ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.93.2009:257
sp. zn. 4 Ads 93/2009 - 257
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Karla Šimky, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se sídlem Hlavní třída 7, Šumperk,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2005, č. j. KUOK/9881/05/OSV-DS/7025/SD-80,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2009,
č. j. 38 Cad 15/2005 - 162,
takto:
I. Ústavnímu soudu se dle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky předkládá návrh na zrušení
ustanovení §33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, pro rozpor
s ústavním pořádkem.
II. Řízení se p ř e r u š u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobce jako stěžovatel napadá shora
označené usnesení krajského soudu, jímž mu byl pro soudní řízení o dávkách sociální péče
opakovaně ustanoven opatrovníkem advokát. Krajský soud vyšel z názoru Nejvyššího správního
soudu o vhodnosti ustanovení opatrovníka žalobci, který nemá plnou procesní způsobilost
vyžadovanou §33 odst. 3 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též s. ř. s.).
Žalobce byl totiž rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1987,
č. j. Nc 1565/86-42 (17Sen 16/87) omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je „schopen
samostatně činit veškeré právní úkony, kromě právních úkonů v oblasti pracovně-právní, kde není schopen
samostatně uzavírat pracovní smlouvy a vykonávat zaměstnání, ve kterém by odmítnutí příkazu z chorobných
příčin mohlo vést k ohrožení vlastního nebo cizího zdraví, nebo ke značným hmotným škodám“.
V kasační stížnosti označil stěžovatel ustanovení opatrovníka za hrubou urážku
své osoby. Usnesení bylo vydáno nezpůsobilou osobou bez právnického vzdělání a je v rozporu
s Ústavou, a proto by věc měla být předložena Ústavnímu soudu.
Čtvrtý senát rozhodující o této kasační stížnosti postoupil věc podle §17 odst. 1 s. ř. s.
rozšířenému senátu, neboť dospěl k odlišnému závěru, než který byl zastáván v dosavadní
rozhodovací praxi tohoto soudu. Ten byl výslovně vyjádřen v rozsudku ze dne 12. 3. 2003,
č. j. 6 Ads 97/2007 - 133 tak, že „je-li účastník řízení omezen ve způsobilosti k právním úkonům ve věcech
pracovněprávních, nemusí být v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) zastoupen
opatrovníkem.“ Prakticky bylo podle tohoto názoru postupováno i v řadě dalších věcí
téhož žalobce vedených u tohoto soudu.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu se s tímto názorem neztotožnil, neboť §33
odst. 3 věta první s. ř. s. jednoznačně stanoví, že procesní způsobilostí v řízení ve správním
soudnictví je nadán jen ten účastník řízení, který není ve způsobilosti k právním úkonům nijak
omezen.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu shledal naplnění podmínek §17
odst. 1 s. ř. s. O věci samé uvážil tak, že §33 odst. 3 věta první s. ř. s. sice stanoví, že „účastník
řízení je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen „procesní způsobilost“) jen jestliže má způsobilost
k právním úkonům v plném rozsahu“, ovšem toto ustanovení je příliš restriktivní ve vztahu
k základním právům garantovaným v čl. 5 a čl. 10 a odporuje čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních
práv a svobod.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu proto vážil, zda je dán důvod k přerušení
řízení podle §48 odst. 1 písm. a), §120 s. ř. s. a k předložení návrhu Ústavnímu soudu podle
čl. 95 odst. 2 Ústavy a dospěl k závěru, že ustanovení §33 odst. 3 věta první s. ř. s., ve znění
pozdějších předpisů je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, pokud vylučuje
z procesní způsobilosti toho, kdo je pouze omezen ve způsobilosti k právním úkonům.
O neústavnosti platného zákona si Nejvyšší správní soud nemůže učinit právní závěr sám,
protože je jím vázán. V takovém případě však předloží věc Ústavnímu soudu a řízení podle §48
odst. 1 písm. a) s. ř. s. přeruší. Nejvyšší správní soud proto v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy
České republiky podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení §33 odst. 3 věty první
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, pro rozpor s ústavním pořádkem a řízení přerušil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu