ECLI:CZ:NSS:2010:4.AZS.22.2010:50
sp. zn. 4 Azs 22/2010 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: N. N., zast. Mgr. Pavlem Čižinským,
advokátem, se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 1. 3. 2010, č. j. 56 Az 5/2010 - 26,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 1. 2010, č. j. OAM -75/ZA-06-ZA04-2009,
bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a
písm. e) zákona č. 325/1999, o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném ke dni vydání
napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany
bylo zastaveno podle §25 písm. i) téhož zákona. V odůvodnění rekapituloval, že dne 10. 12. 2009
podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že svou vlast opustil v březnu
2006, přičemž důvody svého odjezdu uvedl již v předcházejících řízeních. V žádosti dále sdělil,
že má nové údaje o nelidském zacházení s členy strany Hizb ut-Tahrir al-Islami (Islamic Party
of Liberation, Islámská strana osvobození) v Kyrgyzstánu, jejímž členem se v Česku stal.
Tyto informace uveřejnila organizace OBSE. Žalovaný konstatoval, že první žádost o udělení
mezinárodní ochrany podal žalobce dne 21. 3. 2006. Poté, co mu dne 23. 11. 2006 mezinárodní
ochrana nebyla udělena, bránil se žalobou u Krajského soudu v Brně, která byla rozsudkem
ze dne 31. 10. 2007, č. j. 56 Az 367/2006 – 39, zamítnuta. Proti zamítavému rozsudku se žalobce
bránil kasační stížností, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008,
č. j. 4 Azs 12/2008 - 73 odmítnuta pro nepřijatelnost. Dne 10. 2. 2009 podal žalobce druhou
a dne 9. 11. 2009 třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany, obě řízení byla žalovaným
zastavena pro nepřípustnost žádosti. Po pečlivém posouzení veškerých žalobcem v řízení
uváděných skutečností uzavřel, že nenalezl nejen žádný důvod měn it svá dřívější rozhodnutí,
ale ani vést v případě žalobce další meritorní řízení a opakovaně posuzovat prezentované důvody
žádosti o mezinárodní ochranu.
Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2010 podal žalobce žalobu ze dne 18. 1. 2010,
kterou se u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení
věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
ve smyslu §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), když podání žaloby nemá v tomto případě podle §32 odst. 3 zákona o azylu
odkladný účinek ex lege.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 3. 2010, č. j. 56 Az 5/ 2010 – 26, rozhodl,
že žalobě se odkladný účinek nepřiznává. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že v daném případě
nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku, neboť žalobce podle názoru soudu
neosvědčil existenci nenahraditelné újmy, tuto ani nijak nekonkretizoval, a v kontextu relevantní
judikatury Nejvyššího správního soudu neosvědčil ani to, že b y jeho pozice byla na rozdíl
od ostatních žadatelů natolik výjimečná, aby byla prolomena zásada stanovená zákonem o azylu,
podle níž podání žaloby proti rozhodnutí o zastavení řízení nemá odkladný účinek. Přihlédl
především ke zjištění, že žalobce podává opakovaně nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
aniž vyčkává na rozhodnutí soudu o žalobách proti těmto rozhodnutím, z čehož je zřejmé,
že postup žalobce je účelový. Přiznání odkladného účinku by za těchto okolností bylo v rozporu
s veřejným zájmem.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně o nepřiznání odkladného účinku žalobě podal
žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost ze dne 8. 3. 2010, kterou usnesení napadl
v celém rozsahu z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítal,
že i při vědomí ustálené interpretace ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je napadené usnesení
pro jeho situaci svým dopadem nikoli dočasné povahy, nýbrž povahy trvalé, neboť nepřiznáním
odkladného účinku ztrácí právo pobývat legálně na území České republiky a jeho v ycestování
do zahraničí by vzhledem k poměrům v Kyrgyzstánu bylo trvalého charakteru. Opakované
podávání nových žádostí o udělení mezinárodní ochrany zdůvodnil tím, že se snaží udržet
si na území České republiky legální pobyt. Polemizoval se závěrem soudu, zda je jeho vycestování
ve veřejném zájmu, přičemž připomněl, že se zde nikdy nedop ustil trestného činu
ani jiného protispolečenského jednání. Nenahraditelnou újmu pak s poukazem na obsah
správního spisu spatřoval v ohrožení vztahů s dcerou, synem a družkou, kteří pobývají rovněž
v Česku, jakož i v právu na řádný proces v rozvodovém řízení s nynější manželkou a ohrožením
osobní bezpečnosti po návratu do Kyrgyzstánu.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodnout, bylo mu doručeno
zpětvzetí kasační stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku ze dne 7. 7. 2010, podané
stěžovatelem v elektronické podobě, ve formě datové zprávy opatřené zaručeným elektronickým
podpisem. Ke zdůvodnění svého postupu stěžovatel uvedl, že v mezidobí Krajský soud v Brně
přiznal odkladný účinek jiné jeho žalobě.
Podle ustanovení §37 odst. 1 věty první s. ř. s. účastníci a osoby zúčastněné na řízení mohou činit
své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony určitou formu nestanoví. Podle odst. 2
téhož ustanovení podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně,
ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona
(zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů /zákon o elektronickém
podpisu/, ve znění pozdějších předpisů). Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno
písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl. Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. před středníkem soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět. Toto ustanovení je přitom na základě §120 s. ř. s. třeba přiměřeně
použít i pro řízení o kasační stížnosti, v tomto případě poté, co byla věc předložena Nejvyššímu
správnímu soudu. Pro úplnost přitom lze poukázat na ustanovení §108 odst. 2 s. ř. s., podle
něhož byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský soud
usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Jelikož právní úkon stěžovatele, kterým došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti
až po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu, jako projev vůle směřující ke vzniku, změně
či zániku jeho subjektivních práv a povinností, které právní norma s takovým projevem
spojuje - zde zastavení řízení o kasační stížnosti - splňuje veškeré právem požadované formální
i obsahové náležitosti, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně
o nepřiznání odkladného účinku žalobě usnesením zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu