ECLI:CZ:NSS:2010:5.AS.44.2010:56
sp. zn. 5 As 44/2010 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Z. P.,
zast. JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova 3360, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasa ční
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010,
č. j. 7 Ca 162/2009 – 35,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 Ca 162/2009 – 35
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2009, č. j. 31/2009-190-TAXI/3. Městský soud žalobu
odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu jejího opožděného podání.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu
převzal osobně dne 9. 6. 2009. Z obálky je zřejmé, že dne 20. 3. 2009 bylo rozhodnutí stěžovateli
zasíláno na adresu Odborový svaz Taxi Praha, nám. Winstona Churchilla 2, Praha 3, stěžovatel
si rozhodnutí na této adrese nepřevzal a jako nedoručené se vrátilo zpět odesílateli. Podle názoru
stěžovatele rozhodnutí mu nemohlo být doručeno fikcí, neboť adresa, na kterou bylo rozhodnutí
zasláno, není adresou ve smyslu ustanovení §20 odst. 1 správního řádu, na kterou by bylo možno
fikcí doručit. Podle názoru stěžovatele mu tak bylo roz hodnutí doručeno až dne 9. 6. 2009, kdy
je osobně převzal.
Dle právního názoru stěžovatele skutečnost, že může sdělit doručovací adresu
i pro budoucí řízení, neznamená, že se tak v jeho případě skutečně stalo. Pokud stěžovatel vůbec
někdy v minulosti sdělil správnímu orgánu jako adresu pro doručování „OS-Taxi, nám. Winstona
Churchilla 2, Praha 3“, pak tak neučinil pro řízení, která by s ním mohla být zahájena kdykoli
v budoucnu, ale pouze pro konkrétní úkon či konkrétní dřívější řízení – v každém případě odlišné
od řízení nynějšího. Na takovou adresu mu proto nemohlo být účinně doručováno v rámci nyní
posuzovaného řízení, z něhož vzešlo správní žalobou napadené rozhodnutí, resp. nynější kasační
stížností napadené usnesení správního soudu.
Nad rámec výše uvedeného stěžovatel dále namítá, že již samotné správní řízení trpělo
týmiž závažnými procesními vadami v doručování, v důsledku kterých byl stěžovatel zkrá cen
na svých procesních právech a v důsledku kterých mohlo být vydáno nezákonné rozhodnutí.
Stěžovatel správnímu řízení zejména vytýká, že správní orgán postupoval v rozporu
s ustanovením §47 odst. 1 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen uvědomit
o zahájení správního řízení bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky. Stěžovate l,
přestože je účastníkem řízení, a přestože byl správnímu orgánu jak o účastník řízení znám, nebyl
o zahájení správního řízení procesně řádně informován. Správní orgán oznámení o zahájení řízení
stěžovateli zaslal na adresu OS-TAXI - nám. W. Churchilla 2, kde si stěžovatel oznámení
nepřevzal, neboť si ho na této adrese ani převzít nemohl. Adresa, na kterou bylo stěžovateli
oznámení zasláno, není adresou jeho trvalého pobytu, ani adresou, na které by se zdržoval, tato
adresa ani není adresou pro doručování ve smyslu ustanovení §19 odst. 3 správního řádu.
Stěžovateli tedy nemohla být oznámení ani následná rozhodnutí doručena fikcí, jak opakovaně
mylně uvádí správní orgány i Městský soud v Praze. Ze skutečnosti, že se správní orgán pokoušel
oznámení stěžovateli doručit, přitom nesporně plyne, že spr ávní orgán o stěžovateli jako
o účastníkovi řízení věděl, znal i místo jeho trvalého pobytu, kam mu však ze stěžovate li
neznámého důvodu nedoručoval Pokud za této situace správní orgán stěžovateli zahájení
správního řízeni neoznámil, postupoval v rozporu s ustanovením §47 odst. 1 správního řádu.
Neoznámení zahájení správního řízení přitom mělo za následek, že byla stěžovateli zcela
znemožněna jakákoli procesní obrana, byla znemožněna jeho účast ve správním řízení, a to přes
to, že správní orgán o stěžovateli jako účastníkovi řízení věděl a znal adresu jeho trvalého pobytu,
nic tedy správnímu orgánu nebránilo v tom, aby stěžovatele o zahájení správního řízení
informoval.
Stěžovateli v důsledku nezákonného postupu správního orgánu bylo znemožněno
vykonávat svá práva, která jsou mu správním řádem zaruče na, zejména právo vyjádřit
se k zahájení správního řízení a k podkladům řízení. O správním řízení se dozvěděl
až z rozhodnutí správního orgánu ve věci samé. S ohledem na skutečnost, že správní orgán znal
adresu trvalého pobytu stěžovatele, a přesto mu zasílal na ad resu jinou, se lze domnívat,
že správní orgán postupoval v úmyslu stěžovatele poškodit na jeho právech. I kdyby se však
jednalo pouze o nedbalost správního orgánu, v každém případě správní orgán postupoval
v rozporu se zákonem, v důsledku čehož byl stěžovatel zkrácen na svých procesních právech.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje usnesení městského soudu v celém
rozsahu zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti trvá na názoru, že rozhodnutí bylo
v souladu se zákonným požadavkem doručováno na adresu, jež uvedl stěžovatel, a bylo tedy
správně uplatněno náhradní doručení předmětného rozhodnutí. Současně se žalovaný nemůže
ztotožnit s námitkou stěžovatele, uvedenou v kasační stížnosti, že „... dle ustanovení §19 odst. 3
správního řádu může sdělil účastník řízení doručovací adresu i pro budoucí řízení, neznamená, že se tak v jeho
případě skutečně stalo. Pokud stěžovatel vůbec někdy v minulosti sdělil správnímu orgánu jako adresu pro
doručování OS-Taxi, nám. Winstona Churchilla 2, Praha 3, pak tak neučinil pro řízeni , která s ním mohla být
zahájena v budoucnu, ale pouze pro konkrétní úkon či konkrétní dřívějš í řízení - v každém případě odlišné
od řízení nynějšího.“ K této námitce žalovaný uvádí, že písemnost ze dne 17. 3. 2007, nacházející
se ve správním spise, kterou lze dle obsahu označit jako žádost o doručování na adresu odlišnou
od adresy trvalého pobytu, neobsahuje v žádném případě zmínku o tom, že by se jednalo
o doručování korespondence spojené pouze s konkrétním úkonem či řízením. Toto podání
obsahuje zákonné náležitosti ve smyslu §37 odst. 2 správního řádu, tedy kdo jej činí, které věci
se týká a co navrhuje. Současně je tedy nutno uvést, že dle ustanovení §37 odst. 1 správního řádu
se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu, bez ohledu na to, jak je označeno.
Z uvedeného vyplývá, že správní orgán postupoval přesně v souladu s požadavky správního řádu,
když žádost stěžovatele, který výslovně uvádí, „že adresa na doručování veškeré korespondence
je...“ posuzoval jako žádost o doručování opravdu veškeré korespondence, tedy dle obsahu
tohoto podání. V předmětné písemnosti není naprosto žádné označení věci, jíž by se měla tato
„veškerá korespondence“ týkat, z toho lze tedy dovodit, že pokud není „veškerá korespondence“
omezena na veškerou korespondenci v určité věci, je nutno doručovat v souladu s požadavkem
stěžovatele ve smyslu ustanovení §20 odst. 1 správního řádu, dle nějž se přednostně doručuje
na adresu pro doručování. Teprve v případě, že účastník řízeni tuto adresu nesdělí, doručuje
správní orgán na adresu trvalého pobytu. Nahlédnutím do Centrálního registru dopravců
žalovaný zjistil, že jakožto adresa pro doručování je u stěžovatele uvedena stále adresa: Odborový
svaz Taxi Praha, nám. Winstona Churchilla 2, Praha 3. Žalovaný je tedy toho názoru, že pokud
stěžovatel nesouhlasí se zasíláním písemností na tuto adres u, nic mu nebrání obrátit
se na dopravní úřad se žádostí o doručování korespondence na odlišnou doručovací adresu. Tuto
žádost mohl stěžovatel dle názoru žalovaného vznést již v o kamžiku, kdy mu, jak vyplývá
ze spisového materiálu, bylo doručeno Městskou policií rozhodnutí Magist rátu hlavního města
Prahy, MHMP269746/2008/DOP-T/Do/TAXI z 12. 5. 2008, neboť tato písemnost byla také
adresována na výše uvedenou doručovací adresu.
S odkazem na výše uvedenou argumentaci hodnotí žalovaný kasační stížnost jako
nedůvodnou a navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány
důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Dne 19. 3. 2007 učinil stěžovatel u správního orgánu - Magistrátu hlavního města Prahy,
odboru dopravy podání - sdělení o tom, že jeho adresa na doručování veškeré koresp ondence
je „Z. P., OS-TAXI-P. Z., nám. Winstona Churchilla 2, 130 00, Praha 3“, současně zde žádal, aby
veškerá korespondence byla doručována na výše uvedenou adresu. Na tuto adresu mu poté
doručoval rovněž žalovaný správní orgán – ministerstvo dopravy.
Podle ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „ správní řád“)
nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na
adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména
může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být
u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.
Městský soud dospěl stran způsobu doručování k závěru, že správní orgán prvního stupně i
žalovaný postupoval v souladu se zákonem, přitom konstatoval, že zákon v daném případě
nejenže umožňuje doručování zásilek na adresu sdělenou účastníkem řízení, ale v ustanovení §20
odst. 1 správního řádu tuto adresu uvádí jako první v pořadí. Pokud tedy účastníkem řízení (v
tomto případě stěžovatelem) tato adresa sdělena byla, a došlo ke splnění ostatních zákonem
stanovených podmínek, bylo dle názoru městského soudu povinností žalovaného doručovat
primárně na tuto adresu. S názorem městského soudu se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Proti závěrům městského soudu nelze ničeho namítat v případě doručování ze strany
správního orgánu, vůči němuž bylo podání učiněno, tedy správního orgánu I. stupně. Nelze
se s nimi však ztotožnit v případě doručování písemností žalovaným, tj správním orgánem zcela
odlišným. Jak žalovaný sám uvádí, požadavek účastníka řízení vůči správnímu orgánu, aby
mu doručoval písemnosti na adresu pro doručování nebo na elektronickou adresu, je podáním
ve smyslu §37 správního řádu. Jde tedy nepochybně o úkon účastníka řízení směřující vůči
určitému správnímu orgánu, nikoli však vůči všem správním orgánům. Tato úprava de facto
poskytuje ochranu správnímu orgánu před možnými následnými námitkami účastníka řízení
v tom smyslu, že správní orgán nikdy o nic takového nežádal, resp. bude namítat, že mu nebylo
doručováno do místa jeho pobytu, apod.
Stěžovatel se nemůže dovolávat neúčinnosti doručení písemností ze strany sp rávního
orgánu I. stupně, tedy Magistrátu hl. města Prahy.Ve spisovém materiálu se nachází podání
stěžovatele ze dne 17. 3. 2007, v němž stěžovatel uvádí, že žádá, aby veškerá korespondence byla
zasílána na výše uvedenou adresu. Stěžovatel přitom neomezil dispozici stran doručování
na konkrétní věc, na konkrétní řízení, ze sdělení nevyplývá, zda jej učinil v souvislosti s nějakým
konkrétním řízením. Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že správní orgán nemohl na zde
uvedenou adresu doručovat. Jak vyplynulo ze spisového materiálu, stěžovatel na uvedené adrese
některou písemnost přebíral, některou nikoli.Tyto námitky týkající se věci samé však nepřísluší
v nyní vedeném kasační řízení Nejvyššímu správnímu soudu posuzovat.
Z povahy správního řízení, v němž vystupuje vždy na straně jedné účastník řízení, tj. fyzická
nebo právnická osoba a na straně druhé konkrétní správní orgán, vyplývá, že právní úkon není
určen několika (neomezenému počtu) správních orgánů, ale toliko tomu, vůči němuž je učiněn.
Takový požadavek stran doručování přímo vyplývá i z ust. §19 odst. 3 správního řádu, podle
něhož adresa pro doručování sice může být sdělena i pro řízení, která mohou být zahájena
v budoucnu, jak tvrdí žalovaný i mě stský soud, ale toliko u téhož správního orgánu. Sdělení
stěžovatele stran doručování nelze pojímat absolutně a zcela neomezeně pro jakýkoli správní
orgán, který v budoucnu bude vést další řízení. Není vyloučeno, aby účastník řízení např.
pro řízení o odvolání, popř. o mimořádném opravném prostředku si zcela legitimně určil, právě
např. i z důvodu urychlení řízení, jinou doručovací adresu, popř. adresu elektronickou. V daném
případě vyložil městský soud výše citované ustanovení zákona extenzivně a interpretoval
jej nad rámec zákona.
Nelze proto souhlasit ze závěrem městského soudu v tom, že žalovaný postupoval
v intencích sdělení, resp. požadavku na doručování písemností, které by mu stěžovatel sám
poskytl, neboť stěžovatel žádné podání vůči žalovanému, v němž by mu sdělil doručovací adresu,
neposkytl, resp. taková skutečnost ze spisu ani nevyplynula. Nelze proto ani vycházet
při posuzování včasnosti podané žaloby z data doručení rozhodnutí 2.4.2009, jak činil městský
soud.
Nejvyšší správní soud shledal kasační námitku uplatněnou stěžovatelem ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. důvodnou, a proto dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
usnesení městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V novém řízení rozhodne
městský soud rovněž o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení
§53 odst. 3, ustanovení §120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu