ECLI:CZ:NSS:2010:6.AS.31.2009:104
sp. zn. 6 As 31/2009 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8, zastoupené Mgr. Ludmilou
Kutějovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované: Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí
žalované ze dne 28. 8. 2007, č. j. had/7593/07, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky:
RTA VÝCHODNÍ ČECHY, s. r. o., se sídlem areál letiště objekt č. 126, Hradec Králové -
Věkoše, zastoupené Mgr. Mojmírem Náplavou, advokátem, se sídlem Vinohradská 37, Praha 2,
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2008, č. j. 9 Ca 346/2007 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Stěžovatelka RTA VÝCHODNÍ ČECHY, s. r. o., nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
III. Stěžovatelka RTA VÝCHODNÍ ČECHY, s. r. o., je povinna zaplatit žalobkyni
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 288 0 Kč, a to do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Ludmily Kutějové, advokátky, se sídlem
Sokolovská 49/5, Praha 8.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nep řizná vá .
Odůvodnění:
Společnost RTA VÝCHODNÍ ČECHY, s. r. o. (dále jen „stěžovatelka“), napadla kasační
stížností shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), jímž bylo
vyhověno žalobě žalobkyně a městský soud jím zrušil rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2007,
č. j. had/7593/07. V napadeném rozhodnutí žalovaná rozhodla podle §28 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, že žalobkyně (FTV Prima, spol. s r. o.) není účastníkem správních
řízení vedených s provozovateli regionálních vysílání (mj. i se stěžovatelkou; zde
pod sp. zn. 2007/549/had/VPJ), v nichž rozhodovala o udělení souhlasu se změnou jejich
licenčních podmínek.
Žalobkyně napadla správní rozhodnutí ze dne 28. 8. 2007, č. j. had/7593/07, jímž jí
nebylo přiznáno účastenství ve správních řízeních, žalobou, ve které označila provozovatele
regionálního vysílání (mezi nimi i stěžovatelku) za osoby zúčastněné na řízení. Městský soud
v průběhu soudního řízení žádnou z potenciálních osob zúčastněných na řízení ve smyslu §34
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nevyrozuměl
o probíhajícím řízení, ani je nevyzval, aby sdělily, zda hodlají uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku však městský soud uvedl, že označené osoby
(provozovatelé regionálního vysílání, mezi nimi i stěžovatelka) nebyly vydáním přezkoumávaného
správního rozhodnutí přímo dotčeny na svých právech a povinnostech, neboť rozhodnutí se týká
výlučně posouzení otázky procesního postavení žalobkyně ve správních řízeních vedených
o žádostech o změnu licenčních podmínek provozovatelů regionálního vysílání. Zrušením
napadeného správního rozhodnutí by ze stejného důvodu tyto osoby mohly být dotčeny pouze
nepřímo; městský soud je tedy za osoby zúčastněné na řízení nepovažoval a v řízení s nimi
nejednal. O žalobě pak rozhodl městský soud tak, že jí vyhověl a napadené rozhodnutí žalované
zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení; dovodil, že žalobkyni práva účastník a řízení příslušela
(s ohledem na specifika sdílených licencí), přičemž dílem shledal napadené rozhodnutí žalované
nepřezkoumatelným, a to pokud se odvolávalo na tzv. konsolidované znění licenční podmínky
č. 34. Rozsudek městského soudu byl žalobkyni doručen dne 5. 1. 2009 a žalované dne
29. 12. 2008; žalobkyně ani žalovaná rozsudek nenapadly kasační stížností, resp. řízení o kasační
stížnosti žalované bylo zastaveno, neboť žalovaná vzala kasační stížnost zpět (usnesení
městského soudu ze dne 13. 3. 2009, č . j. 9 Ca 346/2007 - 63). Stěžovatelce rozsudek městského
soudu nebyl soudem doručen.
Stěžovatelka podala kasační stížnost k poštovní přepravě dne 5. 3. 2009 a domáhá se jí
zrušení rozsudku městského soudu, neboť jej považuje za nezákonný a též řízení před městským
soudem považuje za zatížené vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozsudku. Stěžovatelka
nejprve argumentuje proti možné úvaze o opožděnosti své kasační stížnosti. Je si vědoma,
že podle §106 odst. 2 s. ř. s. počala lhůta k podání kasační stížnosti v případě stěžovatelky
(osoby, o níž soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení) ode dne doručení
rozhodnutí poslednímu z účastníků. Uvádí však, že nebyla vůbec seznámena se skutečností,
že nějaké soudní řízení probíhá, že byl vydán rozsudek, a kdy byl doručen účastníkům řízení.
O vydání rozsudku se dozvěděla až dne 19. 2. 2009 z tiskové zprávy žalované. Stěžovatelka
se domnívá, že pokud by Nejvyšší správní soud považoval ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. kasační
stížnost za opožděnou, došlo by k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu. Aplikace §106
odst. 2 s. ř. s. by v takovém případě byla v rozporu s ústavním pořádkem a stěžovatelka
proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu
podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky. Ve zbytku kasační stížnosti stěžovatelka vznáší
námitky proti právnímu posouzení otázky možnosti dotčení svých práv či povinností vydáním
či zrušením napadeného správního rozhodnutí, domnívá se totiž, na rozdíl od městského soudu,
že jí postavení osoby zúčastněné na řízení mělo být přiznáno; k tomu uvádí, že žalovaná již svými
rozhodnutími schválila změny licenčních podmínek stěžovatelky, podle těchto podmínek
se již rok a půl vysílá a do technologického zázemí a tv orby zpravodajských štábů byly vloženy
nemalé prostředky. Návrat k předchozí programové skladbě je fakticky nemožný, pokud by byl
vynucen, způsobil by stěžovatelce vysoké škody. Stěžovatelka se obává, že vstupem žalobkyně
do řízení ve věci změny jejích lic enčních podmínek může dojít ke zpochybnění dávno vydaných
správních rozhodnutí, čímž se výrazně sníží její právní jistota. Dále stěžovatelka napadá rozsudek
městského soudu potud, pokud argumentuje tím, že licenční podmínka č. 34 žalobkyně obsahuje
větu: „Změna licenčních podmínek regionálních provozovatelů je možná pouze s předchozím
souhlasem FTV Prima, spol. s r. o.“. Pokud i bylo někdy v licenčních podmínkách takovéto
ustanovení obsaženo, považuje je stěžovatelka za nicotné (žádné znění licenční podmínk y
nemůže bez dalšího žalobkyni zajišťovat účastenství v jakémkoliv řízení o změnách licenčních
podmínek stěžovatelky).
Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje kasační stížnost odmítnout,
neboť je podána osobou k podání neoprávněnou a je opožděná. Žalobkyně je toho názoru,
že stěžovatelka není oprávněna k podání kasační stížnosti, neboť nebyla osobou zúčastněnou
na žalobním řízení (§102 s. ř. s.). Městský soud se s touto otázkou v rozsudku vypořádal
a žalobkyně se s jeho názorem ztotožňuje. Pro opožděnost kasační stížnosti žalobkyně
argumentuje zejména zněním §106 odst. 2 s. ř. s ., které stanoví, že zmeškání lhůty nelze
prominout; stěžovatelkou navrhovaný výklad, že lhůta počíná běžet až od okamžiku,
kdy se stěžovatel o napadeném rozhodnutí dozvěděl, považuje žalobkyně za nepřípustně
extenzivní. Žalobkyně též nepovažuje postup podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky
za případný.
Žalovaná ve svém vyjádření pouze uvedla, že v návaznosti na napadený rozsudek vydala
dne 17. 2. 2009 us nesení č. j. 1931, jímž žalobkyni přiznala účastenství ve správních řízeních.
(Ve správním spise se nachází usnesení žalované č. j. had/1935/09 ze dne 17. 2. 2009,
kterým přiznala postavení účastníka řízení žalobkyni FTV Prima mj. ve správním řízení
sp. zn. 2007/549/had/VPJ, což bylo řízení vedené o změně licenčních podmínek
pro stěžovatelku).
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud uvádí následující skutečnosti významné
pro posouzení námitek vznesených v kasační stížnosti:
Nejvyšší správní soud se opakovaně setkává se spory držitelů licencí podle zákona
č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jejichž licence jsou navzájem
provázány (licence žalobkyně je charakterizována sdílením kmitočtů s provozovateli regionálního
vysílání). Tak kupř. pod sp. zn. 6 As 17/2008 Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost
FTV Prima jako žalobkyně proti rozhodnutí žalované, kterým neudělila FTV Prima souhlas
ke změně licenční podmínky týkající se připojovacích časů na kmitočtech, které sdílí
s provozovateli regionálního (místního) vysílání, mj. i RTA VÝCHODNÍ ČECHY; v tomto
řízení nebylo žádných pochyb, že provozovatelé regionálního vysílání mají postavení účastníků
správního řízení i osob zúčastněných v řízení soudním. Je proto poněkud s podivem,
že provozovatel regionálního vysílání tak zásadně brojí proti účasti FTV Prima ve správním řízení
o změně svých licenčních podmínek. Na prvý pohled je totiž zcela evidentní, že ať již jde
o připojovací časy anebo programové náplně, lze vzájemné dotčení na právech ve správním řízení
již prima facie jednoznačně konstatovat - je pojmově spjato se „sdílenou“ licencí.
V posuzované věci ze správního spisu plyne, že stěžovatelka podala žalované žádost
(doručenou 16. 7. 2007, č. 6918) o změnu licenčních podm ínek, která se týkala změny
programového schématu programu RTA VÝCHODNÍ ČECHY. Žalovaná k projednání žádosti
nařídila na 28. 8. 2007 ústní jednání, o kterém vyrozuměla vedle stěžovatelky též žalobkyni
FTV Prima.
Dne 28. 8. 2007 pak žalovaná vydala pod č. j. had/7593/07 usnesení, kterým vyslovila,
že FTV Prima není účastníkem tohoto řízení (a dalších řízení s dalšími provozovateli regionálního
vysílání); rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni 29. 8. 2007. Ze správního spisu nelze dovodit,
že by o tomto rozhodnutí byla vyrozuměna stěžovatelka jako žadatelka o změnu licenčních
podmínek.
Dne 20. 9. 2007 vydala žalovaná rozhodnutí č. j. sot/8168/07 ,
sp. zn. 2007/549/had/VPJ, kterým vyslovila souhlas se změnou licenčních podmínek -
programové skladby a vysílacího schématu RTA VÝCHODNÍ ČECHY; rozhodnutí bylo
stěžovatelce doručeno 25. 9. 2007.
Nejvyšší správní soud musí nejdříve přikročit k posouzení toho, zda kasační stížnost je
podána včas a zda je přípustná.
Přitom je ovšem nutno konstatovat, že městský soud se v napadeném rozsudku vyjádřil
ke dvěma věcem: jednak pojednal o tom, zda stěžovatelka (a další provozovatelé regionálního
vysílání) má v řízení o žalobě FTV Prima proti usnesení žalované, kterým jí nebylo přiznáno
postavení účastníka správního řízení, postavení osoby na řízení zúčastněné ve smyslu §34 s. ř. s.;
přitom ovšem nepostupoval tak, jak mu s. ř. s. přikazuje (nevyrozuměl stěžovatelku
o probíhajícím řízení a nevyzval ji k vyjádření, zda bude práva osoby zúčastněné uplatňovat,
ani nevyslovil usnesením, že stěžovatelka není osobou na řízení zúčastněnou - srov. §34
odst. 2 a 4 s. ř. s.). Svůj závěr o tom, že stěžovatelka nesplňuje materiální podmínky pro přiznání
postavení osoby zúčastněné na řízení (přímé dotčení na právech a povinnostech správním aktem,
popř. přímé dotčení v důsledku zrušení správního aktu soudem) vtělil městský soud do textu
odůvodnění rozhodnutí ve věci samé, přičemž ovšem stěžovatelce toto rozhodnutí nedoručil.
Dále městský soud v rozsudku napadeném stěžovatelkou posoudil žalobní námitky žalobkyně
a zčásti jim vyhověl, částečně shledal napadené správní rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Napadený rozsudek městského soudu tak bez ohledu na znění výroku obsahuje dvě rozhodnutí:
jednak rozhodnutí o tom, že se stěžovatelce nepřiznává postavení osoby na řízení zúčastněné,
jednak rozhodnutí o žalobě FTV Prima. Stěžovatelka pak byla oprávněna podat do „prvého“
rozhodnutí kasační stížnost bez dalšího, do „druhého“ rozhodnutí pak jen v případě, že jí svědčil
status osoby na řízení zúčastněné (§102 s. ř. s.).
Správní orgán (žalovaná) nesplnil pokyn §28 odst. 1 správního řádu,
podle něhož se usnesení, kterým správní orgán vysloví, zda je určitá osoba účastníkem řízení,
oznamuje pouze tomu, o jehož účasti bylo rozhodováno, ostatní účastníci se o něm vyrozumí.
Stěžovatelka tedy měla být o tomto usnesení ze strany žalované vyrozuměna; správní spis
předložený žalovanou neskýtá žádný podklad pro závěr, že se tak stalo, a stěžovatelka tvrdí,
že o tomto usnesení nevěděla. Městský soud pak „rozhodnutí“ o tom, zda je stěžovatelka osobu
na řízení zúčastněnou (ačkoliv žalobkyně ji tak v žalobě označila) pojal pouze do odůvodnění
rozhodnutí ve věci samé. Nejde tedy o případ, s nímž se Nejvyšší správní soud setkával
v minulosti dosti často, kdy krajský soud existenci tvrzení o osobě na řízení zúčast něné ignoroval,
aby jí následně formálně postavení přiznal až v rozhodnutí o věci samé, přičemž jí toto
rozhodnutí doručil (v takovýchto případech Nejvyšší správní soud setrvale judikoval, že takové
rozhodnutí krajského soudu trpí vadou řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí
o věci samé a taková rozhodnutí opakovaně rušil - srov. např. rozsudek č. j. 3 As 65/2006 - 98
ze dne 9. 5. 2007, či č. j. 4 As 62/2006 - 122 ze dne 17. 7. 2007 - dostupná na www.nssoud.cz).
V posuzované věci však městský soud nehodlal stěžovatelce postavení osoby zúčastněné přiznat;
v takovém případě měl vydat usnesení, které bylo třeba stěžovatelce doručit; kasační stížnost
pak byla proti tomuto usnesení přípustná: srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 26/2004 - 71 ze dne 15. 9. 2005, č. j. 7 As 43/2005 - 53 ze dne 31. 8. 2005; v posledně
uvedeném rozsudku se pak Nejvyšší správní soud postavil na stanovisko, že kasační stížnost
proti rozhodnutí, kterým se vyslovuje, že určitý subjekt není osobu na řízení zúč astněnou
ve smyslu §34 odst. 1 s. ř. s., je nutno připustit i z toho důvodu, že osoba, která uplatnila práva
osoby zúčastněné se vůbec nemusí dozvědět o tom, že soud již ve věci vydal konečné rozhodnutí
či toto zjištění pro ni může být spjato se značnými obtížemi (zdejší soud v tomto rozsudku
v zásadě popírá možnost, aby osoba na řízení zúčastněná namítala až v kasační stížnosti
proti rozhodnutí ve věci samé, že jí mělo být toto postavení přiznáno). Opodstatněnost úvah,
které v tomto citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud učinil, se ukazuje zcela jasně
v posuzované věci: stěžovatelka se dozvěděla až z tiskové zprávy žalované, že do správního řízení
o její žádosti o změnu licenčních podmínek vstoupí další účastník.
Za těchto okolností je pro Nejvyšší sprá vní soud velmi obtížné posoudit jak včasnost,
tak přípustnost kasační stížnosti; jeho závěry musejí především být vedeny potřebou zajistit
stěžovatelce spravedlivý proces, přitom však musí postupovat procesně efektivně. Kasační
stížnost je podána obecně včas, pokud je podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí
krajského soudu (§106 odst. 2 prvá věta s. ř. s.). Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně
vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, (nebo která svá práva uplatnila teprve po vydání
napadeného rozhodnutí) běží lhůta ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků (§106
odst. 2 druhá věta s. ř. s.). V této souvislosti je třeba připomenout již shora zmíněné rozhodnutí
zdejšího soudu sp. zn. 1 As 26/2004, které uvedlo, že „přípustnost kasační stížnosti (proti usnesení,
kterým bylo rozhodnuto, že určitá osoba není osobou na řízení zúčastněnou - pozn. Nejvyšší
správní soud) je tudíž v souladu se zásadou procesní ekonomie, na tom nic nemění ani ustanovení §106 odst. 2
věta druhá s. ř. s.“.
Stěžovatelka je tedy oprávněna brojit proti závěru, že není osobu zúčastněnou, kasační
stížností. Za situace, jaká nastala v posuzované věci, musí ústavní princip zákazu denegatio
iustitiae jako součást spravedlivého procesu převážit nad zákonným pravidlem p ro včasnost
podání kasační stížnosti. Jak Nejvyšší správní soud již rozhodl v obdobné situaci ve správním
řízení podle dříve účinného správního řádu (z roku 1967), je-li účastník řízení opomenut
při oznámení rozhodnutí, nastane fikce oznámení k okamžiku, k němuž je bezpečně
a bez rozumných pochyb zjištěno, že opomenutý účastník seznal úplný obsah rozhodnutí; teprve
poté začínají běžet lhůty pro podání opravných prostředků (srov. rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007 - 118). Stěžovatelka tvrdí, že se o rozhodnutí městského
soudu dozvěděla až 19. 2. 2009 z tiskové zprávy žalované (kterou připojila ke kasační stížnosti).
Nejvyšší správní soud nemá žádný důvod toto datum zpochybňovat; jestliže stěžovatelka podala
kasační stížnost na poštu 5. 3. 2009 (o čemž svědčí obálka založená na čl. 70a soudního spisu),
učinila tak v zákonem požadované dvoutýdenní lhůtě od doručení rozhodnutí (byť se tak stalo
fiktivně).
Důvody, které stěžovatelka uplatňuje vůči závěrům městského soudu ve věci je jího
postavení jako osoby na řízení zúčastněné, lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost právního posouzení věci) - jde tedy o důvody uplatněné přípustně.
K získání postavení osoby na řízení zúčastněné je třeba splnit alespoň jedno
z materiálních kritérií uvedených v §34 odst. 1 s. ř. s. (to, že formální kritérium, totiž výslovné
oznámení, že se tohoto postavení domáhá, je v případě stěžovatelky splněno, je evidentní a je jen
důsledkem pochybení městského soudu, že nemohlo být učiněno dříve). Prvním materiálním
kritériem je přímé dotčení práv a povinností stěžovatelky správním rozhodnutím. Druhým pak
možné dotčení práv a povinností zrušením správního rozhodnutí soudem. V posuzované věci
se jednalo o správní rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že jiná osoba odlišná od stěžovatelky
není účastníkem správního řízení o změně licenčních podmínek, které bylo zahájeno k žádosti
stěžovatelky. Je zcela evidentní, že tímto správním rozhodnutím nebyla stěžovatelka přímo
dotčena na svých právech (jednalo se o řízení o změnu její licence). Stěžovatelce v důsledku
tohoto rozhodnutí nevznikla žádná nová práva ani jí nebyly uloženy žádné nové povinnosti,
rozhodnutí se týkalo výlučně žalobkyně FTV Prima (tomu odpovídá i koncepce nového
správního řádu /zákon č. 500/2004 Sb./, jenž v §28 odst. 1 ani nenařizuje, aby se jiným osobám,
než těm, vůči kterým usnesení o účastenství směřuje, doručovalo). Rovněž v případě druhého
materiálního kritéria nelze dovozovat možnost přímého zasažení práv a povinností stěžovatelky.
Výsledek soudního přezkumu o účastenství žalobkyně ve správním řízení může přímo zasáhnout
pouze práva a povinnosti toho, vůči němuž bylo jeho postavení deklarováno, tj. práva
a povinnosti žalobkyně. To, že nepřímým důsledkem soudního přezkumu může za určitých
okolností být například podání žaloby ze strany FTV Prima proti rozhodnutí, kterým žalovaná
vyslovila souhlas se změnou licenčních podmínek, je skutečností. Nejedná se však o přímý
a nezbytný důsledek soudního přezkumu rozhodnutí o účastenství podle §28 správního řádu
z roku 2004. Proto neobstojí ani argumentace stěžovatelky ve smyslu případných eventuálních
škod. Stěžovatelka v případném řízení o přezkum meritorního rozhodnutí žalované Rady
o souhlasu se změnou licenčních podmínek k případné žalobě FTV Prima bude mít zcela
nesporně postavení osoby na řízení zúčastněné (tam již přímé dotčení na jejích právech existuje
evidentně) včetně všech práv plynoucích z §34 odst. 3 s. ř. s. včetně práva na doručení
rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno a práva podat kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu o takové žalobě.
Kasační stížnost, pokud směřovala proti rozhodnutí městského soudu v otázce postavení
stěžovatelky jako osoby na řízení zúčastněné, je tedy nedůvodná.
Za těchto okolností, tedy v případě, kdy stěžovatelce nesvědčí postavení osoby na řízení
zúčastněné, nemůže se účinně domáhat přezkumu rozhodnutí městského soudu v meritu věci,
tedy, zda námitky žalobkyně FTV Prima vůči usnesení žalované Rady pro rozhlasové a televizní
vysílání o jejím účastenství ve správním řízení, byly posouzeny městským soudem správně.
V tomto ohledu jde o kasační stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou (§46 odst. 1
písm. c/ ve spojení s §120 s. ř. s.), neboť kasační stížnost může podat (§102 s. ř. s.) pouze osoba
na řízení zúčastněná. Nad rámec povinného odůvodnění však Nejvyšší správní soud konstatuje,
že městský soud správně vystihl zmatečnost v postupech žalované, pokud jde o odkazy na znění
podmínky č. 34 v licenci žalobkyně; stěžovatelka interpretuje rozhodnutí městského soudu
nesprávně, pokud je napadá proto, že vychází z určitého znění podmínky č. 34 licence žalobkyně.
Městský soud naopak jasně sdělil, že rozhodnutí žalované je v tomto ohledu nepřezkoumatelné.
Důvodnost žalobních námitek pak shledal v tom, že i změna programového schématu (skladby)
může zasáhnout do práv a oprávněných zájmů žalobkyně, jak je v rozsudku blíže popsal.
V zájmu procesní efektivity tedy Nejvyšší správní soud nepřikročil ke zrušení napadeného
rozsudku městského soudu, neboť by bylo dosaženo pouze zamítavého usnesení o postavení
stěžovatelky jako osoby na řízení zúčastněné (tedy v podstatě stejného závěru, jaký vtělil městský
soud do odůvodnění napadeného rozsudku), přestože shledal v postupu městského soudu řadu
pochybení. Připuštěním kasační stížnosti do těchto závěrů městského soudu jako včasné
a přípustné pak tato pochybení Nejvyšší správní soud zhojil.
Poněvadž kasační stížnost byla shledána nedůvodnou, byla zamítnuta (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud za použití §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch; náklady řízení v jejím
případě tvoří mimosmluvní odměna její zástupkyně podle §11 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu. Soud proto přiznal žalobkyni částku 2100 Kč za jeden úkon právní služby
spočívající v podání vyjádření ke kasační stížnosti (§7 ve spojení s §9 odst. 3 advokátního tarifu)
a dále částku 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, zvýšil soud
náklady řízení ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. o 480 Kč. Celková výše nákladů, jež je stěžovatelka ve
smyslu §60 odst. 1 s. ř. s. povinna nahradit žalobkyni, tedy činí 2880 Kč. Stěžovatelka je podle §
149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s §64 s. ř. s., povinna
náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně; k plnění určil Nejvyšší správní
soud přiměřenou lhůtu. Žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti podle soudního spisu žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu