ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.34.2010:242
sp. zn. 4 Ads 34/2010 - 242
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.
8. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 156,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 156,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 12. 2008, č. j. 2008/77274 - 424, zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy, pobočky v Praze 4, ze dne
1. 10. 2008, č. j. ABE - 8067/2008 - 04/04, jímž byla žalobkyně vyřazena z evidence uchazečů
o zaměstnání.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včasnou žalobu k Městskému
soudu v Praze, v níž požádala o ustanovení zástupce. Usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 6. 3. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 79, nebyl žalobkyni ustanoven zástupce pro žalobní
řízení. Soud v odůvodnění usnesení uvedl, že žalobkyni zaslal tiskopis vzor 060 - prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, k jehož vyplnění žalobkyni vyzval ve lhůtě
14 dní ode dne doručení výzvy. Žalobkyně byla poučena o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě
předložen vyplněný formulář, soud žádosti o ustanovení zástupce nevyhoví. Výzva byla žalobkyni
doručena dne 22. 1. 2009. Na základě této výzvy žalobkyně požádala, aby s ohledem na vedení
dalšího řízení u správního úseku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 1 Cad 16/2008
bylo dokazování o její nemajetnosti spojeno s řízením ve věci sp. zn. 2 Cad 146/2008. Navíc
poukázala na vedení řízení u Městského soudu v Praze jako soudu obecného ve věci
sp. zn. 66 C 4/2008, kde jí bylo rovněž zaslán o potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Soud však zjistil, že v řízení ve věci sp. zn. 1 Cad 16/2008 žalobkyně nedoložila
vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Proto na tuto skutečnost
upozornil žalobkyni přípisem ze dne 9. 2. 2009, v němž jí stanovil opakovanou lhůtu k předložení
vyplněného potvrzení v délce 15 dní ode dne doručení přípisu. P řípis byl žalobkyni doručen
dne 11. 2. 2009, lhůta marně uplynula dne 26. 2. 2009. Dne 10. 2. 2009 byl o Městskému soudu
v Praze doručeno podání žalobkyně, v němž požádala o prodloužení lhůty k vyplnění potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s tím, že v době od 15. 2. 2009 do 21. 2. 2009
bude na zimním lyžařském pobytu na Vysočině. Soud poté zjistil ze spisu sp. zn. 1 Cad 16/2008,
že ani v tomto řízení žalobkyně nepředložila vyplněný formulář, naopak v uvedeném řízení
podáním ze dne 27. 2. 2009 požádala o zajištění pracovníka soudu k vyplnění formuláře.
Soud dále poukázal na to, že žalobkyni byl tiskopis vzor 060 zaslán již dne 22. 1. 2009
a na její žádost byla lhůta pro podání řádně vyplněného potvrzení prodloužena o dalších 15 dní
přípisem ze dne 9. 2. 2009, který byl žalobkyni doručen dne 11. 2. 2009. Pokud tedy
byla žalobkyni již jednou prodloužena lhůta pro předložení vyplněného potvrzení, neshledal
důvody k dalšímu prodloužení lhůty a vzhledem k jednoduchosti vyplnění potvrzení neshledal
ani důvody k zajištění pracovníka soudu k vyplnění tohoto potvrzení. Soud podotkl,
že v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech se zjišťuje podstatně širší
okruh okolností než pouhé konstatování výše závazků u žalobkyně vzniklých z nedoplatků
zdravotního pojištění nebo výše příjmů dosahovaných žalobkyní. Soud dále s ohledem na obsáhlá
podání, která žalobkyně činí vůči Městskému soudu v Praze, usoudil, že žalobkyně je schopna
vyplnit jednoduché potvrzení, tedy že je schopna uvést své osobní poměry, nechat si potvrdit
případnou výši příjmů a uvést další skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit její nemajetnost.
S ohledem na to, že žalobkyni byla dána delší lhůta k řádnému vyplnění formuláře,
avšak toto potvrzení řádně nevyplnila a nezaslala zpět, neprok ázala nemajetnost potřebnou
pro ustanovení zástupce. Žalobkyně tedy neprokázala splnění podmínek pro ustanovení zástupce,
a proto ho soud pro žalobní řízení neustanovil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Ads 72/2009 - 144, jako nedůvodnou zamítl.
V jeho odůvodnění uvedl, že „podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli (v tomto případě žalobkyni),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s.
může být od soudních poplatků osvobozen účastník, jenž doloží, že nemá dostatečné prostředky; přitom se nesmí
jednat o návrh, který zjevně nemůže být úspěšný. Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že pro ustanovení
zástupce je zapotřebí kumulativního splnění tří podmínek. První z nich je existence návrhu na ustanovení
zástupce, druhou splnění předpokladu pro osvobození od soudních poplatků a třetí potřeba ochrany práv
navrhovatele. Návrh na ustanovení zástupce uplatnila žalobkyně v souzené věci již v podané žalobě. Soud
jí proto zaslal k vyplnění tiskopis vzor 060 - potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,
přičemž první výzva byla žalobkyni doručena dne 22. 1. 2009 a druhá výzva, kterou byla žalobkyni nad rámec
zákonné povinnosti soudu stanovena dodatečná lhůta pro předložení formuláře, byla doručena dne 11. 2. 2009.
Žalobkyně však vyplněný formulář soudu neposkytla. Soud se sice, ačkoliv mu to zákon neukládá, pokusil
vyhovět návrhu žalobkyně a for mulář o její nemajetnosti si vyžádat z jiného spisu vedeného u správního úseku
Městského soudu v Praze; ani v tomto spise se však vyplněný formulář nenacházel. Proto byla stěžovatelce
poskytnuta dodatečná lhůta k předložení vyplněného formuláře ve věci sp. zn. 2 Cad 146/2008,
v níž však žalobkyně formulář nepředložila. Nejvyšší správní soud podotýká, že doložit nemajetnost je zapotřebí
pro každé jednotlivé soudní řízení, v němž účastník žádá o osvobození od soudních poplatků či o ustanovení
zástupce. Jeho majetkové poměry se totiž mohou v průběhu času měnit a formulář předložený v odlišném časovém
období proto nemusí být relevantní pro posouzení majetkových poměrů v jiném soudním řízení.
Jak již bylo uvedeno, navzdory této skutečnosti soud prvního stupně prokázal dobrou vůli a pokusil se vyplněný
tiskopis vzor 060 opatřit ze spisu správního úseku Městského soudu v Praze sp. zn. 1 Cad 16/2008. Zjistil
však, že ani tam stěžovatelka řádně a včas vyplněný formulář nedoložila. Věc lze uzavřít tak,
že jelikož žalobkyně domáhající se ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
nedoložila soudu ani v prodloužené lhůtě řádně vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, nemohl Městský soud v Praze posoudit, zda žalobkyně splňuje předpoklad pro osvobození od soudních
poplatků, což je nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce. Za uvedené procesní situace nebylo možné zástupce
ustanovit a Městský soud v Praze tedy nepochybil, pokud stěžovatelce zástupce neustanovil. Tento postup nebyl
ani v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť Městský soud v Praze ani Nejvyšší
správní soud nezpochybňují, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, nicméně je zapotřebí soudu
doložit potřebnost této bezplatné právní pomoci.“
Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 150,
vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 21 dnů od jeho doručení odstranila vady podání ze dne
18. 12. 2008 směřující proti rozhodnutí žalovaného. Zároveň ji poučil, že pokud podání nebude
ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení nebude možné pro tento nedostatek
pokračovat, tak ho soud odmítne. Na toto usnesení žalobkyně reagovala dne 21. 7. 2009
opětovnou žádostí o ustanovení zástupce pro žalobní řízení, v níž poukázala na svoji nemajetnost
a na skutečnost, že jí byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 20 09,
č. j. 3 Nc 32/2009 - 12, které vydal týž předseda senátu, ustanovena zástupkyní pro žalobní řízen í
Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 156,
bylo zmíněné podání žalobkyně ze dne 18. 12. 2008 odmítnuto. V odůvodnění tohoto usnesení
soud uvedl, že po vydání usnesení o neustanovení zástupce žalobkyni, které bylo Nejvyšším
správním soudem shledáno zákonným, se již nemusel opětovně zabývat stejným návrhem.
Proto mohl přihlížet jen ke skutečnosti, že žalobkyně k výzvě soudu neodstranila ve stanovené
lhůtě vady podání ze dne 18. 12. 2008, ačkoliv byla upozorněna na procesní důsledek takového
opomenutí, přičemž pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Z tohoto důvodu musel
podle §37 odst. 5 a §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) podání
žalobkyně ze dne 18. 12. 20 08 odmítnout.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, který je uveden v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.
V kasační stížnosti a v jejích doplněních, z nichž poslední bylo sepsáno prostřednictvím
ustanovené zástupkyně, stěžovatelka namítla, že o ustanovení zástupce požádala soud zároveň
s podáním ze dne 18. 12. 2008, a to i za účelem odstranění jeho nedostatků, neboť si je vědoma,
že nemá právnické vzdělání, neorientuje se v právních předpisech, nerozumí obsahu výzev
a rozhodnutí soudů a není tak schopna svá podání doplnit tak, aby splňovala náležitosti žaloby
ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. Služby zástupce si přitom není schopna ze svých příjmů
hradit, a proto jí měl být ustanoven. Takto měl soud postupovat i přesto, že její předchozí žádost
o ustanovení zástupce zamítl, neboť takto bylo rozhodnuto pouze kvůli nepředložení vyplněného
formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Navíc u Městského soudu v Praze
je vedeno několik řízení, v nichž tento vyplněný formulář předložila a na jeho základě
jí byl zástupce ustanoven. Soud tak mohl v rámci urychlení řízení zjistit její současné majetkové
poměry i z dalších právních věcí, které se u ně ho v příslušném období projednávaly.
Právě z tohoto důvodu v dané věci ve lhůtě pro odstranění vad podání ze dne 18. 12. 2008 znovu
požádala o ustanovení zástupce, s jehož pomocí by toto podání opravila a doplnila. Až do vydání
rozhodnutí o této opakované žádosti měla být tedy lhůta pro odstranění vad podání ze dne
18. 12. 2008 přerušena, avšak takto soud nepostupoval a toto podání odmítl, v důsledku
čehož došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 156, zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V úvodu podání ze dne 18. 12. 2008 stěžovatelka uvedla, že podává správní žalobu
proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí. V další části tohoto podání se pak zmínila
o převzetí zásilky od tohoto správního orgánu, která obsahovala rozhodnutí o odvolání ze dne
10. 12. 2008, č. j. 2008/77274 - 424, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce
hlavního města Prahy, pobočky v Praze 4, ze dne 1. 10. 2008, č. j. ABE - 8067/2008 - 04/04.
Z toho je zřejmé, že podání stěžovatelky ze dne 18. 12. 2008 je po dle svého obsahu žalobou
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. 2008/77274 - 424, což ostatně
zmínil i Městský soud v Praze ve shora uvedeném usnesení ze dne 13. 7. 2009,
č. j. 2 Cad 146/2008 - 150, kterým stěžovatelku vyzval k odstranění vad podání.
Jestliže tedy ve výroku kasační stížností napadeného usnesení bylo rozhodnuto o odmítnutí
podání stěžovatelky ze dne 18. 12. 2008, znamená to, že ve skutečnosti byla odmítnu ta žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. 2008/77274 - 424.
V této žalobě stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce, avšak na výzvu Městského
soudu v Praze nepředložila vyplněný formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
a její nemajetnost nebylo možné doložit ani z jiných spisů vedených u téhož soudu.
Z tohoto důvodu jí Městský soud v Praze zmíněným usnesením 6. 3. 2009,
č. j. 2 Cad 146/2008 - 79, neustanovil zástupce pro žalobní řízení, přičemž Nejvyšší správní soud
shledal tento postup zákonným, jak vyplývá ze shora uvedeného usnesení ze dne 28. 5. 2009,
č. j. 6 Ads 72/2009 -144. V dalším průběhu žalobního řízení však stěžovatelka na výzvu
k odstranění vad žaloby reagovala opětovnou žádostí o ustanovení zástupce ze dne 21. 7. 2009.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 5. 2009, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150, který lze vyhledat
na www.nssoud.cz, dovodil, že „jestliže navrhovatel znovu požádá o ustanove ní zástupce poté,
co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je správní soud povinen rozhodnout o této opakované
žádosti pouze tehdy, pokud navrhovatel doloží, že od doby rozhodování o jeho předchozí žádosti došlo k podstatné
změně skutečností, jež byly pro posouzení jeho předchozí žádosti ve smyslu §35 odst. 8 a §36 odst. 3 s. ř. s.
rozhodující.“ Závěr o možnosti rozhodovat o nové žádosti o ustanovení zástupce jen za uvedené
podmínky byla přitom v uvedeném judikátu odůvodněna překážkou věci rozhodnuté,
jež se zakládá pravomocným soudním rozhodnutím o neustanovení zástupce, jakož i tím,
že v případě povinnosti soudu rozhodovat o opakovaných žádostech vždy znovu
by byla vyloučena možnost rozhodnout o věci samé.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2009, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150,
se však dále uvádí, že „jiná by byla situace v případě, pokud by stěžovatel doložil podstatnou změnu
skutečností, jež byly z hlediska posouzení jeho první žádosti a tudíž i z hlediska zákonných podmínek
pro ustanovení zástupce rozhodující, v takovém případě by překážka věci rozhodnuté založena nebyla, soud
by měl povinnost o takové nové žádosti rozhodnout a v případě, že by jí nevyhověl, měl by povinnost vyčkat,
zda bude proti jeho rozhodnutí o žádosti stěžovatele podána kasač ní stížnost a v případě jejího podání vyčkat
rovněž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o takové kasační stížnosti.“ Tato situace nastala
i v projednávané věci, neboť stěžovatelka v opakované žádosti o ustanovení zástupce uvedla,
že jí byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, č. j. 3 Nc 32/2009 - 22,
který vydal stejný předseda senátu jako usnesení o uložení povinnosti k odstranění vad žaloby
ze dne 13. 7. 2009, č. j. 2 Cad 146/2008 - 150, ustanovena zástupkyně. V případě pravdivosti
tohoto tvrzení by tedy došlo k podstatné změně skutečností důležitých pro posouzení zákonných
podmínek pro ustanovení zástupce stěžovatelce pro žalobní řízení, neboť ta by v jiné věci vedené
ve shodné době, u téhož soudu a u stejného předsedy senátu doložila svoji nemajetnost.
Proto měl soud ověřit, zda-li ve věci vedené pod sp. zn. 3 Nc 32/2009 skutečně ustanovil
stěžovatelce zástupce, neboť v takovém případě by již v dané věci nemusel od ní vyžadovat
předložení vyplněného formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a mohl
by se spokojit s tím, že nedostatek prostředků prokázala v jiném řízení. Takto však Městský soud
v Praze nepostupoval, a proto nelze vyloučit, že stejný předseda téhož soudu skutečně
ve shodném období vydal ve vztahu k stěžovatelce dvě protichůdná rozhodnutí a porušil
tak zásadu legitimního očekávání a zákaz svévole (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne
11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03, http://nalus.usoud.cz).
Lze tedy konstatovat, že doposud nebylo spolehlivě objasněno, zda-li stěžovatelka splňuje
zákonné podmínky pro ustanovení zástupce v řízení o žalobě. Proto ze skutečnosti, že sama
neodstranila její vady ve lhůtě stanovené usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2009,
č. j. 2 Cad 146/2008 - 150, nelze spatřovat naplnění hypotézy pro aplikaci ustanovení §37 odst. 5
věty druhé s. ř. s., podle něhož soud podání odmítne, jestliže nebylo ve lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené usnesení
zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm bude Městský soud v Praze
podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem. V novém rozhodnutí
pak podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu