ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.62.2010:52
sp. zn. 4 Ads 62/2010 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: I. M., zast. JUDr.
Igorem Honusem, advokátem, se sídlem Sokolská 21, Ostrava, proti žalovanému: Magistrát
města Ostravy, se sídlem 30. dubna 3130/2D, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2010, č. j. 38 Cad 20/2007 - 36,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2010, č. j. 38 Cad 20/2007 - 36, se z
r u š u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dne 13. 8. 2007 podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 6. 2007, č. j. SVZ/1/9706/07/Hut, kterým došlo k zamítnutí odvolání
a potvrzení rozhodnutí Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih ze dne 6. 4. 2007,
č. j. 47860/2007/OOK, jímž nebyla žalobci přiznávána dávka pomoci v hmotné nouzi -
příspěvek na živobytí.
Tato žaloba byla odmítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2010,
č. j. 38 Cad 20/2007 - 36. V jeho odůvodnění krajský soud uvedl, že žaloba je v podstatě kritikou
právních předpisů, především zákona o pomoci v hmotné nouzi. Usnesením ze dne 27. 7. 2009,
č. j. 38 Cad 20/2007 - 33, byl žalobce vyzván k doplnění a upřesnění žaloby tak, aby mj. uvedl
žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
napadený výrok rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný. Tato výzva byla žalobci doručena dne
31. 7. 2009, avšak ten na ni doposud vůbec nereagoval. Žalobce tak v daném případě vady svého
podání neodstranil a přitom se jednalo o vady, pro které nelze v řízení dále pokračovat. Proto
byla žaloba podle §37 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. V ní konkrétně namítl pouze to, že si není vědom svého pochybení a že je žaloba zcela
projednatelná. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 18. 1. 2010, č. j. 38 Cad 20/2007 - 36, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační
stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Krajský soud napadeným usnesením žalobu odmítl, takže kasační stížnost mohla být
podána pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu uvedeného v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. a další důvody kasační stížnosti nepřicházely v úvahu (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS).
Proto stížnostní námitku o projednatelnosti žaloby je nutné podřadit jen pod ustanovení §103
odst. 1 písm. e) s. ř.s., a nikoliv pod písmeno b) či písmena a) až e) téhož zákonného ustanovení,
jak stěžovatel nesprávně uvedl v kasační stížnosti a v jejím doplnění. Tato jediná konkrétní
námitka uplatněná v kasační stížnosti sice nebyla blíže odůvodněna, nicméně z ní lze zřetelně
seznat úsudek stěžovatele, podle něhož žaloba obsahovala zákonné náležitosti a tudíž nebyl dán
důvod k jejímu odmítnutí. V uvedené stížnostní námitce je tak v dostatečné míře patrný skutkový
důvod, pro který je napadené usnesení o odmítnutí žaloby považováno za nezákonné.
Proto je možné se kasační stížností zabývat, i když ji ustanovený zástupce stěžovatele nedoplnil,
ačkoliv byl k tomu vyzván usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2010,
č. j. 38 Cad 20/2007 - 40.
Žaloba musí kromě dalších náležitostí obsahovat také žalobní body, z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). V dané věci sice byla žaloba sepsána
laickým jazykem, nicméně z jejího obsahu je dostatečně zřejmé, že v ní stěžovatel poukázal
na příslušná ustanovení zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, při jejichž aplikaci bylo při posuzování žádosti
o příspěvek na živobytí vycházeno z fikce, podle níž činil jeho příjem jakožto podnikatele
měsíčně částku ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí
kalendářní rok, ačkoliv ve skutečnosti takového příjmu nedosáhl a u některých podnikatelů
taková fikce není stanovena. Dále stěžovatel v žalobě upozornil na to, že se pro účely posuzování
vzniku nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi vychází z příjmu, který žadatel dosáhl v období
posledních třech kalendářních měsíců před uplatněním žádosti o dávku, v důsledku čehož nemá
nárok na pomoc v hmotné nouzi žadatel, který sice v minulosti měl dostatečné příjmy,
avšak aktuálně se nachází v hmotné nouzi. Z těchto důvodů považoval stěžovatel v žalobě
uvedené právní předpisy za diskriminační a odporující čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, podle něhož má každý, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc, která
je nezbytná pro zajištění základních životních potřeb. Stěžovatel tedy v žalobě nekritizoval
příslušné právní předpisy, jak se uvádí v napadeném usnesení krajského soudu, nýbrž v ní namítl
protiústavnost jednotlivých ustanovení zákona č. 110/2006 Sb. a zákona č. 111/2006 Sb.,
čímž vymezil právní důvody nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu.
Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2007, č. j. SVZ/1/9706/07/Hut, tedy
obsahovala žalobní bod, takže v tomto směru mohla být projednána a podmínky žalobního řízení
byly splněny. V řízení o žalobě proto mohlo být pokračováno, ačkoliv stěžovatel ji k výzvě
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2009, č. j. 38 Cad 20/2007 - 33, nedoplnil. Za tohoto
stavu věci nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.,
takže krajský soud pochybil, když takové rozhodnutí učinil.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru
o nezákonnosti napadeného usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, v důsledku čehož byl
naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy
shledal kasační stížnost důvodnou, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené
usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle
§110 odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem a žalobu proto na základě shora
vymezeného žalobního bodu meritorně projedná. V novém rozhodnutí pak podle §110 odst. 2
věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu