ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.35.2010:170
sp. zn. 6 Ads 35/2010 - 170
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: V K.,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví,
se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2006,
č. j. MHMP 83815/2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 16. 2. 2010, č. j. 2 Cad 144/2008 - 150,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla kasační stížností shora označený rozsudek
Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jako správní orgán druhého stupně zamítl stěžovatelčino
odvolání a potvrdil správní rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 25. 1. 2006,
č. j. ODP/NEZ/159/2006/FOL. Posledně jmenovaným rozhodnutím byla žalobkyni zvýšena
s účinností od 1. 1. 2006 opakovaná dávka sociální péče podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální
potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek byl
stěžovatelce doručován do vlastních rukou (obálka vzor I.) prostřednictvím České pošty
na adresu M. 3232/5, P. 4. Z doručenky je patrno, že dne 19. 2. 2010 nebyla stěžovatelka
zastižena na uvedené adrese, proto jí byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky; stěžovatelka si
zásilku na poště nevyzvedla v úložní době, proto jí byla dne 2. 3. 2010 vložena do domovní nebo
jiné jí užívané schránky. Kasační stížnost podala stěžovatelka osobně na podatelně městského
soudu dne 16. 3. 2010.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), nicméně kasační stížnost nepodala včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být totiž kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, přičemž zmeškání lhůty nelze
prominout.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo před áno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Při doručování v soudním řízení správním se obdobně použijí předpisy platné
pro doručování v občanském soudním řízení (§42 odst. 5 s. ř. s.).
Podle §49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)
nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným
způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle odst. 4 cit. ustanovení nevyzvedne- li
si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje
se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou; doručující orgán po marném uplynutí
této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.
Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka nebyla dne 19. 2. 2010 pracovnicí České pošty zastižena
na adrese, na níž jí byl rozsudek doručován, byla jí proto zanechána výzva k vyzvednutí zásilky;
dne 2. 3. 2010 jí byla zásilka vhozena do domovní nebo jiné schránky.
Lhůta deseti dnů stanovená §49 odst. 4 o. s. ř. (ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.) počala
běžet dne 20. 2. 2010 a skončila v pondělí 1. 3. 2010; tento den se ve smyslu cit. ust. považuje
za den doručení rozsudku. Nejvyšší správní soud nemá pochybnost o účinnosti doručení
tzv. fikcí (§49 odst. 4 o. s. ř.); adresu, na niž městský soud rozsudek doručoval (M. 3232/5, P. 4),
je nutno považovat za adresu pro doručování ve smyslu §46a odst. 2 o. s. ř. Stěžovatelka tuto
adresu uvedla jako adresu svého bydliště (označeno „bytem“) na žalobě ze dne 22. 6. 2006;
v dalších podáních soudu neuváděla žádnou adresu (shora uvedenou či jinou) - viz např. podání
z 17. 7. 2007 (č. l. 69), z 15. 11. 2007 (č. l. 80), z 24. 12. 2007 (č. l. 90), z 1. 10. 2009 (č. l. 137). Na
tuto adresu jí soudy (městský soud i Nejvyšší správní soud) v průběhu řízení bez obtíží
doručovaly písemnosti (některé z nich i dle informací v doručenkách stěžovatelka osobně
převzala - např. 31. 12. 2008, č. l. 133). Městský soud tak neměl žádného důvodu pochybovat, že
by stěžovatelka uvedenou adresu nepovažovala za svou adresu pro doručování (ačkoliv se již
nejedná o místo jejího trvalého pobytu - k tomu dále); ostatně stěžovatelce se rozsudek
městského soudu jednoznačně dostal do dispozice, neboť jej napadla kasační stížností (tu
datovala 12. 3. 2010).
Den 1. 3. 2010 (pondělí; den doručení rozsudku) určil počátek běhu lhůty k podání
kasační stížnosti; lhůta stanovená v §105 odst. 2 s. ř. s. skončila v pondělí 15. 3. 2010.
Stěžovatelka kasační stížnost datovala dne 12. 3. 2010 (tj. ještě ve lhůtě pro podání kasační
stížnosti), avšak soudu ji osobně doručila až dne 16. 3. 2010, kasační stížnost tedy byla podaná
až po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku městského soudu odmítl
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat
důvodností kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává následující: stěžovatelka v nyní projednávané
kasační stížnosti uvedla adresu (označeno „bytem“) P. 225, P. 9. Nejvyšší správní soud ze
systému evidence obyvatel ověřil, že stěžovatelka má na této adrese místo svého trvalého pobytu
(od 24. 4. 2007). Nejvyšší správní soud stěžovatelce na tuto adresu (P . 225, P. 9) doručoval
Informaci o probíhajícím řízení ze dne 30. 4. 2010 (č. j. 6 Ads 35/2010 - 164), avšak zásilka byla
zdejšímu soudu vrácena, neboť ji nebylo možné vložit do domovní schránky (poštovní
doručovatel o tom stěžovatelce zanechal oznámení - na obálce, jež se soudu vrátila, je oznámení
odděleno; nicméně doručovatel v příslušné kolonce neoznačil, zda písemné oznámení v místě
doručení zanechal). Poněvadž pokus o doručení na adresu místa trvalého pobytu byl neúspěšný
(nikoliv ve smyslu §50 odst. 2 o. s. ř ., ale ve smyslu skutečného předání zasílané informace),
Nejvyšší správní soud se pokusil stěžovatelce zaslat písemnost identického obsahu (Informaci o
probíhajícím řízení spolu s výzvou, aby soudu sdělila, zda adresu M. 3232/5, P. 4, považuje stále
za adresu pro doručování - přípis z 10. 5. 2010, č. j. 6 Ads 35/2010 - 168) na původně uváděnou
adresu pro doručování (M. 3232/5, P. 4); z informací na doručence plyne, že zásilka byla vložena
do domovní či jiné stěžovatelkou užívané schránky. Stěžovatelka na vý zvu soudu ze dne 10. 5.
2010 nijak nereagovala; Nejvyšší správní soud p roto stále považuje adresu M. 3232/5, P. 4,
za stěžovatelčinu adresu pro doručování ve smyslu §46a odst. 2 o. s. ř., poněvadž tomuto závěru
nasvědčují všechny okolnosti (stěžovatelka po změně svého trvalého pobytu v dubnu 2007
neoznámila soudům novou adresu, na původní adrese přijímala písemnosti a dokonce tuto adresu
uváděla i na některých obálkách, v nichž doručovala svá podání soudům, na této adrese má
i domovní nebo jinou označenou schránku - to na rozdíl od adresy trvalého pobytu, konečně
i rozsudek městského soudu se jí na této adrese jednoznačně dostal do dispozice).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě
odmítnutí návrhu (zde kasační stížnosti) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu