ECLI:CZ:NSS:2010:5.ANS.8.2010:48
sp. zn. 5 Ans 8/2010 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: 1) Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká
Hradební 61, 2) Finanční úřad v Jilemnici, se sídlem Jilemnice, Jungmanova 151, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně jako stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci ze dne 26. 4. 2010, č. j. 59 Ca 79/2009 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně, nyní jako stěžovatelka, brojí kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) č. j. 59 Ca 79/2009 - 23 ze dne
26. 4. 2010. Napadeným usnesením krajský soud ve výroku I. zamítl návrh stěžovatelky na určení
neúčinnosti doručení usnesení krajského soudu č. j. 59 Ca 79/2009 - 8 ze dne 23. 11. 2009, č. j.
59 Ca 79/2009 - 12 ze dne 26. 1. 2010 a č. j. 59 Ca 79/2009 - 16 ze dne 4. 3. 2010. Výrokem
II. krajský soud zamítl návrh na osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správních orgánů.
V kasační stížnosti podané z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b),
c), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), stěžovatelka namítá, že krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, bez řádně
a spolehlivě zjištěného skutkového a právního stavu věci a v odůvodnění rozhodnutí uvedl
převážně pouze obecné deklarace.
Stěžovatelka svou kasační stížnost opírá dále o argumentaci, že neúčinnost doručení
soudních písemností vychází zejména z ustanovení §50 odst. 1 (poslední části věty) zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen
„o. s. ř.“), ve které se stanovuje: „… písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum
vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.“ Podtržením stěžovatelka zvýraznila slovo
„písemnosti“.
Ohledně důvodnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků stěžovatelka odkazuje
na úplný obsah všech předchozích podání, a to jak v nyní projednávané věci, tak i ve věci
sp. zn. 59 Ca 130/2006.
V závěru kasační stížnosti stěžovatelka také uvádí, že ani nyní napadené usnesení
krajského soudu 59 Ca 79/2009 - 23 jí dosud nebylo řádně a účinně doručeno pro vady na straně
doručujícího orgánu, kdy jako důkaz je navržena obálka podací číslo R12877 podaná k poštovní
přepravě krajským soudem dne 27. 4. 2010.
Součástí kasační stížnosti je i návrh na přiznání odkladného účinku.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjadřoval.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatelky není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti napadá usnesení krajského soudu výslovně z důvodů
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) i e) s. ř. s. Podle obsahu kasační argumentace však
uplatňuje pouze důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d), když písm. b) a e)
z povahy věci vůbec nepřipadají v úvahu, neboť v napadeném usnesení nebylo rozhodováno
o vadách správního řízení, ani nebylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu či o zastavení řízení.
Vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
stěžovatelka zřejmě spatřuje v námitce, že krajský soud o zamítnutí návrhu na určení neúčinnosti
doručení soudních písemností a návrhu na osvobození od soudních poplatků rozhodl
bez nařízení jednání a bez řádně a spolehlivě zjištěného skutkového a právního stavu věci.
Neúčinnost doručení upravuje občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů) v §50d. Soudy ve správním soudnictví nepostupují podle občanského
soudního řádu, ale podle soudního řádu správního, zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (s. ř. s.). Soudní řád správní upravuje doručování v §42, přičemž v odst. 5 toto
ustanovení upravuje, že nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně
předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. I ve správním soudnictví je proto
možné se domáhat rozhodnutí, že doručení je neúčinné. Podala-li stěžovatelka návrh podle §50d
odst. 1 o. s. ř. na rozhodnutí, že doručení je neúčinné, pak o něm byl příslušný rozhodnout
odesílající soud, to je Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Proti rozhodnutí –
usnesení tohoto krajského soudu je přípustná kasační stížnost z důvodů uvedených v §103
odst. 1 s. ř. s., neboť podle §102 s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále
stanoveno jinak. Nepřípustnost kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí krajského soudu
nelze ze soudního řádu správního dovodit, protože v daném případě nejde ani o rozhodnutí, jímž
se pouze upravuje vedení řízení [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.], ani o rozhodnutí, které je podle
své povahy dočasné [§104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky věcně projednal.
K namítanému rozhodování krajského soudu o žádostech stěžovatelky bez nařízení
jednání Nejvyšší správní soud uvádí, že jednání soudu je určeno k projednání a rozhodnutí věci
samé. Tento princip je pro správní soudnictví upraven v ustanovení §49 odst. 1 s. ř. s. Jestliže
tedy v rámci řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správních orgánů (o věci samé) krajský
soud rozhodl o zamítnutí návrhu stěžovatelky na určení neúčinnosti doručení předmětných
soudních písemností a zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, tzn. nerozhodoval
ve věci samé, nelze v postupu krajského soudu, který rozhodl o žádostech stěžovatelky
bez nařízení jednání spatřovat namítanou nezákonnost.
Jako další pochybení krajského soudu je namítáno, že v odůvodnění napadeného
rozhodnutí jsou obsaženy převážně pouze obecné deklarace, aniž by se krajský soud zabýval
skutečným skutkovým a právním stavem věci.
Zdejší soud však námitku stěžovatelky, že odůvodnění napadeného usnesení obsahuje
ohledně otázky neúčinnosti doručení soudních písemností převážně pouze obecné deklarace,
neshledal oprávněnou.
Krajský soud v odůvodnění přezkoumávaného usnesení vyložil obsah ustanovení §50d
odst. 1 občanského soudního řádu týkající se neúčinnosti doručení jako ustanovení spojující
neúčinnost doručení písemnosti s nemožností adresáta se s písemností seznámit,
a to z omluvitelných důvodů.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud taktéž konstatoval, že stěžovatelka měla
možnost se s obsahem zasílaných usnesení seznámit, neboť je identifikovala číslem listu
soudního spisu i dnem vydání, detailně popsala jejich obsah a poukázala na formulace, jež
považuje za nesprávné a nezákonné. Skutečnost, že se s obsahem usnesení mohla fakticky
seznámit dle krajského soudu potvrzuje i přiložení kopií obálek, jimiž byla usnesení stěžovatelce
zasílána. Krajský soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že prokazatelně
nenastala situace, kdy se stěžovatelka nemohla s doručovanými písemnostmi seznámit. Ohledně
skutečností namítaných stěžovatelkou, tedy, že jí nebylo řádně doručeno, nikoliv, že se nemohla
s písemnostmi seznámit, krajský soud konstatoval, že se vymykají smyslu a účelu ustanovení
§50d o. s. ř.
Nepřezkoumatelnost napadeného usnesení zdejší soud neshledal ani ohledně otázky
zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapituloval, že vyzval
stěžovatelku k uhrazení soudního poplatku usnesením ze dne 23. 11. 2009, č. j. 59 Ca 79/2009 -
8. Soudní poplatek byl po výzvě uhrazen, nicméně stěžovatelka současně vznesla návrh
na osvobození od soudních poplatků a vrácení poplatku zpět. Krajský soud tento návrh zamítl
usnesením ze dne 26. 1. 2010, č. j. 59 Ca 79/2009 - 12, když vycházeje z majetkových poměrů
stěžovatelky zjištěných v řízení sp. zn. 59 Ca 130/2006 nenalezl důvod o skutkově stejném
návrhu rozhodovat odlišně.
V přípise došlém krajskému soudu dne 17. 2. 2010 stěžovatelka podala další návrh
na osvobození od soudních poplatků a na vrácení již zaplaceného poplatku. Krajský soud
opětovné žádosti o osvobození od soudního poplatku a na vrácení poplatku nevyhověl, neboť
proto neshledal naplnění zákonné podmínky, když stěžovatelka ve svém novém návrhu
na osvobození od soudních poplatků neuvedla žádné nové skutečnosti, z nichž by mohl soud
dovodit, že v době od 26. 1. 2010, kdy bylo rozhodováno o dřívějším návrhu, došlo
u stěžovatelky ke zhoršení majetkových poměrů, jež by umožňovaly soudu o novém návrhu
na osvobození od soudních poplatků rozhodnout jinak. V případě, že byl návrh na osvobození
od soudních poplatků zamítnut, je možné novému návrhu později vyhovět, lze tak však učinit
jedině v případě, že změna majetkových poměrů účastníka řízení, resp. jejich zhoršení, takové
rozhodnutí budou odůvodňovat.
Z výše uvedeného je tak patrné, proč krajský soud opětovnou žádost stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků zamítl.
Krajský soud tak při svém rozhodování o návrzích stěžovatelky nepoužil převážně pouze
obecné deklarace, ale své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Kasační námitka
nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení proto nebyla shledána důvodnou.
V otázce zamítnutí návrhu na určení neúčinnosti doručení soudních písemností
stěžovatelka nebrojí proti nesprávnému posouzení této právní otázky, ale v podstatě namítá,
že ji nebyly předmětné soudní písemnosti řádně doručeny z důvodu, že doručující orgán
v rozporu s ustanovením §50 odst. 1 o. s. ř. pochybil, když vyznačil datum vhození písemnosti
do schránky pouze na doručence a nikoli na písemnosti.
Podle §49 (doručování písemností do vlastních rukou) odst. 1 o. s. ř., se do vlastních
rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Odstavec 4
citovaného ustanovení pak upravuje, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode
dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty
za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této
lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud
i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky.
Podle §50 (doručování jiných písemností) odst. 1 o. s. ř., nezastihl-li doručující orgán
adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky;
písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující
orgán na doručence a na písemnosti.
Usnesení č. j. 59 Ca 79/2009 - 8 ze dne 23. 11. 2009, č. j. 59 Ca 79/2009 - 12 ze dne
26. 1. 2010 a č. j. 59 Ca 79/2009 - 16 ze dne 4. 3. 2010 krajský soud stěžovatelce doručoval
do vlastních rukou.
Stěžovatelka tak svůj závěr o tom, že předmětná usnesení krajského soudu nebyla řádně
doručena opírá o §50 odst. 1 o. s. ř., které upravuje doručování jiných písemností a nikoliv
písemností doručovaných do vlastních rukou.
Vhození písemností (doručovaných na základě rozhodnutí soudu do vlastních rukou
adresáta) do schránky adresáta po marném uplynutí 10-ti denní lhůty k jejímu vyzvednutí je tak
v posuzované věci pro otázku řádného doručení jednotlivých soudních písemností právně
irelevantní.
Další kasační námitkou je nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem
v předcházejícím řízení, které stěžovatelka shledává v nesprávném posouzení žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka však neuvádí žádné konkrétní námitky,
či pochybení krajského soudu, ale pouze odkazuje na úplný obsah všech svých předchozích
podání, a to jak v nyní projednávané věci, tak i ve věci sp. zn. 59 Ca 130/2006. Takto obecně
uplatněnou námitkou se však Nejvyšší správní soud nemůže blíže zabývat, neboť mu nepřísluší
případnou nezákonnost napadeného rozhodnutí sám vyhledávat.
Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka také zmiňuje, že ani nyní napadené usnesení
jí dosud nebylo řádně a účinně doručeno pro vady na straně doručujícího orgánu. K tomu zdejší
soud z doručenky založené v soudním spisu zjistil, že nyní přezkoumávané usnesení bylo
u doručujícího orgánu uloženo a připraveno k vyzvednutí dne 28. 4. 2010, protože adresát nebyl
doručujícím orgánem zastižen. Dne 11. 5. 2010 byla písemnost vložena do domovní nebo jiné
adresátem užívané schránky, protože si adresát předmětnou písemnost nevyzvedl.
Usnesení bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou a v souladu s ustanovením
§49 odst. 4 o. s. ř., nevyzvedla-li si stěžovatelka písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla
připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem lhůty za doručenou, i když
se stěžovatelka o uložení nedozvěděla.
Podle §50f odst. 3 o. s. ř., doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje
protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti
na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené
na doručence za pravdivé.
Usnesení tak bylo stěžovatelce řádně doručeno dne 8. 5. 2010 uplynutím posledního dne
10-ti denní lhůty, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí.
Vzhledem k předmětu rozhodování krajského soudu v napadeném usnesení netrval
Nejvyšší správní soud v řízení o předmětné kasační stížnosti na zaplacení soudního poplatku ani
na povinném zastoupení stěžovatelky advokátem. Podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti
rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku za předchozí
kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení, tak
i na podmínce povinného zastoupení, ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož
problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77,
publikovaný na www.nssoud.cz).
Právní názor v citovaném rozsudku lze aplikovat také v dané věci, neboť i zde by striktní
trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku a zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti způsobilo jen řetězení téhož problému, případně by mohlo vést k nepřípustnému
odepření přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem na tuto skutečnost netrval Nejvyšší
správní soud na zaplacení soudního poplatku, ani na zastoupení stěžovatelky ve smyslu
ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2010,
č. j. 7 Aps 6/2009 - 77, publikovaný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud s ohledem na procesní situaci v posuzované věci nerozhodoval
o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť tímto rozsudkem
již bylo rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.
Závěrem Nejvyšší správní soud shrnuje, že v projednávané věci neshledal tvrzené
nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení, ani
nepřezkoumatelnost napadeného usnesení či vadu řízení před krajským soudem, proto kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalovanému žádné náklady nevznikly (§60 odst. 1
a §120 s. ř. s), proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu