ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.172.2009:41
sp. zn. 6 Ads 172/2009 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: M. J.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2008, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2009, č. j. 34 Cad 190/2008 - 17,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně výše označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalované ze dne
22. 1. 2008, č. X, jímž žalovaná přiznala žalobci starobní důchod ode dne 8. 6. 2006 ve výši 1201
Kč měsíčně.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) dne
18. 9. 2009 kasační stížnost a současně s ní podala žádost, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek.
Svůj návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že by v případě
úspěchu stěžovatelky u Nejvyššího správního soudu mohlo dojít ke skutečnosti, že by původní
zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživlo“, čímž by mohla nastat situace, kdy by vedle sebe
existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Podle stěžovatelky jde o nežádoucí výsledek,
který je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný, a to by vedlo k naplnění pojmu
„nenahraditelné újmy“.
V posuzované věci žalobce u stěžovatelky uplatnil žádost o starobní důchod dne
22. 2. 2006. Rozhodnutí stěžovatelky o této žádosti bylo Krajským soudem v Brně dne
30. 10. 2007 zrušeno rozsudkem č. j. 22 Cad 170/2006 - 22. Proti tomuto rozsudku
si stěžovatelka nepodala kasační stížnost a ve svém novém rozhodnutí ze dne 22. 1. 2008
nerespektovala právní názor vyjádřený v uvedeném rozhodnutí Krajského soudu ze dne
30. 10. 2007.
Podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
je k přiznání odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu a zároveň přiznání odkladného účinku se nesmí
dotknout nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a nesmí být v rozporu s veřejným
zájmem.
S přihlédnutím k zásadě proporcionality Nejvyšší správní soud návrh na přiznání
odkladného účinku v této věci posuzoval i s ohledem na právní situaci žalobce a na chování
stěžovatelky, která nerespektovala právní názor krajského soudu, ačkoli se proti němu nebránila
kasační stížností a kasační stížnost podala až proti v pořadí druhému rozsudku krajského soudu,
který setrval na svém původním právním názoru.
Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situace pro udělení
odkladného účinku případy jako vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku. Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu
např. nelze spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude
krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek
na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, či usnesení ze dne
5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publikované pod č. 982/2006 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud si je vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k výše citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 - 49 s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 - 35), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelce
není možno vyhovět, protože by tím došlo k nepřiměřenému zásahu do práv žalobce
a k aprobaci výše popsaného postupu stěžovatelky.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud dle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu