb.
přešlo na dobrovolné nemocenské pojištění. Občan tedy měl mít k 20. 12. 1993 zaplaceno
pojistné i na leden 1994 a v takovém případě nemusel podávat novou přihlášku k nemocenskému
pojištění. V případě žalobkyně tak tomu nebylo, neboť sama připouští, že obnos 2000 Kč
na pojistné zaplatila v lednu 1994, z čehož plyne, že neměla v předcházejících 4 měsících pojistné
zaplaceno, ale neměla ani zaplaceno včas pojistné na měsíc leden 1994, které podle tehdy
platných předpisů muselo být zaplaceno do 20. 12. 1993. Z uvedeného je zřejmé, že u žalobkyně
došlo v roce 1994 k zániku pojištění. Poukázal na to, že žalobkyně si podala novou přihlášku
k nemocenskému pojištění, jenž však nevzniklo, neboť veškeré platby musely být zaúčtovány
na dlužné pojistné a penále. Žalobkyně tedy nebyla celou dobu nemocensky pojištěna,
až teprve dne 29. 10. 1997 s účinností od 1. 11. 1997. Konstatoval, že by bylo přece nelogické,
aby se žalobkyně znovu přihlašovala k nemocenskému pojištění, kdyby byla již předtím řádně
pojištěna a toto pojištění trvalo, jak se snaží dovodit. Právě nao pak, protože si byla vědoma,
že nemocenské pojištění v lednu 1994 zaniklo a v roce 1996 pro dlužné platby nevzniklo, podala
si novou přihlášku. Z toho však pro žalobkyni plyne jediný závěr, že k datu 27. 1. 1998 nebyl a
tři měsíce nemocensky pojištěna. Podle soudu nebyly tyto skutečnosti rozhodující pro dané
řízení, kde je předmětem návrh na povolení obnovy řízení, přesto je soud považoval za vhodné
zmínit. Z hlediska uplatněných důvodů v návrhu na povolení obnovy řízení však podle soudu
žalobkyně ve svém návrhu ani v průběhu řízení o povolení obnovy řízení, týkající se rozhodnutí
ze dne 12. 2. 2001, neuvedla žádný konkrétní důvod , jenž by mohl být posouzen ve smyslu §62
odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád ), ve znění pozdějších předpisů.
Poukázal na to, že žalobkyně neuvedla žádnou novou skutečnost a též konkrétně nerozvedla,
v čem by rozhodnutí správního orgánu záviselo na posouzení předběžné otázky a jaké.
Rovněž nezjistil, že by žalobkyni byla odňata možnost účastnit se řízení, rozhodnutí nebylo
vydáno vyloučeným orgánem a není dán důvod k tvrzení, že se rozhodnutí ze dne 12. 2. 2001
opíralo o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, neboť žalobkyně žádný takový důkaz neuvedla
a to, že původně byla platba z ledna 1994 zaúčtována ve výši 1 600 Kč a až později opravena
na 2000 Kč, není pro důvody obnovy rozhodné zejména v situaci, kdy to bylo žalobkyni známo
již nejméně v roce 2001. Rozhodnutí také nebylo dosaženo trestným činem. Krajský soud
uzavřel, že nejsou dány důvody obnovy řízení, správní orgány nepochybily, a proto soud žalobu
podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
a požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 7. 2009, č. j. 17 Cad 51/2004 - 158, ustanovil
stěžovatelce zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Petra Vysoudila, advokáta.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Namítala, že krajs ký soud nesprávně vyhodnotil
jí uplatněnou novou skutečnost – uhrazení platby ve výši 2000 Kč, její zaúčtování OSSZ
pouze ve výši 1600 Kč a provedení nápravy ze strany OSSZ až následně v roce 2003.
Přitom právě tato skutečnost, a to provedení platby, která nebyla v částce 400 Kč OSSZ vůbec
zaúčtována, měla rozhodující vliv na posouzení okamžiku vzniku nemocenského pojištění
pro stěžovatelku. Poukázala na to, že ze spisu vyplývá, že ještě v říjnu 1996, kdy původně podala
první přihlášku k nemocenskému pojištění, která byla ze strany OSSZ vyhodnocena
jako neúčinná, OSSZ ve svém systému neměla zaúčtovánu platbu stěžovatelky ve výši 400 Kč
z ledna 1994. Přitom důvodem neúčinnosti této první přihlášky byly údajné dluhy na pojištění
u OSSZ evidované k datu přihlášky. Soud právě tuto skutečnost vůbec nepřezkoumal,
nezhodnotil, zda vůbec k datu podání přihlášky v říjnu 1996 nevzniklo platné pojištění,
tedy zda vůbec k datu přihlášky stěžovatelka dlužila nějaké platby na nemocenském pojištění.
Bylo zřejmé, že pokud v říjnu 1996 OSSZ z důvodu vlastního pochybení neměla zaúčtovánu
platbu ve výši 400 Kč z ledna 1994, mohla mít tato skutečnost vliv na výši dluhu ke dni podání
přihlášky v říjnu 1996. Poukázala na to, že pojistné na nemocenské pojištění je zatíženo
pro případ prodlení vysokým penále a platby hrazené poplatníkem jsou zúčtovány nejdříve
na dlužné penále, následně nedoplatky a teprve poté na běžné pojistné. Stěžovatelka tvrdila,
že pokud by byla její nezaúčtovaná platba ze dne 7. 1. 1994 ve v ýši 400 Kč správně ke dni
7. 1. 1994 zaúčtována, nebyly by v budoucnosti vznikly tak vysoké nedoplatky a penále
na pojistném a k datu podání přihlášky v říjnu 1996 by neměla žádné nedoplatky a stala
by se účastníkem nemocenského pojištění a k datu vzniku prac ovní neschopnosti ke dni
27. 1. 2008 (pozn. soudu: správně 27. 1. 1998) by byla účastníkem nemocenského pojištění delším
než tři měsíce a vznikl by jí nárok na proplácení nemocenské . Napadené rozhodnutí
je rovněž podle stěžovatelky nepřezkoumatelné, když chybí odpovídající zdůvodnění,
které bylo zcela zaměřeno pouze na skutečnost, že platba v lednu 1994 by stejně nemohla mít vliv
na vznik trvání nemocenského pojištění vzhledem k tomu, že se podmínky pro trvání
nemocenského pojištění posuzovaly ke dni 20. 12. 1993. Tedy doplacení dluhu na pojištění
k 7. 1. 1994 nemohlo mít vliv na zákonný zánik nemocenského pojištění stěžovatelky
k 1. 1. 1994. Tento závěr soudu je sám o sobě správný, ovšem z cela chybí v rámci odůvodnění
a úvah soudu právě vypořádání se se skutečností, že OSSZ část platby ve výš i 400 Kč
nezaúčtovala ve prospěch účtu stěžovatelky a důsledky z toho vyplývající pro pozdější nárůst
dluhu na tomto účtu. Dále namítala, že se soud nezabýval v plném rozsahu její žalobou,
extrahoval z ní pouze částečný izolovaný důvod – nezaúčtování částky 400 Kč, ovšem nezabýval
se již dalšími skutečnostmi tvrzenými v žalobě, například dodatečným vyhotovením protokolu
ze dne 8. 2. 2001 a potvrzením OSSZ prokazujícím existenci nároku stěžovatelky od 1. 2. 1998.
Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační stížnost stěžovatelky
není důvodná, neboť krajský soud postupoval v souladu s příslušnými právními předpisy.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal přitom, zda napadené soudní rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud ze soudního a správního spisu zjistil, že OSSZ rozhodnutím ze dne
12. 2. 2001, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319 , jež nabylo právní moci dne 6. 3. 2001,
rozhodla, že stěžovatelce nenáleží nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dnem
27. 1. 1998. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 2. 3. 2001 odvolání k České správě
sociálního zabezpečení, pracoviště v Ostravě (dále též „ČSSZ“). Toto odvolání ČSSZ
rozhodnutím ze dne 30. 4. 2001, č. j. 6003-989/2001/Z, zamítla jako opožděné. Dne 2. 4. 2003
požádala stěžovatelka OSSZ o vystavení přehledu plateb, kter é zaslala na účet OSSZ
od 1. 2. 1993. Dne 7. 4. 2003 stěžovatelka převzala přehled plateb. Stěžovatelka podala dne
17. 6. 2003 návrh na povolení obnovy řízení ukončeném rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001,
č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319. OSSZ rozhodnutím ze dne 21. 7. 2003,
č. j. 6002/19679/4580/ P 328/2001/319/OŘ/03/1270, zamítla návrh stěžovatelky na obnovu
řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které ČSSZ rozhodnutím ze dne
25. 9. 2003, č. j. 6003-3347/2003-Kr, zamítla a rozhodnutí OSSZ ze dne 21. 7. 2003,
č. j. 6002/19679/4580/ P 328/2001/319/OŘ/03/1270, potvrdila.
Podle §62 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. , o správním řízení, v tehdy platném znění
(dále jen „správní řád“), řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní
moci, se na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy,
které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění
účastníka řízení; b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným
orgánem rozhodnuto jinak; c) byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení
odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li
náprava být zjednána v odvolacím řízení; d) rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným orgánem,
mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím
řízení; e) rozhodnutí se opírá o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, nebo rozhodnutí
bylo dosaženo trestným činem.
Podle §63 odst. 1 správního řádu obnovu řízení povolí na návrh účastníka řízení
nebo nařídí správní orgán, který ve vě ci rozhodl v posledním stupni. Podle odst. 3 citovaného
ustanovení návrh se podává u správního orgánu uvedeného v odstavci 1 ve lhůtě tří měsíců
ode dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodech obnovy, nejdéle však do tří let od právní moci
rozhodnutí; ve stejné lhůtě může správní orgán obnovu řízení naříd it. Zmeškání lhůty (§28)
nelze prominout.
Podle §64 odst. 1 správního řádu nové řízení ve vě ci provede správní orgán,
jehož rozhodnutí se důvod obnovy řízení týká; týká-li se důvod obnovy řízení rozhodnutí
správních orgánů prvého i druhého stupně, provede nové řízení správní orgán prvého stupně.
Z citace shora uvedených ustanovení správního řádu vyplývá, že uplatnění obnovy řízení
představuje možnost zásahu do existence pravomocného správního rozhodnutí. Obnova řízení
je tak mimořádným způsobem přezkoumání rozhodnutí, který se uplatňuje tehdy,
jestliže se po správním řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, zjistí závady
ve skutkových zjištěních nebo procesní vady, které měly nebo mohly mít podstatný vliv
na již pravomocné rozhodnutí. K podmínkám obnovy řízení náleží pravomocné správní
rozhodnutí, existence některého ze zákonem taxativně uvedených důvodů obnovy řízení
obsažených v ustanovení §62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu, návrh účastníka řízení
na povolení obnovy nebo podnět správního orgánu k nařízení obnovy, dále dodržení zákonem
stanovené subjektivní i objektivní lhůty, jakož i nepřípustnost obnovy.
Kromě shora uvedeného z jednotlivých ustanovení správního řádu, která upravují
obnovu řízení, dále vyplývá, že řízení o obnově se skládá ze d vou stadií, a to stadia,
kdy se rozhoduje o tom, zda se k návrhu obnova řízení povolí, nebo se tato z úřední povinnosti
nařídí, a stadia, kdy správní orgán již v obnoveném řízení vydá nové rozhodnutí. V prvém stadiu
(řízení o povolení nebo nařízení obnovy – iudicium rescindens) správní orgán, který ve věci
rozhodl v posledním stupni, posuzuje, zda jsou splněny podmínky obnovy řízení. V tomto stadiu
tedy správní orgán nezkoumá meritorně pravomocné rozhodnutí, ale pouze rozhoduje o tom,
zda se obnova povolí nebo nařídí. Proti rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy lze podat
odvolání. Teprve po povolení nebo nařízení obnovy nastupuje druhé stadium (obnovené řízení –
iudicium rescissorium), v němž se znovu rozhoduje ve věci, o které již bylo rozhodováno v
původním řízení. Z výše uvedeného je tak nutno dovodit, že v řízení o povolení obnovy správní
orgán zkoumá jen a pouze podmínky její přípustnosti, a to s ohledem na zákonem stanovené
podmínky obsažené v §62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu. Pokud tedy stěžovatelka napadá
rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, může pouze namítat, že existují podmínky
její přípustnosti z hlediska §62 spr ávního řádu.
Novou skutečnost spatřovala stěžovatelka především v tom, že dne 7. 1. 1994 uhradila
platbu pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši
2000 Kč, přičemž z přehledu plateb ze dne 7. 4. 2003, jenž vypracovala OSSZ na její žádost,
je tato platba zaúčtována pouze v částce 16 00 Kč. Novými skutečnostmi a důkazy ve smyslu §62
odst. 1 písm. a) správního řádu je třeba rozumět takové skutečnosti, které v době rozhodování
správního orgánu reálně existovaly, respektive mohly být provedeny, ale správnímu orgánu,
ani účastníkům řízení nebyly známy. O takovou skutečnost se v posuzovaném případě nejedná.
V dané věci je nesporné, že je ve zmíněném přehledu plateb uvedeno, že stěžovatelka dne
7. 1. 1994 uhradila pouze 1600 Kč. Ovšem na druhé straně je rovněž nesporné, že stěžovatelka
skutečně uhradila dne 7. 1. 1994 platbu ve výši 2000 Kč . Stěžovatelka totiž tvrdí, že dne 7. 1. 1994 poukázala na účet OSSZ platbu ve výši 2000 Kč , a žalovaná prohlašuje, že tuto platbu
v plné výši zaúčtovala. Nejvyšší správní soud tedy musel za této situace zkoumat, zda platba
ze dne 7. 1. 1994 byla OSSZ opravdu zaúčtována ve výši 2000 Kč. Nejvyšší správní soud však
konstatuje, že z dokumentů založených ve správním spisu (krom přehledu plateb z 7. 4. 2003)
nezjistil, že by žalovaná, potažmo OSSZ platbu stěžovatelky ve výši 2000 Kč ze dne 7. 1. 1994
nezaúčtovala v plné výši; ba naopak zmíněná platba byla použita na úhradu dlužného pojistného
na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti po 400 Kč na měsíce září,
říjen, listopad a prosinec 1993 a na leden 1994. Za této situace je zřejmé, že se nesprávné uvedení
výše platby ze dne 7. 1. 1994 v přehledu plateb ze dne 7. 4. 2003 stalo administrativním
pochybením OSSZ. Své pochybení OSSZ ostatně také přiznala ve sdělení ze dne 18. 7. 2003,
kdy prošetřovala na návrh stěžovatelky nesoulad v platbách. Z výše uvedeného tedy vyplývá,
že platba ve výši 2000 Kč ze dne 7. 1. 1994 byla zaúčtována ve výši 2000 Kč, a nelze
proto pochybení OSSZ v přehledu plateb ze dne 7. 4. 2003 považovat za novou skutečnost,
pro níž by bylo lze povolit obnovu řízení podle správního řádu.
Nad rámec tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že ú čast
stěžovatelky na nemocenském pojištění zanikla k 31. 1. 1994. Podle §145f odst. 3 písm. c)
zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1994, účast osoby
samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění zaniká posledním dnem kalendářního
měsíce, na který bezprostředně navazují tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí, za které nebylo
zaplaceno splatné pojistné na nemocenské pojištění. Stěžovatelka uhradila pojistné
na nemocenské pojištění dne 7. 1. 1994; další platbu provedla až 30. 12. 1994. Jestliže tedy
stěžovatelka neuhradila pojistné na nemocenské pojištění za měsíc únor, březen a duben 1994,
zanikla ji účast na nemocenském pojištění právě k 31. 1. 1994.
Pokud jde o přihlášku k účasti na nemocenském pojištění ode dne 2. 10. 1996,
byla tato OSSZ vyhodnocena jako neúčinná, protože stěžovatelka měla nedoplatky
na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (tedy nikoli
na nemocenském pojištění) za rok 1995 a částečně i za rok 1996, které v plné výši neuhradila.
Z tohoto důvodu platby, jež stěžovatelka poukazovala na účet OSSZ, nemohly směřovat
na úhradu pojistného na nemocenské pojištění [viz §22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměs tnanosti, ve znění
účinném do 30. 6. 1997]. Vzhledem k tomu, že platby, které stěžovatelka poukazovala na účet
OSSZ, byly použity v souladu s §22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve zněn í účinném do 30. 6. 199 7,
na úhradu nejstarších nedoplatků pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti a běžných plateb pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, neuhradila stěžovatelka nemocenské pojištění za měsíce říjen, listopad
a prosinec 1996, a proto ji účast na nemocenském pojištění ke dni 2. 10. 1996 ani nemohla
vzniknout.
Nejvyšší správní soud nemohl přehlédnout ani to, že OSSZ rozhodnutím ze dne
6. 9. 1996, č. j. 1512/96, povolila stěžovatelce na její vlastní žádost ze dne 15. 5. 1996 úhradu
dlužného pojistného na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
(nikoli nemocenského pojištění) ve splátkách. Měla-li stěžovatelka pochybnosti o výši nedoplatku
nebo řádném zaúčtování plateb ze strany OSSZ, mohla a měla již v tuto dobu podniknout
potřebné kroky k ochraně a k prosazení svých práv, tedy zjistit si výši nedoplatků
na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jakož i to, zda OSSZ
správně zaúčtovala všechny její platby. Jestliže toto stěžovatelka neučinila, nelze považovat
její jednání za souladné se zásadou vigilantibus iura (každý nechť si střeží svá práva),
pokud se začala zajímat o platbu z ledna roku 1994 až v roce 2003.
Stěžovatelka rovněž namítala, že se krajský soud nezabýval dodatečným vyhotovením
protokolu ze dne 8. 2. 2001 ze stran pracovnic OSSZ , o čemž se dověděla dne 10. 10. 2003.
V tomto ohledu nelze se stěžovatelkou souhlasit, neboť krajský soud se tímto zabýval a dospěl
k závěru, že to není důvod, který by mohl být posouzen podle §62 odst. 1 správního řádu.
Nejvyšší správní soud však ani nesdílí závěr stěžovatelky o tom, že by zmíněný protoko l
byl vyhotoven až dodatečně. Skutečnost, že v protokolu je uvedeno chybné datum narození
(16. 6. 1959 místo správného 16. 10. 1959) a že protokol není stěžovatelkou podepsán,
ještě sama o sobě neznačí, že by protokol byl pracovnicemi OSSZ vyhotoven dodatečně.
Tato námitka je tedy nedůvodná.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžova telky, že se krajský soud nezabýval
potvrzením OSSZ o existenci nároku stěžovatelky od 1. 2. 1998. Krajský soud i v tomto případě
shledal, že se o novou skutečnost nejedná. Nejvyšší správní soud se závěrem krajského soudu
souhlasí, neboť v řízení, v němž žádala stěžovatelka o obnovu řízení, šlo o to, zda jí náleží
nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998. Správní orgán prvního stupně
v původním řízení zjistil, že se stěžovatelka přihlásila k účasti na nemocenském pojištění dne
29. 10. 1997 s datem přihlášení ke dni 1. 11. 1997, přičemž nárok na dávku nemocenského
pojištění při pracovní neschopnosti vzniklé dnem 27. 1. 1998 byl uplatněn řádně a vča s.
OSSZ poté správně dovodila, že ke dni vzniku pracovní neschopnosti (27. 1. 1998) nebyla
stěžovatelka účastna nemocenského pojištění alespoň po dobu tří měsíců bezprostředně
předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti, a proto ji nemocenské při pracovní
neschopnosti vzniklé dnem 27. 1. 1998 nenáleží. Jestliže tedy vydala OSSZ potvrzení o existenci
nároku od 1. 2. 1998, nelze toto potvrzení považovat za novou skutečnost či důkaz,
která by prokazovala, že stěžovatelka byla ke vzniku pracovní neschopnosti, tj. 27. 1. 1998,
účastna nemocenského pojištění po tři kalendářní měsíce předcházející dn i vzniku pracovní
neschopnosti.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v rozhodnutí krajského soudu nezjistil namítaná
pochybení, kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) , b) a d) s. ř. s. nebyly prokázány,
a proto Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že účastníkům se nepřiznává
právo na jejich náhradu, neboť stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná a správní orgán nemá
na jejich náhradu právo ze zákona (§60 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci stěžovatelky byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů
v celkové částce 1600 Kč [dva úkony právní služby po 500 Kč spočívající v přípravě a převzetí
zastoupení a v písemném podání soudu týkajícím se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b ) a d)
ve spojení s §9 odst. 2 a §7 bodem 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a dva režijní paušály
po 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 1600 Kč]. Zástupce stěžovatelky
rovněž doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s.
odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 20 % z částky 1600 Kč, tj. 320 Kč.
Zástupci stěžovatelky tedy bude vyplacena částka ve výši 1920 Kč, a to z účtu Ne jvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu