ECLI:CZ:NSS:2010:6.AS.10.2010:75
sp. zn. 6 As 10/2010 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně:
FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8 - Libeň, zastoupené
Mgr. Ludmilou Kutějovou, adovkátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované:
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2 , proti rozhodnutí
žalované ze dne 24. 3. 2009, č. j. vav/3048/09, sp. zn. 2008/1168/vav/FTV, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009,
č. j. 9 Ca 195/2009 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná vydala správní rozhodnutí, kterým udělila žalobkyni pokutu ve výši 550 000 Kč
za desetinásobné vysílání neoddělené reklamy na T -Mobile formou sponzoringu reklamní znělky.
Toto rozhodnutí napadla žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobou, v níž namítala,
že správní řízení nebylo zahájeno v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě, že žalovaná nesprávně
vyhodnotila spot jako reklamu, že se žalovaná dopustila extenzivního výkladu příslušného
ustanovení zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně
dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“). Žalobkyně dále žalované vytýká, že postupovala
v rozporu se zásadou materiální pravdy a rozhodovala bez znalosti věci, že je napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek náležitostí odůvodnění, že žalovaná postupovala
v rozporu se zásadami správního trestání a v rozporu se zákonem rozšířila taxativní výčet kritérií
pro uložení pokuty.
Městský soud v Praze napadené správní rozhodnutí žalované zrušil, protože stav věci
nebyl zjištěn zákonem požadovaným způsobem, neboť žalovanou nebyl řádně proveden důkaz
promítnutím záznamu posuzovaného spotu. Ve správním spise není založen žádný podklad,
z něhož by bylo seznatelné, že se žalovaná jako kolektivní orgán náležitě seznámila s obsahem
posuzovaného spotu. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí,
tedy nemá oporu ve spisu, neboť nelze mít za prokázané, že byl proveden důkaz promítnutím
záznamu posuzovaného spotu, jenž je nezbytný z hlediska náležitého zjištění stavu věci podle §3
správního řádu.
Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) se bez konkrétního odůvodnění kasační stížností
domáhá zrušení rozsudku městského soudu. Přes upozornění městského soudu na opožděnost
kasační stížnosti stěžovatelka potvrdila, že na podané kasační stížnosti trvá; časové údaje
o doručení rozsudku a podání kasační stížnosti uvedené v upozornění městského soudu
stěžovatelka nijak nerozporovala.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky
k projednání a rozhodnutí o této kasační stížnosti, mimo jiné, zda tato stížnost byla podána
v zákonné lhůtě.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí.
V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není- li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Nejvyšší správní soud vychází v tomto případě ze své konstantní judikatury, navazující
na usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 Afs 13/2003, publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS:
„Počátek lhůty, v níž lze podat kasační stížnost (§40 a §106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného
vyhotovení rozsudku krajského soudu. Násled ujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační
stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl -li tedy rozsudek krajského
soudu doručen v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého
týdne, je-li pracovním dnem.“
V daném případě byl napadený rozsudek doručen stěžovatelce dne 22. 1. 2010 (pátek),
přičemž tento den je rozhodující pro počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Tato lhůta
v délce dvou týdnů uplynula dnem 5. 2. 2010 (pátek). Blanketní kasační stížnost však stěžovatelka
prostřednictvím datové schránky podala až dne 8. 2. 2010 (pondělí), když téhož dne byla stížnost
opatřena i digitálním podpisem. Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty k podání kasa ční stížnosti
nelze podle §106 odst. 2 poslední věty s. ř. s. prominout, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu
než tuto kasační stížnost podle §120 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu