ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.66.2010:58
sp. zn. 6 Ads 66/2010 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: V. M.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Markem, advokátem, se sídlem nám. Winstona Churchilla 2,
Praha 3, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 12. 2008, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2009, č. j. 1 Cad 50/2009 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 27. 10. 2009, č. j. 1 Cad 50/2009 - 23, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované o povinnosti vrátit přeplatek na invalidním důchodě pana T. Š. Tento
přeplatek vznikl z titulu plateb, které žalovaná vyplatila na účet pana T. Š. po jeho smrti.
Stěžovatel byl sice opatrovníkem pana T. Š., avšak finanční prostředky byly poukazovány na účet
zemřelého, k němuž neměl stěžovatel dispoziční právo. Sdělení, že pan T. Š. zemřel, poslal
stěžovatel žalované 8 dní po jeho smrti a pokud žalovaná dále posílala na účet zemřelého platby,
pak to nemůže jít k tíži stěžovatele. Stěžovatel nemůže za to, že platby, které žalovaná poukázala
na účet T. Š., byly na tomto účtu obstaveny z důvodu exekuce na majetek pana Š. V neposlední
řadě stěžovatel poukázal na to, že jeho zastoupení zaniklo smrtí zastoupeného a po smrti pana T.
Š. již nebyl jeho opatrovníkem.
Městský soud v napadeném rozhodnutí stěžovateli nevyhověl s tím, že plátce důchodu
je oprávněn obrátit se na kteréhokoliv z odpovědných subjektů a požadovat na něm vrácení
přeplatku a že neshledal napadené rozhodnutí žalované nezákonným.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky
k projednání a rozhodnutí o kasační stížnosti, mimo jiné, zda tato stížnost byla podána v zákonné
lhůtě.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí.
V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Nejvyšší správní soud vychází v tomto případě ze své konstantní judikatury, navazující
na usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 Afs 13/2003, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS
a dostupné na www.nssoud.cz: „Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§40 a §106 odst. 2
s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet
dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem
doručení. Byl-li tedy rozsudek krajského soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze
kasační stížnost podat, opět pátek druhého týdne, je-li pracovním dnem.“
V daném případě byl napadený rozsudek doručen stěžovateli dne 12. 11. 2009 (čtvrtek),
přičemž tento den je rozhodující pro počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Tato lhůta
v délce dvou týdnů uplynula dnem 26. 11. 2009 (čtvrtek). Kasační stížnost však stěžovatel podal
osobně Městskému soudu v Praze dne 27. 11. 2009, což potvrdil ve svém přípise ze dne
23. 6. 2010 i zástupce stěžovatele. Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
nelze podle §106 odst. 2 poslední věty s. ř. s. prominout, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu
než tuto kasační stížnost podle §120 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
V kasační stížnosti bez uvedení bližší argumentace stěžovatel žádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Tímto návrhem se Nejvyšší správní soud vzhledem k rozhodnutí ve věci
samé nezabýval.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu