ECLI:CZ:NSS:2010:4.AZS.4.2010:140
sp. zn. 4 Azs 4/2010 - 140
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové
a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína
v právní věci žalobce: H. V., zast. JUDr. Karlem Sochorem, advokátem, se sídlem Na Hradbách
2632/18, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2008, č. j. 63 Az
45/2007 - 85,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Karlu Sochorovi se nepřiznává odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 4. 2007, č. j. OAM-1-337/VL-10-VL02-2007,
byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že důvodem podání žádosti žalobce o udělení
mezinárodní ochrany byla snaha o legalizaci jeho dalšího setrvání na území České republiky
a o vyhnutí se potížím na Ukrajině s vymahači údajných otcových dluhů. Tyto žalobcem uvedené
skutečnosti však nelze podřadit pod výčet důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Jednání vymahačů totiž nebylo vedeno azylově relevantními důvody, nýbrž výhradně za účelem
nezákonného obohacení na úkor žalobce. Nástroj mezinárodní ochrany pak lze aplikovat pouze
ve smyslu zákonem stanovených podmínek a nelze jej zneužívat za účelem legalizace pobytu
na území České republiky. Rovněž tak žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí nebezpečí vážné
újmy podle §14a zákona o azylu a nejsou tak u něho splněny podmínky pro udělení doplňkové
ochrany. Žalobce tedy podle závěru žalovaného neuvedl v průběhu správního řízení žádné důvody,
pro které by mu bylo možné udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle §12 a §14a zákona
o azylu, a proto jeho žádost byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2008, č. j. 63 Az 45/2007 - 85,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. V jeho odůvodnění
se krajský soud ztotožnil se závěry žalobou napadeného rozhodnutí a uzavřel, že žalovaný
nepochybil, když žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost,
v níž toliko uvedl, že tak činí z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) soudního
řádu správního a že správní orgán i krajský soud posoudily uvedenou kauzu v rozporu se zákonem
o azylu. Zároveň stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Podaná kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné
zkoumat její přijatelnost ve smyslu §104a soudního řádu správního a případně rozhodnutí krajského
soudu věcně přezkoumat.
V pouhém obecném odkazu na ustanovení soudního řádu správního totiž nelze spatřovat
řádně uplatněné důvody kasační stížnosti. Ani z obecně formulované zmínky o nezákonném
posouzení věci žalovaným a krajským soudem nelze seznat, v čem konkrétně mělo takové pochybení
spočívat. I další tvrzení uvedená v kasační stížnosti jsou nekonkrétní a navíc se vztahují k žádosti
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel byl přitom v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem JUDr. Karlem Sochorem, neboť ten byl ustanoven v žalobním řízení
a podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007,
č. j. 1 Afs 120/2006 - 117, které bylo publikováno pod č. 1460/2008 Sb. NSS, trvalo toto zastoupení
i v řízení před Nejvyšším správním soudem. Na tuto skutečnost byl přitom ustanovený zástupce
krajským soudem upozorněn, jak vyplývá z přípisu, který je založen na č. l. 110 soudního spisu.
Prostřednictvím tohoto advokáta byl pak stěžovatel usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 7. 2009, č. j. 63 Az 45/2007 - 120, vyzván k odstranění vad kasační stížnosti do jednoho měsíce
od doručení tak, aby v ní uvedl konkrétní důvody a podřadil je pod příslušné ustanovení soudního
řádu správního. Současně byl stěžovatel v tomto usnesení poučen o tom, že nebude-li kasační
stížnost uvedeným způsobem doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat,
dojde k jejímu odmítnutí. Uvedené usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno osobně dne
14. 10. 2009, avšak ten na něho ve stanovené lhůtě ani později vůbec nereagoval.
Lze tedy konstatovat, že vady kasační stížnosti nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny
a pro tento nedostatek nelze v řízení o ní pokračovat. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud
kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle §106 odst. 1 věty druhé
soudního řádu správního odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
soudního řádu správního, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Dále pak Nejvyšší správní soud nepřiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti, neboť tento zástupce
v něm neučinil žádný úkon právní služby, za nějž by mu odměna náležela.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu