ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.47.2010:87
sp. zn. 4 Ads 47/2010 – 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Z. S., zast.
Mgr. Svatoplukem Šplechtnou, advokátem, se sídlem Jindřišská 20, Praha 1, proti žalovanému:
policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, č. j. 8 Ca
133/2008 – 51,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí policejního
prezidenta Policie České republiky (žalovaného) ve věcech služebních, ze dne 22. 1. 2008,
č. PPR-1340/K-PK-2007 (jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie
České republiky, správy hl. města Prahy, ve věcech služebního poměru ze dne 25. 6. 2007 ,
č. 5375/2007, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá žádost žalobce o poskytnutí doplatku
odměny za služební pohotovost za dobu od 1. 7. 2000 do 30. 4. 2001) , věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobci n áhradu nákladů řízení
ve výši 7712 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalovaný (dále též „stěžovatel”) včas
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.”), v níž namítá, že odůvodnění rozsudku vychází z nálezu Ústavního
soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, který se vztahuje k §3 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník. Stěžovatel nesouhlasí s aplikací občanského zákoníku upravující
občanskoprávní vztahy v posuzované věci, neboť služební poměr je vztahem veřejnoprávním
a vzájemná práva subjektů tohoto vztahu jsou upravena komplexně v zákoně č. 361/200 3 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který v ustanovení §206 komplexně
upravuje promlčení. Podle názoru stěžovatele se krajský soud náležitě nevypořádal s rozdílnými
aspekty veřejnoprávního a soukromoprávního vztahu a bez dalšího odůvodnění extenzivně
aplikoval ustanovení občanského zákoníku na veřejnoprávní vztah. Nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku městského soudu stěžovatel spatřuje v tom, že se nezab ýval rozporem
mezi principem právní jistoty a výkonem práva v souladu s dobrými mravy. Stěžovate l
se domnívá, že není v rozporu s dobrými mravy uplatnit námitku promlčení, když sám žalobce,
po dobu trvání sporu od 1. 5. 2001 do roku 2006 nevyužil možnosti domáhat se svých práv
u soudu. Uplynutí promlčecí lhůty tak bylo způsobeno je dnáním obou stran sporu,
nikoliv jen žalovaného. Ohledně toho, zda výkon práva je v souladu s dobrými mravy, stěžovatel
dále poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04 a rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008 , sp. zn. 30 Cdo 68/07. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud na základě výše uvedených skutečností napa dený rozsudek Městského soudu
v Praze zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dříve než mohl zdejší soud o kasační stížnosti rozhodnout, stěžovatel ji podáním ze dne
28. 5. 2010, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 31. 5. 2010, vzal zpět.
Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal -li navrhovatel
svůj návrh zpět. Podle §108 odst. 2 s. ř. s., byla- li kasační stížnost vzata zpět před předložením
spisu Nejvyššímu správnímu soudu, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Poněvadž projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlel ukončit řízení o kasační stížnosti
jeho zastavením, a vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí kasační stížnosti došlo až po předložení věci
Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením §47
písm. a) s. ř. s., za použití §120 s. ř . s. řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení §6 0 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo z astaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu