ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.101.2010:59
sp. zn. 6 Ads 101/2010 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: L. M.,
zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2009, č. X v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2010, č. j. 42 Cad 292/2009 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Ireně Slavíkové, advokátce, se sídlem
Wenzigova 5, Praha 2, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009, č. X zamítla žalovaná žádost žalobce o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v
platném znění.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Praze,
který nechal pro účely soudního řízení vypracovat ve věci posudek Posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Praze (dále jen „PK MPSV“). Tato komise
po posouzení zdravotního stavu stěžovatele dospěla k závěru, že stěžovatel nebyl k datu vydání
napadeného správního rozhodnutí plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 tohoto zákona, neboť zhodnotila míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce podle kapitoly XV, oddílu F,
položky 2, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění. Na jednání před krajským soudem, které se konalo dne 29. 4. 2010,
pak žalobce oznámil, že svou žalobu bere zpět. Krajský soud proto řízení podle §47 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), v záhlaví označeným usnesením
zastavil.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) toto usnesení napadl kasační stížností, v níž uváděl kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasí s tím, jak lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) a PK MPSV posoudili jeho zdravotní stav. PK MPSV
neměla podle stěžovatele k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci a přestože stěžovatel
navrhoval provedení dalších vyšetření, nebylo mu vyhověno. PK MPSV nezohlednila
ani skutečnost, že stěžovatel byl v minulosti léčen na psychiatrii, ani si nevyžádala výsledky
tohoto posouzení. V závěru své kasační stížnosti stěžovatel zdůrazňuje, že posudek PK MPSV
byl vypracován bez jeho účasti na jednání, neboť se k jejímu jednání pro svou nemoc nemohl
dostavit. Stěžovatel rovněž uváděl, že nesprávný posudek vystavil i jeho praktický lékař.
Poté, co Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost splňuje všechny
formální náležitosti, přistoupil k jejímu věcnému posouzení. V posuzovaném případě se jedná
o kasační stížnost proti usnesení, jímž bylo řízení před krajským soudem zastaveno.
V takovém případě je v kasační stížnosti uplatnitelný pouze kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. spočívající v nezákonnosti napadeného rozhodnutí o zastavení řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS).
Stěžovatel však ve své kasační stížnosti uvádí výslovně pouze kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu nicméně vyplývá,
že je třeba kasační stížnost, pokud jde o naplnění požadavku na uplatnění některého z kasačních
důvodů vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s., posuzovat podle jejího obsahu (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný
pod č. 161/2004 Sb. NSS). Z obsahu kasační stížnosti pak vyplývá především nesouhlas
stěžovatele se způsobem, jakým pro účely přiznání dávky podmíněné dlouhodobým nepříznivým
zdravotním stavem posoudil jeho zdravotní stav jednak lékař OSSZ a jednak PK MPSV. Dále
stěžovatel tvrdí, že se ke způsobu, jakým PK MPSV postupovala, navíc nemohl vyjádřit,
neboť z důvodu své nemoci nebyl přítomen jejího jednání. Rovněž stěžovatel nesouhlasí
s výsledkem posouzení svého zdravotního stavu, k němuž dospěl jeho ošetřující lékař. V doplnění
kasační stížnosti pak dále stěžovatel tvrdí, že PK MPSV nevzala v úvahu, že byl stěžovatel
v minulosti léčen na psychiatrii. Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedené námitky lze
podřadit pod §103 odst. 1 písm. b) (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu) nebo pod §103 odst. 1 písm. d) (nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku
důvodů rozhodnutí). Lze tedy uzavřít, že žádná ze stěžovatelem uvedených námitek nesměřuje
do zákonnosti napadeného rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost totiž polemizuje
se závěry PK MPSV o zdravotním stavu stěžovatele, avšak napadeným rozhodnutím krajský soud
pouze zastavil řízení na návrh stěžovatele a jeho zdravotním stavem se tedy nezabýval. Kasační
stížnost se tak opírá o důvody jiné, než jaké v takovém případě předpokládá zákon (§103 odst. 1
písm. e/ s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost vůbec nenapadá vlastní otázku zastavení řízení
z důvodu zpětvzetí žaloby a že Nejvyšší správní soud neshledal ani důvody pro postup
v intencích §109 odst. 3 s. ř. s., odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 4 s. ř. s. jako nepřípustnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
Krajský soud svým usnesením ze dne 16. 6. 2010, č. j. 42 Cad 292/2009 - 39, ustanovil
JUDr. Irenu Slavíkovou, advokátku, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, zástupkyní stěžovatele
pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovené zástupkyni Nejvyšší správní soud přiznal náhradu
nákladů řízení za dva úkony právní služby. První úkon spočíval v převzetí a přípravě zastoupení
včetně studia spisu dne 7. 7. 2010 a první porady s klientem realizované dne 15. 7. 2010
(byť ustanovená zástupkyně považovala poradu s klientem za samostatný úkon právní služby).
Z §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném k datu provedení úkonu,
však vyplývá, že advokát je oprávněn požadovat náhradu za převzetí a přípravu zastoupení pouze
tehdy, pokud je toto spojeno s poradou s klientem. Druhý úkon právní služby pak v nyní
posuzované věci představovalo doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle §7 bodu 2. ve spojení
s §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč, za dva úkony tedy 1000 Kč. Dále náleží
ustanovené zástupkyni stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva
provedené úkony (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni
nepřiznal náhradu za promeškaný čas v důsledku studia soudního spisu dne 16. 7. 2010 z důvodu,
že tento úkon není, pokud jde o věci ve správním soudnictví, samostatným úkonem právní služby
podle §11 advokátního tarifu. Ustanovené zástupkyni, která doložila, že je plátkyní DPH, náleží
rovněž DPH ve výši 20 %. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni
na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částku 1920 Kč. Pro zaplacení odměny
soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu