ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.29.2010:52
sp. zn. 6 Ads 29/2010 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: I. W.,
zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, č. j. 43 Cad 88/2009 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Ireně Slavíkové, advokátce, se sídlem
Wenzigova 5, Praha 2, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne
23. 11. 2009, č. j. 43 Cad 88/2009 - 16, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 18. 3. 2009, č. X, jímž žalovaná zamítla stěžovateli žádost o částečný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek podle §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení v Kladně ze dne 25. 2. 2009 není žalobce částečně invalidní a jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o 20 %.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že jeho zdravotní stav se zhoršuje, zejména má
potíže s dýchacími cestami a pohybovým ústrojím, má velké bolesti a musí užívat léky. Měl by
chodit každý měsíc na spirometrii, což mu ve výkonu trestu není umožněno. Měl se podrobit
operaci pravé plíce, která se však neuskutečnila, protože byl přesouván mezi věznicemi. Dále
namítl, že lékařská dokumentace, z níž vycházela Posudková komise Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), není úplná, protože v ní chybí zpráva o jeho zdravotním
stavu z plicního oddělení Nemocnice Na Homolce, kde se měl podrobit operaci. Neúplnost
zdravotnické dokumentace, ze které vycházela rovněž žalovaná, tak mohla PK MPSV vést
k nesprávnému posouzení otázky poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti a toho,
zda splňuje podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu. Žalobce přitom sám
subjektivně pociťuje svůj stav jako neustále se zhoršující, přičemž posudky lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Kladně a PK MPSV jsou jednostranné, protože z povahy věci plyne,
že posudek PK MPSV byl vydán orgánem nadřízeným lékaři, který posuzoval jeho zdravotní
stav. Není tak zajištěna plná nezávislost posuzování zdravotního stavu stěžovatele a řízení
před krajským soudem nebylo doplněno o nezávislý posudek soudního znalce z oboru
posudkového lékařství, čímž došlo k porušení práva rovnosti stran a zásady proporcionality.
Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti s tím, že rozsudek krajského soudu je
správný.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované ze dne 18. 3. 2009 žalobou, v níž nesouhlasil s rozhodnutím žalované z důvodu
nesprávného posouzení svého zdravotního stavu.
Z obsahu soudního spisu a připojeného správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil,
že žalobce žádal o přiznání částečného invalidního důchodu opakovaně; k jeho první žádosti
ze dne 15. 5. 2002 označil posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně dne
16. 10. 2002 jako rozhodující postižení stěžovatele chronickou recidivující lumbalgii při nálezu
degenerativního změn na bederní páteři, změny dle rtg byly prokázány též na krčním úseku
páteře. Dle CT vyšetření nebyla prokázána výrazná diskopatie, nebylo indikováno chirurgické
řešení. Dlouhodobě nepříznivý stav žalobce byl posouzen jako stav odpovídající postižení
uvedenému v kapitole XV. oddílu F, položce 2 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995“), tj. 25 %.
Stupeň zdravotního postižení nebyl ve smyslu §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zvýšen. Poté
stěžovatel opětovně žádost o částečný invalidní důchod podal dne 5. 12. 2007, podle posudku
ze dne 7. 2. 2008 se posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami s výše
uvedeným závěrem při předchozím projednání žádosti stěžovatele ztotožnil. Jednání v nyní
posuzované věci k žádosti žalobce ze dne 8. 10. 2008 proběhlo před Okresní správou sociálního
zabezpečení v Kladně ve dnech 3. 12. 2008 a 25. 2. 2009. Stěžovatel byl posuzován k profesi
pomocný dělník a podle posudkového lékaře bylo posudkově významné plicní onemocnění
stěžovatele, které spočívalo v lehké ventilační poruše při nemoci plic, přičemž zatím není nutné
operační řešení. Ve vztahu k vertebrogennímu postižení stěžovatele posudkový lékař na toto
postižení své hodnocení nenavýšil, protože neurologický nález je nevelký, bez radikulace.
Podle posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídal postižení uvedenému v kapitole VIII, oddílu B,
položce 5 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., tj. 20 %. Míra poklesu schopnosti
samostatné výdělečné činnosti ve smyslu ust. §6 odst. 4 a 5 téže vyhlášky nebyla změněna.
Vzhledem k shora uvedenému dospěl lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně
k závěru, že stěžovatel není plně invalidní podle ust. §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
není ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 a 2 téhož zákona a v posuzovaném případě nejde
ani o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., které umožňuje
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, nejde ani o zdravotní
postižení, jež odpovídá příloze č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. značně ztěžující obecné životní
podmínky. Krajský soud si vyžádal v rámci předmětného soudního řízení odborný posudek
od PK MPSV. PK MPSV nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujala posudkový závěr o částečné invaliditě žalobce
ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Členem PK MPSV byl odborný lékař - internista, posudek
byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele na základě předložené
lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 27. 5. 2009. Žalobce byl jednání
komise přítomen, byl při jednání vyšetřen a rovněž byl ústně seznámen s posudkovým závěrem.
Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici a z jakých
nálezů vycházela. PK MPSV na základě zdravotnické dokumentace, k jejíž úplnosti nevznesl
stěžovatel v průběhu posouzení pochybnosti, konstatovala vyšetření pneumologického konsilia
po kompletním vyšetření žalobce v červenci 2008, kdy bylo doporučeno operační řešení
s možným odkladem pro neakutní stav, které nebylo realizováno a následně ani indikováno.
PK MPSV dále uvedla diagnostický souhrn, z něhož výslovně určila k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované (18. 3. 2009) rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele, a to lehkou formu plicního onemocnění s lehkou obstrukční ventilační
poruchou s lehkou plicní hyperinflací a redukcí difusní plicní kapacity dle spirometrie.
Toto postižení PK MPSV hodnotila pro určení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle kapitoly VIII., odd. B, pol. 5, písm. a) vyhlášky č. 284/1995 Sb. V rámci této
položky se PK MPSV přiklonila k horní hranici použitelného procentního rozmezí (10 - 20 %).
Horní hranice byla podle PK MPSV volena s ohledem na přidružené choroby (vertebrogenní
potíže žalobce na podkladě degenerativních změn lehčího charakteru a přiměřené věku,
kdy nebyla shledána přítomnost kořenového či svalového dráždění, nebyly zjištěny parézy,
svalové atrofie ani sfinkterové potíže, vředová choroba žaludku a duodena byly v klidu,
hypertenzní choroba byla bez terapie), které však samy o sobě neměly podstatný vliv na pokles
pracovního potenciálu. PK MPSV nehodnotila určení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti podle kapitoly VIII., odd. B, pol. 5, písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. a výše,
protože pro takovéto hodnocení nebylo dáno medicínské opodstatnění, nesvědčily pro to
lékařské nálezy a ani vyšetření při jednání komise. K uplatnění §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. již nebyl nalezen další posudkový důvod. S ohledem na to PK MPSV dospěla k závěru,
že k datu vydání napadeného rozhodnutí stěžovatel nebyl plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění, nebyl ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 zákona
o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo o schopnost vykonávat
pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek
a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovateli značně neztěžoval obecné životní podmínky.
Krajský soud v svém rozsudku zdůraznil, že v projednávané věci jde o přiznání
částečného invalidního důchodu podmíněné poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti
nejméně o 33 %, rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení
zdravotního stavu stěžovatele. Pokud jde o posudek PK MPSV, krajský soud shledal, že byl
podán komisí v řádném složení, opíral se o zdravotnickou dokumentaci stěžovatele a odborným
členem posudkové komise byl lékař - odborný internista, tedy odborník v oboru, do něhož je
zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení stěžovatele. V otázce rozhodujícího zdravotního
postižení stěžovatele komise dospěla k závěru shodnému se závěrem posudku posudkového
lékaře okresní správy sociálního zabezpečení při projednání jeho v pořadí třetí žádosti o částečný
invalidní důchod, tj. že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele byla lehčí forma chronické obstrukční
plicní choroby, stejný závěr PK MPSV vyslovila i pokud šlo o funkční dopady tohoto postižení.
Stěžovatel v řízení před krajským soudem neuvedl žádné konkrétní pochybnosti vztahující
se ke skutkovému a právnímu posouzení, jak je PK MPSV provedla. Krajský soud tak shledal
přesvědčivým, pokud PK MPSV hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitola VIII., odd. B, pol. 5, písm. b),
a proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 29. 12. 2009, kasační stížnost byla podána dne
5. 1. 2010.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že užití posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí porušuje principy nestranného procesu,
rovnosti stran a proporcionality, jak lze z jeho formulace dovodit, pak musí Nejvyšší správní soud
konstatovat, že takovouto námitku neuplatnil v žádné fázi řízení před krajským soudem,
ač tak nesporně učinit mohl; takto uplatněná námitka je pak podle §104 odst. 4 in fine s. ř. s.
námitkou nepřípustnou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010,
č. j. 6 Ads 186/2009 - 53, dostupný na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud však považuje
stěžovatelem další uplatněné důvody podle obsahu za důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s., a pro tyto důvody shledává kasační stížnost přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o stěžovatelovy námitky vůči rozsudku krajského soudu, je třeba vyjít z toho,
že ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání částečného invalidního důchodu z toho
důvodu, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v jeho případě nedosahuje
zákonem požadovaných 33 %. Částečný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je
důchodem podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí
soudu se opírá především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně
zákonem (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)
svěřeno Ministerstvu práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Tyto posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, ale také k posouzení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné
invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz
podle zásad upravených v §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), se zřetelem k ustanovení §64 s. ř. s. Přitom však takový posudek, který zcela splňuje
požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek
úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových komisí spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi,
které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný dlouhodobým
nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité
odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá
a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné či částečné)
závisí především (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010,
č. j. 6 Ads 138/2009 - 73, dostupný na www.nssoud.cz). Skutečnost, že posudková komise je
orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích
závěrů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35,
publikován ve Sb. NSS 33/2003).
V posuzované věci z posudku PK MPSV vyplývá, že při svém hodnocení zdravotního
stavu stěžovatele vzala na vědomí veškeré rozhodující skutečnosti o stěžovatelově zdravotním
stavu vycházející z lékařské dokumentace. Ta se skládala z lékařských nálezů Okresní správy
sociálního zabezpečení v Kladně a Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami,
z kompletní zdravotnické dokumentace vězeňského lékaře, zdravotní dokumentace a propouštěcí
zprávy Nemocnice - Vazební věznice Praha - Pankrác a rovněž ze stěžovatelem doložených
lékařských nálezů.
Co se týče úplnosti a celistvosti posudku PK MPSV jako důkazu nemohla tak krajskému
soudu vzniknout pochybnost o objektivnosti zjištěného skutkového stavu a nebylo důvodu,
aby krajský soud nechal vypracovat další posudek od nezávislého soudního znalce, což ostatně
ani stěžovatel v řízení před krajským soudem nenavrhoval. Za této situace nemůže Nejvyšší
správní soud přisvědčit argumentu stěžovatele, že neprovedením „nezávislého“ posudku
soudního znalce z oboru posudkového lékařství došlo k porušení práva rovnosti procesních stran
a zásady proporcionality.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu se PK MPSV řádně vypořádala s tím, proč
stěžovatel není ani částečně invalidní. Podrobně popsala, že rozhodující příčinou poklesu
žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované byla lehčí forma chronické obstrukční plicní choroby a další onemocnění žalobce nemají
posudkový význam.
Také krajský soud v odůvodnění svého rozsudku stěžovateli vysvětlil, že PK MPSV
náležitě zdůvodnila, jak byl stěžovatelův zdravotní stav hodnocen a na základě čeho nebyl
stěžovatel shledán ani částečně invalidním.
Ke kasační námitce stěžovatele, směřující k úplnosti zdravotní dokumentace (údajně
nebylo přihlédnuto ke zprávě Nemocnice Na Homolce o zdravotním stavu stěžovatele) Nejvyšší
správní soud uvádí, že posudek PK MPSV byl použit jako důkaz v soudním řízení a splňoval
podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, neboť v úvodu posudku PK MPSV
vyjmenovává, z jakých podkladů dovodila posudkový závěr. Z posudku nevyplývá,
že by posudková komise cokoli z lékařské dokumentace, kterou měla k dispozici, při hodnocení
nevzala na vědomí nebo záměrně opomenula, a to i s přihlédnutím k faktu, že nemá povinnost
v posudku výslovně zmínit každý podkladový lékařský nález a vypořádat se s ním
při svém hodnocení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2010,
č. j. 6 Ads 159/2009 - 61, dostupný na www.nssoud.cz). Stěžovatel přitom námitky ohledně
neúplnosti podkladové zdravotní dokumentace nevznesl, přestože byl přítomen jednání
posudkové komise, tento posudek mu byl také dne 3. 6. 2009 doručen a měl tak možnost
se k němu opětovně vyjádřit. K tomu je vhodné dodat, že je sice právem stěžovatele dokládat
další relevantní lékařské zprávy, ale není povinností posudkových komisí zjišťovat vyčerpávajícím
způsobem, zda je podkladová dokumentace úplná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 2. 2010, č. j. 6 Ads 159/2009 - 61, dostupný na www.nssoud.cz). V neposlední řadě je
třeba poukázat na to, že kasační námitka žalobce se podle svého obsahu vztahuje k nutnosti
operačního řešení jeho zdravotního stavu, které však bylo také předmětem vyšetření
pneumologického konsilia po kompletním vyšetření žalobce v červenci 2008, kdy bylo
doporučeno operační řešení s možným odkladem termínu pro neakutní stav (konkrétně
po návratu z dovolené v srpnu 2008) s tím, že operační řešení nebylo realizováno a následně
nebylo ani indikováno. Stěžovatel také nijak nespecifikoval, jaký vliv by uváděná zpráva mohla
v kontextu ostatních podkladů na posudek mít.
Krajský soud proto nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí z posudku
PK MPSV; tato komise totiž ve svém posudku nepominula žádné z potíží udávaných
stěžovatelem, resp. potíže, o nichž byly doklady ve zdravotnické dokumentaci. Stěžovatel
ani v žalobě a ani v dalším řízení před krajským soudem (např. u jednání PK MPSV,
jehož se zúčastnil) netvrdil nedostatečnost podkladů (neúplnost zdravotnické dokumentace),
z níž žalovaná při posouzení jeho žádosti vycházela. S ohledem na to, že se konečné závěry
jak posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně, z něhož vycházela žalovaná,
tak posudku PK MPSV, z něhož vycházel krajský soud, ohledně naplnění podmínek invalidity
shodovaly, neměl krajský soud důvod napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. O obsahu
posudku PK MPSV nemohla s ohledem na absenci výhrad vůči jeho úplnosti vzniknout
ani pochybnost, která by odůvodňovala přibrání znalce v oboru posudkového lékařství.
Za této situace proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud
v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě tento rozsudek zrušit
a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010,
č. j. 43 Cad 88/2009 - 33, ustanovena pro řízení o kasační stížnosti zástupkyně JUDr. Irena
Slavíková, advokátka. Té Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za dva
úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení včetně první porady s klientem a v sepsání
písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše
odměny za jeden úkon právní služby činí podle §7 bod 2. ve spojení s ustanovením §9 odst. 2
a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč, za dva úkony tedy 1000 Kč. Dále náleží ustanovené
zástupkyni stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení §13
odst. 3 advokátního tarifu, tj. za dva úkony 600 Kč. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovenému zástupci na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 1600 Kč.
Protože je ustanovená zástupkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí rovněž podle §35
odst. 8 s. ř. s. částka, kterou je z přiznané odměny na této dani povinna odvést. Celkem tedy
ustanovené zástupkyni náleží 1920 Kč. Pro zaplacení odměny stanovil soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu