ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.103.2010:274
sp. zn. 6 Ads 103/2010 - 274
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2010,
č. j. 58 Ca 21/2003 - 220,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Františku Drlíkovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1920 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
V podání ručně psaném a téměř nečitelném ze dne 16. 10. 2002, jež bylo adresováno
Krajskému soudu v Ostravě, žalobce uvedl, že podává žalobu proti pravomocnému rozhodnutí
Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11. 10. 2002, č. j. OSV - 1535/02/SV - 313,
o poskytování dávky sociální péče. Současně žalobce požádal o ustanovení advokátky Mgr. Pavly
Flodrové pro řízení před krajským soudem.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 5. 2003, č. j. 58 Ca 21/2003 - 21, ustanovil
žalobci pro řízení opatrovnici Bc. D. B. Kasační stížnost podaná proto tomuto usnesení byla
zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2004, č. j. 3 Ads 50/2004 - 71.
K žádosti žalobce soud usnesením ze dne 20. 2. 2004, č. j. 58 Ca 21/2003 - 40, ustanovil
zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě, a to Mgr. Pavlu Flodrovou. Usnesením ze dne
29. 3. 2004, č. j. 58 Ca 21/2003 - 48, nebylo vyhověno návrhu žalobce na vydání předběžného
opatření. Dále bylo rozhodnuto tak, že věci krajského soudu vedené pod sp. zn. 58 Ca 21/2003
a sp. zn. 58 Ca 22/2003 se ke společnému projednání nespojují, a žaloby vedené
pod sp. zn. 38 Cad 27/2003, sp. zn. 38 Cad 2/2004 a sp. zn. 38 Cad 5/2004 se ke společnému
projednání s věcí sp. zn. 58 Ca 21/2003 nespojují. O kasační stížnosti žalobce
proti tomuto rozhodnutí rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 11 2004,
č. j. 3 Ads 12/2004 - 77, tak, že kasační stížnost odmítl.
Usnesením ze dne 7. 12. 2005, č. j. 58 Ca 21/2003 - 85, krajský soud přerušil z důvodu
probíhajícího řízení u Okresního soudu v Šumperku o zbavení nebo omezení způsobilosti
žalobce k právním úkonům. Podanou kasační stížnost žalobce Nejvyšší správní soud odmítl
usnesením ze dne 25. 4 2006, č. j. 6 Ads 33/2006 - 99.
Usnesením ze dne 11. 3. 2008, č. j. 58 Ca 21/2003 - 106, soud rozhodl o pokračování
v řízení.
Přípisem ze dne 27. 3. 2008 žalobce požádal o zrušení opatrovníka a zároveň o zrušení
ustanovené advokátky Mgr. Flodrové a aby mu byl ustanoven advokát JUDr. Vohánka. Soud
usnesením ze dne 6. 5. 2008, č. j. 58 Ca 21/2003 - 133, návrhu žalobce na změnu advokáta
nevyhověl. Podaná kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 1. 2009, č. j. 6 Ads 75/2008 - 133.
Přípisem ze dne 17. 3. 2009 žalobce znovu požádal o změnu advokáta a ustanovení
zástupcem JUDr. Vohánku. Usnesením ze dne 22. 5. 2009, č. j. 58 Ca 21/2003 - 167, byla
Mgr. Flodrová zproštěna povinnosti zastupovat žalobce ve věci sp. zn. 58 Ca 21/2003 a žalobci
nebyl ustanovem advokát JUDr. Vohánka. Kasační stížnost proti tomuto usnesení krajského
soudu byla odmítnuta Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 21. 10. 2009,
č. j. 6 Ads 116/2009 - 210.
Usnesením ze dne 1. 7. 2009, č. j. 58 Ca 21/2003 - 171, které žalobce převzal 7. 7. 2009,
krajský soud žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení odstranil vady
podání ze dne 16. 10. 2002 ve věci žaloby proti pravomocnému rozhodnutí Krajského úřadu
Olomouckého kraje ze dne 11. 10. 2002, č. j. OSV - 1535/02/SV - 313. Žalobce byl vyzván
k uvedení dne doručení rozhodnutí, jehož přezkoumání se domáhá, k doplnění žalobních bodů,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadený
výrok rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný, k uvedení důkazů, které žalobce navrhuje provést
k prokázání svých tvrzení, a aby byl učiněn návrh výroku rozsudku (jak má soud rozhodnout)
a žaloba byla předložena s potřebným počtem stejnopisů napadeného rozhodnutí a příloh
ve dvou vyhotoveních. V odůvodnění svého usnesení (výzvy) krajský soud vysvětlil, že podání
žalobce v podobě, v jaké bylo soudu doručeno, nelze projednat, protože postrádá zákonem
stanovené náležitosti. Žalobce byl poučen, jakým způsobem má doplnění provést, a to zejména
pokud jde o vytyčení žalobních bodů s tím, aby definoval, v čem spatřuje nezákonnost
napadeného rozhodnutí. Žalobce byl upozorněn, že neodstraní-li vady podání v soudem
stanovené lhůtě, bude řízení podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 13. 7. 2009, které označil
jako „kasační stížnost, žádost, vyjádření“. V tomto podání na výzvu soudu k odstranění vad
podání nereagoval, toliko uvedl, že nedává souhlas k neveřejnému jednání. Dále pak žalobce
zaslal krajskému soudu podání ze dne 21. 12. 2009, ve kterém označil 10 spisů,
proti kterým toto podání směřuje. Z podání není patrné, čeho se žalobce domáhá ve vztahu
k řízení vedenému Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 58 Ca 21/2003. Žalobce v žalobě
toliko označil žalobce a žalovaného. Další náležitosti ve smyslu platné právní úpravy
podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), žalobce neuvedl, neuvedl
rovněž čeho se domáhá.
Usnesením ze dne 19. 3. 2010, č. j. 58 Ca 21/2003 - 220, Krajský soud v Ostravě podání
odmítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský
soud dospěl k závěru, že žalobu, kterou žalobce podal k soudu, není možno pro její závažné
nedostatky projednat, a žalobce v zákonné lhůtě pro podání žaloby toto pochybení, ačkoliv byl
soudem vyzván a řádně poučen o následcích nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě, nenapravil.
Ve věci tak nebyla dána podmínka řízení spočívající v zahájení řízení podáním
k tomu způsobilým. Za této situace soudu nezbylo, než žalobcovo podání odmítnout za použití
§37 odst. 5 věty druhé s. ř. s., neboť ve stanovené lhůtě nebylo doplněno ani opraveno a v řízení
není možno pro tento nedostatek pokračovat. Žalobce byl soudem poučen o možnosti podání
kasační stížnosti proti tomuto usnesení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě
dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost téměř nečitelného obsahu,
a současně požádal s odkazem na ustanovení §35 odst. 6 s. ř. s., aby mu byl ustanoven
zástupcem „jeho“ advokát Mgr. František Drlík. V doplnění kasační stížnosti k výzvě krajského
soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 58 Ca 21/2003 - 247, jímž byl stěžovateli ustanoven zástupcem
pro řízení o kasační stížnosti advokát Mgr. Drlík, a kterým byl stěžovatel vyzván k odstranění vad
kasační stížnosti ze dne 8. 4. 2010, stěžovatel uvedl, že kasační stížnost podává proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2010, č. j. 58 Ca 21/2003 - 220, jež mu bylo doručeno
29. 3. 2010. Usnesení napadá v celém rozsahu a z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d)
a e) a §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno vyloučenými
soudci, bylo jednáno neveřejně v nepřítomnosti stěžovatele. Žaloby jsou podávány stěžovatelem
pro porušení Listiny základních práv a svobod, konkrétně čl. 36 odst. 2 a čl. 30 odst. 2,
pro odepření práva na zabezpečení ve stavu hmotné nouze. Stejně tak je porušována i Ústava ČR.
Soud na osobu stěžovatele útočí, doposud nebyla vyřízena jeho žaloba na zastavení výplaty
částečného invalidního důchodu. Rovněž má výhrady k osobě tajemnice krajského soudu
a advokáta žalovaného. Dále uvedl, že krajský soud v dalších cca 100 řízeních obsahově shodných
argumentuje neustále stejně a vydává rozsudky neveřejně. Stěžovateli je tak odepřeno právo
jednat a předkládat důkazy. Krajský soud v Ostravě tak porušil při svém rozhodování
podle názoru stěžovatele §39 odst. 1, §64 s. ř. s. a §83 odst. 1 a 2 písm. d) a §103 o . ř. s.
Dále konstatoval, aniž by konkretizoval svá tvrzení, že soud porušil práva stěžovatele zaručená
Ústavou ČR - čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 96 odst. 2 a Listinou základních práv a svobod - čl. 1,
čl. 3, čl. 6 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 2, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2.
Ustanovený zástupce uvádí, že mu byl dán stěžovatelem výslovný písemný pokyn při první
poradě, aby uvedenou argumentaci do doplnění kasační stížnosti zahrnul. S ohledem
na tyto skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 19. 3. 2010, č. j. 58 Ca 21/2003 - 220, zrušil. V reakci na poučení o složení senátu
Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel s odkazem na §8 odst. 1 s. ř. s. namítl,
že podle jeho názoru jsou soudci Nejvyššího správního soudu vyloučeni z projednávání
a rozhodování této jeho věci.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s názorem Krajského
soudu v Ostravě, že podání žalobce nesplňuje náležitosti podání, ani náležitosti žaloby,
a z těchto důvodů je nepřezkoumatelné. Žalovaný navrhuje odmítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu z hlediska
uplatněných námitek, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o odmítnutí návrhu, Nejvyšší správní
soud se v dalším koncentroval na otázku, zda se krajský soud napadeným usnesením nedopustil
nezákonnosti v uvedeném směru.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti výslovně uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Z obsahu podání lze dovodit, že je namítána
nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Daná nesprávnost
měla spočívat v tom, že soud odmítl žalobu, aniž by zkoumal její důvody. Z toho lze usuzovat,
že stěžovatel se též dovolává důvodů kasační stížnosti, na nějž pamatuje ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. - nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Ani jeden z důvodů tvrzené
nezákonnosti nebyl Nejvyšším správním soudem shledán opodstatněným.
Podle ust. §71 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2
a 3 s. ř. s.) obsahovat označení napadeného rozhodnutí, den jeho doručení nebo jiného oznámení
žalobci, označení osob zúčastněných na řízení, jsou-li žalobci známy, označení výroků
rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné,
jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést a jaký činí návrh výroku rozsudku.
Odstavec druhý tohoto ustanovení pak stanoví, že k žalobě připojí žalobce jeden opis
napadeného rozhodnutí a že může kdykoliv za řízení žalobní body omezit; rozšířit žalobu
na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě
pro podání žaloby.
Podle ust. 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být
podatel ve výzvě poučen.
V projednávané věci sdílí Nejvyšší správní soud názor Krajského soudu v Ostravě,
že podání stěžovatele ze dne 16. 10. 2002 ve věci žaloby proti pravomocnému rozhodnutí
Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11. 10. 2002, č. j. OSV - 1535/02/SV - 313,
o nepovolení obnovy řízení ve věci poskytování dávky sociální péče, neobsahovalo náležitosti
podání ve smyslu §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., tím méně pak náležitosti žaloby ve smyslu §71 odst. 1
téhož právního předpisu. Napadené rozhodnutí správního orgánu nebylo vůbec soudu
předloženo, nebylo v něm uvedeno, kdy bylo rozhodnutí doručeno či jinak oznámeno žalobci,
nebyl v něm označen napadený výrok (výroky) rozhodnutí. Podání neobsahovalo žalobní body,
z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce napadený výrok
rozhodnutí považuje za nezákonný nebo nicotný. Nebyly rovněž označeny důkazy,
které stěžovatel navrhuje provést k prokázání svých tvrzení a podání vůbec neobsahovalo návrh
výroku rozsudku.
Z dikce ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. je zřejmé, že jestliže podání neobsahuje zákonem
stanovené náležitosti, soud vyzve žalobce (stěžovatele) k jejich odstranění v přiměřené lhůtě.
Tato lhůta byla krajským soudem stanovena na 15 dnů. V usnesení, které obsahovalo tuto výzvu,
byl stěžovatel poučen podrobně o tom, jakým způsobem má vady podání odstranit a též poučen
o tom, že jestliže tak ve stanovené lhůtě neučiní, bude řízení odmítnuto. Stěžovatel k uvedené
výzvě ve stanovené lhůtě zaslal soudu podání ze dne 13. 7. 2009 nazvané „kasační stížnost,
žádost, vyjádření“, v němž na výzvu soudu k odstranění vad podání nereagoval, toliko uvedl
že nedává souhlas k neveřejnému jednání. Dále pak žalobce zaslal krajskému soudu podání
ze dne 21. 12. 2009, ve kterém označil 10 spisů, proti kterým toto podání směřuje. Z podání není
patrné, čeho se žalobce domáhá ve vztahu k řízení vedenému Krajským soudem v Ostravě
pod sp. zn. 58 Ca 21/2003. Nezbývá tedy než souhlasit s krajským soudem, že žalobce
ani tímto doplňujícím podáním vady předchozího návrhu neodstranil a v řízení nebylo možno
pro tento nedostatek pokračovat. Žalobce ve své žalobě označil toliko žalobce a žalovaného
s uvedením čísla jednacího a data vydání rozhodnutí správního orgánu. Další náležitosti
ve smyslu platné právní úpravy neuvedl. Neoznačil rovněž žalobní body, včetně návrhu
rozsudečného výroku, vzdor tomu, že byl krajským soudem podrobně a přesně
o těchto náležitostech žaloby a následcích nevyhovění výzvě poučen. Postup krajského soudu,
jímž za této procesní situace bylo řízení o podané žalobě podle ust. §37 odst. 5 věty druhé s. ř. s.
odmítnuto, nebyl shledán Nejvyšším správním soudem nezákonným. Krajský soud postupoval
zcela v souladu se zákonnou úpravou danou soudním řádem správním a stěžovatelem tvrzená
nezákonnost podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., která měla spočívat v nesprávném právním
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, byla shledána nedůvodnou.
Oprávněným nebyl shledán ani důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
neboť z důvodu výše vysvětlených byla žaloba odmítnuta oprávněně, aniž by soud mohl zkoumat
její důvody, jak se stěžovatel mylně domnívá.
Námitkami stěžovatele, které nesměřují do postupu soudu o odmítnutí návrhu,
se Nejvyšší správní soud nezabýval.
K námitce stěžovatele uvedené v reakci na poučení o složení senátu Nejvyššího správního
soudu, že soudci Nejvyššího správního soudu jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
této jeho věci, lze toliko konstatovat, že podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též
soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. O takový případ by se jednalo, kdyby se v daném případě
některý ze soudců Nejvyššího správního soudu podílel na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení u krajského soudu; nic takového
však stěžovatel ani netvrdí. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech
(myšleno u soudu téhož stupně). Námitka vzhledem k uvedenému nebyla shledána důvodnou.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci
ze zákona vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 58 Ca 21/2003 - 247, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
Mgr. František Drlík; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8 s. ř. s.). Ustanovený zástupce k výzvě soudu nevyčíslil odměnu za zastupování stěžovatele,
a proto tato mu byla přiznána podle obsahu soudního spisu. Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovenému advokátovi odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti za dva úkony
právní služby po 500 Kč podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů, a to za přípravu a převzetí zastoupení a za doplnění kasační stížnosti
ze dne 1. 7. 2010, a dva režijní paušály po 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, jak je soudu známo
z jeho úřední činnosti, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je
tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená
podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 320 Kč. Ustanovenému zástupci
se tedy přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 1920 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu