ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.63.2010:32
sp. zn. 7 As 63/2010 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: BGA group,
s. r. o., se sídlem K Babě 595/17, Brno-Medlánky, zastoupena Mgr. Karlem Neubertem,
advokátem se sídlem Oldřichova 1, Třebíč, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední
inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2010, č. j. 11 Ca 278/2009 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně BGA group, s. r. o. se domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání
rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2010,
č. j. 11 Ca 278/2009 - 15, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným usnesením ze dne
12. 3. 2010, č. j. 11 Ca 278/2009 - 15, zastavil řízení o žalobě společnosti BGA group, s. r. o.
proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 23. 7. 2009,
č. j. ČOI 12497/2009/0100/3000/2009/Be/Št, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti
rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravský a Zlínský ze dne
24. 3. 2009, č. j. ČOI 2451/2009/3000/R/R a současně potvrzeno toto prvostupňové
rozhodnutí o uložení pokuty žalobkyni ve výši 10.000,-Kč za porušení ustanovení §4 odst. 3
zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti
na ustanovení §5 odst. 2 téhož zákona, jehož se dopustila tím, že dne 27. 2. 2009
na www.backlight nabízela spotřebiteli dámské rifle Diesel 01, jež byly neoprávněně označeny
ochrannou známkou Diesel. Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že v této věci byl
soudní poplatek splatný podáním žaloby. Jelikož žalobkyně s podanou žalobou nezaplatila soudní
poplatek, vyzval správní soud tuto účastnici řízení, aby zaplatila uvedený poplatek ve výši
2000 Kč do tří dnů (správně do deseti dnů) ode dne doručení výzvy (žalobkyně byla současně
poučena v této výzvě o následcích nezaplacení soudního poplatku). Tato výzva byla doručena
zástupci žalobkyně dne 30. 10. 2009, ale žalobkyně ani její zástupce na ni nereagovali a soudní
poplatek nezaplatili. Jelikož se tato výzva k zaplacení soudního poplatku minula účinkem, vyzval
správní soud přímo žalobkyni k zaplacení tohoto poplatku s poučením o následcích nevyhovění
výzvě. Tato výzva, v níž byla stanovena desetidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku, byla
doručena žalobkyni dne 14. 2. 2010. Soudní poplatek však žalobkyně ani její zástupce nezaplatili
do dne vydání usnesení, k němuž došlo 12. 3. 2010. Jelikož žalobkyně nezaplatila soudní poplatek
ani po dvou výzvách k dodatečnému zaplacení a neuvedla žádné skutečnosti bránící zaplacení
tohoto poplatku, musel městský soud řízení o žalobě zastavit podle ustanovení §47 písm. c)
s. ř. s. za použití ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů(dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
Proti tomuto usnesení městského soudu podala žalobkyně jako stěžovatelka (dále
jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, která se obsahově opírá o ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., v níž uvedla, že soudní poplatek již byl uhrazen.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti (§109
odst. 2, 3 s. ř. s.), a jelikož neshledal ani vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není
opodstatněná.
Řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce
ze dne 23. 7. 2009, č. j. ČOI 12497/2009/0100/3000/2009/Be/Št, bylo městským soudem
zastaveno právem, a nic na tomto závěru nemění ani dodatečné zaplacení soudního poplatku
za podání žaloby ve výši 2000 Kč dne 26. 3. 2010.
Je tomu tak proto, že stěžovatelka, ač s podanou žalobou nezaplatila uvedený soudní
poplatek, nereagovala ani na výzvu správního soudu ze dne 21. 10. 2009 k zaplacení tohoto
poplatku do deseti dnů ode dne doručení této výzvy, která byla doručena zástupci stěžovatelky
dne 30. 10. 2009 (stěžovatelka byla současně poučena v této výzvě o následcích nezaplacení
soudního poplatku). Podle současně platné judikatury správních soudů, je v souladu se zákonem
praxe správních soudů doručovat výzvu k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka
řízení. Zaplacení soudního poplatku je zastupitelné jednání, při němž nedostatek osobní aktivity
účastníka řízení nezpůsobuje neplatnost nebo neúčinnost takového úkonu, neboť jeho podstatou
je, aby soudní poplatek byl zaplacen. Nejedná se proto o úkon, který by účastník řízení musel
vykonat osobně (§42 odst. 2 s. ř. s.), naopak jde o typický úkon, který za účastníka řízení může
vykonat jeho zástupce. Účinky doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku proto nastávají
u zastoupeného účastníka řízení doručením jeho zástupci. Městský soud proto postupoval
správně, pokud výzvu k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu adresoval zástupci
stěžovatelky a nikoli přímo stěžovatelce. Jelikož soudní poplatek nebyl zaplacen ve lhůtě
stanovené ve výzvě, tj. do 9. 11. 2010, již z tohoto důvodu byly splněny podmínky pro vydání
usnesení o zastavení řízení o podané žalobě. Protože se tato výzva k zaplacení soudního poplatku
minula účinkem, vyzval dne 12. 1. 2010 správní soud přímo stěžovatelku k zaplacení tohoto
poplatku s poučením o následcích nevyhovění této výzvě. Tato výzva, v níž byla stanovena
desetidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku, byla doručena stěžovatelce dne 14. 2. 2010,
která však soudní poplatek v této lhůtě rovněž neuhradila (do 24. 2. 2010). Stěžovatelka, případně
její zástupce soudní poplatek neuhradili ani do dne vydání napadeného usnesení, k němuž došlo
dne 12. 3. 2010. Jediná námitka kasační stížnosti, že stěžovatelka uhradila v otevřené lhůtě soudní
poplatek proto nemá žádnou relevanci, neboť tento poplatek nebyl zaplacen do dne vydání
napadeného rozhodnutí dne 12. 3. 2010, ale až později dne 26. 3. 2010.
V této věci však nemohlo být aplikováno ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích o zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku a o pokračování
v řízení.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že kasační stížností napadené usnesení ze dne
12. 3. 2010, č. j. 11 Ca 278/2009 – 15, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
nabylo právní moci dne 17. 3. 2010 (toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky dne
17. 3. 2010 a žalované dne 16. 3. 2010). Dne 26. 3. 2010 pak byla městskému soudu doručena
jednak kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto napadenému usnesení městského soudu,
v níž namítla, že soudní poplatek byl již zaplacen a jednak písemnost stěžovatelky, na níž její
zástupce nalepil kolkové známky v hodnotě 2000 Kč s tím, že vyhovuje výzvě a jimi platí určený
soudní poplatek. Obě písemnosti byly předány k poštovní přepravě dne 24. 3. 2010.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatc ích usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní moci (§54 odst. 5
a §55 odst. 5 s. ř. s.) dnem, kdy bylo doručeno účastníkům, a to uplynutím posledního okamžiku
tohoto dne. Účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení (o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku) nabylo právní moci (§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích), i tehdy,
učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 - 172, dostupný na www.nssoud.cz).
Z ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že zaplacení poplatku
ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku
nabylo právní moci, má za následek, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku,
ačkoli je řádně doručeno účastníkům řízení, nenabývá právní moci. V tomto případě soud,
který usnesení vydal, své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a může
pokračovat v řízení a vydávat další rozhodnutí o věci.
Pokud však ve věcech správního soudnictví soudní poplatek nebyl zaplacen dříve,
než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, pak usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabude jeho doručením účastníkům řízení právní
moci a soud, který toto usnesení vydal, již nemůže toto své usnesení podle §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích zrušit a v této věci vydávat další rozhodnutí o věci. Je tomu tak proto,
že mu v tom brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Zákon o soudních poplatcích ani jiný
zákon neumožňuje městskému (krajskému) soudu zrušit své pravomocné usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku a tedy rozhodovat třeba i záporným způsobem o případném
návrhu účastníka řízení na zrušení svého pravomocného usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku.
V této věci, která patří do správního soudnictví, nebyl zaplacen soudní poplatek za podání
žaloby do právní moci napadeného usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku (§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích), tj. do 17. 3. 2010, ale až dne 26. 3. 2010 (kdy
došlo k obliteraci /znehodnocení/ kolkové známky soudem). Toto usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, jenž nabylo právní moci dne 17. 3. 2010, tvoří od tohoto
data překážku věci pravomocně rozhodnuté, která proto znemožňuje zrušit napadené usnesení
ze dne 12. 3. 2010, č. j. 11 Ca 278/2009 - 15 a vydávat další rozhodnutí o věci.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatelky
směřující proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2010,
č. j. 11 Ca 278/2009 - 15 (§110 odst. 1 poslední věta s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., za použití ustanovení
§120 s. ř. s. Žalobkyně jako stěžovatelka ve věci úspěch neměla a podle obsahu spisu úspěšnému
správnímu orgánu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem nevznikly. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu