ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.49.2010:18
sp. zn. 4 Ads 49/2010 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: J.
S., zast. JUDr. Lukášem Michnou, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídle m Myslbekova 11, Nový
Jičín, adresa pro doručování: Vojtěšská 8, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského
kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2009, č. j. 57 Ca 108/2009 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 11. 2009 u Krajského soudu v Brně domáhala
zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje (žalovaného) ze dne 7. 10. 2009,
č. j. KUZL 21813/2009, sp. zn. KUSP 21813/2009 SZD -DSP-Ji, kterým žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí (sp rávního orgánu
prvního stupně) ze dne 6. 3. 2009, č. j. MěÚVM 04608/2009. Správní orgán prvního stupně
v uvedeném rozhodnutí zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí II. (vyššího) stupně mimořádných
výhod pro těžce zdravotně postižené občany. Žalobkyně namítala, že správní orgány obou
stupňů postupovaly v rozporu s §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Vyjádřila dále
přesvědčení, že došlo k porušení §50 odst. 1 a 2 a §68 odst. 3 správního řádu, neboť správní
orgán se v odůvodnění svého rozhodnutí spokojil s pouhým odkazem na vyjádření posudkového
lékaře, resp. posudkové komise MPSV, aniž by se jakkoli vypořádal se zcela z ásadními rozpory,
které existují mezi těmito posudky a ostatním obsahem správního spisu. Takovéto správní
rozhodnutí je podle žalobkyně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobkyně namítala
rovněž nesprávnou aplikaci §86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a bodů
2 a 3 přílohy č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb.
Krajský soud v Brně rozhodl shora označeným, kasační stížností napadeným usnesením
tak, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného se odmítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Poukázal na znění §56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., podle kterého jsou
ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných
výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle §34 odst. 1 písm. a) až e) téhož zákona.
Krajský soud s ohledem na povahu napadeného správního rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba
je v dané věci nepřípustná, přičemž zjištěný nedostatek je neodstranitelný. Ze soudního
přezkumu jsou totiž mimo jiné vyloučena rozhodnutí o mimořádných výhodách občanům těžce
zdravotně postiženým. Platí pak, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního
orgánu, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon [§70 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.)]. Z uvedených důvodů proto krajský soud žal obu
odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť jde o návrh podle tohoto zákona nepřípustný,
když se stěžovatelka domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkumu vyloučeno [§68
písm. e) s. ř. s.].
Proti tomuto usnesení žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala kasační stížnost
prostřednictvím jí ustanoveného advokáta Českou advokátní komorou. Vyslovila přesvědčení,
že vzhledem ke skutečnosti, že byla v minulém režimu pronásledována politicky ze strany
závodních lékařů a jejího bývalého zaměstnavatele (České dráhy), a že její žaloba byla odmítnuta
s odkazem na zákon č. 114/1988 Sb., který nese ve svém názvu slovo „socialistický“, jde v jejím
případě o pokračující politickou perzekuci její osoby. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu říz ení.
Krajský soud v Brně kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí
se stanoviskem, že není podána včas.
Ze spisu Krajského soudu v Brně vyplývá, že napadené usnesení tohoto soudu,
v němž byla stěžovatelka poučena o možnosti podání kasační stížnosti do dvou týdnů ode dne
jeho doručení, byl stěžovatelce doručen - jak vyplývá ze záznamu na doručence - dne 13. 1. 2010.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správn í (dále jen „s. ř. s.“),
musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle téhož ustanovení
nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení),
byla v projednávané věci středa 13. 1. 2010 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem
lhůty pro podání kasační stížnosti byla potom středa 27. 1. 2010. Tento den
se totiž svým označením – středa – shoduje s označením dne, jenž určil počátek lhůty.
Nejpozději v tento den mohla být kasační stížnost podána s účinky zachování lhůty.
Podle otisku poštovního razítka na obálce byla kasační stížnost předána k poštovní
přepravě dne 4. 3. 2010. Stalo se tak až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti,
která skončila ve středu 27. 1. 2010. Ostatně opožděnost podání kasační stížnosti je patrna
i z data jejího sepsání – dne 3. 3. 2010. Na kasační stížnosti je jako den jejího sepsání sice
uvedeno 3. 4. 2010, jde však zcela jednoznačně o chybu v psaní, neboť tento den podle názoru
Nejvyššího správního soudu kasační stížnost sepsána být nemohla, když prezenční razítko
krajského soudu otisknuté na kasační stížnosti nese datum 5. 3. 2010 a kasační stížnost byla
předána k poštovní přepravě dne 4. 3. 2010. Nejvyšší správní soud proto vychází z toho,
že stěžovatelka se zmýlila v označení měsíce a kasační stížnost byl a ve skutečnosti sepsána dne
3. 3. 2010. Tato skutečnost však na závěru o opožděnosti kasační stížnosti nemůže ničeho
změnit. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána
a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s.,
jako opožděně podanou odmítnout, aniž by se mohl zabývat její věcnou důvodností.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu