ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.21.2010:52
sp. zn. 6 Ads 21/2010 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
proti rozhodnutí žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 12. 10. 2009, č. j. 73 Cad 9/2009 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Františku Drlíkovi, advokátovi, se sídlem
nám. Míru 9, Šumperk, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností brojí žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 12. 10. 2009, č. j. 73 Cad 9/2009 - 6, kterým byl odmítnut jeho návrh ze dne 20. 7. 2009
směřující proti rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání paní A. M. proti lékařskému
posudku o ukončení její dočasné pracovní neschopnosti.
Krajský soud v Ostravě návrh žalobce odmítl, protože žalobce nebyl k podání žaloby
aktivně legitimován, neboť nebyl a ani nemohl být účastníkem řízení o přezkoumání lékařského
posudku. Účastníkem řízení o přezkoumání lékařského posudku totiž podle zákona
č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je zdravotnické zařízení, které rozhodnutí vydalo,
a osoba, jejíž zdravotní stav je posuzován. Aktivní legitimaci k podání návrhu na přezkoumání
rozhodnutí má tedy pouze osoba, jejíž zdravotní stav byl posuzován, nikoli jiná osoba. Žalobce
rovněž nebyl ani zástupcem účastnice řízení A. M.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost,
v níž namítá, že je účastníkem řízení a že mu bylo odepřeno právo jednat a předkládat ve věci
důkazy. Stěžovatel uvádí, že byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 3, 4 a 10 Ústavy a čl. 1,
čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil a uvedl, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení
a že žalovaný trvá na svém rozhodnutí ze dne 20. 7. 2009.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti ve světle formálních
náležitostí na ni kladených soudním řádem správním. Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla
podána včas osobou k tomu oprávněnou, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené
rozhodnutí vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel je rovněž pro řízení o kasační stížnosti řádně zastoupen ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
a uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti je sice uvedeno,
že stěžovatel uplatňuje důvody i podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s., avšak v případě
kasační stížnosti proti odmítavému usnesení krajského soudu je přípustný pouze důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy pro kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. přípustná.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda se v posuzovaném případě nenaplnily
podmínky pro přerušení řízení. Podle §48 odst. 2 písm. f) s. ř. s. může předseda senátu řízení
usnesením přerušit, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv
na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá. Čtvrtý senát Nejvyššího
správního soudu v jiné věci stěžovatele usnesením ze dne 8. 10. 2009, č. j. 4 Ads 93/2009 - 199,
podle §17 s. ř. s. předložil rozšířenému senátu spornou právní otázku, a to zda je účastník,
který nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, způsobilý samostatně činit úkony
v řízení ve správním soudnictví, nebo zda takový účastník nemá procesní způsobilost a musí být
zastoupen opatrovníkem. Rozšířený senát o této otázce doposud nerozhodl. Šestý senát
Nejvyššího správního soudu pak v jiné věci stěžovatele usnesením č. j. 6 Ads 145/2009 - 242
ze dne 8. 12. 2009 přerušil řízení do rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
o výše citované právní otázce předložené čtvrtým senátem Nejvyššího správního soudu.
V nyní posuzovaném případě dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že přerušení tohoto řízení
není nezbytné, neboť je posuzována procesní otázka, spočívající v tom, zda je stěžovatel aktivně
legitimován k podání návrhu na ochranu proti nečinnosti ve věci obnovy řízení, jehož nebyl
účastníkem. Nejvyšší správní soud je rovněž přesvědčen, že procesní práva stěžovatele jsou
dostatečně chráněna tím, že byl stěžovateli soudem ustanoven zástupce - advokát,
který jej zastupuje v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud při zvažování,
zda pokračovat v řízení či jej přerušit, neopomněl ani zásadu hospodárnosti a právo stěžovatele
na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. S přihlédnutím ke všem zvažovaným okolnostem
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v této věci nevyvstává otázka procesní
způsobilosti stěžovatele s takovou naléhavostí jako ve věci vedené pod sp. zn. 4 Ads 93/2009
a pod sp. zn. 6 Ads 145/2009 a přistoupil k meritornímu posouzení podané kasační stížnosti.
Podle §59 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění
(tedy ve znění platném i k vydání sporného posudku, tedy k 24. 7. 2009) rozhoduje o ukončování
dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař. Na postup při nesouhlasu pojištěnce
s rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti se použije §77 a §77a zákona
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění (ve znění platném i k vydání sporného
posudku, tedy k 24. 7. 2009). Podle §77 odst. 2 zákona o péči o zdraví lidu má-li pacient,
k jehož zdravotnímu stavu byl lékařský posudek vydán, nebo osoby, pro které v souvislosti
s vydáním tohoto posudku vyplývají povinnosti, za to, že lékařský posudek je nesprávný, mohou
podat návrh na přezkoumání lékařského posudku vedoucímu zdravotnického zařízení,
a to prostřednictvím lékaře nebo klinického psychologa, který posudek vypracoval. Podle §77
odst. 5 téhož zákona pokud vedoucí zdravotnického zařízení nebo lékař nebo klinický psycholog
návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví, postoupí návrh jako odvolání do 30 dnů
od jeho doručení, správnímu úřadu, který vydal rozhodnutí o registraci tohoto zdravotnického
zařízení nebo je zřizovatelem tohoto zdravotnického zařízení. Podle §77a správní úřad,
kterému bylo podle §77 odst. 5 postoupeno odvolání proti lékařskému posudku,
o tomto odvolání rozhodne. Podle §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se řízení
před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci obnoví na žádost
účastníka, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené podmínky.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním závěrem krajského soudu spočívajícím
v tom, že účastníkem řízení o přezkoumání lékařského posudku podle zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, a zákona č. 20/1966, o péči o zdraví lidu, jsou zdravotnické zařízení,
které rozhodnutí vydalo, a osoba, jejíž zdravotní stav je posuzován. Aktivní legitimaci k podání
návrhu na přezkoumání rozhodnutí má tedy pouze osoba, jejíž zdravotní stav byl posuzován,
nebo osoby, pro které v souvislosti s vydáním tohoto posudku vyplývají povinnosti (zpravidla
zaměstnavatel). Stěžovatel není aktivně legitimován, tedy oprávněn, podat návrh na přezkoumání
rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti jiné osoby.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že dle jeho konstantní judikatury (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2004, č. j. 2 As 16/2004 - 44, publikovaný
pod č. 812/2006 Sb. NSS) i dle právní úpravy je rozhodnutí lékaře o ukončení dočasné pracovní
neschopnosti vyloučeno ze soudního přezkumu, a to podle §70 písm. d) s. ř. s. a podle §158
písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
Nejvyšší správní soud tedy z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že podaná kasační
stížnost není důvodná, a proto mu nezbylo než kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud dále rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
o nákladech řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů však nenáleží ani žalovanému, ačkoliv měl
ve věci plný úspěch, neboť přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech nemocenského
pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2009,
č. j. 73 Cad 10/2009 - 21, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce Mgr. František Drlík,
advokát, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8
s. ř. s. odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání písemného podání soudu
týkajícího se věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle
§7 bod 2. ve spojení s §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokát ního tarifu 500 Kč. Dále náleží
ustanovenému zástupci stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13
odst. 3 advokátního tarifu. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci
na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 800 Kč. Protože je ustanovený zástupce
plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž podle §35 odst. 8 s. ř. s. částka,
kterou je z přiznané odměny na této dani povinen odvést. Celkem tedy ustanovenému zástupci
dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu náleží 960 Kč. Ustanovený zástupce ve svém
vyjádření ze dne 8. 3. 2010 požadoval odměnu v celkové výši 5760 Kč, a to za dva úkony
podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu, tedy za dva úkony po 2100 Kč, dvakrát režijní
paušál po 300 Kč a DPH ve výši 20 %. Dva úkony právní služby spatřuje ustanovený zástupce
v převzetí věci a doplnění kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však právnímu zástupci přiznal
odměnu pouze za jeden úkon právní služby spočívající ve vypracování podání ve věci samé podle
§11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že podle §11 odst. 1 písm. b) cit. vyhlášky
mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení,
je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Na rozdíl od §11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky,
kdy na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb náleží odměna již za samotné převzetí
a přípravu zastoupení, ustanovení §11 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky vyžaduje první poradu
s klientem. Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele netvrdil ani nedoložil, že by uskutečnil
poradu s klientem, Nejvyšší správní soud úkony zástupcem stěžovatele deklarované posoudil jako
jeden úkon právní služby a za něj přiznal odměnu. Tarifní hodnota činí ve věcech nemocenského
pojištění 1000 Kč (§9 odst. 2 citované vyhlášky), této tarifní hodnotě odpovídá sazba
mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 500 Kč. Proto nemohl Nejvyšší správní soud
přiznat zástupci odměnu v jím požadované výši. Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou
lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu