ECLI:CZ:NSS:2010:5.AZS.13.2010:88
sp. zn. 5 Azs 13/2010 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D.,
JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: V. G., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2009, č. j. 62 Az 2/2009 – 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně
domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2009, č. j. OAM-25/VL-18-08-2009, jímž
byla žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta podle §16 odst. 1 písm. f)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu) jako zjevně nedůvodná. Současně krajský soud žalobkyni
řádně poučil o možnosti podat proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu
prostřednictvím krajského soudu, a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozsudku.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) blanketní
kasační stížnost a zároveň v témže podání požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl kasační stížnost odmítnout podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal, že kasační
stížnost byla podána zjevně opožděně.
Stěžovatelce byl napadený rozsudek doručován v souladu s §42 odst. 2 s. ř. s.
prostřednictvím jejího tehdejšího zástupce Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem Čs. Legií 5,
Moravská Ostrava, který jí byl soudem ustanoven pro řízení o žalobě. Podle doručenky založené
v soudním spise na č. l. 64 byla doručovaná písemnost vzhledem k tomu, že zástupce
stěžovatelky jakožto adresát písemnosti nebyl zastižen, uložena v souladu s §49 odst. 2 o. s. ř.
ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. dne 30. 12. 2009 na postě a zástupci stěžovatelky byla zanechána
výzva, aby si ji vyzvedl. V souladu s §50a odst. 4 o. s. ř. si doručovanou písemnost určenou
zástupci stěžovatelky vyzvedla jeho asistentka paní T. N., a to v zákonné desetidenní lhůtě dne 4.
1. 2010.
Je tedy třeba vycházet z toho, že rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce řádně
doručen v pondělí dne 4. 1. 2010. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že dle úředního
záznamu na č. l. 71 soudního spisu se stěžovatelka dostavila dne 8. 3. 2010 ke krajskému soudu
a byl jí vydán stejnopis předmětného rozsudku s již vyznačenou doložkou právní moci.
Kasační stížnost proti tomuto rozsudku stěžovatelka předala k poštovní přepravě dne
10. 3. 2010.
Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Lhůta pro podání kasační
stížnosti stěžovatelky tak v daném případě marně uplynula v pondělí dne 18. 1. 2010.
Stěžovatelka podal kasační stížnost až dne 10. 3. 2010, tedy zjevně opožděně. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 in fine s. ř. s.).
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., „požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo
o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená
pro podání návrhu na zahájení řízení“. Stěžovatelka však v projednávaném případě požádala
o ustanovení zástupce zároveň s kasační stížností, a tudíž rovněž až po marném uplynutí lhůty
k podání kasační stížnosti.
Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost byla podána
opožděně, a proto ji dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v daném případě nebylo třeba, aby
krajský soud rozhodoval o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, neboť se jednalo o kasační stížnost zjevně opožděnou. Nejvyšší správní soud v tomto
odkazuje na svou prejudikaturu, která se sice týká řízení o žalobě, lze ji však mutatis mutandis
vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48, publikovaném pod č. 1741/2009 Sb. NSS, Nejvyšší správní
soud konstatoval následující: „Jelikož krajský soud dospěl ke správnému závěru, že o věci nemůže meritorně
rozhodovat a nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, byl oprávněn a zároveň i povinen žalobu (…)
dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, a to bez nutnosti další součinnosti s účastníky řízení. Bylo-li totiž sice
řízení před správním soudem dle §32 odst. 1 s. ř. s. zahájeno, nicméně je zcela zjevné, že nejsou splněny
podmínky řízení o podaném návrhu, a tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu
toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádostech účastníků o ustanovení zástupce, ale naopak řízení bez
dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.
Pokud by krajský soud o ustanovení zástupce rozhodoval, musela by být tato žádost v každém případě
zamítnuta, neboť, je-li zde neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nemohl by být soudem ustanovený advokát
(či jiný zástupce) navrhovateli nijak nápomocen k tomu, aby řízení mohlo pokračovat a aby navrhovatel mohl být
v takovém řízení úspěšný, nebyly by tedy splněny podmínky §35 odst. 8 s. ř. s. pro ustanovení zástupce. Soud
navíc, jak již bylo řečeno, v případě neodstranitelného nedostatku podmínek řízení není povinen nařídit jednání
či vyžádat si nebo vyčkat na vyjádření stran před tím, než návrh odmítne, ustanovený zástupce by tedy ani neměl
prostor k zastupování navrhovatele v takovém řízení.“
Obdobné závěry, jak již bylo řečeno, platí i v uvedené věci pro řízení o zjevně opožděné
kasační stížnosti. Pokud by kasační stížnost zjevně opožděná nebyla a meritornímu projednání
kasační stížnosti by nebránila ani jiná neodstranitelná překážka, bylo by samozřejmě nutné
o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce rozhodnout a v případě splnění ostatních
podmínek §35 odst. 8 s. ř. s. mu i vyhovět, neboť v řízení o kasační stížnosti je jinak zastoupení
stěžovatele advokátem, nemá-li stěžovatel sám odpovídající právnické vzdělání, obligatorní.
Jestliže však kasační stížnost musí být pro zjevnou opožděnost v každém případě odmítnuta, bylo
by trvání na ustanovení zástupce jen nic neřešícím formalismem zbytečně prodlužujícím řízení
a zvyšujícím jeho náklady, aniž by se mohlo pozitivně projevit v právní sféře stěžovatelky.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu