ECLI:CZ:NSS:2010:6.AZS.6.2010:86
sp. zn. 6 Azs 6/2010 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba
Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: S. O. N., zastoupeného JUDr. Martinem Sochorem,
advokátem, se sídlem Veletržní 10, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 12. 2008, č. j. OAM - 805/VL - 07 - K02 - 2008, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2009, č. j. 32 Az 1/2009
- 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Martinu Sochorovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 12. 2008, č. j. OAM - 805/VL - 07 - K02 - 2008, kterým mu nebyla udělena mezinárodní
ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
(dále „zákon o azylu“), s tím, že nebyly shledány důvody ani pro udělení azylu, ani doplňkové
ochrany podle téhož zákona. O nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků
nemá na jejich náhradu právo.
Krajský soud v Hradci Králové po podání kasační stížnosti proti předmětnému
rozhodnutí postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel podal v zákonné lhůtě kasační stížnost, aniž by uvedl konkrétní důvody,
pro které kasační stížnost podává, toliko uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Současně požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti, aby došlo k ochraně jeho práv. Kasační stížnost byla doplněna advokátem, jenž byl
stěžovateli ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2009,
č. j. 32 Az 1/2009 - 47, a tímto citovaným usnesením vyzván k doplnění kasační stížnosti
o důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s. s řádným odůvodněním ve stanovené lhůtě. Stěžovatel
výslovně uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti, vady řízení a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.
Podle názoru stěžovatele se krajský soud dopustil nezákonnosti tím, že nesprávně posoudil
skutečnost, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu. Stěžovatel
stejně jako v řízení před správním orgánem uvádí, že v zemi původu byl zabit jeho strýc a bylo
mu vyhrožováno smrtí, byť ze strany soukromých osob, a navíc ke své původní vlasti nemá
vůbec žádné vazby, a proto mu měl být udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu.
Toto právo mu bylo jak správním orgánem, tak i soudem, odepřeno, a protože chybí i bližší
odůvodnění této části rozhodnutí, je rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgán popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a stejně tak
i napadený rozsudek krajského soudu, byly podle názoru žalovaného vydány v souladu se zákony.
Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání ve věci žádosti stěžovatele,
na výpovědi stěžovatele učiněné během správního řízení a na vydané rozhodnutí. Stěžovatel
nesplňoval podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a správní orgán nezjistil důvod
hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle §14 téhož zákona. Žalovaný
s odkazem na ustálenou judikaturu zohlednil všechny ostatní okolnosti případu za situace
nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele, a to ve vzájemných souvislostech a shromáždil veškeré
dostupné údaje, které výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu vyvracejí či zpochybňují.
Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy
přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích důvodů uplatněných
v kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že jsou dány výše specifikované podmínky pro odmítnutí
kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
Kasační námitky se v daném případě zaměřují zejména na zpochybnění posouzení právní
otázky soudem, přičemž mělo především dojít k nesprávnému vyhodnocení důvodů dle §12
písm. b) zákona o azylu s ohledem na potíže stěžovatele v zemi původu.
Podle ustálené judikatury „obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování
či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí,
za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány,
nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu“ - (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54). Ve světle konstantní judikatury
„skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany
soukromých osob, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona a azylu,
ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 téhož zákona“ -
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65).
Pokud jde o přesvědčení stěžovatele, že výše uvedené skutečnosti jsou důvodem alespoň
pro udělení humanitárního azylu, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na svou předchozí
judikatorní praxi vyloženou např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72,
publikovaném pod č. 375/2004 Sbírky rozhodnutí NSS, podle kterého udělení humanitárního
azylu je výsledkem správního uvážení, a proto podléhá soudnímu přezkumu jen v omezeném
rozsahu (srov. §78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Ustanovení §14 bylo do zákona o azylu, který jinak
stanoví důvody pro jeho udělení velice přísně a vypočítává je taxativně, vloženo
proto, aby v případě nenaplnění podmínek pro udělení azylu podle §12 tohoto zákona bylo
možno zohlednit i skutečnosti obecně vnímané jako pro udělení azylu z humanitárních důvodů
obvyklé (např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným, osobám přicházejícím z oblastí
postižených humanitární katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory). V každém
případě se vždy bude jednat o azylový důvod navýsost výjimečný. Důvody, které stěžovatel
v průběhu celého správního řízení uváděl, nejsou z hlediska humanitárního natolik mimořádné,
aby je bylo možné za zvláštního zřetele hodné považovat.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou
odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném
rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji
proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2009,
č. j. 32 Az 1/2009 - 47, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. Martin
Sochor; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci, který k výzvě soudu nevyčíslil odměnu za zastupování v řízení o kasační
stížnosti, náleží podle obsahu soudního spisu v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby po 2100 Kč spočívající v písemném
podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti ze dne 7. 1. 2010 a jeden režijní paušál po 300 Kč
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna za zastupování
v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu