ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.109.2010:47
sp. zn. 6 Ads 109/2010 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 2. 2. 2010, č. j. 270/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2010, č. j. 9 A 75/2010 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává osvobození
od soudních poplatků.
Městský soud své rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o osvobození od soudních
poplatků odůvodnil tím, že sice žalobce doložil, že jeho majetkové poměry odůvodňují
osvobození od soudních poplatků, avšak ani nemajetnému účastníkovi nemůže být osvobození
od soudních poplatků přiznáno, pokud jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný. Žalobce
totiž napadl žalobou rozhodnutí, jímž mu žalovaná k jeho žádosti určila konkrétního advokáta
k zastupování v konkrétním odvolacím řízení. Jinak rozhodnutí o určení advokáta pouze přímo
či nepřímo citovalo a konkretizovalo zákonná pravidla obsažená v zákoně č. 85/1996 Sb.,
o advokacii. Námitky proti napadenému rozhodnutí pak byly v podstatě nesouhlasem
s podmínkami, které pro poskytování právních služeb určeným advokátem stanoví samotný
zákon. V posuzovaném případě žalovaná žalobci plně vyhověla: kladně rozhodla o jeho žádosti
o určení advokáta a stanovila, že advokát bude poskytovat právní služby bez nároku na odměnu.
Žalobce v žalobě vznáší námitky proti tomu, že žalovaná učinila obsahem rozhodnutí
některá obecná pravidla poskytování právních služeb stanovená zákonem a taková polemika
se zákonnými pravidly je předem odsouzena k neúspěchu. Jelikož tedy žaloba zjevně nemohla být
úspěšná, městský soud zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků.
Usnesení Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, protože soud posoudil věc samu bez vyjádření
žalovaného a bez repliky žalobce, tedy povrchně. Dále pak uvádí, že je přesvědčen,
že mu žalovaná nevyhověla tak, jak si představoval. Stěžovatel namítá, že městský soud ignoroval
tvrzení žalobce a pouze ho mentorsky poučuje bez ohledu na dikci a duch zákona.
Z těchto důvodů pak uzavírá, že by mělo být napadené usnesení zrušeno pro zmatečnost
a nedostatek důvodů.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené
usnesení Městského soudu v Praze v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem
a uplatněnými stížnostními důvody. Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí
přezkoumá z kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ačkoli sám stěžovatel
své námitky blíže nepodřazuje pod některý ze zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší správní
soud totiž dle své konstantní judikatury vychází z toho, že „pokud ze znění kasační stížnosti vyplývají
důvody seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody
nepodřadí jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně.“ (rozsudek ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti a zkoumání splnění podmínek řízení,
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost,
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení),
jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení,
znamenalo jen další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem
ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž účastník podáním
žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán
závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k věcnému přezkoumání kasační stížnosti
a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být
osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) doložení nedostatku prostředků. V daném případě stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků, tím je splněn první předpoklad. Z napadeného rozhodnutí městského
soudu vyplývá, že městský soud dospěl k závěru, že i třetí předpoklad, tedy doložení nedostatku
prostředků, bylo v případě žalobce naplněno.
Městský soud naopak dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla naplněna
zákonná podmínka osvobození od soudních poplatků, spočívající v tom, že podaný návrh
na zahájení řízení není zjevně neúspěšný.
Druhá věta odst. 3 §36 s. ř. s. k rozhodnutí soudu o žádosti o osvobození od soudních
poplatku stanoví: „Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
odmítne.“ Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že soud takto postupuje v situaci,
kdy již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů žadatele obsažených v návrhu je zcela
zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Nejvyšší správní soud si je vědom toho,
že odmítnutím osvobození od soudního poplatku může dojít k vážnému omezení práva účastníka
na soudní ochranu, avšak na druhou stranu výhoda spočívající v osvobození od soudních
poplatků může být účastníku poskytnuta pouze při současném naplnění zákonem stanovených
podmínek. V posuzovaném případě stěžovatel svou žalobou vůbec nebrojí proti výroku
napadeného rozhodnutí, kterým bylo stěžovateli v plném rozsahu vyhověno, neboť mu byl
ustanoven k bezplatnému právnímu zastoupení advokát. Stěžovatel se pouze brání
proti upřesňujícímu vysvětlení a zákonným citacím o jednotlivých aspektech zastupování
ustanoveným advokátem. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem městského soudu,
že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo věcně
stěžovateli v plném rozsahu vyhověno. Dále je stěžovatelova žaloba zjevně nedůvodná,
neboť nenapadá konkrétní zásah do svého práva, avšak pouze text upozornění na zákonnou
úpravu v oblasti poskytování advokátních služeb.
Z výše uvedených důvodů tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Městského soudu v Praze netrpí nezákonností ani jinou vadou podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly
mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné činnosti, proto mu soud
právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu