ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.175.2009:26
sp. zn. 6 Ads 175/2009 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: M. Z.,
zastoupené Mgr. Janem Panošem, advokátem, se sídlem V. P. Čkalova 5/396, Praha 6,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2009, č. j. 2 Cad 60/2009 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 4. 8. 2009, č. j. 2 Cad 60/2009 - 8, kterým bylo odmítnuto její podání ze dne 6. 5. 2009,
protože toto své podání nedoplnila dle pokynů uvedených v usnesení soudu ze dne 20. 5. 2009.
Usnesení soudu s výzvou k doplnění podání bylo žalobkyni zasláno na jí uvedenou adresu
jejího trvalého bydliště, kde si však žalobkyně usnesení nevyzvedla, a proto jí bylo v souladu
s §45 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v tehdy platném znění (dále jen
„o. s. ř.“), doručeno fikcí doručení.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost rozhodnutí městského soudu
o odmítnutí návrhu. Stěžovatelka poukazuje na to, že sice ve svém podání uvedla adresu
svého evidenčně vedeného trvalého pobytu, ale že následně adresovala městskému soudu sdělení
o své faktické doručovací adrese, kterou je S. 20/1678, P. 6 - Ř., na niž žádala doručovat úřední
písemnosti. Stěžovatelka nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí svého podání spatřuje v
tom, že soud, ačkoli pro řízení disponoval upřesňujícím sdělením stěžovatelky o místu, na které
žádá doručovat, trval na účincích původního doručení a tím odňal stěžovatelce možnost řádně
doplnit a opravit své podání, tedy jednat před soudem a hájit své zájmy.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud konstatuje z obsahu spisu, že stěžovatelka dne 11. 5. 2009 doručila
žalované podání, které označila jako odvolání ve věci č. X, kde uvádí, že se její zdravotní stav
nezlepšil, ale naopak zhoršil. V tomto podání je uvedena jako doručovací adresa stěžovatelky B.
108, P. 6. Usnesení městského soudu č. j. 2 Cad 60/2009 - 5, jímž soud vyzývá stěžovatelku k
doplnění jejího podání, je datováno dnem 20. 5. 2009 a soudu bylo vráceno dne 19. 6. 2009,
protože zásilka nebyla stěžovatelkou vyzvednuta do patnácti dní od uložení. Dále Nejvyšší
správní soud konstatuje z obsahu soudního spisu, že stěžovatelka dne 11. 8. 2009 doručila
městskému soudu své podání, datované dnem 8. 8. 2009, v němž soudu sděluje novou adresu
svého bydliště S. 20/1678, P. 6 - Ř.
Nejvyšší správní soud posoudil podanou kasační stížnost a dospěl k závěru,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla v souladu s §102
soudního řádu správního, zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo, a tuto kasační
stížnost podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Podmínka povinného zastoupení právním zástupcem
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. je také splněna.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou. Nejvyšší správní
soud za této situace napadené usnesení městského soudu v mezích řádně uplatněného kasačního
důvodu a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v jejím tvrzení, že soud má povinnost
účastníkovi řízení doručovat na adresu jiného místa v České republice, které účastník soudu sdělí,
což vyplývá z §46 odst. 1 věta druhá o. s. ř. Stěžovatelka však městskému soudu oznámení
o nové adrese svého bydliště doručila až dne 11. 8. 2009. Od doručení tohoto oznámení soud
stěžovatelce poštu doručoval na tuto novou adresu, což stěžovatelka potvrdila i v kasační
stížnosti, kde poukázala na to, že usnesení o odmítnutí jejího podání jí bylo na její novou adresu
doručeno.
Nejvyšší správní soud tedy musí odmítnout stěžovatelčinu námitku, že městský soud,
ačkoli pro řízení disponoval upřesňujícím sdělením stěžovatelky o místu, na které žádá doručovat,
trval na účincích původního doručení. Stěžovatelka totiž městskému soudu oznámení
o svém novém bydlišti doručila teprve až dva měsíce poté, kdy jí bylo usnesení městského soudu
ze dne 20. 5. 2009, č. j. 2 Cad 60/2009 - 5, obsahující výzvu k doplnění jejího podání,
doručováno a fikce doručení ve smyslu §46 odst. 6 o. s. ř. se naplnila.
Pokud jde o další možnosti vyvrácení fikce doručení, tedy tvrzení a prokázání,
že se v rozhodné době stěžovatelka na adrese, kam jí soud doručoval, nezdržovala podle §46
odst. 5 o. s. ř., této možnosti stěžovatelka ve své kasační stížnosti nevyužila, tudíž tuto možnost
Nejvyšší správní soud nemohl posuzovat.
S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud nemohl stížní námitce
stěžovatelky vyhovět a ani nedospěl k závěru, že napadený rozsudek či řízení mu předcházející
trpí vadou, pro kterou by Nejvyšší správní soud musel zrušit napadený rozsudek ex officio (§109
odst. 2, 3 s. ř. s.), proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu
nákladů nenáleží. Žalované rovněž právo na náhradu nákladů nenáleží, neboť přiznání nákladů
řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovaná, přestože měla ve věci plný úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu