ECLI:CZ:NSS:2010:6.AS.53.2009:74
sp. zn. 6 As 53/2009 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
nezl. A. B., zastoupené zákonným zástupcem: Ch. B., právně zastoupené Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, adresa pro doručování: Václavské náměstí 21,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2008, č. j. MV - 55672 - 3/OAM - 2008, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2009,
č. j. 11 Ca 311/2008 - 43, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2009, č. j. 11 Ca 311/2008 -
48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (nar. X) podala žádost (dne 24. 9. 2007) o udělení povolení k trvalému pobytu
na území České republiky podle ustanovení §66 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o
pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“). K žádosti přiložila rodný list a cestovní průkaz totožnosti. Správní org án I. stupně
vydal dne 7. 11. 2007 usnesení, kterým žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů doplnila chybějící
náležitosti žádosti, a to doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území České republiky
a doklad o zajištění ubytování na území. Doklad o zajištění ubytování byl posléze předložen.
Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2008, č. j. SCPP - 00752/C - CI - 2007, byla žádost zamítnuta podle §
75 odst. 1 písm. a) a §70 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyly předloženy
doklady o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území České republiky. K podanému
odvolání stěžovatel toto rozhodnutí zrušil, neboť zjistil, že byla aplikována nepatřičná ustanovení
zákona o pobytu cizinců; současně upozornil, že žalobkyně nepředložila doklad potvrzující úč el
pobytu podle §70 odst. 2 písm. c) cit. zákona. Správní orgán I. stupně nato vydal nové
rozhodnutí dne 6. 5. 2008 (č. j. SCPP - 00752/C - CI - 2007), kterým žádost o udělení povolení
k trvalému pobytu zamítl podle §75 odst. 1 písm. a) cit. zákona v návaznosti na ustanovení §70
odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců; své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně
nepředložila doklad podle §70 odst. 2 písm. c) cit. zákona potvrzující účel pobytu na území.
K tomu dále uvedl, že žadatelka nebyla v minulosti českým občanem a jejím rodičům nebyl
povolen trvalý pobyt na území České republiky, proto nelze rodný list považovat za doklad
potvrzující účel pobytu na území. Odvolání žadatelky bylo Ministerstvem vnitra zamítnuto (dne
5. 8. 2008, č. j. MV - 55672 - 3/OAM - 2008). V průběhu odvolacího řízení umožnilo
Ministerstvo vnitra účastnici řízení seznámit se s podklady pro rozhodnutí (vada, která byla
v odvolání vytýkána, tak byla zhojena). Poněvadž žadatelka nijak nespecifikovala důvody podání
žádosti a jejím rodičům nebyl povolen trvalý pobyt, nemohl být podle Ministerstva vnitra rodný
list dokladem potvrzujícím účel pobytu.
Proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra byla podána žaloba, o které rozhodl
shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze tak, že napadené rozhodnutí orgánu
II. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně uložil žalovanému uhradit náklady
řízení k rukám právního zástupce v částce 10 568 Kč. Městský soud shledal, že žaloba byla
podána důvodně, pokud se dovolávala nedostatku předvídatelnosti v rozhodnutí žalovaného.
Správní orgány v posuzované věci nejdříve shledaly nedostatek dokladů pro osvědčení existence
finančních prostředků k pobytu na území České republiky, načež v dalším rozhodnutí shledaly
nedostatek dokladů pro osvědčení účelu pobytu. Pokud správní orgán dospěl k závěru,
že rodným listem nelze účel pobytu potvrzovat, pak měl o tomto závěru žalobkyni poučit
a vyzvat ji, aby případně předložila jiný doklad. Tím spíše tak měl učinit, jestliže v předchozích
fázích řízení kladl důraz na jiné okolnosti než hodnocení předloženého rodného listu (ubytování,
finanční prostředky). Teprve v návaznosti na procesní aktivitu či pasivitu žalobkyně na základě
poučení správního orgánu lze ve věci rozhodnout na podkladě toho, co žalobkyně předloží.
Proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost žalovaný správní orgán (Ministerstvo
vnitra, dále jen „stěžovatel“). Namítá nesprávné právní posouzení věci městským soudem,
jenž podle jeho názoru nesprávně definoval poučovací povinnost správního orgánu. Správní
orgán podle názoru stěžovatele řádně poučil žalobkyni o nutnosti předložit všechny důkazy,
které považuje v dané věci za relevantní. Správní orgán tak jednal v souladu s §4 odst. 2
správního řádu, neboť splnil zákonem uloženou poučovací povinnost; k tomu argumentuje
na podporu svého názoru rozhodnutími zdejšího soudu (sp. zn. 9 Azs 64/2008 z 11. 12. 2008,
podle něhož poučovací povinnost nelze vnímat jako „ničím neomezenou a absolutní povinnost poučovat
o všem, vždy a za všech okolností“, sp. zn. 4 Azs 450/2004 ze dne 23. 3. 2005 „poučovací povinnost
nemůže jít tak daleko, aby byl účastník poučován i o tom, jaké skutečnosti má uvádět, aby bylo jeho žádosti
vyhověno anebo sugestivně dotazován na důvody, o kterých sám nehovoří“). Současně vy jádřil své
přesvědčení, že postupoval předvídatelně, neboť ve stejných případech postupuje shodně.
Vyzývat žalobkyni k předložení důkazu, který by potvrzoval účel pobytu, považoval
za nadbytečné, neboť takový úkon již byl ve správním řízení učiněn a soud t uto skutečnost
nerespektuje a ukládá správnímu orgánu povinnost nad rámec zákona. Současně požadoval
rozhodnout o povinnosti žalobkyně k úhradě nákladů řízení, které musel žalovaný podle výroku
II. městského soudu uhradit k rukám právního zástupce.
Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnosti byla podána osobou k tomu oprávněnou, je přípustná; uplatněn byl
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
- nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nejvyšší správní soud posoudil napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
a z důvodů, které uplatnil stěžovatel (§109 s. ř. s.) a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Předmětem sporu je postup správního orgánu při odstraňování nedostatků žádosti
o udělení povolení k trvalému pobytu.
Podle §66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se povolení k trvalému pobytu
bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, kte rý o vydání tohoto
povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele.
Podle §70 odst. 2 písm. c) citovaného zákona je cizinec povinen k žádosti o povolení
k trvalému pobytu předložit doklad potvrzující účel pobytu na území, například rodný list, o ddací
list nebo jinou listinu dokládající příbuzenský vztah, doklad o tom, že cizinec byl v minulosti
státním občanem České republiky.
Podle §168 citovaného zákona se na řízení podle §66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu
cizinců vztahuje správní řád.
Podle §45 odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) nemá- li žádost předepsané
náležitosti, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo vyzve k jejich
odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstr anění
nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit.
Podle §75 odst. 1 písm. a) citovaného zákona se žádost o vydání povolení
k trvalému pobytu zamítne, jestliže cizinec nepředloží náležitosti podle §70 odst. 1 písm. a) až c),
e), f) nebo g).
Stěžovatel namítá, že svou povinnost poučit žadatelku splnil. Tento názor Nejvyšší
správní soud nesdílí. Jak lze zjistit ze správního spisu, správní orgán I. stupně žadatelku
prokazatelně vyzval pouze k předložení dokladů o finančních prostředcích a ubytov ání na území.
Ve správním spise se nenachází žádná výzva, kterou by správní orgány po žadatelce požadovaly
doplnění neúplně podané žádosti, pokud jde o doklad o účelu pobytu. Jestliže cit. ustanovení §70
odst. 2 písm. c) ve svém příkladmém výčtu dokladů, které mohou prokazovat účel pobytu, uvádí
rodný list, který žadatelka k žádosti připojila, mohla oprávněně očekávat, že tuto svou povinnost
splnila, navíc za situace, kdy správní orgán nesměřoval vůči ní výzvu, kterou by jí jasně sdělil,
že takovýto doklad nepředložila, tedy že se jedná o vadu žádosti, která jej opravňuje žádost
zamítnout. Takové poučení je ve smyslu §45 správního řádu esenciální součástí povinného
postupu správního orgánu odstraňujícího vady podání. Za takovou výzvu nelze považovat
zmínku v rozhodnutí o prvém odvolání, kde žalovaný upozornil správní orgán I. stupně,
že takovýto doklad ve spise postrádá. Správní orgán tedy byl povinen žalobkyni vyzvat
k odstranění nedostatků žádosti v intencích, jak vyložil městský soud.
Nejvyšší správní soud shledal výklad příslušných procesních předpisů podaný městským
soudem přiléhavým; poukazy stěžovatele na judikaturu Nejvyššího správního soudu
se s posuzovanou věcí zcela míjejí.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Procesně úspěšné žalobkyni by vůči stěžovateli náleželo právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), procesně neúspěšný stěžovatel takové právo nemá.
Ze soudního spisu však neplyne, že by v řízení o kasační stížnosti právní zástupce žalobkyně
učinil jakýkoli úkon právní pomoci (vyjádření ke kasační stížnosti podáno nebylo). Proto bylo
rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu