ECLI:CZ:NSS:2010:7.AFS.131.2009:95
sp. zn. 7 Afs 131/2009 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Comforta s. r. o.,
se sídlem Václavské nám. 19/832, Praha 1, zastoupený Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem
se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalovanému: Celní ředitelství Praha, se sídlem
Washingtonova 7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 9. 4. 2009, č. j. 10 Ca 101/2007 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2009, č. j. 10 Ca 101/2007 – 53, byla
zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Celního ředitelství
Praha (dále jen „celní ředitelství“) ze dne 15. 1. 2007, č. j. 25661/06-1701-21, kterým bylo
na základě odvolání stěžovatele změněno rozhodnutí Celního úřadu Praha D1 (dále jen „celní
úřad“) ze dne 13. 11. 2006, č. j. 63-39/06-1768-024, o zajištění vybraných výrobků podle ust. §42
odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon
o spotřebních daních“). V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že stěžovatelův poukaz
na vydání povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků ze dne 27. 10. 2006 není
na místě, neboť přijetí předmětných vybraných výrobků se uskutečnilo nikoliv na základě tohoto
povolení, nýbrž podle průvodních dokladů, na základě již neplatných předcházejících
jednorázových povolení. Stěžovatel se nemohl domnívat a být v dobré víře, že předmětná
transakce se uskutečňuje na základě povolení, které mu ještě nebylo doručeno a které
tak nemohlo být uvedeno ani v průvodních dokladech. V této souvislosti městský soud poukázal
na ust. §26 odst. 2 zákona o spotřebních daních a dále uvedl, že i když celní úřad neuvedl
ve výrokové části rozhodnutí označení procesněprávního předpisu, nebyla tato vada nedostatkem
takové intenzity, který by měl za následek neplatnost prvostupňového rozhodnutí a navíc byla
odstraněna odvolacím orgánem v souladu s ust. §50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). K námitce, že poslední výrok
rozhodnutí celního ředitelství, který zní „ostatní části odvolání se nemění“ je zmatečný, městský
soud uvedl, že jde o zřejmou nesprávnost, která vznikla při písemném vyhotovení napadeného
rozhodnutí. Tímto výrokem nemohl být stěžovatel nijak poškozen na svých právech. Nebylo jím
ani rozhodováno o meritu věci.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v ní namítal, že bylo potřebné zkoumat
a posoudit okolnosti daného případu, tedy, že stěžovatel chtěl dne 6. 10. 2006 podat u celního
úřadu žádost o povolení jednorázového přijetí vybraných výrobků. Přijetí této žádosti však bylo
odmítnuto s odkazem na interní pokyn celního ředitelství. Stěžovateli tedy nezbylo než vycházet
z povolení k opakovanému přijímání vybraných výrobků, které mu bylo dne 27. 10. 2006 uděleno
celním ředitelstvím podle ust. §22 zákona spotřebních daních, a o jehož vydání požádal dne
26. 6. 2006. Toto rozhodnutí bylo ve smyslu ustanovení §32 odst. 13 zákona o správě daní
a poplatků již vykonatelné, neboť případné odvolání stěžovatele proti takovému rozhodnutí
by nemělo odkladný účinek a stěžovatel si byl navíc vědom toho, že proti takovému rozhodnutí,
kterým mu bylo uděleno povolení pro opakované přijímání výrobků, odvolání podávat nebude.
V této souvislosti stěžovatel uvedl, že tiché víno bylo na území České republiky dovezeno
prostřednictvím přepravce až dne 9. 11. 2006 a stěžovatel jej převzal až po vydání předmětného
povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků, které bylo vůči němu účinné již dnem jeho
vydání, tedy dnem 27. 10. 2006. Stěžovatel tedy jednal v dobré víře. Naopak při přijetí
předmětného zboží na území České republiky dne 8. 11. 2006 nebylo z hlediska nesprávnosti
průvodních dokladů příslušným celním úřadem nic namítáno. Průvodní doklady plní funkci
orientační, kdy prokazují, že z místa odeslání do místa určení bylo přepraveno totéž zboží
a v tomtéž množství. Stěžovatel je toho názoru, že režim podmíněného osvobození od daně
neporušil, neboť do České republiky bylo dovezeno stejné zboží o stejném množství, tak jak bylo
uvedeno v průvodních dokladech a toto zboží převzal až poté, kdy mu bylo vydáno právně
účinné povolení pro přijímání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně.
Z uvedeného důvodu nedošlo k porušení zákona o spotřebních daních. Pokud by přesto byla
tato situace posouzena jako porušení režimu podmíněného osvobození od daně, pak stěžovatel
poukazoval na to, že podal mimořádné daňové přiznání ke spotřební dani z tichého vína ve výši
0 Kč za 1 litr a splnil tak své zákonné povinnosti. Stěžovatel byl napadeným správním
rozhodnutím dotčen na svém právu disponovat se zbožím a byla tak ztížena jeho podnikatelská
činnost. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Celní ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že nepřináší nové skutečnosti,
proto odkázalo v plném rozsahu na své vyjádření k žalobě ze dne 6. 6. 2007 a na napadený
rozsudek městského soudu, s jehož právními závěry se ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §42 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních zjistí-li celní úřad nebo celní
ředitelství, že údaje uvedené na průvodním dokladu jsou nesprávné nebo nepravdivé, rozhodne
o zajištění těchto vybraných výrobků, popřípadě i dopravního prostředku, který je dopravuje.
Ze správního spisu vyplývá, že dne 13. 11. 2006 provedl celní úřad místní šetření
ve skladu stěžovatele na adrese Vysoká škola ekonomická, Ekonomická 957, Praha 4, při kterém
zajistil vybrané výrobky – tichá vína a v sepsaném protokolu jako důvod jejich zajištění uvedl,
že byly dopraveny na daňové území České republiky z jiných členských zemí na průvodní
doklady, ve kterých byly uvedeny nesprávné údaje. Konkrétně se jednalo údaje uvedené
v odstavci č. 4 - označení povolení pro přijetí vybraných výrobků, kde byla uvedena jednorázová
povolení, která byla v rozhodné době již neplatná. Na průvodních dokladech ref. č. 6420,
33N114/20061773A, 33N114/20061774A a 33N114/20061775A je totiž v citovaném odstavci
u francouzského dodavatele uvedeno SEED ID příjemce CZ0600977J045 a u italského
dodavatele SEED ID příjemce CZ 0500997J037. Tato identifikační čísla odpovídají
jednorázovým povolením pro přijetí vybraných výrobků, která byla platná od 29. 3. 2006
do 4. 4. 2006, resp. od 14. 11. 2005 do 2. 12. 2005. Průvodní doklady byly přitom vystaveny
až dne 9. 10. 2006 a vybrané výrobky byly na území České republiky dovezeny dne 8. 11. 2006.
O zajištění vybraných výrobků vydal celní úřad dne 13. 11. 2006 rozhodnutí, proti kterému podal
stěžovatel odvolání.
Podle ust. §26 odst. 1 zákona o spotřebních daních mohou být vybrané výrobky
dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně pouze s průvodním dokladem. Podle
ust. §26 odst. 12 citovaného zákona jsou vzor průvodního dokladu a jeho náležitosti uvedeny
v příslušném předpisu Evropských společenství, kterým je Nařízení Komise (EHS) č. 2719/92
ze dne 11. 9. 1992. Podle tohoto nařízení se do rubriky (odstavce) 4, nazvané číslo plátce
spotřební daně – příjemce, uvede u oprávněných skladovatelů nebo registrovaných
hospodářských subjektů číslo plátce spotřební daně, u neregistrovaných hospodářských subjektů
číslo povolení přidělené zásilce příslušným finančním orgánem. V daném případě je nesporné,
že na průvodních dokladech vztahujících se na stěžovatelem dovezená předmětná tichá vína
byla uvedena čísla povolení pro přijetí vybraných výrobků, která byla v době dovozu již neplatná.
Proto byly splněny zákonné podmínky pro aplikaci ust. §42 odst. 1 písm. c) zákona
o spotřebních daních, neboť na průvodních dokladech byly uvedeny nesprávné údaje.
Skutečnost, na kterou poukazuje stěžovatel, že mu dne 26. 10. 2006 bylo vydáno povolení
k opakovanému přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného
osvobození od daně č. j. 10820/06-23-01, je v daném případě irelevantní, protože toto povolení
nabylo právní moci až uplynutím lhůty k podání odvolání, která začala běžet ode dne
následujícího po jeho doručení účastníku řízení. Teprve dnem nabytí právní moci (v souladu
s ust. §13 odst. 14 zákona o spotřební dani ve znění účinném do 31. 12. 2006 a obsahem
povolení) bylo toto povolení platné.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. §109
odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a celnímu ředitelství žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu