ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.84.2010:66
sp. zn. 4 Ads 84/2010 - 66
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Nygrínovou v právní
věci žalobkyně: R. P., zast. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova
9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám.
2, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem, se sídlem Revoluční 1, Praha 1, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, č. j. 2 Ad 7/2010
– 36,
takto:
Odůvodnění:
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2010,
č. j. 4 Ads 84/2010 - 55, se na č. l. 59, v odstavci čtvrtém, ve větě první o p r a v u je tak,
že nesprávné znění: Podle odst. 2 téhož ustanovení se osoba nachází v hmotné
nouzi..... se nahrazuje správným zněním: Podle §2 odst. 2 téhož zákona se osoba nachází
v hmotné nouzi....
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, č. j. 4 Ads 84/2010 – 55, zamítl
kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, č. j. 2 Ad 7/2010 –
36. Zmíněným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.”) žalobu, v níž se žalobkyně domáhala zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2009, č. j. MHMP 245728/2009, kterým žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 (dále jen „správní orgán
prvního stupně”) ze dne 20. 2. 2009, č. j. 1984/2009/AAL, jímž správní orgán prvního stupně
rozhodl nepřiznat žalobkyni dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytných nebo
odůvodněných nákladů podle §2 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné
nouzi.
Podle ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá
o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné
usnesení nenabude právní moci. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může
odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že opravit rozsudek je možné jen v případech, že jde
o chyby v psaní a počtech či další takové chyby, které je možno pokládat za jiné zřejmé
nesprávnosti podobného charakteru, jako chyby v psaní a počtech, k nimž došlo jen zjevným
a okamžitým selháním v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo
k vyhotovení rozsudku a která je každému zřejmá; zřejmost takové nesprávnosti je na první
pohled patrná zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním,
popř. i z jiných souvislostí.
O takovou zřejmou nesprávnost jde i v projednávané věci, což jasně vyplývá z kontextu
odůvodnění rozhodnutí, kdy je zřejmé, že Nejvyšší správní soud v příslušné pasáži odůvodnění
citoval na tomto místě ustanovení §2 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, nikoliv odst. 2
§36 téhož zákona, který je citován v předchozím odstavci.
Při vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu tedy došlo ke zjevnému pochybení,
které je možno napravit cestou vydání opravy rozsudku. Proto předsedkyně senátu za použití
ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. tak učinila vydáním tohoto opravného usnesení. Po provedené
opravě bude tudíž první věta ve čtvrtém odstavci v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 9. 2010, č. j. 4 Ads 84/2010 – 55, na č. l. 59 nově uvedena
takto:Podle §2 odst. 2 téhož
zákona se osoba nachází v hmotné nouzi.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že z citace ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
sice vyplývá, že opravné usnesení je třeba vydat jen v případě, týká-li se oprava výroku
opravovaného rozhodnutí, přičemž v ostatních případech, tj. týká-li se jen jeho záhlaví
či odůvodnění, není potřebné takové usnesení vydávat a je možno provést opravu mechanicky
přímo v textu originálu rozhodnutí i jeho stejnopisech doručených účastníkům
(jakož i v ostatních stejnopisech rozhodnutí), nicméně vzhledem ke komplikovanosti
tohoto způsobu, kdy je třeba vyžadovat od účastníků zpět jim doručené stejnopisy, pokládal
Nejvyšší správní soud za schůdnější, volit i v případě opravy odůvodnění napadeného rozsudku
formu opravného usnesení, když zákonná úprava mu takový postup nezakazuje. Oprava
se v žádném případě nedotýká vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu