ECLI:CZ:NSS:2010:7.A.100.2001:50
sp. zn. 7 A 100/2001 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce:
Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Čs. Le gií 172, Klatovy,
proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. O 122586,
takto:
I. Řízení se zas tavu je .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání shora
označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým byl zamítnut rozklad
žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 1999, zn. O - 122586, kterým byl
podle §25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, zamítnut návrh
žalobce na výmaz slovní ochranné známky č. R 324416 ve znění „Zewa Dis“. Předseda
žalovaného v rozkladovém řízení zároveň rozhodl, že složená kauce ve výši 2500 Kč se nevrací.
Vrchní soud v Praze v této věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a neskončenou věc pak převzal
dle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), k dalšímu řízení
Nejvyšší správní soud. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 7 A 100/2001 - 24, byla žaloba odmítnuta z důvodu věcné nepříslušnosti. Na základě
usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. Konf 18/2008 - 7, je příslušný vydat rozhodnutí
o žalobě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 14. 10. 1999, zn. O - 122586,
soud ve správním soudnictví. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 7 A 100/2001 - 24, bylo současně zvláštním senátem zrušeno. V souladu s ustanovením
§130 odst. 1 s. ř. s. se v neskončených věcech řízení dokončí podle ustanovení o řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu (část třetí hlava druhá díl první s. ř. s.).
V průběhu řízení u Nejvyššího správního soudu bylo tomuto soudu doručeno dne
25. 2. 2010 podání označené jako „zpětvzetí žaloby“. Zástupce žalobce v něm písemně sdělil
tomuto soudu, že podanou žalobu bere v celém rozsahu zpět, a žádá, aby řízení bylo zastaveno.
Projev vůle zástupce žalobce nevzbuzuje pochybnosti o tom, že směřuje k ukončení a zastavení
řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod spisovou značkou 7 A 100/2001.
Postup soudů ve správním soudnictví týkající se obecně řízení před správními soudy je up raven
v části třetí, hlava první s. ř. s. Podle §47 písm. a) s. ř. s. vezme-li navrhovatel svůj návrh zpět,
soud řízení usnesením zastaví. Jde-li o společný návrh více osob, musí být pro účinné zpětvzetí
návrh vzat zpět všemi osobami. Vzhledem k tomu, že v daném případě se nejednalo o společný
návrh více osob a projev vůle nevzbuzuje pochybnosti, Nejvyšší správní soud řízení v souladu
s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Tento postup je výrazem dispoziční zásady,
kterou je správní soudnictví ovládáno.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta. Dle druhé věty citovaného ustanovení vzal- li však navrhovatel podaný
návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nato bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení
navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem
k okolnosti, že v dané věci zákonem stanovené podmínky v druhé větě nebyly naplněny,
resp. z podání (zpětvzetí) žalobce to nijak nevyplývá, postupoval Nejvyšší správní soud
podle věty první citovaného ustanovení, za použití §120 s. ř. s., a náhradu nákladů řízení
nepřiznal žádnému z účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. března 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu