ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.17.2010:134
sp. zn. 6 Ads 17/2010 - 134
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: Z. H.,
zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutím žalované ze dne 10. 6. 2008 a ze dne 13. 10. 2008, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2009, č. j. 19 Cad 194/2008 -
90,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě domáhala
přezkoumání rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení (dále převážně
jen „žalovaná“) ze dne 13. 10. 2008 a 10. 6. 2008, číslo X, kterými byla zamítnuta její žádost o
plný invalidní důchod (schopnost soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky poklesla o 60 % příp.
50 %). V žalobě uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze
dne 5. 6. 2000 její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 60 %. Dne 28. 5. 2008 byla
pozvána k posouzení zdravotního stavu na základě žádosti o plný invalidní důchod. Podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení poklesla její schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 50 %, přestože se její zdravotní stav výrazně zhoršil. Po absolvování dalších několika
lékařských vyšetření byla opět pozvána k posudkové komisi na základě žádosti o plný invalidní
důchod ze dne 16. 6. 2008, a to dne 2. 10. 2008. Byla uznána i nadále jen částečně invalidní,
jelikož její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o 60 %. Dále uvedla, že její
zdravotní stav se během osmi let výrazně zhoršil jak po tělesné, tak duševní stránce.
Je v dlouhodobé pracovní neschopnosti s omezením vykonávat práci jen za zcela mimořádných
podmínek. Několikrát podávala žádost o uzavření pracovního poměru, ale na základě pracovní
rekomandace, kterou vždy k žádosti přiložila, byla vždy zamítnuta. Není schopna zařadit se
do pracovního procesu. Navrhovala, aby žalovaná své rozhodnutí z 10. 6. 2008 a 13. 10. 2008
změnila a přiznala jí plný invalidní důchod.
O žalobě proti rozhodnutím správního orgánu rozhodl Krajský soud v Ostravě
rozsudkem ze dne 8. 12. 2009, č. j. 19 Cad 194/2008 - 90, tak, že ve výroku I. soud žalobu
proti rozhodnutí ze dne 13. 10. 2008, číslo 525 701 349, zamítl, ve výroku II. odmítl návrh
stěžovatelky proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2008, číslo 525 701 349 (pro opožděnost),
a ve výroku III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění výroku I. rozsudku shrnul, že žalovaná
rozhodnutím ze dne 13. 10. 2008 zamítla žádost stěžovatelky, kterou se domáhala přiznání
plného invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Přerově ze dne 2. 10. 2008 není stěžovatelka plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti
pouze o 60 %. Soud provedl výčet důkazů, o nichž své rozhodnutí opírá - rozhodnutí žalované
ze dne 13. 10. 2008 a 10. 6. 2008, číslo X, posudky posudkových komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí v Ostravě ze dne 10. 2. 2009, v Brně ze dne 22. 7. 2009 a v Hradci Králové,
posudky lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 2. 10. 2008 a ze dne 5. 6.
2000, podání stěžovatelky ze dne 6. 4. 2009, 26. 5. 2009 a 6. 8. 2009. Soud dále konstatoval, že
přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou
zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.
Vzhledem k tomu, že v soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky svými
posudkovými komisemi (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení), byl vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ostravě a k námitkám, jak je vznesla stěžovatelka v podání ze dne 16. 3. 2009 a 6. 4. 2009, byly
vypracovány srovnávací posudky Posudkovými komisemi v Brně dne 22. 7. 2009 a v Hradci
Králové dne 30. 10. 2009, přičemž tyto důkazy považoval soud za stěžejní. Krajský soud
nezpochybnil závěry odborných posudků z hlediska jejich přesvědčivosti a úplnosti, a proto již
také neprováděl další dokazování. Posudkové komise se vypořádaly se všemi předloženými
lékařskými nálezy. Shodně určily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky, přičemž jeho rozhodující příčinou ke dni 13. 10. 2008 byla smíšená inkontinence
moči II. stupně s převahou stressové složky při anatomické nedostatečnosti svěrače a při poklesu
dělohy a poševní stěny, který dle kapitoly XI, odd. B, položce 4, písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č.
284/1991 Sb. způsobuje 60 % (popř. 50%) pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky.
Soud uzavřel, že pro uznání plné invalidity musí dojít k poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %, anebo musí být zjištěno zdravotní postižení vyjmenované
v příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek. Poněvadž v takové míře pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti nebyl zjištěn, a nebylo zjištěno ani zdravotní postižení, jež by vyžadovalo
vytvoření zcela mimořádných podmínek, nelze žalobkyni k datu 13. 10. 2008 za plně invalidní
považovat; soud tedy žalobu vůči rozhodnutí ze dne 13. 10. 2008 ve výroku I. zamítl,
neboť nebyla důvodná.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2009, č. j. 19 Cad 194/2008 - 90,
v rozsahu výroků I. a III. stěžovatelka napadla dne 7. 1. 2010 kasační stížností. Stěžovatelka
namítla nezákonnost rozsudku spočívající v nesprávném právním posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, dále jen „s. ř. s.“ ]; a nepřezkoumatelnost, neboť řízení před soudem je postiženo jinou
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Stěžovatelka namítla, že Krajský soud v Ostravě založil své rozhodnutí na podkladech
Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky s pracovištěm
v Ostravě, Brně a Hradci Králové a vyjádřila se k jednotlivým posudkům.
a) Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky
s pracovištěm v Ostravě ze dne 10. 2. 2009 považuje stěžovatelka za neúplný, nepřesvědčivý
a v žádném případě za celistvý. Posudková komise vyhodnotila, že hlavním onemocněním
v případě stěžovatelky je močová inkontinence II. - III. stupně, přičemž stav stěžovatelky
odpovídal dle přílohy 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platného v době vydání napadeného
rozhodnutí, kapitole XI, oddílu B, položce 4, písm. c), kdy v rozmezí 40 - 60 % stanovila
hodnotu na 50 % s přihlédnutím k ostatním zdravotním potížím.
Stěžovatelka má za to, že se posudková komise nevypořádala s vyhodnocením ostatních
zdravotních postižení, jimiž trpí. Především se jedná o onemocnění ortopedického původu - letité
chronické vertebrogenní potíže, degenerativní nález na LS páteři, těžké postižení pohyb.
stereotyp., paravert. spasmy, dále neurologického - trvalé omezení funkce ze 2/3 v etážích C/TH
a TH/LS, těžká porucha statodynamické funkce v chron. cervikagu, lumbagu na terénu těžké
degenerace s trvalým sy CC, a LIS s iradiací do břišní stěny. Stěžovatelka uvádí,
že tato onemocnění ji omezují v normálním životě. Stěžovatelka mezi závažné zdravotní
onemocnění zahrnuje i duševní poruchu spočívající ve smíšené poruše anxiózně depresivní
chronické středního až těžkého stupně, v poruše přizpůsobení na stresovou situaci v rámci
poruchy osobnosti a hraniční poruchy osobnosti, emočně nestabilní s hysterickými a vyhýbavými
rysy, jež způsobuje snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky. Stěžovatelka má
za to, že posudková komise se s vedlejšími onemocněními nezabývala, naprosto ignorovala
jejich vliv na celkové snížení její pracovní schopnosti. Stěžovatelka je přesvědčena, že souhrn
všech jejích onemocnění neumožňuje vést běžný normální život včetně její soustavné výdělečné
činnosti. Stěžovatelka dále namítla, že se Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 8. 12. 2009
nevypořádal řádně s námitkami proti tomuto posudku uvedenými v podání ze dne 16. 3. 2009
„Stížnost na podjatost posudkové komise MPSV ČR v Ostravě“, kde stěžovatelka namítla,
že posudková komise pochybila tím, že se nezabývala všemi onemocněními tak, aby konečná
zpráva v posudku byla vyhodnocena jako úplná, celistvá a přesvědčivá.
b) Stěžovatelka dále brojí vůči posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí České republiky v Brně ze dne 22. 7. 2009, jenž konstatoval, že jde o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je močová inkontinence středně těžkého stupně;
schopnost soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky poklesla o 50 % dle přílohy 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., ve znění v době vydání napadaného rozhodnutí, kapitole XI, oddílu B, položce
4, písm. c). Stěžovatelka odkázala na vyjádření k soudu ze dne 6. 8. 2009 a dále namítla,
že posudek vychází jen z hodnocení některých lékařů, např. neobsahuje lékařské zprávy
MUDr. B. z oboru neurologie ze dne 20. 4. 2001, 31. 3. 2001, 10. 3. 2008 a 20. 3. 2007, které
zásadním způsobem popisují objektivní zdravotní stav stěžovatelky, týkající se těžké poruchy
statiky a dynamiky páteře v chronickém cervikagu lumbagu, těžké degenerace s trvalým SY CC a
LIS s iradiací do břišní stěny. Stěžovatelka uvedla, že posudková komise ignorovala onemocnění
psychického rázu; z lékařských zpráv z oboru psychiatrie (MUDr. N. ze dne 26. 8. 2008) a
psychologie [MUDr. P. (stěžovatelka měla zřejmě na mysli lékařskou zprávu ze dne 26. 8. 2008
PhDr. L., pozn. Nejvyššího správního soudu)] je její stav označován jako smíšená porucha
anxiózně depresivní chronická středního až těžkého stupně, porucha přizpůsobení na stresovou
situaci v rámci poruchy lenosti a hraniční porucha osobnosti, emočně nestabilní s hysterickými
a vyhýbavými rysy, což by z pohledu stěžovatelky mělo být zohledněno při stanovení míry
poklesu pracovní schopnosti. Stěžovatelka tak namítá, že posudek nezhodnotil její zdravotní stav
objektivně, nevycházel ze všech zdravotních podkladů dodaných posudkové komisi, která se
nevypořádala s vyhodnocením ostatních zdravotních postižení a zahrnula je do posudkového
závěru jen obecně, v čemž spatřuje stěžovatelka vadu posudku.
c) Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti námitky i proti posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky s pracovištěm v Hradci Králové ze dne
30. 10. 2009, v němž byla označena za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu smíšená inkontinence moči II. stupně s převahou stressové složky při anatomické
nedostatečnosti svěrače a při poklesu dělohy a poševní stěny; přičemž posudková komise
stanovila pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti na hodnotu 60 % a horní hranici
rozmezí zvolila s ohledem na další postižení zdravotního stavu. K tomu stěžovatelka uvedla,
že posudková komise sice pracovala se všemi relevantními lékařskými zprávami,
přesto nevyhodnotila tato onemocnění jako taková, jež způsobují snížení schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o více jak 66 %. Stěžovatelka uvedla, že onemocnění duševního zdraví komise
nezahrnula mezi obtíže, jež stěžují životní podmínky stěžovatelky a snižují její pracovní
schopnost; již z tohoto důvodu by měl být její zdravotní stav pečlivěji zkoumán. Posudková
komise měla ohodnotit jednotlivá zdravotní postižení a následně posoudit všechna onemocnění
v souhrnu. Stěžovatelka dále namítla, že soud pochybil, když do svých skutkových zjištění
nezahrnul i její podání ze dne 18. 11. 2009, jímž uplatnila námitky vůči uvedenému posudku,
poukázala na lékařské zprávy z oboru urologie ze dne 12. 4. 2000 a 16. 10. 2000,
které její onemocnění dávají do souvislosti s úrazem. Vadu posudku spatřovala stěžovatelka
i v postupu komise, která nezahrnula onemocnění jejího duševního zdraví. Komise měla
dle stěžovatelky ohodnotit jednotlivá zdravotní postižení a následně poté posoudit všechna
onemocnění v souhrnu.
Stěžovatelka své námitky v kasační stížnosti shrnula tak, že posouzení jejího zdravotního
stavu nebylo úplné, jelikož správní orgán resp. posudková komise nezohlednil všechna zdravotní
postižení, v čemž lze spatřovat vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v jeho důsledku nesprávné posouzení plné
invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Své námitky
vůči posudkům uplatňovala stěžovatelka opakovaně (podání ze dne 16. 3. 2009, 6. 8. 2009,
18. 11. 2009). Krajský soud v Ostravě nedoplnil dokazování, své závěry postavil na posudcích,
které jsou neúplné, nesprávné a nepřezkoumatelné, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci.
Stěžovatelka se domnívá, že jednotlivé komise měly vycházet ze zjištění
jejího objektivního stavu, jednotlivé komise měly vypracovat posudky vycházející ze všech
dostupných lékařských zpráv a posudků, měly zohlednit procentní ohodnocení
každého onemocnění, jež ovlivňuje míru pracovní schopnosti; v konečném důsledku měly
komise v posudcích stanovit, jestli ostatní onemocnění z oblasti neurologie, ortopedie, psychiatrie
a psychologie neodůvodňují její plnou invaliditu dle §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění.
Stěžovatelka má za to, že posudková komise měla při hodnocení přihlédnout k §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kdy je možné
horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů, jestliže pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti byl způsoben více příčinami dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ze všech
vyjmenovaných důvodů stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě
č. j. 19 Cad 194/2008 - 90 ze dne 8. 12. 2008 byl zrušen a věc vrácena Krajskému soudu
v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalovaná se dne 17. 2. 2010 ke kasační stížnosti vyjádřila tak, že přiznání plného
invalidního důchodu je podmíněno odborným lékařským posouzením výše procentní ztráty
její pracovní schopnosti způsobené dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. K námitkám
stěžovatelky proti tomuto odbornému lékařskému posouzení se žalovaná nemohla vyjádřit;
zdravotní stav stěžovatelky přezkoumala i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí
České republiky v Ostravě, která potvrdila závěry posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení v Přerově. Žalovaná své vyjádření uzavřela s tím, že nemá důvod pochybovat
o správnosti těchto posudků.
Dne 8. 4. 2010 a poté 11. 5. 2010 podala stěžovatelka k Nejvyššímu správnímu soudu
2 podání nazvané „Informace o podání stížnosti na postup samosoudkyně JUDr. Bohuslavy
Drahošové a protiprávní jednání ve věci nepřiznání plného invalidního důchodu“. Stěžovatelka
v podání uvedla, že samosoudkyně vycházela z posudků posudkových komisí, nezabývala se však
rozpory mezi důkazy žalující strany a posudkovými závěry posudkových komisí ministerstva
práce a sociálních věcí, na které stěžovatelka opakovaně upozorňovala. Stěžovatelka uvedla,
že žádala samosoudkyni o vypracování nového srovnávacího posudku nezávislou lékařskou
komorou pro další dokazování rozhodující diagnózy pro stanovení rozhodující příčiny
procentního poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, což však bylo zamítnuto
pro nedůvodnost. Stěžovatelka uvádí, že trpí těžkou poruchou statické a dynamické funkce celé
páteře, na terénu těžké degenerace v chronickém cervikagu a lumbagu s trvalým SY, CC a LIS
s iradiací do břišní stěny s poruchou úniku moče - inkontinencí, a to následkem úrazu bederní
páteře v roce 1986; stěžovatelka se domnívá, že toto těžké postižení páteře spadá podle vyhlášky
č. 284/1995 Sb., do oddílu G Stavy po úrazech písm. c) Těžká porucha statiky a dynamiky páteře
zpravidla s poruchou úniku moče - porucha funkce svěrače, procentní omezení 70 - 80 %.
Stěžovatelka uvádí, že členové všech posudkových komisí vyčlenili z tohoto těžkého postižení
páteře jen poruchu úniku moče a stanovili jako samostatné onemocnění inkontinenci, což spadá
podle vyhlášky 28/1995 Sb. do oddílu B, postižení močových cest položka 4 písm. c)
s procentním omezením 40 - 60 %. Stěžovatelka uvedla, že tímto onemocněním netrpí, jedná
se o únik moče následkem úrazu. Stěžovatelka je přesvědčena, že splňuje podmínky pro přiznání
plného invalidního důchodu dle §39 zákona č. 155/1995 Sb., jelikož těžké zdravotní páteře
statiky a dynamiky páteře následkem úrazu a poruchou moče podle vyhlášky 284/1995 Sb.,
odpovídá oddílu G stavy po úrazech písmeno c) s procentním omezením pracovní schopnosti
70 - 80 %.
Dnem 25. 5. 2010 stěžovatelka podala k Nejvyššímu správnímu soudu podání nazvané
„Informace ke kasační stížnosti ve věci žaloby ČSSZ Praha o nepřiznání plného invalidního
důchodu“; v němž stěžovatelka uvedla, že nemá již důvěru k samosoudkyni JUDr. Drahošové,
která rozhodla o nepřiznání plného invalidního důchodu zcela nesprávným, nezákonným,
podvodným a diskriminujícím způsobem, jen na podkladě nezákonných a účelově vypracovaných
posudků Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě, v Brně, v Hradci
Králové a Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově. Stěžovatelka z těchto důvodů zaslala
Nejvyššímu správnímu soudu důkazní materiály a to zejména lékařské zprávy neurologie,
ortopedie, urologie, gynekologie, psychiatrie, psychologie, omluvy nedostavení se na předvolání -
16. 3. 2009, 6. 8. 2009, 18. 11. 2009, záznamy z jednání Posudkové komise Okresní správy
sociálního zabezpečení v Přerově ze dnů 2. 10. 2008, 28. 5. 2008, 11. 12. 2007, 15. 6. 2004,
28. 5. 2001, 5. 6. 2000, 5. 9. 2000, výtisk vyhlášky č. 284/1995 Sb., příloha 2, koncept
vypracovaný doc. MUDr. M. K.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody,
které podle svého obsahu představují námitky proti rozsahu a způsobu posouzení zdravotního
postižení. Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpěla ke dni
vydání napadeného rozhodnutí žalované, by mohlo být vadou řízení před soudem ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo mít, jak stěžovatelka v kasační stížnosti namítá,
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity podle ustanovení
§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší správní soud proto považuje stěžovatelkou
uplatněný důvod podle obsahu za důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
a pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou. Kasační námitku nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. pak spatřuje Nejvyšší správní soud v tvrzené nesprávné aplikaci §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb. I pro tento stěžovatelkou uplatněný kasační důvod shledal Nejvyšší
správní soud kasační stížnost přípustnou.
Námitky stěžovatelky ze dne 8. 4. 2010, 11. 5. 2010 a 25. 5. 2010 vůči soudkyni Krajského
soudu v Ostravě JUDr. Drahošové nemohou před Nejvyšším správním soudem obstát,
a to ze dvou důvodů. Namítla-li by stěžovatelka podjatost soudkyně, podle ustanovení
§8 odst. 5 s. ř. s. by tuto námitku musela uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděla; zjistila-li by důvod podjatosti při jednání, musela by námitku uplatnit při tomto
jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Soudkyně byla stěžovatelce známa
v průběhu řízení před krajským soudem, stěžovatelka mohla tehdy vznést námitku její podjatosti,
avšak neučinila tak, ač tak zajisté učinit mohla. Směřuje- li stěžovatelka své námitky do postupu
soudkyně, namítá tím vady řízení před soudem (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s); k takovému závěru
Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě z níže uvedených důvodů nedospěl.
Nejvyšší správní soud dále nepřihlédl k důkazům přiloženým k námitkám stěžovatelky
ze dne 8. 4. 2010, 11. 5. 2010 a 25. 5. 2010, jelikož je stěžovatelka uplatnila až po vydání
dotčeného rozsudku krajského soudu (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Plný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem podmíněným
existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rozhodnutí soudu v případě soudního
přezkumu se opírá především o odborné lékařské posouzení. Posouzení zdravotního stavu
a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud
potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují,
aby se k těmto otázkám vyjádřily. Ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní
schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z ustanovení §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb.
NSS). V posudku takové odborné lékařské komise se hodnotí nejenom celkový zdravotní stav
a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry
o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním
řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán,
a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.
Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věcech přiznání či odnětí
částečného příp. plného invalidního důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý
v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi,
přihlédne k účastníkem řízení udávaným potížím a své posudkové závěry jednoznačně
a konkrétně zdůvodní.
Posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá
zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícím skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek
obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především. Důležitým pravidlem, které nutno zvláště zdůraznit, je ustanovení
§75 odst. 1 s. ř. s., jež stanoví, že při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu. To znamená, že posudková
komise musí ozřejmit své závěry právě ve vztahu k období, kdy bylo vydáno rozhodnutí ohledně
invalidního důchodu.
Případné chybějící nebo nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují
jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá
potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61,
publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58,
www.nssoud.cz). Z tohoto důvodu nemohl ani krajský soud, a při projednání kasační stížnosti
ani Nejvyšší správní soud, sám přikročit k posouzení zdravotního stavu stěžovatelky na základě
jí navrhovaných podkladů.
Ze spisové dokumentace vyplynuly k jednotlivým kasačním námitkám tyto relevantní
skutečnosti:
Podkladem žalované pro rozhodnutí o zamítnutí invalidního důchodu ze dne 13. 10. 2008
byl posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 2. 10. 2008, který stanovil
rozhodující příčinu v močové inkontinenci II - III. stupně s dominancí stressové složky; stav
pro přidružené postižení páteře a psychické poruchy byl hodnocen maximem dané položky.
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole XI oddílu B
položce 4 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., tj. 60 %.
Krajský soud při projednávání žaloby proti rozhodnutí žalované opatřil posudky,
které byly postupně vypracovány jednotlivými posudkovými komisemi Ministerstva práce
a sociálních věcí. První posudek byl vypracován dne 10. 2. 2009 Posudkovou komisí Ministerstva
práce a sociálních věcí v Ostravě; proti tomuto posudku stěžovatelka uplatnila námitky dne
17. 3. 2009; na žádost krajského soudu byl dne 22. 7. 2009 vypracován (ve věci druhý) srovnávací
posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. Proti tomuto posudku
uplatnila stěžovatelka námitky dne 10. 8. 2009; obdobně pak byl dne 30. 10. 2009 na žádost
krajského soudu vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí
v Hradci Králové. Z jednotlivých posudků vyplývá, že posudkové komise shodně posuzovaly
zdravotní stav stěžovatelky v oblastech neurologie včetně EMG vyšetření, urologie, gynekologie,
ortopedie, psychiatrie, psychologie, přičemž v každém oboru byla vyhotovena minimálně jedna
odborná lékařská zpráva, která reflektovala zdravotní stav stěžovatelky k 13. 10. 2008, tedy k datu
vydání rozhodnutí žalované.
Nejvyšší správní soud ze spisového materiálu zjistil, že posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 10. 2. 2009 vycházel v oboru urologie
z lékařských zpráv MUDr. Pa. ze dne 11. 2. 2008 a 2. 6. 2008, v oboru neurologie z lékařských
zpráv MUDr. B. ze dne 31. 3. 2004, 3/2007, 12. 2. 2008 a 3. 6. 2008, v oboru ortopedie
z lékařských zpráv MUDr. M. ze dne 7. 4. 2004 a MUDr. K. ze dne 5. 6. 2008, v oboru
psychiatrie z lékařské zprávy MUDr. N. ze dne 19. 2. 2008 a 26. 8. 2008, v oboru psychologie
z lékařských zpráv PhDr. L. ze dne 23. 4. 2008 a 26. 8. 2008, ze zprávy o EMG vyšetření MUDr.
H. ze dne 10. 7. 2008, z lékařské zprávy praktické lékařky MUDr. J. P. ze dne 12. 9. 2008 a
z úplné spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově. Posudek
konstatoval v diagnostickém souhrnu zdravotního stavu stěžovatelky močovou inkontinence II. -
III. stupně, vleklý bolestivý páteřní syndrom, artrózu kyčelních kloubů II. stupně a anxiósní
vyhýbavou osobnost. Posudková komise zhodnotila, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky je močová inkontinence II. - III. stupně, stav
odpovídá příloze č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí, kapitole XI, oddílu B, položce 4, písm. c), kdy z rozmezí 40 - 60 % stanovila střední
hodnotu 50 % i s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením.
Posudková komise v Ostravě byla povinna závěry o invaliditě stěžovatelky přijmout
k datu 13. 10. 2008. Z výše uvedeného přehledu podkladů, ze kterých komise vycházela
při přezkoumání zdravotního stavu, vyplývá, že komise zhodnotila zdravotní stav stěžovatelky
především na základě lékařských zpráv, které byly v daném oboru nejaktuálnější. V každém
posuzovaném oboru byla takto přiložena nejméně jedna lékařská zpráva a Nevyšší správní soud
má za to, že co do rozsahu byla posudková komise v Ostravě vybavena dostatečným množstvím
podkladů k přijetí přesvědčivého posudkového závěru. Z uvedeného posudku vyplývá,
že diagnostický souhrn onemocnění stěžovatelky konstatuje v oboru urologie močovou
inkontinenci II. - III. stupně, v oboru ortopedie artrózu kyčelních kloubů II. stupně, v oboru
neurologie vleklý bolestivý páteřní syndrom a v oboru psychologie a psychiatrie anxiósní
vyhýbavou osobnost. Posudková komise z těchto onemocnění stanovila rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu močovu inkontinenci II. - III. stupně,
přičemž stanovila střední hodnotu 50 % i s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením.
Nejvyšší správní soud je názoru, že pojmem „ostatní zdravotní postižení“ je třeba rozumět
zbývající onemocnění vyjmenovaná v diagnostickém souhrnu, tedy konkrétně vleklý bolestivý
páteřní syndrom (obor neurologie), artróza kyčelních kloubů II. stupně (obor ortopedie)
a anxiózní vyhýbavá osobnost (obor psychologie a psychiatrie). Jak už bylo výše konstatováno,
k těmto ostatním zdravotním postižením posudková komise přihlédla při stanovení míry poklesu
pracovní schopnosti.
Stěžovatelka v podání ze dne 16. 3. 2009 namítla, že posudková komise zkreslila dodané
lékařské zprávy, využila jejich části v neprospěch stěžovatelky, v některých oborech (zejména
neurologie) byly lékařské zprávy zcela vynechány. Stěžovatelka uvádí, že posudková komise
vycházela pouze ze zprávy MUDr. B. ze dne 3. 6. 2008, a nezhodnotila její lékařské zprávy ze dne
31. 3. 2004, 20. 3. 2007, 12. 2. 2008. Stěžovatelka napadla neúplnost diagnózy v oboru ortopedie,
namítla, že posudková komise upravila v její neprospěch lékařské zprávy z oboru psychiatrie
(MUDr. N.) a psychologie (PhDr. L.). Stěžovatelka považovala za rozhodující příčinu
nepříznivého zdravotního stavu těžké postižení páteře, těžkou poruchu statodynamické funkce,
těžce postižený nosný a pohybový aparát s několika funkčními omezeními a poruchou svěrače -
inkontinence II - III. stupně; přičemž dle názoru stěžovatelky tento stav odpovídá příloze č. 2
vyhlášky 284 /1995 Sb., oddílu G písmeno c) 70 - 80 % míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti s přidruženou inkontinencí II. - III. stupně.
Krajský soud na základě těchto stěžovatelčiných námitek požádal o vyhotovení
srovnávacího posudku Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně. Následný
posudek ze dne 22. 7. 2009 vycházel ze zprávy praktické lékařky MUDr. J. P. ze dne 12. 9. 2008,
v oboru urologie z lékařských zpráv MUDr. Pa. ze dne 2. 6. 2008 a MUDr. Pi. ze dne 14. 4. 2000
(pravděpodobně mělo jít o zprávu ze dne 12. 4. 2000, poznámka Nejvyššího správního soudu),
21. 1. 2008 a MUDr. M. ze dne 16. 10. 2000, z oboru neurologie ze zprávy MUDr. B. ze dne 3. 6.
2008, MUDr. Kí. ze dne 6. 4. 1987, z EMG vyšetření MUDr. H. ze dne 10. 7. 2008, z oboru
ortopedie ze zprávy MUDr. K. ze dne 5. 6. 2008 a ze závěrů psychiatrického vyšetření MUDr. N.
ze dne 26. 8. 2008 a psychologického vyšetření PhDr. L. ze dne 26. 8. 2008.
Posudková komise v Brně přijala posudkový závěr, v němž vzala za prokázanou
močovou inkontinenci při anatomické inkompetenci svěrače, sestupu dělohy a pochvy
s převahou stresové složky (komise uvedla, že stěžovatelka preferovala konzervativní způsob
léčby před operativním), dále posudková komise konstatovala, že nebyly vyčerpány všechny
možnosti léčby. Stran obtíží vertebrogenních se jednalo o stav chronický, podmíněný
degenerativními změnami na páteři, způsobující těžší dynamické omezení páteře, nebylo
prokázáno akutní kořenové postižení - dle EMG se jednalo o změny chronického charakteru,
nebyla prokázána závažná výpadová symptomatologie funkce svěračů, která by měla souvislost
s onemocněním páteře. U posuzované se jednalo o poruchu funkce močového svěrače
v důsledku jeho anatomické dispozice, nejednalo se o vertebrogenní postižení ani o stav po úrazu
páteře s nepříznivým funkčním nálezem s těžkou výpadovou symptomatologií, závažnými
parezami, svalovými atrofiemi a poruchou funkce svěračů, která by měla jednoznačnou souvislost
s vertebrogenním postižením, neboť tyto nebyly doloženými vyšetřeními prokázány. Artrotické
změny na kyčelních kloubech nebyly vyhodnoceny jako těžké postižení s těžkým omezením
hybnosti v obou postižených kloubech. U stěžovatelky byla zjištěna dle psychologického
vyšetření smíšená anxiosně depresivní porucha u emočně instabilní osobnosti, jednalo se o obtíže
neurotického charakteru, psychotonická symptomatologie nebyla prokázána, rovněž nebyla
prokázána porucha kognitivních funkcí. Dle posudkové komise v Brně rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky byla močová inkontinecne středně
těžkého stupně s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50 %.
Stěžovatelka dne 10. 8. 2009 opět namítla nedostatky srovnávacího posudku ze dne
22. 7. 2009, spočívající ve vynechání některých lékařských zpráv, přičemž ze zbývajících
lékařských zpráv posudková komise vybrala jen některé údaje. Stěžovatelka uvádí např. absenci
lékařských zpráv MUDr. B. ze dne 31. 3. 2001, 20. 4. 2001, 20. 3. 2007 a 10. 3. 2008, které
popisují zdravotní stav stěžovatelky týkající se těžké poruchy statiky a dynamiky páteře
v chronickém cervikagu lumbagu, těžké degenerace s trvalým SY CC a LIS s iradiací do břišní
stěny.
Krajský soud v návaznosti na stěžovatelčiny námitky ze dne 10. 8. 2009 proto opatřil
srovnávací posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové.
Tento posudek ze dne 30. 10. 2009 vycházel v oboru neurologie z lékařských zpráv MUDr. B. ze
dne 4. 9. 1996, 5. 4. 2000, 20. 4. 2001, 31. 3. 2004, 28. 3. 2007, 3. 6. 2008 a MUDr. Kí ze dne 6.
4. 1987, z EMG vyšetření MUDr. H. ze dne 10. 7. 2008, v oboru urologie z lékařských zpráv
MUDr. Pi. ze dne 12. 4. 2000, 21. 1. 2008, MUDr. M. ze dne 16. 10. 2008, 23. 4. 2001 a MUDr.
Pa. ze dne 5. 4. 2004, 2. 4. 2007, 11. 2. 2008, 2. 6. 2008, v oboru gynekologie z lékařských zpráv
MUDr. Ku. ze dne 10. 4. 2000, 23. 4. 2001, 31. 3. 2004, v oboru ortopedie z lékařských zpráv
MUDr. R. ze dne 7. 4. 2004 a MUDr. K. ze dne 29. 3. 2007, 13. 3. 2008, 5. 6. 2008. Posudková
komise dále vycházela z lékařských zpráv v oboru psychiatrie MUDr. N. ze dne 19. 2. 2008,
26. 8. 2008 a v oboru psychologie PhDr. L. ze dne 23. 4. 2008, 26. 8. 2008.
Stěžovatelka v podání ze dne 18. 11. 2009 namítla vůči posudku vynechání
některých lékařských zpráv (z oboru neurologie MUDr. B. ze dne 10. 12. 1999 a 28. 3. 2007); ve
vztahu ke zprávám z oborů urologie, neurologie, ortopedie, psychologie a psychiatrie, ze kterých
posudková komise vycházela, namítla stěžovatelka jejich neúplnost (v podání citovala části
lékařských zpráv, které posudková komise vynechala). Stěžovatelka trvala na závěru,
že rozhodujícím zdravotním postižením je těžká porucha statiky a dynamiky s funkčním
omezením poruchou úniku moče - svěrače a poruchou pánevních pletenců, s odkazem na
hodnocení tohoto postižení vyhláškou č. 284/1995 Sb. příloha 2 v oddílu G - stavy po úrazech
písmeno c) s poklesem pracovní schopnosti 70 - 80 %.
Stěžovatelka v průběhu řízení před krajským soudem uplatnila námitky již proti dvěma
předchozím posudkům a ve věci byly vyhotoveny celkem 3 posudky, které se v zásadních
aspektech neliší. Krajský soud v napadeném rozsudku tyto důkazy považuje za stěžejní,
nezpochybnil závěry odborných posudků pro jejich přesvědčivost a úplnost, a proto neprováděl
další dokazování. Krajský soud uzavřel, že zdravotní stav stěžovatelky byl hodnocen lékaři
na základě zdravotní dokumentace stěžovatelky, posudkové komise se vypořádaly se všemi
lékařskými nálezy a shodně určily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky. Tento závěr sdílí i Nejvyšší správní soud.
Posudková komise v Brně při posuzování zdravotního stavu stěžovatelky v oboru
neurologie vycházela z lékařské zprávy ze dne 3. 6. 2008; v posuzovaném oboru byla podkladem
tedy nejaktuálnější lékařská zpráva, která ve svém závěru konstatuje chronické bolesti víceetážové
s prevalencí dist. zad při trvalé blokádě funkce prakticky v oblasti LS, dysfunkce pánve vč SIS
symtomatiky bil. Zpráva dále uvádí trvalé omezení funkce ze 2/3 v etážích C/TH a TH/LS, SIS
palp asym., vpravo níže, blokády do addukce bilater, lasegue k 80 st., exteropce zachovány, L2/4
sym., S1/2 hyporeflexie bil, špatná statika DKK - změna nášlapové funkce. Nejvyšší správní soud
ze spisové dokumentace zjistil, že zpráva popisuje zdravotní omezení především ve shodě
se zprávami předchozími, jejichž závěrů se dovolává stěžovatelka, přičemž se navíc jedná
o posouzení odrážející aktuální zdravotní stav stěžovatelky. V takovém postupu posudkové
komise nespatřuje Nejvyšší správní soud pochybení, které by mohlo mít za následek vadu
předmětného posudku vyvolávající pochybnosti o přesvědčivosti přijatého závěru.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s námitkou stěžovatelky, že posudková komise
naprosto ignorovala onemocnění stěžovatelky psychického rázu. Z posudku vyplývá,
že se posudková komise zabývala lékařskými zprávami MUDr. N. ze dne 26. 8. 2008 (týkajících
se psychiatrického vyšetření) a PhDr. L. ze dne 26. 8. 2008 (týkající se psychologického
vyšetření). Diagnostický souhrn posudku následně zkonstatoval v oboru psychologie a psychiatrie
anxiozně depresivní poruchu, anxiosně vyhýbavou, emočně nestabilní osobnost; v posudkovém
zhodnocení komise uzavřela, že u stěžovatelky se jedná o obtíže neurotického charakteru;
psychotronická symptomatologie nebyla prokázána, rovněž nebyla prokázána porucha
kognitivních funkcí. Psychické onemocnění nedosáhlo takové míry, aby bylo rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a aby se procentní míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stanovila podle tohoto zdravotního postižení; tímto postižením byla
močová inkontinence středně těžkého stupně. Psychické onemocnění podřadila komise pod
ostatní zdravotní postižení, ke kterým přihlédla při stanovení výsledné 50 % procentní míry
poklesu stěžovatelčiny schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Z diagnostického souhrnu v uvedeném posudku vyplývá, že v oboru urologie komise
konstatovala močovou inkontinenci, v oboru ortopedie artrózu kyčelních kloubů, v oboru
neurologie vertebrogenní algický syndrom polyetážový, stp. úrazu páteře a v oboru psychologie
a psychiatrie anxiosně depresivní poruchu, anxiosně vyhýbavou, emočně nestabilní osobnost.
Posudková komise z tohoto diagnostického souhrnu stanovila rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky močovu inkontinenci středně těžkého stupně.
Z výše uvedeného vyplývá, že ostatními zdravotními postiženími je třeba rozumět vyjmenovaná
onemocnění z oborů ortopedie, neurologie, psychologie a psychiatrie.
Nejvyšší správní soud se tak neztotožňuje se žádnou ze stěžovatelčiných námitek
směřujících do posudku ze dne 22. 7. 2009 Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Brně; z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přijímá závěr krajského soudu,
že posudek nevzbuzuje pochybnosti o úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a je relevantním
podkladem pro rozhodování soudu.
Posudek komise v Hradci Králové vycházel z nejširšího rozsahu lékařských zpráv
a ve věci přinesl nejobsáhlejší posudkový závěr. Sama stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla,
že posudková komise v tomto případě vycházela ze všech relevantních lékařských zpráv.
Z odůvodnění citovaného rozsudku ze dne 8. 12. 2009 vyplývá, že krajský soud závěry
Posudkové komise v Hradci Králové přijal. Před vydáním rozsudku byl soudu již obsah námitek
proti posudku znám (námitky byly k soudu podány dne 18. 11. 2009). Krajský soud v odůvodnění
zkonstatoval, že nezpochybnil závěry odborných posudků pro jejich přesvědčivost a úplnost,
a proto již také neprováděl další dokazování; skutkový stav soud tedy považoval i vzhledem
k uplatněným námitkám za spolehlivě zjištěný a další šetření zdravotního stavu již nepovažoval
za účelné. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud vyšel z dostatečného zjištěného
skutkového základu pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované, a proto stejně
jako krajský soud neshledal potřebu dalšího dokazování, a tedy ani např. přibrání znalce z oboru
posudkového lékařství, jak stěžovatelka ve svém podání žádala. Zdejší soud dodává,
že by takový důkaz nemohl odepřít za situace, jestliže by posudek posudkové komise byl,
i po případném doplnění, neúplný, nepřesvědčivý a neobjektivní. K takové situaci však
v posuzovaném případě nedošlo. V této souvislosti poukazuje zdejší soud na nález Ústavního
soud ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 92/95, dostupný na http://nalus.usoud.cz, v němž Ústavní
soud připustil možnost přibrání znalce, avšak pouze za účelem odstranění rozporů či nejasností
v posudkovém hodnocení se zřetelem k zásadě zjištění skutkového stavu věci.
Stěžovatelka v kasační stížnosti poukázala na zprávy z urologie ze dne 12. 4. 2000
(MUDr. Pi.) a 16. 10. 2000 (MUDr. M.), kterými dává do souvislosti urologické postižení
s úrazem v roce 1986. Lékařská zpráva MUDr. Pi. ze dne 12. 4. 2000 zmiňuje úraz páteře v roce
1986, nestaví jej však do přímé souvislosti s inkontinencí. Obdobně zpráva MUDr. M. ze dne 16.
10. 2000 vyjadřuje subjektivní projev stěžovatelky, nikoliv diagnózu ošetřujícího lékaře.
Obě zprávy navíc shodně stanovily diagnózu jíž byla smíšená inkontinence II. gr., řev. urg. slož,
což nepopřela ani žádná z pozdějších zpráv v oboru urologie. Zprávy MUDr. Ku. ze dne 23. 4.
2001 a 31. 3. 2004 konstatují zkrácené děložní vazy, tento nález však nedávají do souvislosti
s úrazem. Výše uvedené tedy nevyvrací závěr posudkové komise, která v posudkovém závěru
zkonstatovala, že potíže s inkontinencí moči nejsou způsobené onemocněním páteře, jsou
kombinované důsledkem anatomické nedostatečnosti svěrače močového měchýře, ale významně
se na tom podílí i pokles dělohy a poševních stěn, což lze řešit operativně. Pro úplnost Nejvyšší
správní soud poukazuje na vyjádření stěžovatelky v kasační stížnosti, kde ozřejmila svůj vztah
k tomuto řešení s tím, že se obává operačního zákroku vzhledem ke zdravotnímu stavu a věku.
Posudková komise v Hradci Králové v diagnostickém souhrnu konstatovala mj. smíšenou
poruchu úzkostně depresivní středně těžkého až těžkého stupně, emočně nestabilní osobnost
s hysterickými a vyhýbavými rysy s poruchou přizpůsobení na stres. Posudková komise vyšla
z psychiatrických závěrů MUDr. N. ze dne 19. 2. 2008 a 26. 8. 2008 a psychologických nálezů
PhDr. L. ze dne 23. 4. 2008 a 26. 8. 2008; z těchto zpráv však nelze dovodit závěr, který by
přisvědčil kasačním námitkám stěžovatelky, že onemocnění značně snižuje její soustavnou
výdělečnou činnost. Zpráva lékařky PhDr. L. ze dne 26. 8. 2008 sice vyhodnotila pracovní
potenciál stěžovatelky z psychologického hlediska jako problematický, nevyloučila však a ani
zásadním způsobem neomezila schopnost stěžovatelky vykonávat výdělečnou činnost.
Z posudkového zhodnocení vyplývá, že posudková komise stanovila za hlavní příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu smíšenou inkontinenci, protože se jednalo
o nejzávažnější postižení zdravotního stavu. Toto zdravotní postižení posudková komise
ohodnotila 50 % při předepsaném rozpětí 40 - 60 %. Horní hranici procentního rozpětí zvolila
posudková komise vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu, především bolestem páteře
s poruchou dynamiky a postižením kyčelních kloubů s lehkým omezením hybnosti
a s přihlédnutím i k psychickým potížím. Posudková komise by ostatní postižení hodnotila nižší
procentní sazbou než smíšenou inkontinenci. Z uvedeného vyplývá, že posudková komise
z diagnostického souhrnu vzala do úvahy všechna postižení, dospěla k závěru, že rozhodující
příčinou je smíšená inkontinence, kterou ohodnotila 50 % a procentní míru navýšila o 10 %
s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením stěžovatelky. Takový postup při stanovení
procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl zcela v souladu
s ustanovením §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve znění v době vydání napadeného
rozhodnutí.
Stěžovatelka opakovaně ve svých podáních poukazovala na skutečnost, že trpí těžkým
zdravotním postižením po úrazu páteře, kterou je těžká porucha statiky a dynamiky s poruchou
úniku moči - svěrače - čímž dovozovala omezení výdělečné schopnosti na 70 - 80 %. Nejvyšší
správní soud má za dostatečně zjištěné (zejména ze závěru Posudkové komise v Hradci Králové,
která se zabývala nejširším spektrem lékařských zpráv, a která v posudkovém zhodnocení popsala
vývoj postižení páteře od roku 1986), že bolesti páteře s omezením hybnosti jsou v důsledku
prokázaných degenerativních změn páteře, nikoliv následkem úrazu z roku 1986,
při kterém nebylo prokázáno žádné neurologické postižení.
Zdejší soud uvádí, že z obsahů posudků zcela jednoznačně vyplývá, že posudkové komise
Ministerstva práce a sociálního zabezpečení měly dostatek odborných podkladů, důkladně
jednotlivé lékařské zprávy zhodnotily a z těchto zpráv přijaly rozhodující posudkové závěry.
Ze všech vyhotovených posudků je přitom zřejmé, že se ve svých hodnoceních opírají
o posudkově významné odborné lékařské nálezy. U všech výše uvedených posuzovaných oborů
měla posudková komise k dispozici nejméně jednu lékařskou zprávu hodnotící aktuální zdravotní
stav stěžovatelky. V návaznosti na námitky uplatněné stěžovatelkou proti jednotlivým posudkům
následně vždy opatřil krajský soud srovnávací posudek; zejména Posudková komise v Hradci
Králové se komise zabývala nejširším spektrem odborných podkladů. Posudkové komise
v souladu s vyhláškou č. 284/1995 Sb. shodně stanovily rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, jíž byla u stěžovatelky v době vydání napadeného rozhodnutí
žalované močová inkontinence, a to II. - III. (příp. středního) stupně. Z posudků dále vyplývá,
že ve všech případech posudkové komise stanovily pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením stěžovatelky. Ve všech případech
dle posudků pokles schopnosti výdělečné činnosti nepřekročil 60 % a nedosáhl zákonem
požadované míry 66 % pro přiznání plného invalidního důchodu.
Z výše uvedeného tak vyplývá, že posudky posudkových komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí se shodly v posouzení zdravotního stavu stěžovatelky s posudkem Okresní
správy sociálního zabezpečení v Přerově, na jehož základě žalovaná rozhodla. Nejvyšší správní
soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, který neměl pochybnosti o úplnosti, celistvosti
a přesvědčivosti uvedených posudkových závěrů a přijal je za stěžejní důkazy ve věci.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí vadou způsobující jeho nepřezkoumatelnost
dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto v této námitce považuje kasační stížnost za nedůvodnou.
Jak již bylo výše uvedeno, v posuzované věci tedy nevznikly důvodné pochybnosti o určení
rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatelky v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu.
Všechny posudky stanovily rozhodující příčinnou poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti močovou inkontinenci; zbývá tedy posoudit otázku výše tohoto poklesu. Posudek
Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově stanovil tento pokles na 60 %, v rámci správní
žaloby pak posudky Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě a v Brně
stanovily shodně výši poklesu na 50 %, posudek Posudkové komise v Hradci Králové stanovil
výši poklesu 60 % (přičemž tak zhodnotil i další zdravotní potíže). Za situace, kdy rozhodující
zdravotní postižení bylo všemi posudkovými orgány určeno shodně a shodně podřazeno
pod příslušnou kapitolu a položku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., nepovažuje Nejvyšší
správní soud rozdíl ve stanovení poklesu za takový rozpor, který by vzbuzoval důvodné
pochybnosti o správnosti učiněných závěrů. Jedná se o rozdíl v rámci procentního rozmezí jedné
položky, který ani nemůže vyvolat úvahy o případném dosažení 66 % potřebných (v době vydání
rozhodnutí žalované) pro uznání plné invalidity. Stěžovatelka však v kasační stížnosti namítla,
že posudková komise měla při hodnocení přihlédnout k §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb.,
ve znění platného v době vydání napadeného rozhodnutí, kdy je možné horní hranici zvýšit
až o 10 procentních bodů, jestliže pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl způsoben
více příčinami dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 v tehdy platném znění uvádělo: „V případě,
že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem
na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti, lze
tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. To platí obdobně, nastal-li pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti uvedený ve větě první v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
pojištěnce.“
Z jednotlivých posudků vyplývá, že posudkové komise správně vycházely při stanovení
míry poklesu soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky: „Pro stanovení procentní míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.“
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud vycházel při rozhodování z uvedených
posudků, které u něj nevzbuzovaly pochybnosti o jejich jednoznačnosti, celistvosti, úplnosti
a přesvědčivosti a byly pro napadený rozsudek stěžejním důkazem. Z hlediska výše naznačených
požadavků na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku se tedy podle Nejvyššího
správního soudu zejména Posudková komise v Hradci Králové v posudku ze dne 30. 10. 2009
dostatečně obsáhle vyjádřila a své lékařské závěry přesvědčivě odůvodnila; pro určení vyšší míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky nebylo shledáno zdravotních
podkladů. Posudek přesvědčivě odůvodnil, že se u stěžovatelky nejedná o následky úrazu
z roku 1986. V pořadí poslední posudek Posudkové komise z Hradce Králové výslovně uvádí,
že jak omezení hybnosti páteře, tak postižení psychické by bylo možné hodnotit pouze nižší
procentní sazbou než smíšenou inkontinenci. Posudková komise neshledala žádné posudkově
významné skutečnosti, které zmiňuje odst. 4 cit. §6 vyhlášky č. 284/1995 Sb., a proto také nebyl
důvod toto ustanovení aplikovat. Posudková komise uvedla, že všechna postižení zdravotní stavu
byla posouzena v základním procentním hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. Nejvyšší správní soud tato hodnocení opatřených důkazů sdílí; všechny posudky určily
rozhodující postižení totožně, všechny přihlédly i k dalším onemocněním stěžovatelky.
Pakliže krajský soud vycházel při rozhodování z uvedených posudků, nelze v takovém postupu
krajského soudu spatřovat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že se ztotožňuje se závěrem krajského soudu,
že ze všech výše uvedených důvodů bylo spolehlivě prokázáno, že pokles stěžovatelčiny
schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované
nedosáhl 66 %, čímž nebyly naplněny podmínky plné invalidity dle §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud neshledal naplnění ani jedné z kasačních námitek, a proto kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu