ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.82.2010:45
sp. zn. 4 Ads 82/2010 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. S., zast. JUDr.
Igorem Novotným, advokátem, se sídlem Janáčkova 102, Tišnov, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2009, č. j. 41 Cad 91/2009 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 6. 2009, č. .X, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení
žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“),
s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov ze dne
2. 6. 2009 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %. Dále uvedla, že mu nadále
náleží částečný invalidní důchod.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž uvedl, že posouzení zdravotního
stavu považuje za nedostatečné, neboť jeho zdravotní stav je nepříznivý, stále se zhoršující,
má nulovou schopnost soustavné výdělečné činnosti.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 12. 2009, č. j. 41 Cad 91/2009 – 20, žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti se soud opíral o posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Brně (dále jen „posudková komise“) ze dne
12. 11. 2009. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodujícím zdravotním postižením
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu byla poúrazová artróza levého kolena vzniklá
po opakovaných zlomeninách stehenní kosti s recividujícími osteomyelitidami, pro něž činil
k datu vydání napadeného rozhodnutí pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle
přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb. kapitoly XV., oddílu H, položky 49 písm. b) 45 %. Míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla zvýšena podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky
o dalších 10 % na celkových 55 %. Soud konstatoval, že posudek posudkové komise
byl vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce a hodnocení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je v souladu s příslušnými právními předpisy a odpovídá
shromážděným odborným lékařským nálezům. Poukázal na to, že nejzávažnější zdravotní
postižení bylo v posudku funkčně zhodnoceno a proto je hodnocení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti žalobce přesvědčivě odůvodněné. Uvedl, že zjištěný pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce je nižší než 66 % a nejedná se ani o zdravotní
postižení podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., a žalobce tak nesplňoval podmínky plné
invalidity podle §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 155/1995 Sb. Soud uzavřel,
že provedeným dokazováním byl zjištěn stejný skutkový stav, který vzal za základ svého
rozhodnutí správní orgán, a proto žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž uvedl, že vzhledem k tomu, že nemá vysokoškolské právnické vzdělání, žádá, aby mu byl
přidělen advokát.
Usnesením ze dne 29. 1. 2010, č. j. 41 Cad 91/2009 – 29, krajský soud návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce z řad advokátu pro řízení o kasační stížnosti zamítl, a vyzval jej,
aby předložil plnou moc advokáta, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat.
Stěžovatel dne 16. 3. 2010 předložil krajskému soudu plnou moc JUDr. Igora
Novotného, advokáta pro zastupování v řízení o kasační stížnosti.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že rozsudek krajského soudu napadá
zejména z toho důvodu, že nebyl objektivně posouzen jeho zdravotní stav. Navrhl, aby byl
vypracován znalecký posudek, který zodpoví otázku trvalé či částečné invalidity.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody obsaženými v kasační stížnosti. Byť stěžovatel
výslovně v kasační stížnosti neoznačil žádný z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s.,
lze z jejího obsahu dovodit, že se dovolává důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť namítá, že nebyl objektivně posouzen jeho zdravotní stav a že má být proveden znalecký
posudek k posouzení jeho zdravotního stavu. Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního
stavu se totiž v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem považuje podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publ. č. 511/2005 Sb.
NSS, dostupný na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu posudkové dokumentace bylo zjištěno, že je vedena od roku 1971.
Podle protokolu o jednání posudkové komise Národního výboru Brno - venkov ze dne
22. 10. 1971 byl stěžovatel uznán plně invalidní podle §51 odst. 3 písm. a) zákona
č. 103/1964 Sb. od 11. 10. 1971 pro stav po dislokované suprakondylické zlomenině levé kosti
stehenní, komplikované osteomyelitidou. Při následných kontrolách ze dne 27. 10. 1972,
16. 10. 1973, 18. 10. 1974, 18. 11. 1975 a 16. 4. 1976 byl nadále uznán plně invalidní. Podle
posudku okresní posudkové komise sociálního zabezpečení v Brně ze dne 7. 10. 1976 již nebyl
stěžovatel uznán plně, ale částečně invalidní, což bylo nadále potvrzeno následnými kontrolami
částečné invalidity ze dne 20. 4. 1978, 1. 4. 1980, 11. 7. 1981 a 19. 11. 1982. Podle protokolu
o jednání ze dne 8. 5. 1984 nebyl uznán plně ani částečně invalidní podle §32 odst. 3 zákona
č. 121/1975 Sb., byl však uznán občanem se změněnou pracovní schopností podle §83 téhož
zákona. Podle protokolu o jednání ze dne 24. 6. 1986 byl opětovně uznán částečně invalidní
podle §25 odst. 4 písm. b) zákona č. 121/1975 Sb. pro stav po zlomenině levé kosti stehenní
s následnou osteomyelitidou; částečně invalidní byl uznán následnou kontrolní prohlídkou ze dne
10. 4. 1987. Podle protokolu o jednání ze dne 22. 9. 1987 byl stěžovatel uznán plně invalidní
podle §25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb. pro stav po fraktuře levé kosti stehenní v roce
1974 a fraktuře supra a diakondylické téže kosti stehenní 27. 9. 1970 a následnou chronickou
osteomyelitidou a akutní exacerbací zánětu kostní dřeně počátkem června 1987; podle protokolu
o jednání ze dne 28. 6. 1988 byl uznán i nadále plně invalidní. Podle protokolu o jednání
Jihomoravského krajského národního výboru Brno ze dne 23. 11. 1989 byl uznán nadále plně
invalidní podle §29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., což bylo shledáno i při následné
kontrolní prohlídce ze dne 18. 10. 1990. Podle protokolu o jednání ze dne 18. 6. 1991 již nebyl
stěžovatel uznán plně, ale částečně invalidní podle §37 odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb.,
což bylo potvrzeno kontrolou ze dne 11. 11. 1993. Podle záznamu o jednání ze dne 9. 1. 1997 byl
uznán plně invalidní podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., přičemž jako rozhodující
zdravotní postižení byla určena zlomenina levé kosti stehenní s následnou dlouhodobou
chronickou osteomyelitidou a následnou těžkou artrózou kolenního kloubu, což odpovídalo
postižení uvedenému v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu B, položce 3
písm. c) s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %. Záznamem o jednání
ze dne 22. 1. 1998 nebyl uznán již plně, ale částečně invalidní. Z posudku posudkové komise
ze dne 5. 5. 1999, který byl vyžádán k žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne
11. 5. 1998, jímž mu byl odňat plný invalidní důchod, vyplývá, že pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byl stanoven podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV.,
oddílu G, položky 49 písm. b) v tehdy platném znění na 45 %, přičemž posudková komise
uvedený pokles zvýšila podle §6 odst. 4 citované vyhlášky pro vředovou chorobu a bolesti zad
o dalších 10 %, na celkových 55 %. Při jednání konaného dne 3. 9. 1999 u Krajského soudu
v Brně vzal stěžovatel opravný prostředek ze dne 8. 6. 1998 proti rozhodnutí žalované ze dne
11. 5. 1998, č. X, zpět a navrhl zastavení řízení, které bylo usnesením sp. zn. 22 Ca 167/98
z téhož dne zastaveno. Částečná invalidita stěžovatele byla dále uznána následnými prohlídkami
ze dne 10. 8. 2000, 13. 3. 2003, 12. 4. 2006 a 30. 5. 2007 pro zdravotní postižení, jež odpovídalo
postižení uvedenému v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitole XV., oddílu H, položce
49 písm. b).
Podle záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov (dále
též „OSSZ“) ze dne 2. 6. 2009 probíhalo řízení o plný invalidní na základě žádosti stěžovatele.
V posudkovém zhodnocení bylo uvedeno, že se jedná o 58-letého dělníka po otevřené zlomenině
stehenní kosti vlevo v roce 1970, po opakované osteomyelitidě, s výrazně porušenou funkcí
končetiny, s jizevnatými deformitami po zhojených píštělích, se svalovou atrofií a zkratem
končetiny o 4 cm. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí potraumatická artróza
levého kolene s progresí do III. stupně, artróza levé kyčle I. st. a sekundární porucha
statodynamiky páteře. Vzhledem k charakteru a dosavadnímu průběhu postižení lékař OSSZ
upustil od dalších kontrolních lékařských prohlídek. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav proto
odpovídal postižení uvedenému v příloze č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb. kapitoly XV., oddílu H,
položky 49 písm. b), ve výši 45 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu zvýšil lékař
OSSZ podle §6 odst. 4 citované vyhlášky tuto hodnotu o 5 %, takže celková hodnota poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 50 %. Bylo uzavřeno, že stěžovatel nebyl plně
invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ale nadále částečně invalidní podle §44
odst. 1 téhož zákona. Nato bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud předesílá, že p ředmětem přezkumného soudního řízení
v posuzované věci bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 6. 2009, č. X,
jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38
zákona č. 155/1995 Sb. Jedním z předpokladů vzniku nároku na plný invalidní důchod je
existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Bylo tedy třeba
zjistit, zda stěžovatel ke dni 19. 6. 2009 splňoval podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto
ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66 %,
nebo zda u něj šlo o schopnost pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek. Je nezbytné uvést, že v daném případě se jedná o
důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí
především na jeho odborném lékařském posouzení. Jde tedy o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí i znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudkové řízení je tedy specifická forma
správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj
vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Nejvyšší správní soud
zdůrazňuje, že soudy rozhodující ve správním soudnictví nemají odborné lékařské znalosti, a
nemohou proto samy posoudit, zda stěžovatel byl ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí
plně invalidní podle §39 zákona č. 155/1995 Sb., či nikoliv. Tím spíše vystupuje do popředí
význam posudků Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí vypracovávaných
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Soudy proto musí dbát na úplnost, objektivitu
a přesvědčivost posudků posudkových komisí tak, aby z jejich posudkových závěrů o plné
či částečné invaliditě mohly při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí o dávce vycházet.
Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77
odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud vycházel při posouzení zdravotního postižení stěžovatele z posudku
posudkové komise ze dne 12. 11. 2009. V něm posudková komise uvedla, že se u stěžovatele
jedná o stav s rozvojem dlouhodobým, primárně poúrazovým postižením levé stehenní kosti –
úraz v roce 1970 s otevřenou zlomeninou nad kolenem s komplikovaným léčením –
osteomyelitida; průběh komplikován další zlomeninou levé stehenní kosti pod krčkem v roce
1974 – následně opakované operační zákroky pro recidivu osteomyelitidy s uvolněním pohybu
levého ztuhlého kolenního kloubu. Rozvoj zkratku levé dolní končetin o 4 cm s varosním
postavením a antekurvací v kolenním kloubu. Vzhledem k dosavadnímu průběhu operativní
prodloužení levé stehenní kosti rizikové, bylo doporučeno konzervativní léčení – trvale porucha
stereotypu chůze s nutností opory nejméně jedné francouzské hole – funkční postižení je těžké.
Sekundárně vzniklá porucha statodynamiky páteře bez paretických projevů nebo projevů útlaku
nervových kořenů – funkční postižení je lehké. Chronická žilní nedostatečnost levého bérce –
trofické změny, bez ulcerací – funkční postižení je středně těžké. Ostatní postižení uvedená
v diagnostickém souhrnu se podstatně nepodílí na poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. Na základě prostudované dokumentace a provedeného vyšetření při jednání došla
posudková komise k závěru, že u stěžovatele šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož
rozhodující příčinou byla poúrazová artróza levého kolena vzniklá při opakovaných zlomeninách
stehenní kosti s recividujícími osteomyelitidami. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti hodnotila podle přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb. kapitoly XV., oddílu H, položky 49
písm. b) ve výši 45 %. Vzhledem k trvalému charakteru postižení a dalším postižením uvedeným
v diagnostickém souhrnu navýšila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 %,
celkově tedy ve výši 55 %. Pracovní rekomandaci zhodnotila tak, že se zjištěným zdravotním
stavem nebyl posuzovaný schopen práce fyzicky namáhavé, s delším stáním a chůzí, s přenášením
břemen, práce na noční směny a s možností dodržování opatření; byl schopen lehké práce
s měnlivým charakterem zatížení s využitím dosavadní pracovní praxe a zkušenosti při
dodržování výše uvedených opatření.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud sdílí závěr krajského soudu o tom, že posudek
posudkové komise je přesvědčivým podkladem pro závěr o tom, že stěžovatel ke dni vydání
přezkoumávaného rozhodnutí nebyl shledán plně invalidní. Posudková komise jednala v řádném
složení, za přítomnosti odborného lékaře ortopeda, jehož specializace odpovídala charakteru
rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatele v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu.
Posudková komise měla k dispozici dostatečné množství lékařských nálezů, na které v posudku
poukazuje (zpráva ošetřující lékařky MUDr. M. ze dne 19. 5. 2009, zpráva MUDr. N., RMF
ambulance, Nemocnice Tišnov ze dne 26. 3. 2009, zpráva MUDr P., Csc., Chirurgická a
traumatologická ambulance, Úrazová nemocnice Brno ze dne 23. 4. 2009 a zpráva MUDr. L.,
Neurologická ambulance, Nemocnice Tišnov ze dne 6. 5. 2009) a částečně je cituje, přičemž řada
dalších nálezů se nacházela v posudkové dokumentaci Okresní správy sociálního zabezpečení
Brno - venkov.
Je třeba poukázat na to, že již od roku 1971, tj. od doby, co je vedena posudková
dokumentace stěžovatele, je zdravotním postižením, které je příčinou jeho dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, určována zlomenina levé stehenní kosti, jež je komplikována
osteomyelitidou. Z posudků obou posudkových orgánů, tedy lékaře OSSZ a posudkové komise,
rovněž plyne, že určily shodně jako rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu poúrazovou artrózu levého kolena vzniklou při opakovaných zlomeninách
stehenní kosti s recividujícími osteomyelitidami, přičemž posudkové závěry lékaře OSSZ
a posudkové komise týkající se rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu jsou zcela ve shodě s lékařskými zprávami, které měly posudkové orgány
k dispozici, a také s výsledky vyšetření, jež provedla posudková komise při jednání dne
12. 11. 2009. Stěžovatel ostatně ani nenamítal, že by závěry posudkových orgánu byly v rozporu
s lékařskými zprávami. V posuzované věci proto nevznikly důvodné pochybnosti o určení
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele,
a zbývalo tedy posoudit otázku poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Z posudku posudkové komise dále plyne, že hodnotila rozhodující zdravotní postižení
stěžovatele podle přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb. kapitoly XV., oddílu H, položky 49,
jež je vymezena následovně: Stav po zlomenině stehenní kosti (krčku, diafýzy, epikondylu) léčené
konzervativně i osteosyntézou, a která je dále členěna:
a) při dobré funkci končetiny - 20 – 30 %,
b) s výrazně porušenou funkcí končetiny (výrazná deformita, svalová atrofie, porucha
motorické inervace, zkrat o 4 cm a více) – 40 – 45 %.
Lékař okresní správy sociálního zabezpečení i posudková komise shodně podřadili
rozhodující zdravotní postižení stěžovatele pod položku 49 písm. b), oddílu H, kapitoly XV.
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kde je procentní rozpětí stanoveno 40 – 45 %, a určili
též shodně pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v horní hranici rozpětí, tedy 45 %.
Rovněž oba posudkové orgány v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu zvýšily pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 5 % v případě lékaře OSSZ, respektive o 10 % v případě posudkové
komise. Za této situace, kdy rozhodující zdravotní postižení bylo oběma posudkovými orgány
určeno shodně a shodně podřazeno pod příslušnou kapitolu a položku přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., nemá Nejvyšší správní soud důvodné pochybnosti o správnosti učiněných
závěrů. Zdejší soud dále poznamenává, že rozdíl v navýšení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti učiněný postupem podle §6 odst. 4 citované vyhlášky nemůže závěry
posudkové komise nikterak zpochybnit; tento rozdíl není schopen vyvolat ani úvahy o případném
dosažení potřebných 66 % pro uznání plné invalidity. Je vhodné také zmínit, že posudková
komise shledala, že u stěžovatele nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ve smyslu §39 odst. 1
písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., v jeho znění ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud vyšel z dostatečného zjištěného
skutkového základu pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované, a proto stejně
jako krajský soud neshledal potřebu dalšího dokazování, a tedy ani přibrání znalce z oboru
posudkového lékařství. Zdejší soud dodává, že by takový důkaz nemohl odepřít za situace,
jestliže by posudek posudkové komise byl, i po případném doplnění, neúplný, nepřesvědčivý
a neobjektivní. K takové situaci však v posuzovaném případě nedošlo. V této souvislosti
poukazuje zdejší soud na nález Ústavního soud ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 92/95, dostupný
na http://nalus.usoud.cz, v němž Ústavní soud připustil možnost přibrání znalce, avšak pouze
za účelem odstranění rozporů či nejasností v posudkovém hodnocení se zřetelem k zásadě
zjištění skutkového stavu věci.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatel nebyl ve věci úspěšný a správní orgán nemá
na jejich náhradu právo ze zákona (§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu