ECLI:CZ:NSS:2010:6.ANS.8.2010:85
sp. zn. 6 Ans 8/2010 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o ochraně
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 9. 2. 2010, č. j. 73 Ad 3/2010 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Františku Drlíkovi, se přiznává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1920 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované
České správy sociálního zabezpečení, která měla spočívat v tom, že žalovaná nevydala v zákonné
lhůtě rozhodnutí o námitkách žalobce proti oznámení ze dne 7. 12. 2009, č. X.
Žalobce k žalobě připojil citované oznámení, jímž žalovaná žalobci oznamuje podle čl. II
bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, že se jeho částečný invalidní
důchod považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně; výše
vyplácených dávek se přitom nemění. Dále žalobce připojil své námitky z 15. 12. 2009,
o kterých podle jeho tvrzení nebylo žalovanou rozhodnuto, a proto namítl její nečinnost.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 2. 2010,
č. j. 73 Ad 3/2010 - 8, byl návrh odmítnut, a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
téměř nečitelného obsahu, v níž žádá zrušení tohoto rozhodnutí a aby mu byl ustanoven „jeho“
advokát Mgr. František Drlík. Stěžovatel výslovně uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm.e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel s dovětkem, že žalobu podal ke Krajskému soudu v Ostravě, nikoliv na pobočku
tohoto soudu v Olomouci, kde v jeho důchodové věci nikdy žádné řízení neprobíhalo, poučení
o opravném prostředku je podle jeho mínění nesprávné, soudkyně, jež rozhodovala, o tom nic
neví, a stěžovatele zastupuje advokát Mgr. František Drlík. Dále uvádí, že krajský soud ignoruje
rozsudky Nejvyššího správního soudu dříve vydané tím, že věc „foukl“ nezkušené a nezralé
soudkyni Martině Radkové. Podle názoru stěžovatele žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení byla povinna podle §86 odst. 2, 3 a §88 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. vydat
rozhodnutí a doručit ho k rukám stěžovatele. Stěžovatel odkazuje na §81 odst. 3 citovaného
zákona č. 582/1991 Sb., což podtrhuje červeně. Přikládá přílohy označené 1 - 7 - mj. žalobu
na nečinnost žalované adresovanou Krajskému soudu v Ostravě, oznámení žalované ze dne
7. 12. 2009, č. X, námitky ze dne 15. 12. 2009, příslušná ustanovení zákona č. 582/1991 Sb. etc.
s tím, že jeho vyjádření jsou zatržena červeně. Podle vyjádření stěžovatele soud porušil práva
stěžovatele zaručená čl. 3, čl. 4 a čl. 10 Ústavy ČR, a dále čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1, čl. 30
odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která jsou
závazná, mají přednost před zákonem a musí být projednána veřejně a v přítomnosti stěžovatele.
Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení „jeho“ advokáta
Mgr. Františka Drlíka pro řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla následně k výzvě soudu ze dne 29. 3. 2010, č. j. 73 Ad 3/2010 - 46,
doplněna zástupcem stěžovatele Mgr. Františkem Drlíkem, jenž byl stěžovateli tímto usnesením
k jeho žádosti ustanoven pro řízení o kasační stížnosti. Jak výše uvedeno, stěžovatel napadá
usnesení krajského soudu v celém rozsahu a kasační stížnost podává z důvodů podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
V doplňku kasační stížnosti je uvedeno, že zástupce jedná na základě výslovného písemného
pokynu stěžovatele k tomu, aby uvedenou argumentaci do doplnění kasační stížnosti zahrnul.
Stěžovatel opakovaně uvádí bez příslušné konkretizace, že správním orgánem i soudem byla
porušena práva stěžovatele zaručená čl. 1, čl. 3, čl. 4 a čl. 10 Ústavy ČR, a dále čl. 1, čl. 3 odst. 3,
čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 1, čl. 31, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, jež mají přednost před zákonem. Stěžovateli od počátku řízení bylo před správním
orgánem i soudem odepřeno právo jednat a předkládat ve věci důkazy. Žádá soud, aby všechna
důchodová řízení projednávaná na Krajském soudě v Ostravě byla spojena ke společnému řízení
a je předložen důkaz, že by byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání jakéhokoliv trestného činu.
Dále dodává, jako i v jiných kauzách, že soud jednal za použití přepadových komand Policie ČR
za použití zásahové jednotky PČR ze Šumperka ve zločinném spolčení na krajském soudě
Ostrava. Stěžovateli byly způsobeny těžké újmy na zdraví a těžké pracovní poškození, minimální
pokles pracovní činnosti činí 70 %. Stěžovatel dokládá listiny značené č. 1 – 26 s tím že podstatné
označuje červenou barvou. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaný uvedl, že se k obsahu kasační stížnosti nebude vyjadřovat.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
V projednávané věci jde především o posouzení, zda žalovanou mělo být vydáno
rozhodnutí o námitkách žalobce proti oznámení podle čl. II bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb.,
jímž bylo žalobci sděleno, že se jeho částečný invalidní důchod považuje od 1. 1. 2010
za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně; a výše vyplácených dávek se přitom nemění.
Podle citovaného čl. 8 bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb. plný invalidní důchod,
na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 2009,
považuje od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Částečný invalidní
důchod, na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, s výjimkou částečného invalidního důchodu
uvedeného v bodě 9, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 2009, považuje
od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné
invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, a za invalidní důchod
pro invaliditu prvního stupně v ostatních případech. Za den přiznání invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně podle věty první se považuje den, od něhož byl přiznán plný
invalidní důchod; za den přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně
nebo pro invaliditu prvního stupně podle věty druhé se považuje den, od něhož byl přiznán
částečný invalidní důchod. Plátce důchodu je povinen nejpozději do 31. ledna 2010 zaslat
poživateli invalidního důchodu uvedenému ve větě první a druhé písemné oznámení o tom,
zda mu náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, pro invaliditu druhého stupně
nebo pro invaliditu prvního stupně. Ustanovení věty první a s výjimkou změny výše důchodu
též ustanovení věty druhé platí, pokud není na základě kontrolní lékařské prohlídky konané
po 31. prosinci 2009 stanoven jiný stupeň invalidity a vydáno rozhodnutí o invalidním důchodu
pro jiný stupeň invalidity.
Podle ust. §2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem
a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech,
v nichž tak stanoví tento zákon.
Podle §65 s. ř. s. se za rozhodnutí považuje úkon správního orgánu, jímž se zakládají,
mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.
Podle §79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis
platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci
samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci,
že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
V projednávané věci zaslala žalovaná žalobci oznámení, které byla povinna zaslat
podle zákona č. 306/2008 Sb. v souvislosti se změnou systému invalidních důchodů. V této věci
nebylo nijak rozhodováno o právech a povinnostech žalobce, změna nastala nikoliv
individuálním správním aktem, nýbrž ze zákona. O této skutečnosti byl žalobce toliko
vyrozuměn. Žalovaná tedy nepochybila, pokud k podání žalobce ze dne 15. 12. 2009 označeném
jako námitky proti oznámení ze dne 7. 12. 2009, č. X, nevydala rozhodnutí.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Podle §70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního
orgánu, které nejsou rozhodnutími.
K tomu lze uvést, že ustálená judikatura správních soudů vychází z toho, že písmeno a)
ustanovení §70 s. ř. s. vylučuje z přezkumu ve správním soudnictví úkony správního orgánu,
které nejsou rozhodnutím. Ve spojení s ust. §65 odst. 1, §2 a §4 písm. a) s. ř. s. je účelem tohoto
ustanovení nepřipustit samostatný soudní přezkum u těch úkonů správního orgánu, které, byť
mohou splňovat formální definiční znaky správního rozhodnutí, ve své podstatě nezasahují
do práv a povinností subjektů (k tomu srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 88, zveřejněno na www.nssoud.cz).
Podle §88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve znění účinném do 31. 12. 2009, bylo možné podat námitky proti postupu uvedenému v §86
odst. 2 (rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění) do 60 dnů po splátce dávky důchodového
pojištění, od které byla provedena změna její výše. Jak již bylo výše uvedeno, oznámením
žalované ze dne 7. 12. 2009, č. X, bylo stěžovateli sděleno, že se jeho částečný invalidní důchod
považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně; a výše vyplácených
dávek se přitom nemění. Z uvedeného vyplývá, že oznámením žalobci výše splátky důchodového
pojištění měněna nebyla a nejedná se o rozhodnutí, a proto citované ustanovení nelze použít.
Tolik k nedůvodné námitce stěžovatele, podle jehož názoru byla žalovaná povinna podle §86
odst. 2, 3 a §88 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. vydat rozhodnutí a doručit ho k rukám
stěžovatele.
Dalšími námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť tyto nesměřují
do postupu krajského soudu o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci,
postupoval správně, když při svém rozhodnutí o odmítnutí žaloby na ochranu proti nečinnosti
žalované vyšel z toho, že žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení nemá povinnost vydat
rozhodnutí o námitkách žalobce proti oznámení žalované ze dne 7. 12. 2009, č. X, jímž bylo
žalobci oznámeno, že podle čl. II bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb. se jeho částečný invalidní
důchod považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně; a výše
vyplácených dávek se přitom nemění. Krajský soud správně neshledal důvodnou žalobu
na ochranu proti nečinnosti žalovaného a Nejvyšší správní soud se s jeho právním názorem plně
ztotožňuje. Usnesení krajského soudu tedy netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
žalované české správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci
ze zákona vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne
29. 3. 2010, č. j. 73 Ad 3/2010 - 46, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
Mgr. František Drlík; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8 s. ř. s.). Ustanovený zástupce k výzvě soudu vyčíslil v přípise ze dne 21. 6. 2010 odměnu
za zastupování stěžovatele v celkové výši 5760 Kč, a to za 2 úkony právní služby spočívající
v přípravě a převzetí zastoupení a doplnění kasační stížnosti po 2100 Kč a dva režijní paušály
po 300 Kč, včetně DPH 20 %. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému advokátovi odměnu
za zastupování v řízení o kasační stížnosti za dva úkony právní služby po 500 Kč
(nikoliv za požadovaných 2100 Kč, neboť podle §9 odst. 2 advokátního tarifu ve věcech nároků
fyzických osob v oblasti sociálního zabezpečení se považuje za tarifní hodnotu částka 1000 Kč),
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
a to za přípravu a převzetí zastoupení a za doplnění kasační stížnosti ze dne 22. 4. 2010, a dva
režijní paušály po 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože ustanovený advokát je
plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně
vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 320 Kč. Ustanovenému
zástupci se tedy přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v celkové výši
1920 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu