ECLI:CZ:NSS:2010:6.APS.5.2010:30
sp. zn. 6 Aps 5/2010 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: J. P. ml.,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, na
ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne přiznáv á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností z 31. 5. 2010 shora označené
usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnosti ze dne
10. 2. 2010 proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 1. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 6, jímž byla věc
postoupena k projednání a rozhodnutí místně příslušnému Městskému soudu v Praze.
Stěžovatel se žalobou ze dne 25. 1. 2010 domáhal u Krajského soudu v Praze ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu. Krajský soud věc usnesením
z 29. 1. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 6, postoupil k projednání a rozhodnutí místně příslušnému
Městskému soudu v Praze; stěžovatel toto usnesení napadl kasační stížností ze dne 10. 2. 2010,
neboť jej považoval za nezákonné a dožadoval se jeho zrušení. Krajský soud usnesením ze dne
29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14, vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost ze dne 10. 2. 2010 (výrok II.) a předložil soudu plnou moc udělenou advokátu pro řízení
o podané kasační stížnosti (výrok I.); soud též stěžovatele poučil o následcích nevyhovění výzvě.
Krajský soud poté řízení o kasační stížnosti z 10. 2. 2010 zastavil usnesením ze dne 11. 5. 2010,
č. j. 44 A 7/2010 - 21 podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
V projednávané kasační stížnosti z 31. 5. 2010 stěžovatel napadá usnesení krajského
soudu pro nezákonnost a zmatečnost; uvádí, že krajský soud „dlouhodobě“ porušuje ustanovení §7
a §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) - ve věci rozhodují soudci,
o jejichž nepodjatosti lze pochybovat a „nesou znaky soudcovské mafie“. Stěžovatel se domnívá,
že k odmítnutí jeho kasační stížnost z 10. 2. 2010 bylo zneužito usnesení z 29. 3. 2010,
č. j. 44 A 7/2010 - 14 vyžadující zaplacení soudního poplatku a zastoupení advokátem, což „jistě
není důvodem odmítnutí kasační stížnosti z 10. 2. 2010“. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy České
republiky porušují „vymahatelnost práva a spravedlnosti“; krajský soud (a zřejmě též Městský soud
v Praze v jiných stěžovatelových věcech - pozn. NSS) konají pouze kroky k tomu, aby se věcí
nemusely zabývat. Stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského
soudu ze dne 11. 5. 2010, č. j. 44 A 7/2010 -21.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení
stěžovatele ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.; zde Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje
na rozsudek zdejšího soudu z 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77 (dostupný na www.nssoud.cz).
V kasační stížnosti uplatňuje důvody, jež lze podřadit §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost
rozhodnutí o zastavení řízení, jde tedy o důvod přípustný podle §104 odst. 4 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud za této situace usnesení krajského soudu v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal,
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Zastavení soudního řízení je pravidelným následkem skutečností vyjmenovaných v §47
s. ř. s. Soudní řád správní formuluje důvody pro zastavení řízení v §47; pod písmeny a) a b)
cit. ustanovení jde o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, resp. prohlášení navrhovatele, že byl
po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen. Písmeno c) cit. ust. pak odkazuje
na jiné důvody k zastavení řízení, jež musí být formulovány zvláštními zákony nebo samotným
s. ř. s. v jiném ustanovení.
Takovým zvláštním zákonem je i zákon o soudních poplatcích (dokonce výslovně
odkazovaný v poznámce pod čarou k ust. §47 písm. c/ s. ř. s.). Ten v §9 odst. 1 stanoví zvláštní
důvod pro zastavení řízení: „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, [...]
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení
zastaví.“ V odst. 3 cit. ust. je pak formulována ještě speciální podmínka pro postup podle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích: „Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví,
jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.“
Jak je z rekapitulace průběhu soudního řízení zřejmé, krajský soud nejprve stěžovatele
(poplatníka soudního poplatku za návrh na zahájení řízení - kasační stížnost) vyzval k zaplacení
poplatku (usnesení ze dne 29. 3. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 14); zároveň jej poučil o následcích
nezaplacení soudního poplatku. Po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku soud řízení
dne 11. 5. 2010 napadeným usnesením zastavil. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí krajského
soudu neshledal žádnou nezákonnost. Stěžovatel se mylně domnívá, že usnesení z 29. 3. 2010,
č. j. 44 A 7/2010 - 14, bylo „zneužito k zamítnutí“ jeho kasační stížnosti z 10. 2. 2010. Krajský
soud byl povinen stěžovatele vyzvat k odstranění vad jeho kasační stížnosti a poučit
jej o případných následcích nevyhovění výzvě (srov. §108 odst. 1 s. ř. s. a §9 odst. 3 zákona
o soudních poplatcích), tuto svou povinnost krajský soud splnil právě usnesením z 29. 3. 2010,
č. j. 44 A 7/2010 - 14. Usnesení obsahovalo, jak již bylo shora uvedeno, dvě výzvy,
jimiž se krajský soud snažil odstranit dvě vady stěžovatelova podání zároveň (nezaplacení
soudního poplatku a nedostatek právního zastoupení - obojí pro řízení o kasační stížnosti
z 10. 2. 2010); takový postup nelze považovat za protizákonný či jakkoliv zmatečný, naopak
jej lze hodnotit jako postup hospodárný, neboť i v případě, že by stěžovatel odstranil jednu z vad
kasační stížnosti z 10. 2. 2010, krajský soud by stále musel trvat na odstranění druhé vady.
V projednávané věci stěžovatel neodstranil ani jednu z vad kasační stížnosti z 10. 2. 2010, krajský
soud tedy v souladu s §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil;
rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku z povahy věci předchází
případnému odmítnutí kasační stížnosti pro nedostatek zastoupení Nejvyšším správním soudem
(srov. §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích).
Stěžovatel v průběhu řízení v podání z 6. 4. 2010 (nikoliv v nyní posuzované kasační
stížnosti z 31. 5. 2010) a ostatně i v mnoha jiných řízeních, jež před správními soudy vede
on či jeho otec, zastává názor, že je od soudního poplatku za vedené řízení osvobozen podle §11
odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích, resp. §11 odst. 3 písm. f) cit. zákona. Nejvyšší
správní soud tento právní názor stěžovatele již několikrát popřel a uvedl, že „řízení, na něž dopadá
stěžovatelem namítané ustanovení, se týká ‚řízení ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci
nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem‘, tedy na řízení vedená
před civilními soudy [podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem].“ Zatímco žaloba podaná stěžovatelem
je projednávána před soudy ve správním soudnictví a týká se tvrzeného nezákonného zásahu
státního orgánu a cílem takového řízení je ochrana před trvajícím nezákonným zásahem, případně
před jeho opakováním (srov. §82 s. ř. s.). Obdobný názor Nejvyšší správní soud uvedl
též v rozsudku ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 Ans 1/2008 - 80; kromě toho zdejší soud obsáhle
argumentoval k institutu osvobozování od soudních poplatků obecně a konkrétně k §11 odst. 1
písm. g) zákona o soudních poplatcích, v jiné věci vedené otcem stěžovatele - srov. rozsudek
ze dne 30. 4. 2009, č. j. 6 As 6/2009 - 116 (dostupný na www.nssoud.cz).
Konečně nelze v postupu krajského soudu shledat žádných zmatečností, či dokonce „snah
věcí se nezabývat a nezákonně odložit a zastavit“. Prvním úkonem ve věci, který krajský soud učinil,
bylo postoupení věci místně příslušnému Městskému soudu v Praze; takový postup je zcela
v souladu se zákonem. Soudy, ať už jednají v jakémkoliv řízení, se nejprve zabývají otázkou
naplnění tzv. podmínek řízení (též označovaných jako procesní podmínky). Teorie takto nazývá
soubor podmínek (předpokladů) pro vydání rozhodnutí ve věci samé. Nejsou-li tyto podmínky
splněny, soud nemůže ve věci jednat a rozhodnout; stará se tedy o jejich splnění z úřední
povinnosti, a to již od samého počátku řízení. Mezi podmínky řízení je mj. řazeno posouzení
pravomoci a příslušnosti k rozhodnutí. Krajský soud shledal, že ve věci je dána pravomoc soudů
rozhodujících ve správním soudnictví, avšak návrh nebyl podán u místně příslušného soudu;
rozhodl tedy zcela v souladu s §7 odst. 7 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v rozhodnutí krajského soudu (usnesení ze dne 11. 5. 2010,
č. j. 44 A 7/2010 - 21, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti ze dne 10. 2. 2010) neshledal
žádnou nezákonnost ani jinou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (nevyjímaje
vady nejtěžšího charakteru - namítané porušování ústavně zaručených práv). Nejvyšší správní
soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou a jako takovou ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Na okraj pak Nejvyšší správní soud ještě podotýká, že nabytím právní moci
tohoto rozsudku nedojde k ukončení řízení o žalobě stěžovatele ze dne 25. 1. 2010; věc bude
v souladu s usnesením z 29. 1. 2010, č. j. 44 A 7/2010 - 6, postoupena místně příslušnému
Městskému soudu v Praze. Tento soud bude v řízení o žalobě nejprve posuzovat naplnění
podmínek řízení, jak zmíněno shora, bude se tedy zabývat i zaplacením soudního poplatku
za žalobu, jenž nebyl dosud zaplacen, což je zřejmé ze soudního spisu. Teprve dojde-li
k odstranění všech případných nedostatků žaloby, Městský soud v Praze rozhodne ve věci samé.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému, tomu však, jak soud zjistil ze spisu, žádné náklady
v řízení o kasační stížnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu