ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.143.2010:130
sp. zn. 4 Ads 143/2010 - 130
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. H., zast. JUDr.
MUDr. Josefem Rauchem, advokátem, se sídlem Okružní 147, Meziboří, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, o kasační
stížnosti JUDr. MUDr. Josefa Raucha, advokáta, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 23. 8. 2010, č. j. 42 Cad 121/2006 - 112,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 8. 2010,
č. j. 42 Cad 121/2006 - 112, zrušil rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2006, č. X, a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení. Soud současně uložil žalované povinnost uhradit žalobci náklady řízení
ve výši 1827 Kč. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaná upravila od 1. 7. 2003 žalobci starobní
důchod podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, tak, že starobní důchod činí 4136 Kč měsíčně s tím, že od ledna 2004 náleží
žalobci starobní důchod ve výši 4207 Kč měsíčně, od ledna 2005 náleží žalobci starobní důchod
ve výši 4454 Kč měsíčně a od ledna 2006 náleží žalobci starobní důchod ve výši 4647 Kč
měsíčně.
Proti výroku tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení podal JUDr. MUDr. Josef Rauch,
advokát (dále jen „stěžovatel“), odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Uvedl, že podává odvolání
jen co do výše nákladů právního zastoupení přiznaných stěžovateli s tím, že odůvodnění odvolání
bude vyhotoveno a doručeno ve lhůtě deseti dnů.
V odůvodnění odvolání uvedl, že mu za úkony, které učinil v řízení vedeném u Krajského
soudu v Ústí nad Labem, měla být v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznána částka 3566 Kč, namísto 1827 Kč,
které mu napadeným rozsudkem přiznal krajský soud. Dále požadoval náklady odvolacího řízení
ve výši 550 Kč. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek krajského soudu, případně sám
rozhodl tak, že žalovaná je povinna uhradit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 3566 Kč
spolu s náklady odvolacího řízení ve výši 550 Kč, celkem tedy částku ve výši 4116 Kč.
Dne 18. 11. 2010 předložil Krajský soud v Ústí nad Labem spis Nejvyššímu správnímu
soudu s tím, že kasační stížnost je nepřípustná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že podle §3 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve správním soudnictví
jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud. O podání stěžovatele směřujícímu
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem proto nemůže rozhodnout Vrchní soud
v Praze, jemuž stěžovatel toto podání adresoval. Vzhledem k tomu, že se zjevně nejedná o návrh
na obnovu řízení, považoval Krajský soud v Ústí nad Labem „odvolání“ stěžovatele za kasační
stížnost, o které je oprávněn rozhodovat Nejvyšší správní soud.
Podle §102 s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele a dospěl k závěru,
že je nepřípustná.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení
nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, publikováno pod č. 2116/2010 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „ustanovení
§104 odst. 2 soudního řádu správního, se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku
o nákladech řízení.“ V usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 - 41, jež bylo publikováno
pod č. 644/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „rozhodnutím o nákladech řízení je nutno
rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Rozhodnutím
o nákladech řízení ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit
ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne [§46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s.].“
Stěžovatelem napadený výrok rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je mimo
veškerou pochybnost výrokem o nákladech řízení. Stěžovatel proti výroku o zrušení rozhodnutí
žalované a vrácení věci žalované nijak nebrojil, proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podaná kasační stížnost směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, tedy je nepřípustná.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele ze dne 11. 9. 2010 podanou
proti výroku o nákladech řízení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2010,
č. j. 42 Cad 121/2006 - 112, podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatel
při jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 23. 8. 2010 uvedl, že náhradu nákladů řízení
vyčíslí do tří dnů ode dne konání jednání. To však neučinil, a proto krajský soud určil náhradu
nákladů řízení podle skutečností zjištěných ze soudního spisu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich
náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu