ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.105.2010:157
sp. zn. 6 Ads 105/2010 - 157
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2.
2010, č. j. 4 Cad 12/2008 - 126,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Vítu Vohánkovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 2. 2008, č. j. 2008/7224 - 212, kterým bylo podle ust. §90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Krajského úřadu
Olomouckého kraje ze dne 15. 1. 2008, č. j. KUOK 4387/2008, kterým bylo podle ust. §100,
§66 odst. 1 písm. b), §81 a dalších příslušných ustanovení správního řádu zastaveno řízení
ve věci žádosti žalobce ze dne 4. 1. 2008 o obnovu řízení ukončeného pravomocným
rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje č. j. KUOK 124808/2008 ze dne
28. 12. 2007, jímž bylo na základě odvolání A. M., bytem B. 134, D., změněno rozhodnutí
Městského úřadu Zábřeh, odboru sociálního a zdravotního ze dne 22. 11. 2007, č. j.
27955/2007/ZAB, ve věci nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na bydlení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, č. j. 4 Cad 12/2008 - 126, žalobu
napadající rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2008, č. j. 2008/7224 - 212, zamítl. V odůvodnění
rozhodnutí ve vztahu k zamítnutí žaloby soud uvedl, že Krajský úřad Olomouckého kraje
usnesením ze dne 15. 1. 2008, č. j. KUOK 4387/2008, rozhodl o žádosti žalobce ze dne
4. 1. 2008 o obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Krajského úřadu
Olomouckého kraje ze dne 28. 12. 2007, č. j. KUOK 124808/2008, tak, že podle §66 odst. 1
písm. b) správního řádu řízení zastavil. Rozhodnutím ve věci, v níž žalobce žádal o obnovu
řízení, bylo rozhodováno na základě odvolání manželky žalobce A. M. ze dne 26. 11. 2007 tak, že
žalobce žádal o obnovu řízení tak, že bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh,
odboru sociálního a zdravotního ze dne 22. 11. 2007, č. j. 27955/2007/ZAB, kterým bylo
rozhodnuto nepřiznat jmenované na základě její žádosti ze dne 31. 10. 2007 příspěvek na
živobytí. Žalobce v tomto řízení chtěl vystupovat jako dotčená společně posuzovaná osoba podle
zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Žalobce však v této věci společně
posuzovanou osobou není podle ust. §8 odst. 1 zákona č. 111/2000 Sb., protože osoby uvedené
v ust. §3 odst. 1 písm. g) - j) citovaného zákona jsou z okruhu společně posuzovaných osob
vyloučeny. To bylo žalobci sděleno a A. M. nevyužila ani možnost žalobci udělit plnou moc
v uvedené věci. Žalobce nebyl účastníkem řízení ve věci A. M. vedené o její žádosti o dávku
pomoci v hmotné nouzi. Žalobce se odvolal proti usnesení Krajského úřadu Olomouckého kraje
ze dne 15. 1. 2008, č. j. KUOK 4387/2008, kterým bylo řízení o jeho žádosti o obnovu řízení
zastaveno. Žalovaný rozhodl o odvolání v souladu s ust. §90 odst. 5 správního řádu tak, že
odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí potvrdil. Žalobce nebyl účastníkem řízení ve věci, v níž
žádal o obnovu řízení, věc se týkala jeho manželky A. M. Žalobce v řízení podle zákona č.
111/2006 Sb. nebyl společně posuzovanou osobou a nebyl účastníkem řízení. Rovněž nebyl
zástupcem na základě plné moci. V souladu s ust. §66 odst. 1 písm. b) správního řádu bylo
zastaveno řízení o žádosti zjevně nepřípustné. Soud proto v tomto ohledu uzavřel, že neshledal
nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, a proto žalobu směřující proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 2. 2008, č. j. 2008/7224 - 212, jako nedůvodnou zamítl.
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek
městského soudu podáním téměř nečitelného obsahu, v němž namítl, že soud rozhodl
v jeho nepřítomnosti. Současně požádal, aby mu soud ustanovil „jeho“ advokáta JUDr. Víta
Vohánku pro řízení o kasační stížnosti. V doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 6. 2010 k výzvě
soudu ze dne 18. 6. 2010, č. j. 4 Cad 12/2008 - 145, zástupce stěžovatele nad to uvedl,
že žalovaný, obdobně jako správní orgány v předcházejících řízeních, věc nesprávně posoudil
a řádně se jí nezabýval. Stěžovatel je od listopadu 2003 ve stavu hmotné nouze bez finančních
prostředků, nemá žádné příjmy, majetek či úspory. Stěžovatel podotkl, že u soudu probíhá řízení
o cca 80 žalobách, o kterých je rozhodováno jednotlivými soudci v samostatných řízeních.
Dále poukázal na to, že mu bylo v řízení před Městským soudem v Praze odepřeno právo
na veřejné projednání věci a nemohl se tak k celé záležitosti před soudem vyjádřit. Podle názoru
žalobce bylo porušeno jeho právo na ustanovení právního zástupce. S ohledem
na tyto skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 25. 2. 2010, č. j. 4 Cad 12/2008 - 126, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je
však nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud neshledává tuto námitku důvodnou. Žalobou
napadené rozhodnutí se týkalo návrhu na povolení obnovy řízení v pravomocně ukončené věci,
v níž stěžovatel nebyl účastníkem řízení ve věci, věc se týkala jeho manželky A. M. Žalobce
v řízení podle zákona č. 111/2006 Sb. nebyl společně posuzovanou osobou a nebyl účastníkem
řízení, rovněž nebyl zástupcem na základě plné moci. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 2. 2008,
č. j. 2008/7224 - 212, v souladu s ust. §90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a potvrdil
usnesení Krajského úřadu Olomouckého kraje č. j. KUOK 4387/2008 ze dne 15. 1. 2008, kterým
bylo podle ust. §100, §66 odst. 1 písm. b), §81 a dalších příslušných ustanovení správního řádu
zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce ze dne 4. 1. 2008 o obnovu řízení ukončeného
pravomocným rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 28. 12. 2007, č.j.
KUOK 124808/2008, jímž bylo na základě odvolání A. M., bytem B. 134, D., změněno
rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh, odboru sociálního a zdravotního ze dne 22. 11. 2007, č. j.
27955/2007/ZAB, ve věci nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na bydlení.
Podle Nejvyššího správního soudu městský soud správně posoudil právní otázku, když žalobu
zamítl.
Stěžovatel dále uplatnil důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit. Jak již uvedl městský soud, vzhledem k tomu, že stěžovatel požádal o obnovu řízení
ukončeného pravomocným rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne
28. 12. 2007, č. j. KUOK 124808/2008, jímž bylo na základě odvolání A. M., bytem B. 134, D.,
změněno rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh, odboru sociálního a zdravotního ze dne 22. 11.
2007, č. j. 27955/2007/ZAB, ve věci nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na
bydlení, bylo toto řízení o žádosti zjevně nepřípustné v souladu s ust. §66 odst. 1 písm. b)
správního řádu zastaveno usnesením Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 15. 1. 2008, č.
j. KUOK 4387/2008, a správní orgány proto návrhu stěžovatele nemohly vyhovět. Nejvyšší
správní soud proto neshledal, obdobně jako to již neshledal městský soud, že by v řízení před
žalovaným byla porušena stěžovatelova procesní práva a ustanovení o řízení před správními
orgány.
Další stížnostní námitkou stěžovatel uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li taková vada mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Důvodem kasační stížnosti podle stěžovatele v tomto ohledu je skutečnost, že mu bylo v řízení
před Městským soudem v Praze odepřeno právo na veřejné projednání věci a nemohl se tak
k celé záležitosti před soudem vyjádřit. Právo na veřejné projednání nebylo žalobci odepřeno
vzhledem k tomu, že ve věci bylo na žádost žalobce nařízeno jednání na den 25. 2. 2010. Žalobci
bylo řádně doručeno předvolání k jednání, k němuž se žalobce nedostavil. Soud neshledal důvody
pro odročení jednání ve smyslu §50 s. ř. s, na základě nesrozumitelných podání stěžovatele -
dopis ze dne 19 .2. 2010, jež je doložen na č.l. 115 - 120 soudního spisu, a proto jednal
v nepřítomnosti žalobce podle ust. §49 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v kasační stížnosti stěžovatel toliko namítá,
že mu bylo v řízení před Městským soudem v Praze odepřeno právo na veřejné projednání věci
a nemohl se tak k celé záležitosti před soudem vyjádřit. Tato jediná uplatněná námitka, jak výše
uvedeno, nebyla shledána důvodnou. Námitkou, že bylo porušeno právo žalobce na ustanovení
právního zástupce pro řízení o žalobě před městským soudem se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nežádal, a proto o návrhu
nebylo rozhodováno.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v postupu Městského soudu v Praze nebylo shledáno
pochybení, a proto vzhledem k výše uvedenému byla kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítnuta jako nedůvodná.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
žalovaného na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 4 Cad 12/2008 - 143 ze dne
13. 5. 2010 pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovený zástupce k výzvě
Nejvyššího správního soudu nevyčíslil náklady právního zastoupení stěžovatele, a proto bylo
rozhodnuto o odměně advokáta podle obsahu spisu. Nejvyšší správní soud přiznal advokátu
JUDr. Vítu Vohánkovi, odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti za jeden úkon
právní služby po 500 Kč, a to za doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 6. 2010 podle §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a jeden režijní paušál po 300 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
jak je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku
odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 160 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti
v celkové výši 960 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu