ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.184.2009:87
sp. zn. 6 Azs 83/2007 - 130
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2007, č. j. 2007/47776 - 212, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009,
č. j. 3 Cad 58/2007 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Vítu Vohánkovi, advokátovi, se sídlem
Na Zámecké 457/5, Praha 4, se přizn á vá odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností směřuje žalobce proti shora označenému rozsudku,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba ze dne 23. 7. 2007 proti rozhodnutí žalované, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, o zamítnutí
žádosti o obnovu řízení.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost,
v níž namítá, že správní orgán prvního i druhého stupně věc nesprávně posoudili, řádně
se jí nezabývali a jejich rozhodnutí pak nejsou řádně odůvodněna. Stěžovatel vyjadřuje nesouhlas
s tím, že správní orgány opakovaně zamítají jeho žádosti o přiznání dávky sociální péče,
aniž by se věcí důkladně zabývaly. Stěžovatel dále bez bližší specifikace uvádí, že mu bylo
žalovaným odepřeno právo jednat osobně před správním orgánem a vyjadřovat se ke všem
skutečnostem a právo být zastoupen advokátem. Stěžovatel rovněž namítá vady řízení
před správním orgánem, spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty, z níž správní
orgán vycházel, byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem tak,
že to mohlo ovlivnit zákonnost těchto rozhodnutí. Stěžovatel tvrdí, že mu bylo v řízení
před městským soudem odepřeno právo na veřejné projednání věci a nemohl se tak k celé
záležitosti vyjádřit. Stěžovatele zastupoval v řízení o žalobě i o kasační stížnosti soudem
ustanovený advokát, kterého si stěžovatel sám zvolil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti ve světle formálních
náležitostí na ni kladených soudním řádem správním. Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla
podána včas osobou k tomu oprávněnou, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené
rozhodnutí vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel je rovněž pro řízení o kasační stížnosti řádně zastoupen ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
a uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy
přípustná.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, z da se v posuzovaném případě nenaplnily
podmínky pro přerušení řízení. Podle §48 odst. 2 písm. f) s. ř. s. může předseda senátu řízení
usnesením přerušit, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv
na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá. Čtvrtý senát Nejvyššího
správního soudu v jiné věci stěžovatele usnesením ze dne 8. 10. 2009, č. j. 4 Ads 93/2009 - 199,
podle §17 s. ř. s. předložil rozšířenému senátu spornou právní otázku, a to zda je účastník,
který nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, způsobilý samostatně činit úkony
v řízení ve správním soudnictví, nebo zda takový účastník nemá procesní způsobilost a musí být
zastoupen opatrovníkem. Rozšířený senát o této otázce doposud nerozhodl. Šestý senát
Nejvyššího správního soudu pak v jiné věci stěžovatele usnesením č. j. 6 Ads 145/2009 - 242
ze dne 8. 12. 2009 přerušil řízení do rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
o výše citované právní otázce předložené čtvrtým senátem Nejvy ššího správního soudu. V nyní
posuzovaném případě dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že přerušení tohoto řízení není
nezbytné, neboť je posuzována procesní otázka, spočívající v tom, zda nastaly podmínky
k obnově řízení. Nejvyšší správní soud je rovněž přesvědčen, že procesní práva stěžovatele jsou
dostatečně chráněna tím, že byl stěžovateli soudem ustanoven zástupce - advokát,
který jej zastupoval v řízení o správní žalobě a zastupuje i v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud při zvažování, zda pokračovat v řízení či jej přerušit, neopomněl ani zásadu
hospodárnosti a právo stěžovatele na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. S přihlédnutím
ke všem zvažovaným okolnostem Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v této věci
nevyvstává otázka procesní způsobilosti stěžovatele s takovou naléhavostí jako ve věci vedené
pod sp. zn. 4 Ads 93/2009 a pod s p. zn. 6 Ads 145/2009 a přistoupil k meritornímu posouzení
podané kasační stížnosti.
Podle §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, „řízení před správním orgánem
ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže
a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době
původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit,
anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo
b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného
v řízení, které má být obnoveno,
a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky,
jež byla předmětem rozhodování“.
Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že stěžovat el věcně napadá původní správní
rozhodnutí ve věci jeho sociálních dávek, které však již bylo soudně přezkoumáno. Stěžovatel
pak ani ve své žalobě, ani ve své kasační stížnosti netvrdí nové skutečnosti ani nepředkládá
důkazy, které v původním správním řízení nebyly uplatněny. Stěžovatel rovněž netvrdí, že by byla
obnova správního řízení odůvodněna zrušením či změnou podkladového rozhodnutí. Stěžovatel
tedy ve správním ani v soudním řízení netvrdil a nedokázal naplnění podmínek obnovy řízení.
Nejvyšší správní soud tedy nemůže než potvrdit závěry napadeného správního i soudního
rozhodnutí spočívající v tom, že nenastaly podmínky pro obnovu řízení před správním orgánem
podle §100 odst. 1 správního řádu. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. tedy
není naplněn.
Nejvyšší správní soud se pak zabýval i námitkou stěžovatele, že mu bylo v řízení
před městským soudem odepřeno právo na veřejné projednání věci a nemohl se tak k celé
záležitosti vyjádřit. Městský soud v posuzované věci nařídil jednání a stěžovatele řádně k jednání
předvolal. Stěžovatel požádal o odročení jednání a v žádosti odkázal na §39 odst. 1, §64, §103
a §83 s. ř. s., avšak neuvedl žádný věcný důvod, proč o odročení jednání žádá. Právní zástupce
stěžovatele se k žádosti o odročení připojil, aniž by tuto žádost jakkoli upřesnil. Městský soud
se rozhodl ve věci jednat za nepřítomnosti stěžovatele s odkazem na §49 odst. 3 s. ř. s.,
podle nějž neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou -li
důvody pro odročení podle §50 s. ř. s. Městský soud neshledal žádné důvody pro odročení
jednání, a proto jednal v nepřítomnosti stěžovatele, avšak za účasti jeho právního zástupce
a zástupce žalovaného. Nejvyšší správní soud neshledal v popsaném postupu městského soudu
žádných vad, proto není kasační stížnost důvodná ani dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že podaná kasační
stížnost není důvodná, a proto mu nezbylo než kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud dále rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
o nákladech řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů však nenáleží ani žalovanému, ačkoliv měl
ve věci plný úspěch, neboť přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech pomoci
v hmotné nouzi je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 3 Cad 58/2007 - 26 ze dne
10. 6. 2008 ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Vít Vohánka , se sídlem
Na Zámecké 457/5, Praha 4. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s.
odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání písemného podání soudu týkajícího se
věci samé podle §11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném
k datu provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle §7 bod 2.
ve spojení s §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč. Dále náleží ustanovenému
zástupci stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci na odměně
za zastupování a náhradě hotových výdajů 800 Kč. P rotože je ustanovený zástupce plátcem daně
z přidané hodnoty, náleží mu rovněž podle §35 odst. 8 s. ř. s. částka, kterou je z přiznané
odměny na této dani povinen odvést. Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží 960 Kč.
Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu