ECLI:CZ:NSS:2010:6.AS.22.2010:115
sp. zn. 6 As 22/2010 - 115
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: Vodafone
Czech Republic a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, proti žalovanému: Český
telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy
Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. 1. 2009, č. j. 86 543/2008 - 603, v řízení
o kasační stížnosti stěžovatelky: Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem
Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
9. 3. 2010, č. j. 8 Ca 86/2009 - 91,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2010, č. j. 8 Ca 86/2009 - 91,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Společnost Telefónica O2 Czech republic, a. s. (dále jen „stěžovatelka“), napadla kasační
stížností usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 9. 3. 2010,
č. j. 8 Ca 86/2009 - 91, jímž městský soud rozhodl, že stěžovatelka není osobou zúčastněnou
na řízení.
Společnost Vodafone Czech Republic a. s. (dále jen „žalobkyně“), napadla rozhodnutí
předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „předseda Rady žalovaného“) ze dne
27. 1. 2009, č. j. 86 543/2008 - 603, jímž byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu, odboru správy kmitočtového spektra, ze dne 27. 8. 2008,
č. j. 74 365/2008 - 613, ve věci udělení individuálního oprávnění podle §17 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích), na základě žádosti žalobkyně ze dne 20. 8. 2008
o přidělení dodatečných rádiových kmitočtů v pásmu E - GSM.
Žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že žalobkyně podala dne
20. 8. 2008 žádost o přidělení dodatečných kmitočtových kanálů v pásmu E - GSM podle §17
zákona o elektronických komunikacích. Předmětem této žádosti bylo udělení individuálního
oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v rozsahu 27 duplexních kanálů v pásmu GSM 900
(úsek 882,6 - 887,8/927,6 - 932,8 MHz). S odkazem na ustanovení §15 odst. 1, 2, §16 odst. 2, 4,
§17 odst. 1, 11 a 12 zákona o elektronických komunikacích žalovaný uvedl, že s účinností
od 1. 6. 2008 vydal nový plán k využití rádiového spektra, č. PV - P/10/05.2008 - 5,
který nerozděluje pásmo GSM 900 již na E - GSM a GSM, ale hovoří jen o pásmu GSM 900
v rozsahu 880 - 915/925 - 960 MHz a stanoví v něm omezení počtu práv na tři. Pásmo GSM
900 MHz bylo tedy rozšířeno o kmitočtový úsek 880 - 890/925 - 935 MHz dříve označovaný
jako E - GSM. O tento nově uvolněný kmitočtový úsek (882 - 888/927 - 933 MHz) čítající
32 kanálů projevili zájem všichni stávající GSM operátoři. Současné znění plánu k využití
rádiového spektra tedy stanoví omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v celém
pásmu GSM (včetně bývalého E - GSM) na tři, ale pro posouzení věci je rozhodující skutečnost,
že v kmitočtovém přídělu společnosti Vodafone Czech Republic a. s. (žalobkyně), není žádný
úsek z uvolňované části (v pásmu dříve označovaném E - GSM) vyznačen. Předseda Rady
žalovaného uvedl, že dle současné právní úpravy je možné využívat rádiové kmitočty obsažené
v uvolněném pásmu pouze tehdy, jsou-li tyto kmitočty součástí přídělu rádiových kmitočtů. Je-li
počet těchto práv k využívání rádiových kmitočtů omezen plánem využití rádiového spektra, jako
je tomu v daném případě, je možné obdržet příděl rádiových kmitočtů jedině v rámci výběrového
řízení vyhlášeného žalovaným v souladu s §21 zákona o elektronických komunikacích. Tímto
přídělem se podle §22 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí udělení práva
k využívání rádiových kmitočtů podle podmínek, které budou držiteli přídělu stanoveny
v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Vydání individuálního oprávnění na kmitočty, které
nejsou vyznačeny v žádném přídělu rádiových kmitočtů, by tedy bylo v rozporu s plánem
k využití rádiového spektra a se zákonem o elektronických komunikacích. Předseda Rady
žalovaný tedy shrnul, že nebyly splněny veškeré podmínky vyžadované zákonem o elektronických
komunikacích k vydání individuálního oprávnění, resp. že v řízení o žádosti ze dne 20. 8. 2008 o
přidělení dodatečných rádiových kmitočtů v pásmu E - GSM byl zjištěn zákonný důvod (§17
odst. 11 písm. c/ zákona o elektronických komunikacích), pro který takové individuální
oprávnění k využívání kmitočtů udělit nelze. Současně předseda Rady žalovaného zdůraznil, že
vydáním individuálního oprávnění na předmětné kmitočty netvořící součást přídělu rádiových
kmitočtů by též vznikla neoprávněná výhoda jednomu provozovateli GSM, protože žalobkyně i
ostatní provozovatelé GSM žádali o rozšíření stávajících přídělů opakovaně a zatím neúspěšně.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá především nepřezkoumatelnost napadeného
usnesení městského soudu pro nedostatek důvodů s tím, že z odůvodnění napadeného usnesení
městského soudu nevyplývá konkrétní důvod a konkrétní úvaha, proč stěžovatelce nebylo
městským soudem přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení. Dále stěžovatelka namítla
i nesprávné posouzení právní otázky jejího postavení jako osoby zúčastněné na řízení městským
soudem. Stěžovatelka uvedla, že předseda Rady žalovaného na základě výsledků výběrového
řízení rozhodl třemi samostatnými rozhodnutími vydanými v samostatných řízeních o udělení
přídělu rádiových kmitočtů pro zajištění veřejné mobilní sítě elektronických komunikací
ve standardu GSM stěžovatelce (v rozsahu 7 kanálů), společnosti T - Mobile Czech republic a. s.,
(v rozsahu 6 kanálů) a žalobkyni (v rozsahu 19 kanálů). Všechna rozhodnutí jsou pravomocná.
Žalobkyně pak ve svém přípise ze dne 22. 6. 2009 žalovanému oznámila, že je údajným
účastníkem řízení o přídělu rádiových kmitočtů stěžovatelce, kterým byly stěžovatelce přiděleny
rádiové kmitočty v úseku 885,5 - 886,9/930,5 - 931,9 MHz, tj. 7 kanálů (toto řízení bylo završeno
vydáním rozhodnutí o přídělu stěžovatelce ze dne 22. 6. 2009, č. j. 51 428/2009 - 613).
Žalobkyně ve svém přípise adresovaném žalovanému dovozuje, že ve vztahu k výše uvedenému
řízení o přídělu stěžovatelce představuje řízení o předběžné otázce soudní řízení o správní žalobě
vedené městským soudem v této věci vedené pod sp. zn. 8 Ca 86/2009 (tj. v nyní projednávané
věci). Řízení o přídělu rádiových kmitočtů stěžovatelce a řízení před soudem v této věci se tak,
co do rozsahu předmětných rádiových kmitočtů, částečně překrývají. Dále stěžovatelka namítla,
že není pravda, co žalobkyně tvrdí ve svém vyjádření ze dne 25. 8. 2009 k oznámení stěžovatelky
o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení, že toto soudní řízení před městským soudem vedené
pod sp. zn. 8 Ca 86/2009 považuje ve vztahu ke správnímu řízení a rozhodnutí ze dne
22. 6. 2009, č .j. 51 428/2009 - 613, o přídělu „vysoutěžených“ kmitočtů stěžovatelce, za řízení
o předběžné otázce. Stěžovatelka uvedla, že je jí známo, že žalobkyně vznesla argumentaci
o nezbytnosti přerušit řízení o přídělu z důvodu probíhajícího řízení o správní žalobě
ve svém přípise ze dne 22. 6. 2009, kterým žalovanému oznámila, že je údajným účastníkem
řízení o přídělu rádiových kmitočtů vedeném ve vztahu ke stěžovatelce, které rovněž proběhlo
v návaznosti na konání výběrového řízení (citované řízení bylo završeno vydáním rozhodnutí
o přídělu rádiových kmitočtů žalobkyni, společnosti T - Mobile Czech republic a. s.,
a stěžovatelce, poslednímu ze dne 22. 6. 2009, č. j. 51 428/2009 - 613, a následně bylo na základě
přídělu stěžovatelce vydáno pravomocné rozhodnutí o individuálním oprávnění ze dne 4. 8. 2009,
č. j. 64 330/2009 - 613). Žalobkyně dovozuje, že ve vztahu k výše citovanému řízení o přídělu
stěžovatelce představují řízení o předběžné otázce soudní řízení o správních žalobách,
kterými se žalobkyně domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterými došlo k pravomocnému
zamítnutí žádosti stěžovatelky o přidělení individuálních oprávnění k využívání rádiových
kmitočtů dle §17 zákona o elektronických komunikacích. Toto tvrzení žalobkyně
je však nesprávné. Řízení o správních žalobách žalobkyně, jejichž předmětem je přezkum
zákonnosti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti žalobkyně o udělení individuálních
oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, totiž nemohou ve vztahu k řízení o přídělu rádiových
kmitočtů stěžovatelce představovat řízení o předběžných otázkách, neboť ve vztahu k řízení
o přídělu nepředstavuje předběžnou otázku řízení o udělení individuálního oprávnění
k využívání rádiových kmitočtů. Vztah mezi těmito správními řízeními je totiž přesně opačný.
Řízení o přídělu dle §22 zákona o elektronických komunikacích iniciované v návaznosti
na proběhlé výběrové řízení ve své podstatě představuje podkladové řízení pro řízení o udělení
individuálního oprávnění. Zákon o elektronických komunikacích v tomto ohledu v §17 odst. 6
výslovně uvádí, že v případě, že je nezbytné vyhlásit výběrové řízení na požadované kmitočty,
prodlužuje se lhůta pro vydání rozhodnutí o individuálním oprávnění. V §22 pak zákon
o elektronických komunikacích výslovně uvádí, že k přidělení rádiových kmitočtů dojde subjektu
vybranému ve výběrovém řízení formou rozhodnutí o přídělu. K udělení individuálního
oprávnění (které rozhodnutí o přídělu nenahrazuje) dojde právě v návaznosti na výsledek
předmětného výběrového řízení a na něj navazujících rozhodnutí o přídělu/přídělech.
Rozhodnutí o udělení individuálního oprávnění k užívání rádiových kmitočtů tedy věcně a časově
navazuje na rozhodnutí o přídělu. Řízení o vydání individuálního oprávnění tak nemůže
ve vztahu k řízení o přídělu představovat předběžnou otázku.
Stěžovatelka dále poukázala na to, že žalobkyně podala dokonce u městského soudu
žalobu (řízení vedeno pod sp. zn. 11 Ca 346/2009) o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 9. 2009, č. j. 70 471/2009 - 603, kterým žalovaný potvrdil své prvoinstanční rozhodnutí
o zamítnutí účastenství žalobkyně v řízení o přídělu „vysoutěžených“ kmitočtů stěžovatelce,
v němž stěžovatelka uplatnila úspěšně postavení osoby zúčastněné na řízení. Za dané situace
by tedy obdobně stěžovatelka měla mít postavení osoby zúčastněné i v tomto řízení.
S ohledem na shora uvedené má tedy stěžovatelka za to, že v závislosti na výsledku
předmětného řízení mohou být zrušením žalobou napadeného rozhodnutí přímo dotčena
i její práva. Pokud by totiž bylo vyhověno správní žalobě žalobkyně v této věci a v návaznosti
na to případně i její shora uvedené žádosti o přidělení individuálních oprávnění k využívání
rádiových kmitočtů, měl by takový výsledek dopad na výsledky výběrového řízení a na shora
zmiňované rozhodnutí předsedy Rady ze dne 22. 6. 2009, č. j. 51 428/2009 - 613, o přídělu
„vysoutěžených“ rádiových kmitočtů stěžovatelce, a to zejména s ohledem na možnost žalobkyně
(naznačenou v jejím přípise ze dne 22. 6. 2009) podat proti tomuto rozhodnutí předsedy Rady
opravné prostředky. Nadto by v takovém případě mohly být proti rozhodnutí předsedy Rady
žalovaného o přídělu rádiových kmitočtů stěžovatelce uplatněny také mimořádné opravné
prostředky. Konečně, jak uvádí sama žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 25. 8. 2009,
pokud by soud v tomto řízení dal žalobkyni za pravdu, napadená rozhodnutí žalovaného by zrušil
a věc vrátil k opětovnému projednání, mohou být v takovém případě práva stěžovatelky přímo
dotčena. Uzavřela, že neuznáním jejího postavení stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení
vedeném u městského soudu pod sp. zn. 8 Ca 86/2009, by jí byla odepřena práva účinně hájit
své zájmy za použití prostředků dle §34 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“),. v řízení, které se co do rozsahu kmitočtů částečně překrývá
s rozsahem kmitočtů, na které obdržela stěžovatelka od žalovaného pravomocný příděl
a dokonce již i pravomocné rozhodnutí o individuálním oprávnění ze dne 4. 8. 2009,
č. j. 64 330/2009 - 613, které ji opravňuje k jejich využívání.
Žalobkyně navrhla zamítnutí kasační stížnosti stěžovatelky, neboť stěžovatelka nemůže
mít postavené osoby zúčastněné na řízení, což blíže zdůvodnila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka podáním ze dne
7. 8. 2009 oznámila, že v řízení o projednávané věci uplatňuje svá práva osoby zúčastněné
na řízení ve smyslu §34 s. ř. s., což věcně odůvodnila obdobně jako svou kasační stížnost výše.
K tomuto oznámení stěžovatelky se vyjádřila i žalobkyně podáním datovaným dnem
25. 8. 2009, v němž nesouhlasila s tím, že stěžovatelka splňuje podmínky osoby zúčastněné
na řízení. Své stanovisko však zdůvodnila také tím, že potvrdila, že žalobou napadeným
rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení individuálního oprávnění k využívání
rádiových kmitočtů v pásmu E - GSM 900 MHz, tedy žádosti o přidělení uvolněných identických
kmitočtů (resp. jejich části), které žalovaný přidělil stěžovatelce rozhodnutím ze dne 22. 6. 2009,
č. j. 51 428/2009 - 613. Žalobkyně v tomto podání také potvrdila, že „se považuje za účastníka
řízení vedeného ze stěžovatelkou pod č.j. 51 428/2009-613, neboť toto soudní řízení považuje
ve vztahu k řízení č. j. 51 428/2009 - 613 za řízení o předběžné otázce“. Dále žalobkyně uvedla
svůj názor, že pokud by byla v tomto soudním řízení úspěšná a napadená rozhodnutí žalovaného
by soud zrušil a věc vrátil k opětovnému projednání před žalovaným, potom by žalovaný
neměl být oprávněn vést řízení o přidělení uvolněných kmitočtů se stěžovatelkou pod č. j.
51 428/2009 - 613 v rozsahu, ve kterém se její nárok překrývá se současným přídělem
stěžovatelky, neboť stěžovatelka by tak částečně ztratila postavení účastníka v rozsahu
uvolněných kmitočtů, o jejichž přidělení již před ní řádně požádala žalobkyně. Žalobkyně dále
uvedla, že v takovém případě by stěžovatelka také nemohla splnit podmínky §34 odst. 1 s. ř. s.,
protože by nebyla účastníkem řízení o vydání oprávnění k využívání těch uvolněných kmitočtů,
o jejichž využívání usilovala v žádosti ze dne 20. 8. 2008. V neposlední řadě však žalobkyně
poukázala také na to, že jejímu návrhu na přiznání jejího postavení jako účastníka řízení v řízení
o udělení přídělu vedeného se stěžovatelkou nebylo žalovaným vyhověno usnesením ze dne
2. 7. 2009, č. j. 51 428/2009 - 613/II.vyř., jímž rozhodl, že žalobkyně není účastníkem správního
řízení vedeného předsedou Rady žalovaného ve věci udělení přídělu se stěžovatelkou
pod č. j. 51 428/2009 - 613, což musí být i při posouzení požadavku postavení stěžovatelky
jako osoby zúčastněné na řízení zohledněno.
Žalobkyně v řízení před městským soudem rovněž podala návrh na vydání předběžného
opatření, jímž se domáhala zatímní poměry účastníků tak, aby městský soud uložil žalovanému
povinnost zdržet se udělení přídělu kmitočtů v pásmu 882,6 - 887,8/927,6 - 932,8 MHz
stěžovatelce a T - Mobil Czech republic a. s. (dále jen „T - Mobile“), do doby pravomocného
skončení řízení vedeného městským soudem pod sp. zn. 8 Ca 86/2009. tento návrh žalobkyně
mimo jiné odůvodnila tím, že T - Mobile a stěžovatelka mají dle záměru žalovaného obdržet
dohromady 13 kmitočtových kanálů, a to konkrétně v pásmu 885,5 - 886,9/930,5 - 931,9 MHz
pro stěžovatelku a v pásmu 886,9 - 888,1/931,9 - 933,1 MHz pro T - Mobile, tedy dle závěru
samotné žalobkyně v případě obou uvedených společností i v pásmu, jež bylo předmětem žádosti
žalobkyně adresované žalovanému dne 20. 8. 2008 (tj. žádosti, o níž bylo rozhodnuto žalobou
napadeným rozhodnutím – pozn. Nejvyššího správního soudu).
Městský soud svým usnesením ze dne 4. 9. 2009, č. j. 8 Ca 86/2009 - 87, návrh žalobkyně
na vydání předběžného opatření shora zamítl s tím, že žalovaným již bylo vydáno rozhodnutí
o přídělech rádiových kmitočtů nejen žalobkyni, ale také stěžovatelce a T - Mobile, čímž se stal
daný návrh stěžovatelky bezpředmětný.
Usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 12. 3. 2010, kasační stížnost
byla podána dne 24. 3. 2010.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti,
neboť v řízení před městským soudem uplatnila práva jako osoba zúčastněná, z čehož napadené
rozhodnutí městského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Za stěžovatelku též v řízení o kasační stížnosti jedná její zaměstnanec, který má
vysokoškolské právnické vzdělání, splňuje tedy podmínku povinného zastoupení ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, zkoumal též, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
neboť napadené rozhodnutí městského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Městský soud totiž sice napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatelka není osobou
zúčastněnou na řízení, ale své rozhodnutí odůvodnil pouze uvedením, že stěžovatelka
se podáním ze dne 7. 8. 2009 domáhá v daném řízení postavení osoby zúčastněné na řízení,
citoval ustanovení §34 odst. 1 s. ř. s. a dále jen uvedl, že „Z napadeného rozhodnutí i z předloženého
správního spisu žalovaným nevyplývá a je nepochybné, že společnost Telefónica O2 Czech republic, a. s., nebyla
napadeným rozhodnutím i rozhodnutím, které mu předcházelo, přímo dotčena ve svých právech a povinnostech.
Společnost Telefónica O2 Czech republic, a. s., pak rovněž není ani takovou osobou, která by byla přímo dotčena
ve svých právech a povinnostech zrušením napadeného rozhodnutí.“ Nejvyšší správní soud připomíná,
že i usnesení o vyslovení, že se stěžovatelka, která se domáhá postavení osoby zúčastněné
na řízení, osobou zúčastněnou na řízení není dle §34 odst. 4 s. ř. s., musí být ve smyslu §54
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §55 odst. 5 s. ř. s. odůvodněno, neboť je s ohledem na jeho povahu
nelze považovat za usnesení ve smyslu §55 odst. 4 s. ř. s. Právní účinky takového usnesení mají
totiž pro stěžovatelku závažný význam, který spočívá v možnosti předkládat písemná vyjádření,
nahlížet do spisu, být vyrozuměn o nařízeném jednání, žádat o udělení slova při jednání a nároku
na doručení rozhodnutí, tedy v ochraně jejích práv v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005 - 53), dostupný na www.nssoud.cz). Dále třeba
v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2005, č. j. 4 Azs 32/2005 - 64
(dostupný na www.nssoud.cz), uvést, že v řízení, v němž je rozhodnutí soudu o podaném,
byť jen procesním návrhu, závislé na posouzení zákonných předpokladů (tj. v posuzované věci
postavení stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení podle §34 odst. 1 s. ř. s.), musí usnesení
o zamítnutí takového návrhu (obdobně rozhodnutí o tom, že ten, kdo se domáhá postavení
osoby zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení)
obsahovat odůvodnění, třebaže se jím řízení nekončí a účastníků se neukládá žádná povinnost.
Způsob odůvodnění rozhodnutí zvolený městským soudem je přitom zcela nedostatečný,
protože městský soud v podstatě své odůvodnění rozhodnutí, že „stěžovatelka není osobou
zúčastněnou na řízení odůvodnil tím, že „stěžovatelka není osobou zúčastněnou na řízení“.
Z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu tedy není vůbec patrné, proč městský soud
nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci stěžovatelky v jejím oznámení
o vstupu do řízení jako osoby zúčastněné, proč její argumenty považoval za liché, mylné
nebo vyvrácené (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, dostupný na www.nssoud.cz). Takovéto odůvodnění („argumentace“
v kruhu) nedává stěžovatelce reálnou možnost usnesení městského soudu kasační stížností
napadnout věcnými námitkami (tj. předestřít své skutkové a právní argumenty), protože věcně
ani nemá co (nejsou jí známa skutková zjištění a z nich vyplývající právní závěry městského
soudu), stěžovatelka tak mohla ve věcném směru v zásadě jen zopakovat své důvody uvedené
v jejím oznámení o vstupu jako osoby zúčastněné do řízení, což v zásadě v kasační stížnosti
s určitým doplněním (reakcí na argumenty nikoliv městského soudu, ale žalobkyně) také učinila.
Nejvyšší správní soud se pak nachází při rozhodování o této kasační stížnosti v obdobném
postavení jako stěžovatelka, protože nemá co přezkoumávat, nejsou mu známy ani skutková
zjištění městského soudu či jeho právní úvahy o tom, proč vlastně rozhodl tak, jak rozhodl.
Rezignací na řádné odůvodnění daného usnesení neposkytl městský soud Nejvyššímu
správnímu soudu ani možnost do jisté míry v zákonných mezích „překlenout“ určité dílčí
nedostatky kasační stížností napadeného usnesení, protože odůvodnění tohoto rozhodnutí
obsahově kromě citace zákonného ustanovení a obecných, ničím neodůvodněných pasáží
neobsahuje nic, z čehož by Nejvyšší správní soud i při zachování maximální možné tolerance
a při akceptaci snížení zákonných nároků na odůvodnění soudních rozhodnutí na nejnižší
možnou míru (především v zájmu účastníků řízení a stěžovatelky na rozhodování soudů
bez průtahů [čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), se zachováním právní jistoty
a procesního postavení všech těchto osob] mohl vyjít a svým rozhodnutím o kasační stížnosti
stěžovatelky postavit najisto její postavení a tím umožnit další, meritorní projednání věci
před městským soudem.
Přes výše uvedené vady kasační stížností napadeného usnesení městského soudu,
které bez dalšího nutně vedly Nejvyšší správní soud k jeho zrušení pro jeho nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů, se však Nejvyšší správní soud považuje za vhodné alespoň nezávazně
obiter dictum právě s ohledem na okolnosti dané věci, její složitost, jakož i délku dosavadního
soudního řízení (danou objektivně i složitostí dané problematiky), považuje za vhodné
k postavení stěžovatelky jako osoby zúčastněné na daném řízení alespoň obecně a s určitou
mírou zdrženlivosti a opatrnosti danou, jak níže rozvedeno, možností nezbytnosti případného
opatření i dalších podkladů pro skutečně relevantní a konečný závěr, vyjádřit.
Na základě výše uvedeného lze přitom ve stručnosti shrnout, že žalobkyně již žádostí
ze dne 20. 8. 2008 požádala žalovaného o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových
kmitočtů v rozsahu 27 duplexních kanálů v pásmu GSM 900 (úsek 882,6 - 887,8/927,6 -
932,8 MHz), žalovaný této žádosti rozhodnutím ze dne 27. 8. 2008, č. j. 74 365/2008 - 613,
nevyhověl, žádost zamítl a individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů žalobkyni
neudělil. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí předseda Rady žalovaného žalobou
napadeným rozhodnutím ze dne 27. 1. 2009 zamítl a rozkladem napadené rozhodnutí žalovaného
potvrdil. Toto rozhodnutí poté žalobkyně napadla dne 30. 3. 2009 žalobou u městského soudu
a od této doby zde běží předmětné soudní řízení. V průběhu tohoto soudního řízení však byl
stěžovatelce rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 22. 6. 2009 na základě výběrového
řízení udělen příděl rádiových kmitočtů pro zajištění veřejné mobilní sítě elektronických
komunikacích ve standardu GSM s tím, že práva jsou udělena k úseku rádiových kmitočtů 885,5 -
886,9/930,5 - 931,9 MHz. Je tedy zjevné, že úseky rádiových kmitočtů, o nichž bylo rozhodováno
ve vztahu k žalobkyni v tomto řízení žalobou napadeným rozhodnutím předsedy Rady
žalovaného ze dne 27. 1. 2009 a ve vztahu ke stěžovatelce rozhodnutím předsedy Rady
žalovaného ze dne 22. 6. 2009, se překrývají, předmět obou správních řízení byl tak
ve vymezeném rozsahu totožný.
Stěžejní otázkou pro posouzení postavení stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení
tedy je, zda rozhodnutí soudu v nyní projednávané věci proti rozhodnutí předsedy Rady
žalovaného ze dne 27. 1. 2009 (týkající se žalobkyně) může mít vliv a jaký také na rozhodnutí
předsedy Rady žalovaného ze dne 22. 6. 2009 (týkající se stěžovatelky) a zda je tím způsobilé
přímo zasáhnout (dotknout se) práv a povinností stěžovatelky.
Při tomto posouzení bude muset vzít městský soud při posouzení vzájemného vztahu
(a tím i vlivu) v úvahu i rozhodnou právní úpravu a právním režim obou střetávajících se
správních řízení a rozhodnutí. V tomto směru je vhodné upozornit na to, že podle §21 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích výběrové řízení Úřad vyhlásí za účelem udělení práv
k využívání rádiových kmitočtů, je-li počet těchto práv omezen plánem využití rádiového spektra
nebo omezil-li počet práv Úřad podle §20, přičemž přídělem rádiových kmitočtů se podle §22
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí udělení práva k využívání rádiových
kmitočtů podle podmínek, které budou držiteli přídělu stanoveny v oprávnění k využívání
rádiových kmitočtů. Podle §17 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích rádiové
kmitočty lze využívat jen na základě individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů
(dále jen „oprávnění k využívání rádiových kmitočtů“), nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle odst. 6 téhož ustanovení Úřad rozhodne o udělení oprávnění k využívání rádiových
kmitočtů bezodkladně. Jedná-li se o rádiové kmitočty vyhrazené pro zvláštní účely v rámci plánu
přidělení kmitočtových pásem a plánu využití rádiového spektra, rozhodne Úřad ve lhůtě 6 týdnů
ode dne podání úplné žádosti. Tuto lhůtu je Úřad oprávněn prodloužit, je-li to nezbytné
z důvodu výběrového řízení (§21), nejdéle však o 8 měsíců. Podle odstavce 7 věta první
před středníkem téhož ustanovení je-li více žadatelů o udělení oprávnění k využívání stejných
rádiových kmitočtů, Úřad rozhodne o udělení oprávnění podle pořadí došlých žádostí.
Z výše uvedených zákonných ustanovení plyne, že rozhodnutí předsedy Rady žalovaného
ze dne 27. 1. 2009, jehož předmětem bylo rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 20. 8. 2008
o přidělení dodatečných rádiových kmitočtů ve věci udělení individuálního oprávnění podle §17
zákona o elektronických komunikacích bez výběrového řízení ve smyslu §21 zákona o elektronických
komunikacích a rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 22. 6. 2009, jehož předmětem bylo
přidělení rádiových kmitočtů stěžovatelce na základě výsledků výběrového řízení podle §21 zákona
o elektronických komunikacích, nejsou a nemohou být v žádném vztahu, žádné z těchto rozhodnutí
není podkladovým rozhodnutím pro rozhodnutí druhé a naopak. Jde o dvě zcela samostatná
rozhodnutí, která jsou vydávána na základě dvou zcela samostatných správních řízení. Buď jsou
totiž splněny předpoklady pro vydání individuálního oprávnění podle §17 zákona
o elektronických komunikacích bez výběrového řízení (tj. v případech nejde-li o práva k využívání
rádiových kmitočtů, jejichž počet je omezen plánem využití rádiového spektra nebo omezen
žalovaným podle §20 zákona o elektrických komunikacích) anebo jsou splněny předpoklady
pro vydání individuálního oprávnění podle §17 zákona o elektronických komunikacích na základě
výběrového řízení (tj. opačně jde-li o práva k využívání rádiových kmitočtů, jejichž počet je omezen
plánem využití rádiového spektra nebo omezen žalovaným podle §20 zákona o elektrických
komunikacích). Splnění předpokladů pro současné vydání obou typů kladného rozhodnutí
ve vztahu k totožným rádiovým kmitočtům tedy není v zásadě možné.
Bylo by tedy vhodné, aby uvedené závěry městský soud vzal v úvahu při opětovném
posouzení splnění podmínek postavení stěžovatelky jako osoby zúčastněné v daném řízení,
protože vyhovění podané žalobě v této věci (tj. zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení
věci žalovanému k dalšímu řízení) by logicky (při ztotožnění se soudu s názorem žalobkyně,
že v případě její žádosti ze dne 20. 8. 2008 byl splněn předpoklad pro udělení individuálního
oprávnění podle §17 zákona o elektronických komunikacích bez výběrového řízení ve smyslu §21
zákona o elektronických komunikacích, neboť nejde o práva k využívání rádiových kmitočtů,
jejichž počet je omezen plánem využití rádiového spektra nebo omezen žalovaným podle §20
zákona o elektrických komunikacích) ve vztahu k rozhodnutí předsedy Rady žalovaného
ze dne 22. 6. 2009 znamenalo, že u něj nebyl splněn předpoklad pro přidělení rádiových kmitočtů
stěžovatelce na základě výsledků výběrového řízení podle §21 zákona o elektronických komunikacích.
Za tohoto stavu, kdy není možné předjímat meritorní rozhodnutí soudu v této věci (a Nejvyšší
správní soud považuje za nutné zdůraznit, že je touto úvahou v tomto směru ani nic
nenaznačuje), nelze tedy v případě zrušení žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 27. 1. 2009
bez dalšího vyloučit vznik situace, že zde bude (nevyřízená) žádost žalobkyně ze dne 20. 8. 2008
o přidělení dodatečných rádiových kmitočtů a současně již pravomocné rozhodnutí o přidělení
týchž rádiových kmitočtů (resp. jejich části) stěžovatelce. Řešení této situace, byť v této fázi
soudního řízení jen hypotetické, může být přirozeně velmi komplikované a bude záviset na více
okolnostech, z nichž mnohé nelze zatím ani předvídat. Stejně tak však nelze bez dalšího vyloučit
ve výše popsané obtížně řešitelné situaci ve vztahu k rozhodnutí předsedy Rady žalovaného
ze dne 22. 6. 2009 ani případnou možnou aplikaci některého z mimořádných opravných
prostředků dle správního řádu, jak uvádí žalobkyně i stěžovatelka, což by ovšem s ohledem
na obsah tohoto rozhodnutí znamenalo nepochybně přímé dotčení práv a povinností
stěžovatelky, a to právě v důsledku zrušení nyní žalobou napadeného rozhodnutí.
Ve světle výše uvedeného by tedy městský soud při opětovném zvažování případného
rozhodování podle §34 odst. 4 s. ř. s. měl důkladně zvážit, zda skutečně zrušením žalobou
napadeného rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 27. 1. 2009 nebude stěžovatelka přímo
dotčena ve svých právech a povinnostech, které jí byly založeny rozhodnutím předsedy Rady
žalovaného ze dne 22. 6. 2009. Jak však již Nejvyšší správní soud výše zdůraznil, nejde o právní
názory pro městský soud závazné, tyto jsou uvedeny pouze nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí a jejich cílem bylo
spíše jen upozornit městský soud na možné sporné otázky, které by měl řešit při posuzování postavení
osoby stěžovatelky jako osoby zúčastněné na daném řízení.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížností napadené usnesení
městského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto námitku stěžovatelky
shledal důvodnou. Kasační stížnost je proto důvodná a Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Krajský soud je v dalším řízení právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud v novém rozhodnutí
rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu