ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.140.2010:80
sp. zn. 4 Ads 140/2010 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2010, č. j. 43 Cad
181/2009 – 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 1. 6. 2009, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“). Své rozhodnutí odůvodnila žalovaná tak, že podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení v Praze – západ ze dne 5. 5. 2009 žalobce není plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 35 %. Poukázala na ustanovení §39 odst. 1 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění, podle něhož je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, a závěrem
konstatovala, že žalobci nadále náleží důchod částečný invalidní.
Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou ze dne 29. 7. 2009, kterou žádal
o přezkum napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2010,
č. j. 43 Cad 181/2009 – 62, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Při vydání rozhodnutí vycházel zejména z posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 16. 9. 2009, vyžádaného usnesením Krajského
soudu v Praze ze dne 30. 7. 2009, č. j. 43 Cad 181/2009 – 8, a Soudně-znaleckého lékařského
posudku ze dne 12. 5. 2010, vyhotoveného MUDr. M. P., CSc., soudním znalcem v oboru
zdravotnictví, se sídlem P. 3310/31, P. 4, ustanoveným usnesením Krajského soudu v Praze ze
dne 3. 3. 2010, č. j. 43 Cad 181/2009 – 31, které se shodly v závěru, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované nebyl žalobce plně invalidní, ale pouze částečně invalidní.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost ze dne 25. 10. 2010, v níž uvedl, že se nemohl účinně bránit, neboť na řízení se dostavil
přes pracovní neschopnost (patrně míněno, že k jednání ve věci, konanému dne 19. 7. 2010,
se nemohl dostavit pro pracovní neschopnost). Soud podle jeho názoru přihlédl k nepravdivým
údajům zástupkyně žalované. Stěžovatel na žalobě trvá, posudek posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí ze dne 16. 9. 2009, kterým soud prováděl dokazování, je podle jeho názoru
diskvalifikován. Pro přetrvávající finanční nouzi požádal o ustanovení advokáta.
Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského
soudu v Praze ze dne 19. 7. 2010 byl poté, co předseda Krajského soudu v Praze dne 18. 8. 2010
prodloužil lhůtu k písemnému vyhotovení a doručení rozsudku o 15 + 10 dní, stěžovateli
doručujícím orgánem (Pošta Praha 4, PSČ 140 00) doručován na adresu pro doručování,
na níž bylo stěžovateli v průběhu řízení konstantně doručováno (B. z. Š. 6, P. 4), v souladu
s ustanovením §42 odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož soud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li
možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele
poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě.
Z doručenky do vlastních rukou, vztahující se k doručování napadeného rozsudku
a k němu ve spise připojené, se podává, že zásilka (písemnost) byla doručena dne 5. 10. 2010
v 11 hodin 10 minut, kdy byla stěžovatelem osobně převzata. Napadený rozsudek byl soudem
zaslán rovněž na adresu trvalého bydliště žalovaného, doručujícím orgánem (Pošta Roztoky
u Prahy, PSČ 252 63) však byl doslán na totožnou adresu pro doručování uvedenou výše.
Z doručenky do vlastních rukou, vztahující se k opětovnému doručování napadeného rozsudku
a ve spise založené, se podává, že adresát nebyl zastižen, a zásilka (písemnost) proto byla uložena
u doručujícího orgánu (Pošta Praha 4, PSČ 140 00) a doručena dne 11. 10. 2010 v 13 hodin
37 minut, kdy byla stěžovatelem vyzvednuta. Opakované doručení napadeného rozsudku
však nic nemění na skutečnosti, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze byl stěžovateli
řádně doručen již dne 5. 10. 2010.
Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Podle poslední
věty téhož ustanovení zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40 odst. 1 věty
první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek
lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §40 odst. 4
s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit,
nestanoví-li tento zákon jinak.
Napadené rozhodnutí obsahuje řádné poučení o opravných prostředcích včetně lhůty
k podání kasační stížnosti, když se v něm uvádí, že tento rozsudek nabývá právní moci dnem doručení.
Lze proti němu podat ve lhůtě dvou týdnů od doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně
prostřednictvím podepsaného soudu. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné právní zastoupení stěžovatele
advokátem (§105 odst. 2, §106 odst. 2 s. ř. s.).
Jak bylo uvedeno výše, napadený rozsudek byl stěžovateli doručen v úterý dne
5. 10. 2010. Zákonná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti proto počala běžet ve středu
dne 6. 10. 2010 a marně uplynula v úterý dne 19. 10. 2010. K jejímu zachování by bylo třeba,
aby kasační stížnost byla stěžovatelem nejpozději dne 19. 10. 2010 předána soudu nebo tomuto
zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předána
orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost
byla stěžovatelem podána teprve dne 26. 10. 2010, a to osobně u Krajského soudu v Praze.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
byla podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty podle zákona nelze prominout. Byl proto nucen
kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze odmítnout podle §46 odst. 1
písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s., neboť tato byla podána opožděně.
Nad rámec potřebného odůvodnění je možno poznamenat, že o opožděně podanou
kasační stížnost by se jednalo i ve vztahu k druhému doručení napadeného rozsudku stěžovateli.
Z obsahu spisu vyplývá, že k druhému doručení došlo v pondělí dne 11. 10. 2010, takže konec
lhůty dvou týdnu k podání kasační stížnosti připadl na pondělí dne 25. 10. 2010 (§40 odst. 1 a 2
o. s. ř.). Kasační stížnost však byla stěžovatelem osobně podána až v úterý 26. 10. 2010 a tudíž
opožděně.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu