ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.27.2010:54
sp. zn. 6 Ads 27/2010 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: M. Š.,
zastoupeného JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem, se sídlem Plzeňská 1700/9, Děčín,
proti žalované: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Strojnická 27, Praha 7,
proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2004, č. 62/2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. 6 Ca 78/2009 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. 9. 2009, č. j. 6 Ca 78/2009 - 27, o odmítnutí jeho žaloby proti rozhodnutí žalované o jeho
propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie ČR.
Městský soud žalobu odmítl, protože žaloba směřuje proti rozhodnutí ředitele Policie ČR,
útvaru rychlého nasazení, ve věcech služebního poměru ze dne 14. 6. 2004, č. 62/2004,
tedy proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, proti kterému nebylo podáno odvolání.
Městský soud odkázal na §5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“),
podle nějž se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání
řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Zákon č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění platném k datu napadeného rozhodnutí,
připouštěl opravný prostředek, který žalobce nevyčerpal, a proto městský soud s odkazem na §68
psím. a) s. ř. s. posoudil žalobu jako nepřípustnou a podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ji odmítl.
Ve své kasační stížnosti se žalobce dovolává kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm.
a) a e) s. ř. s. a uvádí, že byl propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, kdy byl
v pracovní neschopnosti a zotavoval se z následků služebního úrazu. Odvolání proti napadenému
správnímu rozhodnutí nemohl podat, protože jeho pracovní neschopnost byla ukončena až dne
16. 3. 2005. Stěžovatel poukázal na to, že měl několik služebních úrazů - ten nejzávažnější v roce
1999, kdy utrpěl tříštivou zlomeninu dvou hrudních obratlů a komplikované poranění nohy.
Stěžovatel dále poukazuje na to, že po úraze v březnu 2004 trpěl intenzivními bolestmi páteře
a hlavy, musel užívat tišící prostředky a nebyl schopen koncentrace a písemného projevu,
proto odvolání ve stanovené lhůtě nemohl podat. Stěžovatel zdůraznil, že bylo porušeno jeho
hmotné právo, pokud s ním žalovaná ukončila služební poměr v ochranné době, kdy se léčil
z následků služebního úrazu. Toto hrubé porušení zákona je hlavní a prvotní, zatímco procesní
skutečnost, že se nebránil podáním opravného prostředku, je třeba považovat za druhotné
a irelevantní.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že napadené správní rozhodnutí bylo
stěžovateli doručeno dne 29. 6. 2004. Stěžovatel odvolání proti tomuto rozhodnutí nepodal
a nevyčerpal řádný opravný prostředek. Vyčerpání řádných opravných prostředků je podmínkou
domáhat se práv žalobou proti rozhodnutí správního orgánu u správního soudu.
Nejvyšší správní soud posoudil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje námitku
z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Jelikož se jedná o kasační stížnost, která směřuje
proti rozhodnutí městského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, odkazuje Nejvyšší správní soud
na svou konstantní judikaturu, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publikovaný pod č. Sb. NSS 625/2005, dostupný i na www.nssoud.cz,
kde bylo konstatováno, že „v takovém případě však z povahy věci pro stěžovatele přicházejí v úvahu pouze
kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu.“ Nejvyšší správní soud bude tedy přezkoumávat napadené rozhodnutí městského soudu
pouze ohledně kasačního důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní
soud pro tento důvod shledává kasační stížnost přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněného kasačního důvodu podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel sám potvrdil, že mu bylo doručeno
rozhodnutí ředitele Policie ČR, útvaru rychlého nasazení, ve věcech služebního poměru
ze dne 14. 6. 2004, č. 62/2004, a že si proti tomuto rozhodnutí nepodal odvolání. Proti tomuto
rozhodnutí se stěžovatel bránil podáním žaloby k soudu v srpnu 2008. Stěžovatel sice tvrdil,
že v době, kdy mu bylo doručeno napadené správní rozhodnutí, byl v pracovní neschopnosti,
avšak soudu předložil pouze doklad o tom, že měl dne 4. 8. 1999 úraz. Stěžovatel tedy
svá tvrzení, o něž se ve své kasační stížnosti a žalobě opírá, nijak nedoložil.
Nejvyšší správní soud při posuzování stížnostních námitek vyšel z právní úpravy, platné
v době vydání napadeného správního rozhodnutí. Podle §132 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění platném k datu napadeného rozhodnutí,
může proti rozhodnutí služebního funkcionáře účastník řízení podat odvolání do 15 dnů.
Podle §132 odst. 5 téhož zákona může služební funkcionář příslušný k rozhodnutí o odvolání,
tedy odvolací orgán, prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů
a účastník řízení o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá
odvolání.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že stěžovatel podal
správní žalobu proti rozhodnutí orgánu prvního stupně, což soudní řád správní neumožňuje.
Jak již ve svém rozhodnutí konstatoval městský soud podle §5 s. ř. s. se lze ve správním
soudnictví domáhat ochrany práv jen po vyčerpání řádných opravných prostředků, které v tomto
případě zvláštní zákon upravuje. Podle §68 písm. a) s. ř. s. je správní žaloba nepřípustná,
pokud žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li
je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno
k opravnému prostředku jiného. Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne
návrh, jestliže je podle soudního řádu správního nepřípustný. Městský soud tedy v posuzovaném
případě nemohl postupovat jinak, než shledat žalobu stěžovatele nepřípustnou a z toho důvodu jí
odmítnout.
Nejvyšší správní soud tedy závěrem konstatuje, že napadené usnesení městského soudu je
zákonné a námitky stěžovatele nejsou důvodné. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). V případě žalovaného, který byl procesně
úspěšným účastníkem, nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady
řízení vznikly a Nejvyšší správní soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu